Digitální vlastnictví, digitální pozůstalost a digitální správce. Dnes již tyto pojmy nejsou ryze otázkou sci-fi literatury či kinematografie a stávají se čím dál více relevantními pro svět práva. Zvěst o závěru čínských soudů ohledně dědictví, které zahrnovalo digitální meč ve videohře, tak nabízí jiskru inspirace pro úvahy nad digitálně-videoherní pozůstalostí, přičemž bychom při nich neměli opomíjet (ani) význam ochrany vlastnického práva, tedy lidských práv. Jaké světlo by tedy takovéto závěry vrhly v případě českého práva a jaké neduhy by mohly pomoci překlenout?

Čínská inspirace

Na facebookovém profilu Prima COOL byla v půlce července k vidění zpráva o tom, jak „Čínské soudy řeší, co se děje s digitálním majetkem po smrti“. Jednou z věcí, které nakonec takto bylo možné zdědit, byl i herní předmět „Golden Blade“ v MMORPG videohře Zhengtu [1], jejíž fungování do znatelné míry stálo na herních předmětech určených ke koupi za reálnou měnu. Vedle toho se mělo jednat i o možnost zdědit po zůstaviteli herní účet a herní měnu, tj. jednalo se o věci, jež skutečně měly nějakou hodnotu. 

Je vhodné již v úvodu odkázat na Svobodu, který poukazuje na skutečnost, že čínské pojetí tzv. virtuálního vlastnictví je takové, že toto je předmětem vlastnického práva, tj. nejedná se pouze o jakýsi soubor závazkových vztahů mezi dvěma (případně více) subjekty. V tomto směru je možné tedy uzavřít, že čínské právo v tomto směru již zaujalo stanovisko k dané problematice, což nelze s jistotou říci o právu českém.

Spíše než rozsáhle rozebírat čínskou judikaturu a právní praxi se však nabízí otázka, co by takový obdobný závěr znamenal v českém právním prostředí pro pojetí dědického práva, a to s ohledem na jeho lidskoprávní rozměr. Pokud myšlenka zdědit digitální zbraň ve videohře zní kuriózně, je vhodné uvést, že např. Treml pokládá otázku, proč by nemohla pozůstalost zahrnovat také „práva k účtu s AI přítelkyní vytvořenou přímo na míru“? Digitální dědictví tak lze vnímat coby vícero různých věcí, avšak v rámci tohoto článku zůstaňme u videoher.

(Digitální) Pozůstalost, testamentární svoboda a Listina

Samotná Listina základních práv a svobod (Listina), poněkud lakonicky skrze čl. 11, stanovuje, že „[d]ědění se zaručuje“ [2], přičemž nucené omezování vlastnického práva je přípustné jen a pouze ve veřejném zájmu. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod pak v Dodatkovém protokolu stanovuje srovnatelné; výslovně však uvádí i právnické osoby. Filip pak k čl. 11 Listiny shrnul, že “[v]lastnictví je chápáno jako předpoklad svobody a rozvoje jednotlivce a základ jeho soukromé iniciativy”.[3]

Alfou a omegou dědického práva je samotná pozůstalost, resp., jak uvádí Svoboda a Klička, její existence, přičemž tou je majetek, který je způsobilý přejít na dědice.[4] Další podstatnou složkou je tzv. testamentární svoboda, přičemž např. v usnesení IV.ÚS 142/25 ji Ústavní soud (ÚS), coby projev autonomie vůle, shrnul tak, že „[j]ednotlivec může svobodně rozhodovat o svém majetku pro případ smrti“. ÚS dále v nálezu I. ÚS 1902/11 rovněž zdůraznil, že „[d]ěděním je realizována zásada zachování hodnot se zřetelem k budoucnosti jako výraz solidarity lidí a sledování cílů sahajících přes více generací.“ Máme tedy pozůstalost, svobodnou vůli zůstavitele s ní nakládat a zájem na zachování její hodnoty do budoucna i pro další generace.

Samotnou autonomii vůle pak lze stopovat až k čl. 2 odst. 3 Listiny, podle kterého „[k]aždý může činit, co není zákonem zakázáno“. Ustanovení § 1475 odst. 2 občanského zákoníku však pozůstalost limituje coby „celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu“. Jak upozorňuje např. Sedlatý, výslovná úprava (zahrnutí) digitálního obsahu zde chybí. Samotné vlastnictví pak § 1011 občanského zákoníku vymezuje coby „[v]še, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné“, přičemž ani zde zákon výslovně nepracuje s pojmem digitální obsah, resp. digitální vlastnictví.

Videohra v jednom rubáši určena k dědění a ve druhém odsouzena do zapomnění

Klíčovým aspektem jsou smluvní podmínky různých platforem, na kterých uživatelé spravují své videoherní knihovny. Např. Smlouva o užívání služby Steam [5] tak výslovně stanovuje, že účet uživatele je „striktně osobní“ a bez souhlasu jej nelze jakkoliv převádět. Srovnatelné lze nalézt např. i ve smluvních podmínkách služby GOG [6], kde je navíc výslovně uvedeno „Your GOG account and content are for you only“ – Váš GOG účet a obsah je pouze pro Vás.[7] 

Takovéto formulace tak přinejmenším připomínají znění § 1475 odst. 2 občanského zákoníku, resp. jeho pasáž „kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu“, což by znamenalo, že skutečně zde nelze hovořit o pozůstalosti. Dané ustanovení však rovněž stanovuje, že tato výjimka neplatí v momentě, kdy taková práva orgán veřejné moci uzná coby dluh, anebo jsou u něho takto uplatněna. Zjednodušeně řečeno, pokud bude zůstavitel mít v ruce např. příznivé rozhodnutí soudu, nemusí se bát o svoji digitální pozůstalost, alespoň ne v tomto směru; nejedná se však o příliš intuitivní řešení.

Při zavzpomínání na hmotné datové disky (typicky DVD), na kterých je možné zakoupit (či alespoň dříve se jednalo o naprosto standardní postup) videohry a tyto disky posléze jednoduše darovat či zahrnout do pozůstalosti, a tudíž i zdědit, se nabízí jistá otázka. Spočívá opravdu jediný rozdíl z pohledu spotřebitele / běžného uživatele mezi koupí DVD a koupí licence ke hře se hrou v tom, že v jednom případě může zahrnout hru na DVD do své pozůstalosti a v druhém případě nikoliv, jelikož není na DVD, ale na „striktně osobní“ službě, přičemž účet k ní vázaný je (bez souhlasu) nepřevoditelný? 

Celou otázku lze posunout tzv. o level výše tím, že zohledníme hodnotu herních předmětů pořízených v rámci tzv. mikrotransakcí ve hrách, které má uživatel takové služby ve své knihovně. Důležité je zdůraznit, že mikrotransakce se dotýkají i velkých herních titulů čili nikoliv pouze volně dostupných her. Dále ještě zopakujme, že, s odkazem na Listinu, lze nuceně vlastnické právo omezovat jen ve veřejném zájmu.

Co se můžeme dočíst při brouzdání internetem?

Poněkud znepokojivých dojmů lze nabýt při brouzdání volně dostupnými zdroji informací na internetu, tj. těmi, se kterými se pravděpodobně průměrný člověk setká. Lze tak nalézt upozornění na možnost, že se k digitální pozůstalosti dědici nedostanou či se o ní vůbec nedozví. Je také možné dočíst se informaci o tom, že problematickými mohou být již samotná pravidla (tj. typicky smluvní podmínky) různých platforem a poskytovatelů služeb. Dále lze zjistit, že aktuální právní úprava s digitálním vlastnictvím neoperuje, přičemž současný občanský zákoník „byl sepsán v době, kdy otázky jako „co se stane s mým Facebookem po smrti" ještě nebyly aktuální“.

Dále se lze na stránkách ČSOB dočíst o existenci aplikací s funkcí tzv. digitálního dědictví.[8] Místy se lze setkat i s tím, že se do digitální pozůstalosti řadí také online korespondence. Na stránkách Vodafone lze nalézt libozvučnou frázi: „Každá online služba přistupuje k neaktivním účtům trochu jinak. Záleží na podmínkách konkrétní platformy“. Opakovaně se pak vyskytuje doporučení ustanovit si tzv. digitálního správce, což má být důvěryhodná osoba, která by měla po vaší smrti převzít kontrolu nad vašimi účty a digitálním majetkem. 

S ohledem na dva odstavce výše pak celou situaci trefně shrnuje Zajíček slovy: „Právo se s těmito novými výzvami teprve srovnává“. Doporučuje proto co nejkonkrétnější závěť a nezapomínat, že první krok na této cestě je zatím na zůstaviteli. 

Jak to tedy chápat?

Byť odvážným, nicméně stále racionálním závěrem je, že status quo není ideální a lze jej vnímat i coby pravděpodobně v rozporu s ochranou vlastnického práva, resp. testamentární svobodou jedince a zásadou zachování hodnot. Ve změti různých smluvních podmínek je tak možné již v samém počátku smluvně vyloučit, že by do budoucna vůbec mohlo dojít k převodu (případných) nabytých práv. S ohledem na ochranu vlastnického práva je pak otázka, do jaké míry je daný stav po právu a do jaké míry spíše tolerován s ohledem na méně explicitní zákonnou úpravu, která je natolik „striktně osobní“.

Např. Sedlatý již poukázal na to, že „by pro vyjasnění situace pomohlo pregnantní zavedení digitálního dědictví do tuzemského právního řádu“. Jedná se o možné řešení, které by při nejmenším vyjasnilo celou otázku a nebylo by tak zapotřebí nadále doporučovat postup, který by bylo hypoteticky možné považovat za de facto obcházení smluvních podmínek tím, že není převáděno, nýbrž pouze spravováno post mortem.

 

Poznámky

[1] Jednalo se o volně dostupnou online role-play videohru pro více hráčů, která byla jedním z prvních čínských úspěšných titulů žánru MMORPG, nicméně přestala být udržována od prosince 2018, což celou otázku dědictví činí o to zajímavější. (Pojem MMORPG je zkratka pro Massive multiplayer online role-playing game.)

[2] Slovy nálezu ÚS III. ÚS 32/96 „zaručuje dědictví“.

[3] Filip, J.  (2011). Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. Brno: Václav Klemm, s. 88.

[4] Svoboda, J. & Klička, O. (2023). Dědické právo v praxi. Praha: C.H.Beck, s. 4.

[5] Část C. Your Account [neboli C. Váš účet] výslovně uvádí následující: „Your Account, including any information pertaining to it (e.g.: contact information, billing information, Account history and Subscriptions, etc.), is strictly personal. You may therefore not sell or charge others for the right to use your Account, or otherwise transfer your Account, nor may you sell, charge others for the right to use, or transfer any Subscriptions other than if and as expressly permitted by this Agreement (including any Subscription Terms or Rules of Use) or as otherwise specifically permitted by Valve“ (znění smlouvy ke dni 22. 7. 2026).

[6] Bod 3.3. uvádí: „Your GOG account and GOG content are personal to you and cannot be shared with, sold, gifted or transferred to anyone else“ (znění podmínek ke dni 22. 7. 2026).

[7] Tento výčet příkladů samozřejmě není taxativní, a navíc obsahuje pouze služby související s videoherním průmyslem. Článek se nevyjadřuje, a v daném rozsahu ani nemá takové ambice, např. k předplatnému ve sféře e-knih, kinematografie atd.

[8] Bohužel již ne o bližším právním zakotvení digitálního dědictví.

 

Zdroje

Ciprýn, Š. (2025, 4. září).  Digitální dědictví: Co zůstane online po vaší smrti – a jak to právně vyřešit [příspěvek na blogu]. Dostupné z: https://www.cikr.cz/digitalni-dedictvi-co-zustane-online-po-vasi-smrti-a-jak-to-pravne-vyresit/.

Filip, J.  (2011). Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. Brno: Václav Klemm.

Janíček, J. Kdo zdědí vaše fotky, e-maily a účty? Digitální dědictví řeší málokdo. (2026, červen). RYCHLOST.cz. Dostupné z: https://rychlost.cz/clanek/2026-06-kdo-zdedi-vase-fotky-e-maily-a-ucty-digitalni-dedictvi-resi-malokdo/.

Mandík, J. 7 rad týkajících se dědictví. (2023, listopad). Právní prostor. Dostupné z: https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/7-rad-tykajici-se-dedictvi.

Nález Ústavního soudu ze dne 12. červen 2013, sp. zn. I. ÚS 1902/11. Dostupné z: https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=80826&pos=1&cnt=1&typ=result.

Nález Ústavního soudu ze dne 12. prosinec 1996, sp. zn. III. ÚS 32/96. Dostupné z: https://mezisoudy.cz/databaze-judikatury/detail-rozhodnuti/881d3067-92a8-11ee-b597-2cea7f51f963_iii-us-32-96-k-pravnimu-nastupnictvi-po-opravnenych-osobach-podle-zakona-o-pude?fqi=%22d%C4%9Bdictv%C3%AD%22.

Němec, J. Mikrotransakce ve světě dnešních her. (2018, říjen). alza.cz. Dostupné z: https://www.alza.cz/mikrotransakce-hry-2018#velke-tituly. 

Sedlatý, P. Digitální dědictví. (2025, prosinec). epravo.cz. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/digitalni-dedictvi-120372.html.

Souček, M. Dědictví a dědické řízení: Vše, co potřebujete vědět. (2026, únor). ČSOB Pojišťovna. Dostupné z: https://www.csobpoj.cz/blog/dedicke-rizeni#digitalni-dedictvi.

Svoboda, J. & Klička, O. (2023). Dědické právo v praxi. Praha: C.H.Beck.

Svoboda, V. Smrt v síti – dvě odlišné teorie pojetí virtuálního dědictví. (2019, duben). Advokátní deník. Dostupné z: https://advokatnidenik.cz/2019/04/11/smrt-v-siti/.

TechOlam Desk. Chinese Courts Set Precedent for Digital Inheritance in Gaming. (2026, červenec). Techolam. Dostupné z: https://www.techolam.com/news/chinese-courts-set-precedent-for-digital-inheritance-in-gaming.

Treml, J. S. Úvod do problematiky digitálního dědictví. (2024, srpen). Právo21. Dostupné z: https://pravo21.cz/pravo/uvod-do-problematiky-digitalniho-dedictvi.

Usnesení Ústavního soudu ze dne 7. května 2025, sp. Zn. IV. ÚS 142/25. Dostupné z: https://mezisoudy.cz/databaze-judikatury/detail-rozhodnuti/b9972f38-62c6-11f0-adf3-005056b43026_iv-us-142-25-1.

[Autor neuveden]. Zhengtu. [rok publikace neuveden [cit 20. 7. 2026]]. Grokipedia v0.2. Dostupné z: https://grokipedia.com/page/zhengtu.

[Autor neuveden]. (2026). Digitální dědictví: Jak ochránit účty, hesla a kryptoměny po smrti. Dostupné z: https://www.digitalniparte.cz/poradna/digitalni-dedictvi.php.

[Autor neuveden]. (2026). Digitální dědictví aneb Co se stane s vašimi účty a fotkami po smrti?. Dostupné z: https://www.vodafone.cz/bezpecne-pripojeni/rady-a-tipy/digitalni-dedictvi-aneb-co-se-stane-s-vasimi-ucty-/.

 

Fotografie

Dokud hovoříme o videohrách na pevných nosičích, není více méně žádných pochyb o dědictví. Výběr videoher na pevných nosičích, autor: Jakub Dubják, 24. 7. 2026.