Soudní dvůr v nedávném rozsudku vyslovil, že porušení povinnosti mít u sebe během cesty mezi členskými státy průkaz totožnosti nebo cestovní pas může být i trestný čin. Za jeho spáchání lze uložit peněžitý trest, jeho výše však musí být přiměřená.

Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) se v řízení o předběžné otázce předložené finským Nejvyšším soudem věnoval zásahu do práva občanů EU na volný pohyb. SDEU shledal, že zásahem není, pokud členské státy pod hrozbou trestní sankce ukládají svým občanům povinnost, aby s sebou v případě cesty do jiného členského státu měli cestovní doklad, a to bez ohledu na dopravní prostředek a trasu. Tato povinnost totiž vede ke snadné identifikaci osob v případě kontroly. Státy mohou také stanovit, že průkazem totožnosti je pouze občanský průkaz. 

Případ se týkal pana A., finského občana, který se v srpnu 2015 účastnil plavby na rekreační lodi mezi Finskem a Estonskem. Trasa lodi vedla přes mezinárodní vody mezi těmito členskými státy. Při zpáteční cestě během hraniční kontroly v Helsinkách se zjistilo, že pan A. s sebou nemá ani cestovní pas, ani žádný jiný cestovní doklad. Svoji totožnost mohl prokázat pouze řidičským průkazem.

Jak se k tomu postavily vnitrostátní orgány

Státní zástupce zahájil proti panu A. trestní stíhání pro méně závažné narušení státních hranic. Soud prvního stupně došel k závěru, že dotyčný překročením finské státní hranice bez cestovního dokladu spáchal trestný čin. Odvolací soud byl ohledně otázky, zda došlo ke spáchání trestného činu, jiného názoru a trestní stíhání proti panu A. zamítl.

Do Lucemburku se s předběžnými otázkami obrátil až finský Nejvyšší soud, a to v nejistotě, zda a za jakých podmínek lze trestat porušení povinnosti občana Unie mít u sebe platný cestovní doklad. Tuto povinnost si přitom mohou členské státy stanovit samy podle Schengenského hraničního kodexu. Svojí úpravou však nesmí zasahovat do myšlenky prostoru bez vnitřních hranic.

Další otázkou bylo, jaký význam má skutečnost, že se pan A. přemístil mezi dvěma členskými státy na palubě rekreační lodi a proplul mezinárodními vodami. Předběžnou otázku vznesl i ohledně přiměřenosti pokuty za překročení finské státní hranice.

Povinnost mít u sebe během cesty cestovní doklad 

Finská právní úprava ukládá svým občanům povinnost, aby u sebe měli průkaz totožnosti nebo cestovní pas, pokud cestují mezi Finskem a jinými členskými státy. Toto pravidlo posuzoval SDEU především v kontextu směrnice o právu občanů svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, dle které mají všichni občané Unie s platným průkazem totožnosti nebo cestovním pasem právo opustit území členského státu a odebrat se do jiného členského státu. SDEU zde potvrdil, že občané mají povinnost mít u sebe při překročení hranic platný cestovní pas či průkaz totožnosti.

Z rozhodnutí plyne, že unijní zákonodárce touto podmínkou zamýšlel stanovit formální požadavek, jehož cílem je usnadnit identifikaci spojenou s výkonem práva na volný pohyb. Povinnost občana mít s sebou při cestování do jiného členského státu cestovní doklad má totiž umožňovat snadnou identifikaci osoby v případě kontroly. Stát, který tuto povinnost svým občanům ukládá, tím přispívá k dodržení pravidla a taková úprava spadá do působnosti směrnice.

SDEU dále dovodil, že v případě návratu do země státní příslušnosti má občan Unive vždy práva plynoucí z volného pohybu. Povinnost mít u sebe při překročení hranice cestovní doklad tak nemůže podmiňovat právo na vstup do země státní příslušnosti. V souladu s tímto pravidlem Finsko umožňuje svým vracejícím se občanům prokázat totožnost jiným způsobem. 

Zapomenutí cestovního pasu rovná se trestný čin?

Prvostupňový soud shledal, že pan A. opomenutím povinnosti mít s sebou při cestě do zahraničí cestovní doklad spáchal trestný čin. Unijní právo ovšem neobsahuje harmonizovanou úpravu sankcí za porušení této povinnosti. Z tohoto důvodu SDEU odkázal na své únorové rozhodnutí [1], dle kterého při neexistenci harmonizace sankcí mají členské státy pravomoc zvolit si samy ty sankce, které považují za vhodné. Přitom musí dodržovat unijní právo a jeho základní zásady.

I přes vývoj unijního práva se SDEU svým názorem přihlásil k více než 20 let starému rozhodnutí [2]. Členské státy tak mají i nadále autonomii, pokud jde o sankce, které mohou být uloženy občanovi Unie, který nedodržuje podmínku spojenou s výkonem práva na volný pohyb. Jak plyne z uvedeného rozsudku, státy mohou stanovit trestní sankce za podmínky, že tyto postihy dodržují zejména zásadu přiměřenosti, nejsou diskriminační a neomezují základní svobody zaručené unijním právem.

SDEU rovněž upozornil na to, že Schengenský hraniční kodex sice ruší kontroly na vnitřních hranicích, členské státy však stále mají možnost provádět kontroly totožnosti na území. Nadto příloha zmíněného předpisu připouští možnost kontrolovat osoby na palubě rekreačních lodí „na základě hodnocení rizika týkajícího se nedovoleného přistěhovalectví“.

Pokuta ve výši 20 % čistého měsíčního příjmu je příliš

I přestože finské soudy peněžitý trest panu A. doposud neuložili, Soud se zabýval uložením pokuty za porušení povinnost mít u sebe platný průkaz totožnosti nebo cestovní pas. Během svého rozhodování došli soudci v Lucemburku k názoru, že takováto pokuta je v souladu s unijním právem. Musí však být přiměřená závažnosti porušení.

Finské právo říká, že každý, kdo překročí nebo se pokusí překročit finskou státní hranici bez cestovního dokladu nebo jiného srovnatelného dokladu, se dopustí trestného činu, za který mu lze uložit peněžitý trest nebo trest odnětí svobody nejvýše na jeden rok. Jak vyplynulo z podkladů předložených finských soudem, tato pokuta se v případě méně závažného narušení státní hranice pohybuje kolem 20 % čistého měsíčního příjmu pachatele, aniž by byla stanovena její horní hranice.

V případě pana A. tak peněžitý trest, který mu mohl být uložen, dosahoval výše 95 250 eur (v přepočtu na koruny se jedná o částku přesahující 2,4 milionu korun). Soudní dvůr se jasně vyjádřil, že aniž by jednalo o opakovanou trestnou činnost, nemůže takové malé opomenutí, jakým je porušení povinnosti mít s sebou během cesty platný doklad totožnosti nebo cestovní pas, vést k uložení tak vysoké pokuty. Takto nastavená výše sankce je dle Soudu v rozporu se zásadou přiměřenosti.

(Ne)přiměřené trestání?

Platit miliony za to, že si při cestě do zahraničí doma místo kartáčku na zuby zapomenete cestovní doklad, by nechtěl jistě nikdo. V tomto směru tedy SDEU svým rozsudkem nepřekvapil. Lze se však pozastavit nad tím, zda je trestní charakter sankce za opomenutí mít u sebe při cestě cestovní doklad skutečně nezbytný a zda by se tento prohřešek neměl sankcionovat mírnějšími prostředky. K mírnější variantě se ostatně hlásí i Česká republika, která neoprávněné překročení hranic bez platného cestovního dokladu trestá jako přestupek. [3]

 

Poznámky

[1] Soudní dvůr Evropské unie. Rozsudek šestého senátu ve věci C-77/20, 11. února 2021 (https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=237643&pageIndex=0&doclang=CS&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=152581). 

[2] Soudní dvůr Evropské unie. Rozsudek ve věci 378/97, 21. září 1999 (https://curia.europa.eu/juris/showPdf.jsf?text=&docid=44718&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=153567).

[3] Zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech.

Zdroje

European Migration Law. 2021.  Court of Justice - Judgment - Syyttäjä vs A Case C-35/20. 6. října 2021 (http://www.europeanmigrationlaw.eu/en/articles/news/court-of-justice-judgment-syyttaja-vs-a-case-c-3520.html).

Soudní dvůr Evropské unie. 2021. Členský stát může pod hrozbou sankcí uložit svým státním příslušníkům povinnost mít u sebe platný průkaz totožnosti nebo cestovní pas, pokud cestují do jiného členského státu, bez ohledu na zvolený dopravní prostředek a trasu. Tisková zpráva č. 172/21 (https://curia.europa.eu/jcms/upload/docs/application/pdf/2021-10/cp210172cs.pdf).

Soudní dvůr Evropské unie. Rozsudek pátého senátu ve věci C-35/20, 6. října 2021 (https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=247057&pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=29337198).

Soudní dvůr Evropské unie. Stanovisko generálního advokáta ve věci C-35/20, 3. června 2021 (https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=242053&pageIndex=0&doclang=cs&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=39511705).

Fotografie

[1] Zapomenutí cestovního dokladu se ve Finsku trestá, autor: didlam599, 2. říjen 2019, zdroj: Pixabay, CC0, editace: ořez.