Univerzální jurisdikce je jedním z mála nástrojů, díky nimž je možné stíhat pachatele nejzávažnějších zločinů bez ohledu na místo spáchání či státní příslušnost. Každoroční zpráva Universal Jurisdiction Annual Review (UJAR) poskytuje důležitý přehled o tom, jak státy tuto právní možnost využívají v praxi. Jaký byl v tomto ohledu rok 2024?

Univerzální jurisdikce a proč na ní záleží

Univerzální jurisdikce představuje jeden z nejvýznamnějších principů mezinárodního trestního práva. Umožňuje totiž státům stíhat pachatele těch nejzávažnějších zločinů, ať už jde například o válečné zločiny, zločiny proti lidskosti nebo genocidu, bez ohledu na to, kde byly zločiny spáchány a nehledě na státní příslušnost obětí i pachatelů. Tento institut je založen na přesvědčení, že tyto zločiny porušují základní hodnoty společnosti, a proto je jejich stíhání odpovědností mezinárodního společenství jako celku.

Zločiny tohoto druhu totiž nejsou pouze útokem na jednotlivce nebo konkrétní státy – představují ohrožení samotných základů mezinárodního práva a civilizované společnosti. Právě proto jsou označovány jako tzv. zločiny jus cogens – zločiny proti závazným normám, které nelze nijak zrušit, obejít nebo se od nich odchýlit. Univerzální jurisdikce je důležitým nástrojem v boji proti tomu, aby pachatelé neunikali spravedlnosti jen díky státní příslušnosti či politice.

Tento institut však naráží na politické, diplomatické i právní překážky. Použití univerzální jurisdikce může vyvolávat mezinárodní napětí, zejména pokud se týká vysoce postavených činitelů cizích států.

Známý je například případ bývalého chilského diktátora Augusta Pinocheta, který byl v roce 1998 zadržen ve Velké Británii na základě zatykače vydaného španělskými soudy. Tento případ otevřel zásadní otázky týkající se imunity bývalých hlav států [1], politických dopadů mezinárodního stíhání a vztahu univerzální jurisdikce k procesům národního usmíření, zejména tehdy, hrozí-li narušení křehkého vnitrostátního míru.

Podobně případ belgického zatykače na konžského ministra zahraničí Abdoulaye Yerodia Ndombasiho z roku 2000, který musela Belgie po rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora zrušit. Ten rozhodl, že vydání zatykače na úřadujícího ministra zahraničí bylo v rozporu s mezinárodním právem, protože požíval plné funkční imunity vůči trestní jurisdikci cizích států. 

Statistiky: Více odsouzených i nové případy

Rok 2024 přinesl celkem 36 nových případů zahájených na základě univerzální nebo exteritoriální jurisdikce.[2] Celkem bylo odsouzeno 27 osob, a to buď v prvním stupni, nebo v odvolacím řízení. Trestní řízení se týkalo zločinů spáchaných ve 32 různých zemích, přičemž samotná řízení probíhala v 16 státech.

Z hlediska druhů stíhaných činů dominovaly zločiny proti lidskosti (107 případů), následované válečnými zločiny (83) a případy genocidy (25). Zajímavostí je také fakt, že 32 podezřelých bylo ekonomickými aktéry — tedy podnikateli nebo společnostmi podezřelými ze spoluúčasti na mezinárodních zločinech.

Bašár al-Asad i francouzská cementárna

Rok 2024 přinesl řadu zásadních posunů v konkrétních případech vedených na základě univerzální jurisdikce. Argentina například potvrdila používání univerzální jurisdikce i tehdy, jdou-li proti zájmům silných zahraničních aktérů. Argentinské soudy tak v roce 2024 zahájily vyšetřování bývalého kolumbijského prezidenta Álvara Uribe Véleze za tzv. falešně pozitivní případy.[3]  

V Argentině pokračuje vyšetřování genocidy Rohingů v Myanmaru, zahájené na základě žaloby organizace BROUK (Burmese Rohingya Organisation UK) z roku 2019. Argentinské státní zastupitelství se zabývá rolí Aun Schan Su Ťij a dalších 25 vysokých civilních i vojenských představitelů režimu za údajné zločiny z roku 2017. V roce 2024 došlo k významnému posunu: státní zástupce požádal argentinský soud o vydání zatykačů a tzv. Red Notices.[4]  

Za jeden z nejzásadnějších případů roku 2024 je považován rozsudek švýcarského soudu nad Ousmanem Sonkem, bývalým ministrem vnitra Gambie. Byl odsouzen k 20 letům vězení za zločiny proti lidskosti spáchané v době, kdy působil ve vládě diktátora Yahyi Jammeha. Šlo o mučení, svévolná zadržení, sexuální násilí a další zločiny páchané zejména na politických oponentech.

Francouzský odvolací soud v roce 2024 potvrdil zatykač na syrského prezidenta Bašára al-Asada, a to v souvislosti s jeho odpovědností za chemické útoky z roku 2013 (podrobnosti k jeho případu viz Bulletin léto 2024, s. 12). Soud dospěl k závěru, že použití chemických zbraní je v rozporu s obecně uznávaným mezinárodním právem a jejich použití nelze přičítat k výkonu jeho oficiální funkce.

Soud přitom jasně deklaroval, že funkční imunita hlavu státu nechrání ani pokud jde o mezinárodní zločiny, čímž navázal na předchozí rozhodnutí ve věci syrských představitelů Aliho Mamlouka, Džamila Hassana a Abdela Salama Mahmouda (podrobnosti k jejich případu viz Bulletin léto 2024, s. 12).

Francouzská justice se také zaměřila na obchodní společnosti, které se mohly podílet na zločinech skrze svou činnost v konfliktních oblastech. Pokračují proto dvě vysoce sledované kauzy: banka BNP Paribas je vyšetřována kvůli podezření ze spoluúčasti na genocidě a zločinech proti lidskosti v Súdánu, kde údajně napomáhala režimu financovat nákupy zbraní a vojenské a represivních operace. 

Druhý případ se týká cementárenské firmy Lafarge, která podle důkazů financovala ozbrojené skupiny v Sýrii, včetně ISIS, aby mohla během války udržet svou továrnu v provozu. Firma a její bývalí vedoucí pracovníci čelí obvinění z financování terorismu a spoluúčasti na zločinech proti lidskosti (podrobnosti k jejich případu viz Bulletin léto 2024, s. 23).

Tyto případy ukazují, že univerzální jurisdikce není jen teorie, ale skutečný nástroj, který může přinést spravedlnost i tam, kde domácí soudy mlčí a nemohou nebo nechtějí zasáhnout.

Kritika: Dvojí standardy a geopolitický vliv

Vedle pozitivních příkladů zpráva UJAR zároveň upozorňuje na nerovnováhu a selektivnost při uplatňování univerzální jurisdikce. To podrývá její důvěryhodnost a legitimitu v očích veřejnosti i samotných obětí.

Nejpalčivějším příkladem je podle UJAR selhání států zahájit vyšetřování mezinárodních zločinů spáchaných v Gaze. Ačkoliv se totiž mezinárodní organizace, včetně Mezinárodního trestního soudu (MTS), OSN či palestinských i izraelských lidskoprávních organizací, podílely na rozsáhlém dokumentování závažných porušení mezinárodního humanitárního práva, drtivá většina států tyto podněty ignorovala. Kromě Belgie byly buď zamítnuty (např. ve Francii, Německu či Norsku), nebo zůstaly úplně bez odezvy – a to navzdory předloženým důkazům, včetně videozáznamů (podrobnosti k Belgii viz Bulletin léto 2024, s. 13).

Oproti tomu přístup států k ruské agresi na Ukrajině je diametrálně odlišný. Více než 20 států zahájilo vyšetřování, vznikl společný vyšetřovací tým (Joint Investigation Team) vedený Eurojustem a MTS a proběhla právní harmonizace v několika zemích.[5] Zapojily se i státy bez předchozí aktivní zkušenosti s univerzální jurisdikcí (např. Estonsko, Lotyšsko nebo Litva).

UJAR proto varuje před rostoucím nebezpečím dvojích standardů. Tam, kde státy volí selektivní přístup podle politických sympatií, aliančních vztahů nebo veřejného mínění, univerzální jurisdikce ztrácí svou podstatu. Oběti z Gazy nebo Běloruska mají stejný nárok na spravedlnost jako oběti z Ukrajiny. Rozdílný přístup může vysílat zprávu, že některé životy mají větší cenu než jiné.

Pozitivní trendy

Rok 2024 na druhou stranu ukázal, že univerzální jurisdikce nezůstává jen výsadou několika zemí s dlouhou tradicí stíhání mezinárodních zločinů, ale že se postupně rozšiřuje i do dříve zdrženlivějších států. Příkladem je Portugalsko, které vůbec poprvé použilo univerzální jurisdikci k odsouzení dvou bratrů za členství v teroristické organizaci ISIS. 

Na legislativní úrovni se udály podstatné změny například v Německu, které zpřísnilo postih sexuálního násilí ve válečných konfliktech a posílilo procesní práva obětí, nebo v Dánsku, kde byl přímo do trestního zákoníku zařazen nový oddíl věnovaný válečným zločinům, zločinům proti lidskosti a mučení. V obou případech jde o konkrétní kroky, které mohou z dlouhodobého hlediska zvýšit schopnost těchto států reagovat na závažné zločiny bez ohledu na to, kde byly spáchány.

Závěr

Univerzální jurisdikce i v roce 2024 potvrdila svůj potenciál být hybnou silou tam, kde není spravedlnosti učiněno zadost. Řada průlomových případů, legislativních změn i nových rozsudků ukazuje, že princip „spravedlnosti bez hranic“ se postupně dostává do praxe. Zároveň ale zůstává vystaven silnému politickému tlaku a riziku selektivního uplatňování. Pokud má tento princip nadále fungovat jako skutečný nástroj mezinárodní odpovědnosti, státy musí jednat konzistentně – bez ohledu na to, kdo je pachatelem a kde byl zločin spáchán. 

 

Poznámky

[1] Britské soudy se musely zabývat otázkou, zda bývalý prezident Pinochet může využívat imunity za činy spáchané během svého mandátu. Nakonec bylo rozhodnuto, že imunita se nevztahuje na mučení, protože jde o čin nepřípustný podle mezinárodního práva – ovšem teprve po ratifikaci příslušné úmluvy.

[2] Extrateritoriální jurisdikce je zastřešující pojem pro případy, kdy stát uplatňuje trestní pravomoc nad činy spáchanými mimo své území. Do této kategorie spadá univerzální jurisdikce a princip aktivní a pasivní personality – tedy situace, kdy je pachatelem či obětí občan daného státu.

[3] Zločiny, při nichž kolumbijská armáda v letech 2002–2008 systematicky zabíjela civilisty, aby je následně vydávala za padlé partyzány a vykazovala vyšší úspěšnost boje proti povstalcům.

[4] Tzv. Red Notices je žádost adresovaná orgánům činným v trestním řízení po celém světě, aby vyhledaly a prozatímně zadržely osobu, která čeká na vydání, předání nebo podobný právní úkon. Žádost je vydávána Interpolem, mezinárodní mezivládní organizací zabezpečující policejní spolupráci v kriminálně-policejní oblasti.

[5] Sjednocení právních rámců jednotlivých států, aby mohly efektivně spolupracovat ve vyšetřování ruské agrese proti Ukrajině – například přizpůsobením trestních zákoníků, zavedením příslušných trestných činů do zákonů, vyjasněním kompetencí soudů apod.

Zdroje

Broomhall, B. (2003). International Justice and the International Criminal Court: Between Sovereignty and the Rule of Law. Oxford: Oxford University Press.

Fuchs, J. (2002). Vývoj univerzální jurisdikce pro stíhání pachatelů válečných zločinů v mezinárodním právu. Časopis pro právní vědu a praxi, IV/2002, s. 307-214.

OHCHR. (2002, říjen). ICJ rejects Belgian arrest warrant for Foreign Minister of Democratic Republic of Congo [tisková zpráva]. Získáno z: https://www.ohchr.org/en/press-releases/2009/10/icj-rejects-belgian-arrest-warrant-foreign-minister-democratic-republic.

TRIAL International. (2025, duben). Universal Jurisdiction Annual Review 2025. Získáno z: https://trialinternational.org/wp-content/uploads/2025/04/03_TRIAL_UJAR_2025_FINAL_DIGITAL.pdf.

TRIAL International. (2025, duben 10). Universal Jurisdiction Annual Review: New Developments in 2024. Získáno z: https://trialinternational.org/latest-post/universal-jurisdiction-annual-review-new-developments-in-2024/.