Kašmír se doposud dostával do povědomí veřejnosti hlavně v souvislosti s indicazako-pákistánským konfliktem a nepokoji v jeho indické části. Zejména v posledních měsících však vyvolává obavy vyostřující se situace v oblasti Ázád Kašmíru ve správě Pákistánu. K uklidnění nepokojů mezi stoupenci občanského hnutí Joint Awami Action Committee a režimem řízeným z Islámábádu vyzýval v polovině července vysoký komisař OSN pro lidská práva.

Britská nadvláda na Indickém subkontinentu skončila v srpnu 1947 vznikem dvou samostatných států – Indie a Pákistánu. Jejich rozdělení ovšem vedlo k rozštěpení tehdejšího knížecího státu Džammú a Kašmír. Tento nevyřešený spor provází oba sousedy od jejich vzniku a stal se příčinou několika ozbrojených konfliktů. Obě země si dodnes nárokují celý Kašmír, fakticky však ovládají jen jeho části.

Ázád Kašmír je bezmála čtyřmilionový autonomní stát spravovaný Pákistánem v čele s vlastním prezidentem a premiérem. V zemi působí zákonodárný sbor i Nejvyšší soud. Často se ale v souvislosti s tímto státním uspořádáním hovoří o tzv. autonomii na papíře. V rámci území sice působí všechny zmíněné instituce, nicméně chybí jim rozhodující vliv na klíčové oblasti správy, bezpečnosti a zahraniční politiky.

Pokud se obyvatel Ázád Kašmíru chce ucházet o volenou funkci, nejprve musí slíbit věrnost Pákistánu. Ovšem ani tak nedosáhnete pravomoci rozhodovat o důležitých záležitostech, taková rozhodnutí si vyhrazuje vláda v Islámábádu, v níž nemají obyvatelé Kašmíru přímé zastoupení.

Příčiny nepokojů: vysoké ceny životních potřeb a nedostatek politické autonomie

Protesty proti rostoucím cenám energie v Ázád Kašmíru propukají opakovaně od roku 2022. Podle mnohých obyvatel Kašmíru by měly místní tarify spravedlivěji zohledňovat podíl regionu na celostátní produkci energie. Čelí totiž paradoxní situaci - ačkoli zdejší významné elektrárny pokrývají desetinu spotřeby energie  Pákistánu, samotný region zůstává jeho nejchudší částí.

Na tamní životní úroveň má dopad hospodářská krize v Pákistánu.[1] Rostoucí ceny, fiskální tlaky, deficity elektrické energie a opakované záchranné balíčky od Mezinárodního měnového fondu vedou Islámábád ke snižování dotací spolu se zvyšováním cen energií a služeb. Kašmírská veřejnost však tato opatření nevnímá jako rozpočtovou odpovědnost, ale jako další zásahy, o nichž nemůže sama rozhodovat.

Požadavek na zrušení dvanácti křesel pro uprchlíky

Občany vyjadřovaná nespokojenost s ekonomickou situací se již rozrostla i do požadavků na ústavní reformy. Tváří a hlasem protestů je občanské hnutí Joint Awami Action Committee (JAAC) vzniklé v roce 2023, které sdružuje obchodníky, dopravce, studenty, právníky, aktivisty a další.

Hnutí původně prosazovalo zrušení oficiálních výsad pro ministry a byrokraty nebo posílení pravomoci volených místních samospráv. Dnes nejhlasitěji usiluje o zrušení křesel pro uprchlíky, která podle nich oslabují zastoupení místních obyvatel v rozhodování o vnitřních záležitostech a umožňují vojenskému establishmentu udržovat politický vliv.

Systém vyhrazených křesel pro uprchlíky má kořeny v 60. letech minulého století, kdy Pákistánem spravovaný Kašmír neměl dostatečné kapacity na ubytování všech vysídlených osob. Oficiálního zakotvení se tento mechanismus dočkal o dekádu později. 

Tento historický model však funguje dodnes a čelí ostré kritice. Dvanáct zákonodárců totiž může trvale žít mimo území Ázád Kašmíru, a přesto přímo spolurozhodovat o jeho vnitřním směřování. Podle odpůrců tak tato křesla nepředstavují reálné zastoupení uprchlíků, ale spíše nástroj centrální moci k dosazování loajálních politiků.[2]

Země zažívá největší vlnu protestů za poslední desetiletí

Vzhledem k přetrvávající pohotovosti bylo ještě na konci srpna patrné zvýšené nasazení bezpečnostních složek. Ázád Kašmír totiž za uplynulé tři měsíce zažil vlnu nepokojů, která si vyžádala desítky mrtvých a během níž docházelo ke krvavým střetům mezi příznivci JAAC a bezpečnostními silami.

Nejméně osmdesát lidí bylo zabito během všeobecných voleb, které nejen demonstrující považovali za sporné. Podle pákistánského deníku Dawn krize vrcholila už v půli července tragickými střety v oblasti Púnč.

Tyto smrtící incidenty přicházejí v průběhu roku, který je pro pákistánskou armádu zvlášť složitý. Podle serveru South Asia Terrorism Portal je podíl zabitých vojáků a policistů o 22 % vyšší než ve stejném období minulého roku.

Politický analytik Záhid Husajn pro list Financial Times uvedl, že tamní režim doposud nečelil tak významným protestům, a dodal, že se jedná se o zásadní zpochybnění pákistánské kontroly nad tímto územím.

Volby provázely státní restrikce

Nejmasivnější lidové nepokoje za poslední desetiletí zastínily týdny volební kampaně. Pákistánské úřady v červnu zakázaly hnutí JAAC na základě protiteroristických zákonů kvůli údajné hrozbě pro veřejný pořádek. Následně zadržely řadu jeho členů včetně čelního představitele Shaukata Nawaze Mira. Ostatní dobrovolně odešli do ilegality. Vláda svůj krok učinila pravděpodobně v reakci na výzvy hnutí k bojkotu voleb.

Na přelomu července a srpna se konaly místní volby ve třech kolech. Vybíralo se 45 nových zákonodárců.[3] V řadě obvodů došlo k odložení hlasování z bezpečnostních důvodů. Přesto si pákistánská vládnoucí strana, konzervativní Pákistánská muslimská liga premiéra Šáhbaze Šarifa, většinu již zajistila. Poprvé po deseti letech se očekává, že vláda sestaví kabinet ze stran vedoucích vládní koalici v Pákistánu.

Vláda během voleb vydala zákaz vycházení, omezila působení zahraničních médií a zablokovala internet. Potlačení práva na svobodu projevu a přijímání a šíření informací vyvolává znepokojení. Kašmírská vláda rovněž čelí podezření z předvolebních machinací. Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) vyzývá úřady, aby zajistily plný přístup k internetu na celém území.

JAAC se těší relativně velké podpoře obyvatelstva

JAAC se těší oblibě zejména mladých příznivců, ovšem nejen jich. Na druhou stranu, ne zcela všichni se dokážou ztotožnit i s požadavky na ústavní změny. Příkladem je postoj Raji Abrara Mustafy, předsedy obchodníků tržnice Madina, který uvedl, že obchodníci tradičně podporují veřejné a ekonomické záležitosti, zapojování do ústavních otázek však podle něj přesahuje jejich roli.

I kritici JAAC nakonec uznávají, že jejich postoje odráží mínění většiny obyvatelstva. Svědčí o tom výrazná podpora zmíněné občanské organizace. Děje se tak také kvůli rostoucím obavám z indického scénáře. 

Indie v roce 2019 odebrala zvláštní autonomní statut zrušením článku 370 ústavy jí spravovaným oblastem Džammú, Kašmírskému údolí a vysokohorskému regionu Ladak.[4] Následně je spojila do dvou spolkových území pod federální správou.

Jak pravděpodobný je indický scénář?

V samotném Pákistánu panuje hybridní režim, v němž civilní vláda funguje v mezích stanovených armádou. Právě dominantní postavení pákistánské armády je prostředkem, jakým si Islámábád udržuje v Ázád Kašmíru moc. Centrem operační kontroly je 12. pěší divize vedená generálmajorem, jejíž velitelství sídlí v horském městě Murree.

Islamábádská vláda se vlivu nad Kašmírem nehodlá vzdát zejména ze strategických důvodů. Region hostí významné vodní elektrárny, které jsou zásadní pro pákistánskou celostátní rozvodnou síť. Právní nevyjasněnost území navíc výrazně brzdí velké investice do infrastruktury, a to zejména v rámci Čínsko-pákistánského ekonomického koridoru.

Pro Pákistán by proto bylo výhodnější upravit právní status Ázád Kašmíru na provincii, případně ho sloučit se sousedními pákistánskými okresy. O tom, že by Pákistán měl v úmyslu odebrat Ázád Kašmíru autonomii, se sám oficiálně nezmiňuje. Snad i proto, že jakákoli změna zvláštního statutu regionu by oslabila diplomatický postoj Pákistánu v jeho sporu s Indií.

Nedůvěra veřejnosti v instituce a požadavky na větší autonomii jsou však stále hlasitější. Pákistánské elity se obávají šíření protestů do dalších částí země. Podle docenta ekonomie Danishe Khana z Franklin & Marshall College totiž hrozí, že by se s požadavky hnutí JAAC mohli ztotožnit i lidé mimo Ázád Kašmír a začít se také bouřit.

Podle kritiků, jmenovitě např. aktivisty Javeda Lone, Pákistán uplatňuje stejnou strategii jako dříve Indie - používá vojenskou sílu, ekonomické vykořisťování i „fingované volby“. Několik zdrojů z pákistánské vlády včetně vojenských představitelů se dokonce deníku The Diplomat svěřilo o existenci plánů na začlenění samosprávné oblasti do „hlavního proudu státu.“

Od protestů k politickému dialogu?

Regionální vláda již byla ochotna přistoupit na hospodářské požadavky hnutí JAAC, jako jsou dotace na mouku a energie, zásadně však odmítá strukturální politické reformy. Podle vládních činitelů spadají ústavní otázky výhradně do kompetence regionálního shromáždění a měly by se řešit právní cestou, nikoli skrze pouliční protesty. Zákulisní napětí navíc umocňují někteří pákistánští ministři, kteří protestující bezdůvodně osočují ze spojení s Indií nebo radikály z Tálibánu. 

Kašmírci neprotestují však jen za nižší účty a levnější chléb. Požadují respekt a odpovídající politické zastoupení, zatímco dochází ke kriminalizaci občanské společnosti anebo omezování shromažďování. Islámábád nyní zjišťuje, že represemi se odpor jen násobí. OHCHR vyzývá k vedení smysluplného a inkluzivního politického dialogu zabývajícího se základními problémy a stížnostmi místního obyvatelstva.

 

Poznámky 

[1] Každodenní život se v posledních letech stává nákladnějším a náročnějším. Rostou ceny potravin, zejména pšenice, a pracovních příležitostí je nedostatek. Míra nezaměstnanosti zde činí 11 % oproti 5% státnímu průměru. U mladých lidí dosahuje dokonce 27 %.

[2] Místa v zákonodárném sboru byla původně určena pro muhadžíry - obyvatele vyhnané z indické části Kašmíru po konci britské koloniální nadvlády – a pro jejich potomky. 

[3] Celkem se obsazuje 53 křesel. Dalších 8 nevolených je rezervováno pro ženy, religionistu, technokrata a občana ze zámoří.

[4] Mnozí analytici datují vznik protestního hnutí právě zde. Krok Indie vyvolal rozsáhlé demonstrace na podporu obyvatelstva za Linií kontroly již v čele s nynějšími vůdci JAAC. Pákistánské úřady tehdy protesty násilně potlačily.

Zdroje

AP & Reuters (2026, červenec 17). UN urges probe into deaths in Pakistani-administered Kashmir unrest. Al Jazeera. Získáno z https://www.aljazeera.com/news/2026/7/17/un-urges-probe-into-deaths-in-pakistani-administered-kashmir-unrest.

Kejlová, T. (2026, srpen 14). Represe v pákistánském Kašmíru budí obavy z indického scénáře. ČT24. Získáno z https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/represe-v-pakistanskem-kasmiru-budi-obavy-z-indickeho-scenare-376513.

Khann, D. (2026, červen 11). Why Azad Kashmir’s Crisis Is About More Than Subsidies. The Friday Times. Získáno z https://www.thefridaytimes.com/11-Jun-2026/azad-kashmir-s-crisis-subsidies.

Mughal, J. (2024, prosinec 12). The Kashmir Link. Získáno z https://thekashmirlink.com/hydropower-projects-in-azad-kashmir-pakistans-future/.

Shadid, K. K. (2026, srpen 26). Pakistan’s Kashmir Crackdown. The Diplomat. Získáno z 

https://thediplomat.com/2026/08/pakistans-kashmir-crackdown.

Shah, A. (2026, srpen 17). The Other Side of Paradise: How Pakistan Crushed Protests in Kashmir. Time. Získáno z https://time.com/article/2026/08/17/pakistan-civilian-killings-protests-in-kashmir.

Wave of unrest in Pakistan-Administered Kashmir (2026, červenec 17). OHCHR. Získáno z 

https://www.ohchr.org/en/press-briefing-notes/2026/07/wave-unrest-pakistan-administered-kashmir.

World News in Brief: Appel for calm in Kashmir, women on the move, Ebola deaths mount, 12th anniversary of MH17 (2026, červenec 17). UN News. Získáno z https://news.un.org/en/story/2026/07/1167970.

Fotografie

Oblast Kašmíru je územně rozdělená mezi Pákistán, Indii a Čínu. Autor: Madlen Seibertová, 2023, zdroj: vlastní archiv autorky.