Dne 14. ledna 2025 vydal Evropský soud pro lidská práva důležitý rozsudek v případu N.Ö. proti Turecku o  tom, jak mají státy posuzovat případy sexuálního násilí. Mezi významné části rozsudku patří kritika pasivity vnitrostátních soudů při vyšetřování. ESLP také upozornil na to, že není možné zakládat rozhodnutí na stereotypních představách o obětech sexuálního násilí.

Skutkové okolnosti

Stěžovatelka N.Ö., která pochází z Turecka, je zubní lékařkou. Stala se obětí sexuálního útoku ze strany hlavního lékaře v nemocnici, ve které pracovala. Podle stěžovatelky N.Ö. jí obviněný M.Y. opakovaně projevoval nevhodnou náklonnost, zjistil její domácí adresu a v červenci 2010 násilně vnikl do jejího bytu, kde ji údajně sexuálně napadl. N.Ö. oznámila incident s dvouletým zpožděním z obavy před odplatou a společenským stigmatizováním. Nakonec vyhledala psychologickou podporu a podala trestní oznámení, přičemž se opírala o znalecký posudek, který u ní diagnostikoval posttraumatickou stresovou poruchu a těžkou depresi.

Obviněný její slova popřel a tvrdil, že zpoždění v podání oznámení naznačuje souhlas ze strany N.Ö., zejména vzhledem k jejímu „univerzitnímu vzdělání a statusu zubní lékařky“. Obviněný poukazoval na to, že vzhledem k úrovni vzdělání a sociálnímu statusu stěžovatelky lze vyvodit, že by v případě nesouhlasu oznámení podala bez prodlení. Poukázal také na to, že po údajném incidentu nadále pracovala ve stejné nemocnici a udržovala společenské kontakty s jeho rodinou během akcí organizovaných nemocnicí, což podle něj oslabovalo její tvrzení. Tvrdil, že oběť takového traumatického zážitku by nebyla schopna pokračovat v každodenním životě obvyklým způsobem, a proto podle něj její mlčení a „normální chování“ zpochybňovaly důvěryhodnost jejích tvrzení.

V průběhu soudního řízení bylo vyslechnuto několik svědků, ale žádný z nich nebyl přímým svědkem namítaného sexuálního násilí. Svědkové obhajoby, kteří byli převážně zaměstnanci nemocnice a přátelé obviněného, popsali obviněného jako osobu, která se vůči ženám na pracovišti chová neadekvátně. Žalobkyně předložila lékařské zprávy a znalecký posudek, který potvrdil přítomnost spermií na látce oblečení, avšak pro absenci DNA vzorku obviněného nebylo možné provést porovnání. Požádala soud o nařízení DNA testu, získání telefonických záznamů a kamerových záznamů z nemocnice, ale soud její žádost, s výjimkou telefonických záznamů, zamítl. Soudy zamítly její požadavky na další důkazy a konstatovaly, že neexistují přesvědčivé důkazy o násilí.

Posouzení věci ESLP

ESLP ve své analýze na úvod uvedl, že vnitrostátní orgány čelily náročné úloze, protože se musely vyrovnat s dvěma protichůdnými verzemi událostí a nedostatkem „přímých“ důkazů, jako jsou stopy násilí nebo přímí svědci. Avšak také zdůraznil několik zásadních procesních selhání vnitrostátních soudů, zejména jejich neochotu důkladně prozkoumat relevantní důkazy. Mezi těmito nedostatky uvedl například skutečnost, že vnitrostátní orgány neanalyzovaly lékařské a znalecké posudky, neověřily telefonické záznamy ani neprovedly porovnání DNA na základě spermií na oblečení s DNA obžalovaného. Tento přístup vnitrostátních soudů ukazuje na přílišný důraz na formálnost vyšetřování a pasivitu při objasňování podstatných skutečností případu, což vedlo k porušení článku 8 Úmluvy. ESLP rovněž konstatoval, že takové nedostatky podkopávají důvěru v účinnou ochranu obětí sexuálního násilí.

ESLP také kritizoval, že vnitrostátní soudy implicitně zpochybňovaly důvěryhodnost stěžovatelky na základě pozdního nahlášení policii. Poukázal na fakt, že předpoklady nebo stereotypní představy o tom, jak by se měla chovat oběť sexuálního násilí, nejsou vhodné a že vyšetřování činů sexuálního násilí si vyžaduje citlivé hodnocení, přizpůsobené konkrétním okolnostem případu. ESLP tvrdil, že podobně jako u domácího násilí, případy sexuálního násilí nebo obtěžování ne vždy vyjdou najevo, a jsou stále výrazně podhodnoceny: často se odehrávají v rámci osobních vztahů a za zavřenými dveřmi, což obětem ztěžuje prokázání jejich tvrzení. Obavy ze ztráty zaměstnání, represálií a další psychologické faktory související s traumatem mohou ovlivnit rozhodnutí oběti podat stížnost. Proto by citlivé hodnocení kontextu vyžadovalo, aby vnitrostátní soudy posoudily význam načasování podání stížnosti v kontextu dalších důkazů ve spise. 

Předmětné posouzení věci ESLP se neobešlo bez kritiky. V tomto případě stěžovatelka rovněž tvrdila, že byla obětí diskriminace a namítala porušení článku 14 (právo na nediskriminaci) v souvislosti s článkem 8 Úmluvy. Avšak ESLP po zjištění porušení článku 8 rozhodl, že „není třeba“ přezkoumávat přípustnost a oprávněnost stížnosti týkající se článku 14. Někteří autoři tvrdí, že takový postup je zanedbáním, protože soud neposoudil případ sexuálního násilí v širším a komplexnějším kontextu systémového genderově podmíněného násilí.

Společenské dopady rozhodnutí

ESLP se v minulosti již zabýval případy týkajícími se škodlivých dopadů genderových stereotypů, které zahrnují předsudky o tom, jaké vlastnosti by muži a ženy měli mít nebo jaké role by měli zastávat. Ve věci Carvalho Pinto de Sousa Morais proti Portugalsku ESLP rozhodl, že použití genderových stereotypů v soudních rozhodnutích představuje porušení článku 14  Úmluvy ve spojení s článkem 8  Úmluvy. Ve věci JL proti Itálii ESLP zvažoval škodlivé účinky genderových stereotypů v soudních řízeních týkajících se práva na soukromý život.

Rozhodnutí ve věci N.Ö. proti Turecku se přidává k judikatuře ESLP, která se zabývá škodlivými dopady genderových stereotypů o ženách, jejich sexualitě a chování. Tyto představy stále ovlivňují právní diskurz, a mají přímý i nepřímý dopad na dosažitelnost spravedlnosti pro ženy. Toto rozhodnutí ESLP může mít významný společenský dopad, zejména v oblasti vnímání případů sexuálního násilí a obtěžování. 

 

 

Zdroje: 

Evropský soud pro lidská práva (2017). Rozsudek ve věci Carvalho Pinto de Sousa Morais proti Portugalsku. Dostupné z:  https://hudoc.echr.coe.int/eng#{%22itemid%22:[%22001-184401%22]}. 

Evropský soud pro lidská práva (2021). Rozsudek ve věci J. L. proti Itálii. Dostupné z:  https://hudoc.echr.coe.int/eng#{%22languageisocode%22:[%22CZE%22],%22appno%22:[%225671/16%22],%22documentcollectionid2%22:[%22CHAMBER%22],%22itemid%22:[%22001-219622%22]} 

Evropský soud pro lidská práva (2025). Rozsudek ve věci N.Ö. v. TÜRKİYE. Dostupné z: https://hudoc.echr.coe.int/fre#{%22itemid%22:[%22001-238633%22]}

Demir E. Güneş A. (2025, 13. únor). ECtHR’s Judgment in N.Ö. v Türkiye: A Missed Opportunity to Address the Structural Gender Inequalities [příspěvek na blogu]. Získáno z https://ohrh.law.ox.ac.uk/ecthrs-judgment-in-n-o-v-turkiye-a-missed-opportunity-to-address-the-structural-gender-inequalities/.

Renzulli, I. (2023). Discrimination and gender stereotypes in judicial decisions: The jurisprudence of the European Court of Human Rights in light of JL V Italy – A retreat into the shadows? Netherlands Quarterly of Human Rights 41(3), 155-173.