Tři roky od vypuknutí ruské agrese proti Ukrajině mezinárodní společenství snad našlo cestu, jak potrestat hlavní viníky války. Proto vzniká Zvláštní tribunál pro zločin agrese proti Ukrajině – hybridní soud, který má doplnit současnou strukturu mezinárodního trestního práva. Už nyní však čelí zásadním otázkám: může skutečně stíhat nejvyšší představitele státu, když jim zároveň přiznává dočasnou imunitu?

Tři roky po zahájení ruské agrese proti Ukrajině se mezinárodní společenství stále potýká s otázkou, jak spravedlivě a efektivně soudit osoby odpovědné za rozpoutání tohoto konfliktu. Mezinárodní trestní soud (MTS) disponuje jurisdikcí pro stíhání válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a zločinu genocidy. Jeho jurisdikce se však nevztahuje na zločin agrese. Ten totiž může MTS stíhat pouze tehdy, pokud jsou oba dotčené státy smluvní stranou Římského statutu, jeho jurisdikci přijaly nebo situace byla MTS postoupena Radou bezpečnosti OSN. Vzhledem k ruskému vetu v Radě bezpečnosti je ale poslední zmíněná cesta uzavřena.

Z tohoto důvodu vznikl Zvláštní tribunál pro zločin agrese proti Ukrajině (Tribunál). Jeho cílem je doplnit současnou architekturu mezinárodního trestního práva o instituci, která by dokázala odsoudit politické představitele odpovědné za rozhodnutí zahájit válku. Návrhy počítají s hybridní podobou soudu, tedy s kombinací mezinárodního a vnitrostátního prvku. Nepůjde tedy o mezinárodní soud v pravém slova smyslu, jako byl například Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii nebo Rwandu, nýbrž o soud založený smlouvou mezi Ukrajinou a Radou Evropy, ke které se mohou připojit další státy. Tento model ale umožní obejít blokádu v Radě bezpečnosti a současně zajistí mezinárodní podporu.

Může Tribunál stíhat hlavní viníky války?

Statut Tribunálu v článku 1 výslovně říká, že cílem Tribunálu je stíhat osoby na vrcholu moci, které rozhodují o použití síly – prezidenty, premiéry či ministry zahraničí. Nicméně, statut obsahuje také čl. 23 odst. 5, který těmto lidem zároveň poskytuje dočasnou imunitu vázanou na setrvání ve funkci. Pokud je tak obžalovaným například hlava státu, Tribunál řízení přeruší do doby, než dotyčný úřad opustí.

Jde zřejmě o politický kompromis. Některé státy, především Německo a Spojené státy, trvaly na tom, že bez podobného ustanovení by se nepodařilo získat dostatečnou podporu pro vznik Tribunálu. Článek 23 odst. 5 se tak stal nutnou podmínkou, která měla uklidnit obavy států, které se bály vytvoření precedentu ohrožujícího jejich vlastní čelní představitele.

Pokud by statut Tribunálu ustanovení o dočasné imunitě neobsahoval, mohlo by to vyvolat i zásadní právní problémy. Jelikož nejde o mezinárodní soud zřízený Radou bezpečnosti, ani se Rusko dobrovolně nevzdalo imunit pro své vrcholné představitele, nebylo by zřejmé, na jakém právním základě by Tribunál mohl hlavu státu či další čelní aktéry této ochrany zbavit. U mezinárodních soudů vzniklých na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti se předpokládá, že její autorita umožňuje prolomit imunity vůči všem státům. V případě Tribunálu ale tento univerzální základ chybí a jeho legitimita by mohla být zpochybněna, zejména pokud by byl veden proces proti obžalovanému, kterého chrání obecně uznávané zásady mezinárodního práva. Takové oslabení právní opory by mohlo ohrozit nejen konkrétní řízení, ale i celkovou důvěryhodnost instituce. 

Možné budoucí výzvy Tribunálu

Kromě otázky imunity se objevují i další potenciálně sporné body. Jedním z nich je možnost vést proces v nepřítomnosti obžalovaných. Vzhledem k tomu, že Rusko, jak je možné předpokládat, spolupráci s Tribunálem odmítá, je pravděpodobné, že se před ním žádný z vrcholných ruských představitelů neobjeví. To vyvolává zásadní otázku: bude možné vést řízení v nepřítomnosti obžalovaného?

Podle statutu bude řízení v nepřítomnosti možné tehdy, pokud to bude vyžadovat zájem spravedlnosti a pokud se obviněný výslovně vzdá práva účastnit se jednání, nebo pokud nelze jeho přítomnost zajistit. Takový postup však musí být doprovázen procesními zárukami, zejména právem na právní zastoupení, aby byly chráněny zájmy obžalovaného. Osoba odsouzená v nepřítomnosti bude mít navíc právo požadovat nové projednání věci, pokud se později před Tribunál osobně dostaví.

Takový postup má své výhody i rizika. Na jedné straně umožní odsoudit viníky války, což je hlavním účelem existence Tribunálu. Řízení v nepřítomnost obžalovaných ale může zpochybnit legitimitu Tribunálu a vyvolat pochybnosti o dodržování základních procesních práv, včetně práva na obhajobu a přímé účasti na řízení. 

Co se například Římského statutu MTS týče, ten řízení v nepřítomnosti neumožňuje. Připouští pouze určité úkony bez účasti obviněného, například potvrzení obžaloby, a to pouze tehdy, pokud je obviněný zastoupen právníkem. Samotné hlavní líčení už zásadně vyžaduje fyzickou přítomnost obžalovaného.

Debata o možnosti vést řízení v nepřítomnosti tak pouze podtrhuje širší dilema, před nímž Tribunál stojí: jak dosáhnout spravedlnosti i bez spolupráce státu, jehož představitelé jsou obviněni. Stejně jako u otázky dočasné imunity se i zde střetává snaha o efektivní stíhání s požadavky na legitimitu a dodržování procesních práv. Budoucnost Tribunálu proto bude záviset na tom, zda dokáže mezi těmito zásadami najít rovnováhu. Uspěje-li, může se stát důležitým precedentem v postihu zločinu agrese; pokud však selže, riskuje, že se promění spíše v symbolické gesto než v nástroj skutečné odpovědnosti.

 

Zdroje

Council of Europe. (2025). Agreement between the Council of Europe and Ukraine on the Establishment of the Special Tribunal for the Crime of Aggression against Ukraine. Council of Europe. Získáno z: https://rm.coe.int/agreement-and-statut-english/1680b66127

Council of Europe. (2025). Frequently Asked Questions - Special Tribunal for the Crime of Aggression against Ukraine. Council of Europe. Získáno z: https://www.coe.int/en/web/portal/frequently-asked-questions 

Hamilton R. (2023). Ukraine's Push to Prosecute Aggression: Implications for Immunity Ratione Personae and the Crime of Aggression. American University Washington College of Law. Získáno z: https://digitalcommons.wcl.american.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=3224&context=facsch_lawrev& 

Hathaway O. (2022). The Case for Creating an International Tribunal to Prosecute the Crime of Aggression Against Ukraine (Part I). Just Security. Získáno z: https://www.justsecurity.org/83117/the-case-for-creating-an-international-tribunal-to-prosecute-the-crime-of-aggression-against-ukraine

Lobel H. a Milaninia N. (2025). Building a Special Tribunal for the Crime of Aggression against Ukraine. EJIL: Talk! Získáno z: https://www.ejiltalk.org/building-a-special-tribunal-for-the-crime-of-aggression-against-ukraine/

McInnes K. (2025). The Strongman’s Clause: Article 23(5), the Rules-Based International Order, and the Ukraine Tribunal’s Troubling Precedent. OpinioJuris. Získáno z: https://opiniojuris.org/2025/09/01/the-strongmans-clause-article-235-the-rules-based-international-order-and-the-ukraine-tribunals-troubling-precedent/

Fotografie: 

Vlajky na kyjevském Náměstí nezávislosti připomínají zločiny spáchané na Ukrajině. autor: Tereza Hladíková,  27.září 2025.