Ázerbájdžánský advokát Yalchin Imanov byl z komory vyloučen poté, co veřejně upozornil na mučení svého klienta. Evropský soud pro lidská práva konstatoval porušení jeho práva na ochranu soukromého života a svobody projevu a soudci v odlišném stanovisku upozornili i na širší vzorec zastrašování lidskoprávních obhájců v zemi.
Jak vedla tvrzení Imanova k vyloučení z advokátní komory?
Případ se týká ázerbájdžánského advokáta Yalchina Imanova, člena advokátní komory Ázerbájdžánu od roku 2007, který se dlouhodobě věnoval obhajobě lidských práv a zastupoval i politické vězně. V roce 2017 byl však z komory vyloučen poté, co veřejně promluvil o mučení svého klienta Abbase Huseynova ve věznici Gobustan. Během návštěvy dne 8. srpna 2017 si Imanov všiml známek násilí a jeho klient mu popsal, že byl bit, vláčen po zemi, svazován do bolestivých poloh a držen na samotce. Advokát o tom následně informoval novináře, zopakoval tvrzení svého klienta a podal oficiální stížnosti státním orgánům, v nichž žádal nezávislé vyšetření případu.
Zprávy o mučení vyvolaly protesty před věznicí i před sídlem vězeňské služby. Již o dva dny později požádal ředitel vězeňské služby advokátní komoru Ázerbájdžánu o zahájení karného řízení s tvrzením, že Imanov šířil nepravdivé informace. Karná komise advokátní komory dospěla k závěru, že Imanov porušil profesní etiku tím, že zveřejnil neověřená tvrzení dříve, než byla oficiálně prošetřena, a tím poškodil pověst vězeňských pracovníků. Předsednictvo komory mu proto pozastavilo výkon advokacie a případ postoupilo soudu.
V únoru 2019 rozhodl soud prvního stupně o jeho vyškrtnutí ze seznamu advokátů s odůvodněním, že porušil zákon o advokacii i etická pravidla. Všechna jeho odvolání byla zamítnuta, přičemž Nejvyšší soud Ázerbájdžánu v říjnu 2019 rozhodnutí potvrdil. Imanov se následně obrátil na Evropský soud pro lidská práva s tvrzením, že jeho vyloučení z advokátní komory představovalo nepřiměřený a neoprávněný zásah do jeho práva na respektování soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy a do jeho práva na svobodu projevu podle čl. 10 Úmluvy. Rovněž tvrdil porušení čl. 18 Úmluvy, jelikož k omezení jeho práv došlo z jiných důvodů, než které jsou Úmluvou dovoleny.
Posouzení případu štrasburským soudem
Štrasburský soud zhodnotil případ Yalchina Imanova a uznal, že jeho vyloučení z advokátní komory zasáhlo do jeho práva na soukromý život podle čl. 8 Úmluvy a svobody projevu podle čl. 10 Úmluvy. I když zásah sledoval legitimní cíl předcházení porušování pořádku v právní profesi, domácí soudy dostatečně nezvážily přiměřenost uložené sankce, která představuje nejzávažnější kárné opatření v advokátní profesi a má trvalé, nevratné dopady na výkon povolání advokáta. Důvody uvedené pro jeho vyloučení nebyly „relevantní a dostatečné“ a sankce byla nepřiměřená sledovanému cíli. Soud rovněž poukázal na doporučení Rady Evropy a OSN, podle nichž by vyloučení mělo být uplatněno pouze při nejzávažnějších porušeních a po řádném procesu před nezávislým orgánem.
Co se týče čl. 18 Úmluvy, který zakazuje omezení práv a svobod pro jiné než legitimní účely, stěžovatel namítal, že jeho vyloučení mělo spíše politický než kárný motiv. Soud však uvedl, že klíčové právní otázky byly již dostatečně zodpovězeny při posouzení porušení čl. 8 a 10 Úmluvy, a proto nebylo nutné o čl. 18 rozhodovat samostatně.
Částečně odlišné stanovisko soudců Ktistakis a Pavli
Soudci Ktistakis a Pavli se s většinou shodli na závěru, že došlo k porušení čl. 8 a 10 Úmluvy, avšak lišili se v hodnocení legitimního cíle vyloučení z advokátní komory. Podle nich kárné řízení vůči Imanovovi nesledovalo ochranu pověsti vězeňských pracovníků ani udržení pořádku v právní profesi, ale mělo za cíl potrestat advokáta za jeho lidskoprávní činnost a zastrašit ostatní členy profese. Zdůraznili, že Imanov plnil svou povinnost chránit klienta a upozornit na jeho mučení, a jeho veřejné prohlášení nelze považovat za porušení profesní etiky.
Odlišný názor měli soudci i k čl. 18 Úmluvy. Podle jejich názoru bylo vyloučení Imanova motivováno politickými důvody a zapadá do širšího vzorce postihování právníků, kteří hájí lidská práva nebo kritizují stát. Odkázali rovněž na zjištění mezinárodních organizací, které dlouhodobě upozorňují na zastrašování advokátů v Ázerbájdžánu. Na základě těchto okolností soudci Ktistakis a Pavli dospěli k závěru, že bylo porušeno i ustanovení čl. 18 Úmluvy.
Diskuse
Mnoho lidskoprávních neziskových organizací označuje případ Yalchina Imanova jako ilustraci širší situace lidskoprávních advokátů v Ázerbájdžánu, kde jsou nezávislí právníci vystaveni nátlaku, zastrašování a kárným postihům. Advokáti, kteří se věnují politicky citlivým případům nebo obhajují aktivisty a občanskou společnost, čelí vysokému riziku, včetně vyloučení z komory, cestovních omezení či dokonce vězení. Takové praktiky podkopávají nezávislost advokacie a ohrožují právo klientů na spravedlivý proces. Klesající počet ochotných právníků komplikuje přístup k právní pomoci a účast ve štrasburských řízeních, čímž se dále oslabuje ochrana lidských práv. Případ Imanova tak není izolovaný, ale součástí širšího vzorce politicky motivovaného postihování právníků.
Zdroje:
Evropský soud pro lidská práva (2025). Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Imanov v. Azerbaijan. Dostupné z: https://hudoc.echr.coe.int/fre#{%22itemid%22:[%22001-245077%22]}
