Sedm zemí včetně České republiky, dále Organizace islámské spolupráce, Arabská liga a třicet čtyři organizací a odborníků může podle rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu (MTS) z 20. února 2020 působit v případě Palestiny jako amici curiae neboli „přátelé soudu“. Tito aktéři představí své argumenty ohledně teritoriální jurisdikce soudu. Konkrétně se vyjádří k tomu, zda může MTS vykonávat jurisdikci v souladu s článkem 12 Římského statutu nad zločiny spáchanými v oblastech Západního břehu Jordánu, východního Jeruzalému a v Pásmu Gazy.

Předběžné šetření a nerozhodnost soudu

Situace v Palestině je od 16. ledna 2015 ve fázi tzv. předběžného šetření, což znamená, že úřad žalobkyně MTS ještě formálně nezahájil vyšetřování podle čl. 53 Římského statutu. Dne 20. prosince žalobkyně Fatou Bensouda usoudila, že otázka teritoriální jurisdikce musí být vyřešena dříve, než bude zahájeno formální vyšetřování. 22. ledna 2020 tak formálně požádala přípravný senát, aby tuto záležitost rozhodl. Rozhodnutí žalobkyně někteří vítají jako znak rozvahy, jiní jako zbabělost či alibismus. V podstatě jde o přesunutí břemena této politicky, právně i emočně komplikované otázky z výkonné na soudní složku MTS.

Přípravný senát zareagoval vydáním nařízení, ve kterém žádá Palestinu a také oběti, aby se písemně vyjádřily k otázce teritoriální jurisdikce, a to nejpozději do 16. března 2020. Navíc senát vyzval státy, organizace a jednotlivce, aby podali k soudu své postřehy podle pravidla č. 103 Pravidel MTS o řízení a dokazování (Amicus curiae a jiné formy psaného podání) také výhradně k tématu teritoriální jurisdikce. Přípravný senát tento krok odůvodnil tím, že žádost žalobkyně je komplexní a nová. Přípravný senát tak pokračuje v tradici započaté žalobkyní – získat legitimitu alespoň symbolickým sdílením břemene tohoto rozhodnutí. Soud obdržel přes 40 žádostí a odmítl pouze dvě. Jednu kvůli pozdnímu doručení žádosti a druhou z důvodu zdvojení žádosti jednotlivce a (jeho) organizace. I z toho je vidět velká obezřetnost soudu v této situaci. Ačkoliv MTS hojně využívá institut amicus curiae, tolik žádostí v rámci jedné situace zatím nemá obdoby.

Amici curiae jako alibismus?

Většina států včetně České republiky, Německa, Maďarska či Rakouska podala žádost s očekávatelnou argumentací: MTS musí nejdříve rozhodnout otázku státnosti Palestiny. Důvodem je úzká souvislost s otázkou jurisdikce, u které se soud musí podle Římského statutu (čl. 19 odst. 1) ujistit, že jurisdikci opravdu má. Podle těchto států Palestina není stát podle relevantních pravidel mezinárodního práva. Soud tudíž nemá jurisdikci, neboť být státem je podmínkou sine qua non. Naopak Palestina, Arabská liga, Organizace islámské spolupráce, další organizace a mnozí odborníci chtějí soud přesvědčit, že jurisdikci na území Palestiny vykonávat může. Navzdory dlouhotrvající okupaci Izraelem a upírání suverenity světovými mocnostmi je Palestina státem, neboť vykonává efektivní kontrolu nad teritorii a naplňuje tak podle mezinárodního práva všechny požadavky kladené na stát. 

O něco sofistikovanější je argument, že zde nejde o otázku státnosti, ale o nejasnost týkající se teritoriální jurisdikce s ohledem na hranice Palestiny, které nejdříve musejí být pevně vymezeny (neprobíhajícím) mírovým/politickým procesem. 

Nešťastný okamžik pro nešťastné rozhodnutí 

Výbušný potenciál rozhodnutí přípravného senátu je zřejmý. Pokud soud rozhodne, že jurisdikci má, tak tím mimoděk říká, že považuje Palestinu za stát dle mezinárodního práva. Ať tak či onak, vždy se najde někdo, komu se toto rozhodnutí líbit nebude. A to v situaci, kdy je soud v již dost prekérním postavení mimo jiné kvůli bojkotu Spojených států, Ruska a Číny, omezené spolupráci stran Římského statutu a napjatým vztahům s Africkou unií. 

Otázka týkající se palestinské státnosti však není u MTS novinkou. Poprvé se do hledáčku soudu toto téma dostalo v roce 2014, kdy Palestina jednostranně přijala ad hoc jurisdikci MTS pomocí prohlášení podle čl. 12 odst. 3 Římského statutu. Téma bylo znovu otevřeno v roce 2015, kdy Palestina přistoupila k Římskému statutu. Soud se však prozatím nemusel k státnosti Palestiny přímo vyjádřit, neboť kromě předběžného šetření žádné další kroky nepodnikal. 

Posouzení jurisdikce před otevřením vyšetřování – dává to smysl? 

Pozornost také vzbuzuje to, že senát bude rozhodovat o otázce jurisdikce ještě před započetím formálního vyšetřování. Otázka jurisdikce by měla být systematicky řešena až v souvislosti s individuálním pachatelem, a to v okamžiku, kdy je již identifikováno místo, kde byly posuzované zločiny spáchány. 

Někteří pak tvrdí, že rozhodnutí o jurisdikci v této fázi připravuje obžalované o možnost podat tuto námitku v průběhu řízení. Tento argument zmiňuje ve svém podání i Úřad veřejného obhájce pro obhajobu (OPCD), který asistuje obžalovaným v řízení před MTS. Dle čl. 19 odst. 4 Římského statutu lze námitku, že soud nemá jurisdikci, podat pouze jednou. Článek však hovoří pouze o rozhodnutí na popud států a/nebo obžalovaného či obžalovaných – což není tento případ, protože zde se jednalo o iniciativu úřadu žalobce. Jak přípravný senát objasnil v případu Kony et al., námitka ohledně jurisdikce soudu podaná jednou legitimovanou stranou (státem nebo žalovanou stranou) nevytváří překážku podání námitky druhou legitimovanou stranou. Kromě toho zůstává otázkou, zda se žádost žalobce o vydání tohoto rozhodnutí o jurisdikci též počítá jako podání námitky podle čl. 19 odst. 4 Římského statutu. Nicméně není nepředstavitelné, že by toto předem přijaté obecné rozhodnutí o jurisdikci soudu mohlo později narušit právo na spravedlivý proces s jednotlivými obžalovanými. 

Falešný přítel soudu

Závěrem je třeba zmínit pochybnost o tom, zda všichni ti, kdo chtějí soudu předložit svůj amicus curiae, myslí v první řadě na spravedlnost. Podle některých totiž přinejmenším výše zmíněné státy jednají spíše jako poslíčci Izraele. Izrael totiž se soudem zpravidla nejedná přímo, aby mu nedodával známku legitimity. Je otázkou, zda je toto právně v souladu s požadavky na amicus curiae, kladené soudem a zdali je MTS vhodným místem pro takové politické hry.

Některé problémy týkající se jurisdikce soudu v této situaci by mohly být objasněny (a některé nové se mohou objevit) po 16. březnu 2020, kdy bude soudu doručeno 43 schválených amici curiae.

 

Chcete-li nám položit dotazy k článku, doplnit nějaké informace nebo s námi nesouhlasit, můžete nás kontaktovat přes e-mail:

Michala Chadimová: MichalaChadimova@seznam.cz

Eliška Mocková: eliska.mockova@graduateinstitute.ch

 

Zdroje

Decision on Applications for Leave to File Observations Pursuant to Rule 103 of the Rules of Procedure and Evidence. No. ICC-01/18 Date: 20 February 2020. Available online at: https://www.icc-cpi.int/CourtRecords/CR2020_00610.PDF 

Statement of ICC Prosecutor, Fatou Bensouda, on the conclusion of the preliminary examination of the Situation in Palestine, and seeking a ruling on the scope of the Court’s territorial jurisdiction. Date: 20 December 2019. Available online at: https://www.icc-cpi.int/Pages/item.aspx?name=20191220-otp-statement-palestine 

Prosecution request pursuant to article 19(3) for a ruling on the Court’s territorial jurisdiction in Palestine No. ICC-01/18 Date: 22 January 2020. Available online at: https://www.icc-cpi.int/CourtRecords/CR2020_00161.PDF 

Order setting the procedure and the schedule for the submission of observations No. ICC-01/18 Date: 28 January 2020. Available online at:  https://www.icc-cpi.int/CourtRecords/CR2020_00217.PDF

Request pursuant to Rule 103 of the Rules of Procedure and Evidence for leave to submit observation. No: ICC-01/18 Date: 13 February 2020. Available online at: https://www.icc-cpi.int/CourtRecords/CR2020_00457.PDF

Request for Leave to Submit Amicus Curiae Observations in the Proceedings Relating to the Prosecution Request Pursuant to Article 19(3) for a Ruling on the Court’s Territorial Jurisdiction in Palestine No.: ICC-01/18 Date: 14 February 2020. Available online at:  https://www.icc-cpi.int/CourtRecords/CR2020_00463.PDF 

Declaration Accepting Jurisdiction of the International Criminal Court Date: 31 December 2014. Available online at:  https://www.icc-cpi.int/iccdocs/PIDS/press/Palestine_A_12-3.pdf

The State of Palestine accedes to the Rome Statute Press Release Date: 7 January 2015. Available online at: https://www.icc-cpi.int/Pages/item.aspx?name=pr1082_2

Shurat HaDin blog post. Available online at: https://www.israellawcenter.org/news/as-dozens-ask-to-join-israel-palestine-case-request-from-within-the-icc-could-be-the-deciding-one/

Kony et al., Decision on the case under article 19(1) of the Statute. No.: ICC-02/04-01/05,  Date: 10 March 2009, para 25. Available online at: https://www.icc-cpi.int/CourtRecords/CR2009_01678.PDF

Analysis As Dozens Ask to Join Israel-Palestine Case, Request From Within the ICC Could Be the Deciding One Date: 16 Feruary 2020. Available online at: https://www.haaretz.com/israel-news/.premium-as-dozens-ask-to-join-icc-case-request-from-within-court-could-be-the-deciding-one-1.8534698

Fotografie

Sídlo Mezinárodního trestního soudu, autor: OSeveno, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0, editace: ořez.

8. 3. 2020   Michala Chadimová, Eliška Mocková