Rozhodnutí Soudního dvora EU z 18. prosince 2025 se zabývalo dánskou politikou sociálního bydlení, jejímž cílem bylo omezit vznik znevýhodněných obytných oblastí. Soud posuzoval, zda taková opatření mohou vést k diskriminaci. Zároveň upřesnil, jak má být vykládán pojem „etnický původ“ podle unijního práva.
Skutkový a právní rámec
Dánská právní úprava veřejného bydlení umožňuje označení určitých obytných zón jako tzv. transformační oblasti. Tyto lokality definuje kombinace socioekonomických ukazatelů a zároveň podmínka, že více než 50 % obyvatel tvoří imigranti z nezápadních zemí a jejich potomci. Splnění těchto kritérií zakládá povinnost přijmout rozvojové plány. Ty směřují ke snížení podílu veřejně financovaného bydlení na maximálně 40 %. Právě formulace týkající se imigrantů, přesněji nezápadních, je problematické pro evropskou antidiskriminační směrnici 2000/43/ES.
Praktická realizace těchto plánů často zahrnuje převod bytového fondu do soukromého vlastnictví a ukončování nájemních vztahů. Dotčené osoby namítaly, že taková opatření představují diskriminaci na základě etnického původu a jsou v rozporu se směrnicí i s vnitrostátní úpravou rovného zacházení.
Záměr této dánské legislativy je zachovat funkční urbanistickou strukturu měst. Měla by zamezit tvorbě neprosperujících částí, které postupem času představují potenciální hrozbu pro další rozvoj a fungování obce. To se ale potkává s ne zcela obratně formulovaným zněním normy, která naráží na lidskoprávní mantinely chráněné unijním právem.
Působnost směrnice 2000/43/ES
Směrnice se mimo jiné vztahuje i na poskytování služeb a SDEU potvrdil, že poskytování veřejného bydlení za nájemné je třeba považovat za službu. To bez ohledu na to, jestli je dotované přímo z veřejného financování nebo přes neziskové subjekty, které dané bydlení zprostředkovávají. Z toho plyne, že ani sociální povaha veřejného bydlení není automaticky vyňata z platnosti této směrnice.
Tento závěr posiluje ochranu osob využívajících sociální bydlení a zároveň potvrzuje, že i sociální politika je chráněná a sledovaná v rámci unijního antidiskriminačního práva.
Výklad pojmu etnický původ
Etnický původ směrnice výslovně nedefinuje. SDEU proto navázal na svou dosavadní judikaturu a zdůraznil, že jde o autonomní pojem unijního práva, který musí být vykládán jednotně ve všech členských státech. Etnický původ nelze ztotožňovat se státní příslušností, zahrnuje širší soubor znaků, jako jsou kultura, jazyk či tradice. Dalším ze znaků by mohlo být náboženství, zejména co se týče nezápadních přistěhovalců, o kterých dánská sociální politika mluví.
Ve vztahu ke kategorii „imigrantů z nezápadních zemí a jejich potomků“ Soud konstatoval, že ačkoliv tato kategorie může zahrnovat různorodé skupiny osob, tak kombinace kritérií, jako je země původu, místo narození nebo rodičovské pozadí, může celkově fungovat jako indikátor etnické příslušnosti. Použití takového kritéria proto může spadat pod zákaz diskriminace stanovený směrnicí EU.
Přímá a nepřímá diskriminace
Rozhodnutí zároveň připomíná klíčový rozdíl mezi přímou a nepřímou diskriminací. O přímou diskriminaci se jedná tehdy, když právní úprava výslovně předpokládá rozdílné zacházení na základě etnické příslušnosti. Nepřímá diskriminace nastává tehdy, je-li právní norma formulována neutrálně, ale v praxi nepoměrně znevýhodňuje osoby určitého etnického původu.
SDEU zdůraznil, že existence nepřímé diskriminace není sama o sobě vyloučena, pokud je opatření objektivně ospravedlnitelné legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.
Proporcionalita a role vnitrostátních soudů
Klíčovým prvkem rozhodnutí je důraz na použití testu proporcionality, jehož aplikace přísluší vnitrostátním soudům. Ty musí posoudit, zda sledovaný cíl, například podpora sociální soudržnosti či prevence tvorby „ghett“ je legitimní, zda je zvolené opatření schopno tohoto cíle dosáhnout, jestli neexistují alternativy, které by byly méně omezující, a zda zásah do práv dotčených osob není nepřiměřený ve vztahu k očekávanému přínosu. Rozhodnutí tak ponechává členským státům prostor pro uvážení, ale zároveň vyžaduje pečlivé posouzení dopadů těchto opatření na základní práva a jejich nedotknutelnost.
Závěr
Právo stejného zacházení nehledě na zemi původu je jedním ze základních práv, které jsou členské země Evropské unie zavázány respektovat v jejich vnitrostátní právní úpravě. Soudní dvůr EU svým rozhodnutím potvrzuje, že právo členských států nesmí dovolit diskriminaci v legislativě, ani v právním systému, přičemž nepřímá diskriminace je za určitých podmínek dovolena.
Fotografie
Dánsko reguluje podporu sociálního bydlení pro vyvážení čtvrtí. Ilustrační foto panelákového schodiště, autor: Berenika Dokulilová, 7. 1. 2026
