Rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Danileţ proti Rumunsku představuje zásadní milník v oblasti svobody projevu soudců v digitálním prostoru. Soud v něm shrnul pět hodnotících kritérií, podle nichž mají vnitrostátní orgány poměřovat svobodu projevu soudců s potřebou chránit autoritu a nestrannost soudnictví.

Příspěvky na Facebooku a disciplinární trest

Stěžovatel, Vasilică-Cristi Danileţ, byl v rozhodné době soudcem okresního soudu a je známý jako aktivní účastník debat o demokracii, právním státě a soudním systému se značným celostátním dosahem. Jádro případu tvoří dva příspěvky, které stěžovatel v lednu 2019 zveřejnil na svém facebookovém profilu s přibližně 50 000 sledujícími.

V prvním příspěvku ze dne 9. ledna 2019 stěžovatel sdílel řečnické otázky o riziku politického ovládnutí armády v kontextu prodloužení funkčního období náčelníka generálního štábu armády. Ptal se, zda by lidé byli překvapeni, kdyby armáda musela v ulicích bránit demokracii, což doprovodil příslušnou citací ústavy.[1]

O den později v druhém příspěvku stěžovatel sdílel odkaz na rozhovor se státním zástupcem kritizujícím reformu justice. Příspěvek doplnil komentářem, v němž ocenil jeho odvahu mluvit o „lynčování“ soudců a státních zástupců či o propouštění nebezpečných vězňů, přičemž použil rumunský výraz „sânge în instalaţie“ (volně přeloženo jako „mít krev v žilách“ nebo mít odvahu).

Na základě těchto příspěvků s ním bylo zahájeno disciplinární řízení pro údajné poškození cti a obrazu justice. Rumunská Nejvyšší rada soudnictví (Consiliul Superior al Magistraturii) mu následně uložila sankci v podobě snížení platu o 5 % na dobu dvou měsíců, což později potvrdil i rumunský Nejvyšší soud s odůvodněním, že soudce porušil povinnost zdrženlivosti a použil nevhodný jazyk.

Kritéria ESLP pro posuzování projevů soudců

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) konstatoval, že disciplinární postih byl nepřiměřeným zásahem do soudcovy svobody projevu zaručené článkem 10 Evropské úmluvy o lidských právech. Aby tento zásah mohl být v demokratické společnosti považován za nezbytný, musel by být podložen relevantními a dostatečnými důvody, což se v tomto případě nestalo.

Soud při této příležitosti definoval pět klíčových kritérií pro posuzování projevů soudců (nejen) na sociálních sítích:

  1. Obsah a forma: Soudci požívají vysoký stupeň ochrany svobody projevu k otázkám veřejného zájmu (např. fungování justice), což však vyžaduje používání jasného a obezřetného jazyka k zamezení dezinterpretací.
  2. Kontext věci: Je třeba zohlednit historický a politický kontext a postavení, v němž byl názor vysloven (zda se jedná o soukromý názor nebo oficiální stanovisko).
  3. Důsledky: Orgány musí zkoumat skutečný dopad výroků, přičemž je třeba rozlišovat mezi výroky učiněnými na sociálních sítích přístupných každému a výroky určenými pro uzavřený okruh osob.
  4. Závažnost sankce: I mírný postih může mít odrazující neboli odstrašující účinek (tzv. chilling effect) na celou profesi. 
  5. Procesní záruky: Soudce musí mít možnost účinné obhajoby před nezávislým orgánem.

Při aplikaci těchto kritérií ESLP shledal, že první příspěvek byl v podstatě hodnotovým soudem o obraně ústavního pořádku, nikoliv výzvou k násilí, jak tvrdila vláda. U druhého příspěvku vytkl vnitrostátním orgánům, že se zaměřily pouze na údajnou vulgárnost použitého výrazu, aniž by se zabývaly kontextem veřejné debaty o reformách justice, na nichž se podílely i mezinárodní instituce jako Benátská komise. Podle ESLP orgány přesvědčivě nevysvětlily, jak přesně tyto projevy ohrozily vnímání nestrannosti justice.

Odlišné stanovisko: Soudci nejsou influenceři

Rozsudek byl přijat poměrem hlasů 10 ku 7. Sedm disentujících soudců (včetně české soudkyně Kateřiny Šimáčkové[2]) vyjádřilo názor, že zásah byl přiměřený. Jsou přesvědčeni, že vnitrostátní orgány nepřekročily rámec prostoru pro uvážení a podařilo se jim dosáhnout spravedlivé rovnováhy mezi svobodou projevu stěžovatele a základní potřebou chránit autoritu a nestrannost justice. Zároveň zdůraznili, že vnitrostátní orgány jsou nejlépe schopny posoudit jazykové nuance a kulturní kontext projevů.

Zajímavou pasáží je varování před tím, aby se ze soudců nestávali „běžní influenceři“ místo nositelů obezřetnosti a zdrženlivosti: „Soudci jsou vázáni svou povinností používat zdrženlivost a obezřetnost při účasti na veřejných debatách […] Jsme znepokojeni, že při obhajování jednotlivých soudců, kteří působí jako běžní influenceři, namísto podpory jejich role jako vzorů obezřetnosti a zdrženlivosti ve stále více polarizovaném světě, může být toto rozhodnutí chápáno jako zvrácení důležitého principu povinnosti soudce zachovávat diskrétnost. A zároveň může naznačovat, že od nynějška bude veškerá opatrnost projevovaná soudci při používání sociálních sítí spíše výjimkou než pravidlem.“[3]

Závěr

Z rozsudku plyne několik praktických závěrů. Předně kárné orgány musí vždy zkoumat kontext a skutečný dopad výroků, přičemž i mírné sankce mohou mít odrazující neboli odstrašující účinek (tzv. chilling effect), tedy stav, ve kterém by se soudci zdráhali vyjadřovat z obavy před negativními následky takového vyjadřování. Soudci mají právo účastnit se veřejných debat, zejména pokud jde o otázky veřejného zájmu. Takové zapojení soudců je nutné vnímat jako přínos pro právní stát, a nikoliv jako jeho ohrožení. Proto musí být soudci chráněni procesními zárukami, zejména možností účinné obhajoby před nestranným a nezávislým orgánem.  

Je však nezbytné, aby soudci používali jasný a obezřetný jazyk, který minimalizuje riziko víceznačných interpretací. Povinnost zdrženlivosti a obezřetnosti tak nutně prozařuje i do těchto projevů, na což upozorňuje i výše zmíněné odlišné stanovisko. Soudcům tak lze doporučit jasné označení veřejného profilu na internetu, že jejich názory jsou osobní a nepředstavují oficiální stanovisko soudu. Před zveřejněním svých názorů by zároveň měli posoudit, zda použitý jazyk je věcný a střízlivý a zda nemůže narušit vnímání justice ze strany veřejnosti.

Možným řešením by proto mohlo být například zavedení jasných procesních standardů pro posuzování podobných projevů, případně by se pro soudce mohlo konat školení o rizicích spojených s veřejným vyjadřováním. Tím by se předešlo případným kárným postihům a z toho vzniklých sporů, jako tomu bylo v rozsudku ve věci Danileţ proti Rumunsku.

 

Zdroje

Evropský soud pro lidská práva (2025). Rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Danileţ proti Rumunsku ze dne 15. prosince 2025, č. 16915/21. Dostupné z: https://hudoc.echr.coe.int/eng#{%22itemid%22:[%22001-247839%22]}.

Poznámky

[1] Podle článku 118 odst. 1 rumunské ústavy platí, že armáda slouží výhradně vůli lidu mimo jiné za účelem zachování ústavní demokracie.

[2] Vedle Kateřiny Šimáčkové šlo o následující soudce: Ktistakis, Elósegui, Felici, Derenčinović, Arnardóttir a Ní Raifeartaigh.

[3] Bod 13 odlišného stanoviska.

Fotografie

ESLP formuloval kritéria pro posuzování projevů soudců. Ilustrační foto Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, autor: Aneta Cermanová, 18. 12. 2024.