„Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“ Tak zní první článek Listiny základních práv a svobod, dokumentu, jenž letos v lednu oslavil 30 let od svého přijetí Federálním shromážděním. Co vedlo k jejímu vzniku a jaký je její dnešní význam?

Na rozdíl od Německa či Polska nejsou lidská práva v České republice upravena přímo v Ústavě, ale v samostatném katalogu lidských práv. Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“) představuje první ucelený lidskoprávní dokument na našem území. Přestože byla lidská práva zakotvena již v předchozích československých ústavách, v době totalitního režimu se jednalo pouze o ochranu „na papíře”, jíž nebylo možné se fakticky úspěšně dovolat.

Ochránkyně lidských práv

Ačkoli Listina tvoří součást ústavního pořádku České republiky, zákonodárným sborem nebyla nikdy oficiálně schválena jakožto ústavní zákon. Byla přijata pouze jako usnesení Federálního shromáždění, jednalo se tedy čistě o rozhodnutí o zveřejnění daného textu ve Sbírce zákonů. Právní síla byla Listině přiznána výslovným odkazem v čl. 3 Ústavy. Ovšem jak uvádí komentář k Listině z roku 2020: „Ústavní síla Listiny je však v právní praxi beze zbytku akceptována a ÚS již v počátcích jeho činnosti jasně deklarována.“

Federální shromáždění Listinu přijalo dne 9. ledna 1991. Součástí ústavního pořádku České republiky se Listina stala spolu s Ústavou dne 28. prosince 1992, poté co byly schváleny Českou národní radou. Do právního řádu České republiky byla Listina převzata bez jakékoli změny, proto se v některých ustanoveních stále objevuje federální terminologie.

Listina se skládá ze 44 článků rozdělených do šesti hlav, přičemž jednotlivé články upravují vztah mezi občanem a státní mocí. Její články se kromě základních práv a svobod věnují také ochraně práv národnostních a etnických menšin, práv hospodářských a sociálních anebo právu na soudní a jinou právní ochranu. 

Znění Listiny čerpá zejména ze Všeobecné deklarace lidských práv, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Evropské sociální charty a také z Ústavní listiny Československé republiky z roku 1920.

Schůze Federálního shromáždění

Návrh ústavního zákona Listiny základních práv a svobod byl Federálnímu shromáždění předložen dne 8. ledna 1991. Jednalo se o spojení návrhu Slovenské národní rady a návrhu České národní rady, které do jednotné podoby zpracovala ústavní komise Federálního shromáždění. Návrhy obou národních rad se ovšem v některých bodech mírně lišily, poslanci Federálního shromáždění tudíž diskutovali také o konečném znění Listiny. 

Předseda Federálního shromáždění Alexander Dubček v úvodu jednání pronesl: „Listinu ľudských práv považujem za určitý druh morálneho kódexu, ktorý má v našej spoločnosti proti zvôli a svojvôli presadiť a upevniť zásady mravnosti a humanity, ktoré u nás vždy patrili k rozhodujúcim najdôležitejším faktorom práve pre tých, ktorí v našom živote viedli zápas o ľudské práva.“

Dubček dále uvedl, že Listina bude sloužit jako záruka demokratických hodnot a umožní překonání nedostatků totalitního režimu v oblasti lidských práv. Připomněl nejvýznamnější lidskoprávní deklarace a zdůraznil nutnost zakotvení základních práv a svobod na ústavní úrovni. Zároveň dodal, že přijetí Listiny by mohlo vést ke kladnému vyřízení žádosti ČSFR o členství v Radě Evropy, protože předpokladem ke vstupu je přijetí mezinárodních principů a norem lidských práv a svobod.

Následoval projev předsedy Slovenské národní rady Františka Miklošky, jenž upozornil na to, že základem Listiny je nedotknutelnost a univerzální charakter přirozených lidských práv. Dále vystoupila předsedkyně České národní rady Dagmar Burešová se slovy: „Jedním ze základních rysů předkládané listiny je snaha, aby všechna práva a svobody, které jsou v ní upraveny, byly reálné. Tedy uplatnitelné a vynutitelné.“

Po úvodních projevech byla zahájena debata o jednotlivých článcích Listiny, a následně o pozměňovacích návrzích poslanců. Listina základních práv a svobod byla schválena ve večerních hodinách dne 9. ledna 1991. Pro přijetí hlasovali téměř všichni přítomní poslanci. Někteří čeští a slovenští politici se však hlasování zdrželi, a část poslanců reprezentující maďarskou menšinu dokonce opustila sál, neboť měla pocit, že Listina nedostatečně zohledňuje práva národnostních menšin.

Význam Listiny základních práv a svobod

Listina představuje klíčový dokument ochrany lidských práv a svobod v České republice. Československo se jí před 30 lety zavázalo k respektování mezinárodní standardů lidských práv, což umožnilo jeho postupné zařazení do společenství demokratických zemí. Dne 21. ledna 1991 bylo navíc Československo přijato do Rady Evropy, přesně jak doufali poslanci Federálního shromáždění.[1]

Zakotvení základních práv na ústavní úrovni z těchto práv navíc činí tzv. veřejná subjektivní práva, což znamená, že se jich jednotlivec může vůči státu domoci prostřednictvím právních prostředků a stát je naopak povinen zajistit jejich ochranu a vynutitelnost.

Podle čl. 4 Ústavy České republiky jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci. Dojde-li k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod orgánem veřejné moci, může se dotčený jedinec domáhat ochrany prostřednictvím ústavní stížnosti u Ústavního soudu.[2] Ústavní soud stojí mimo základní soudní soustavu, neboť jeho hlavní úlohou je ochrana ústavnosti a základních práv a svobod.

Judikatura Ústavního soudu navíc uvádí, že ústavně zakotvená práva a svobody „prozařují“ celým právním řádem, což znamená, že proces tvorby, interpretace i aplikace práva musí nutně probíhat v souladu s ústavně zaručenými právy a principy.  

Tři dekády s Listinou

V prosinci 2020 se Listina lidských práv a svobod dočkala nového komentáře od autorského kolektivu, který tvoří Faisal Husseini, Michal Bartoň, Marian Kokeš a další.[3] Nový komentář od nakladatelství C. H. Beck je tedy určitým nástupcem komentáře z roku 2012 od nakladatelství Wolters Kluwer, na jehož přípravě se podíleli Eliška Wagnerová, Tomáš Langášek, Vojtěch Šimíček a další.[4] Listina je tak opakovaně vykládána nejen Ústavním soudem, ale i četnými právními odborníky, aby byla zachována její aktuálnost i v průběhu času.

Lednové výročí nám připomíná, že před 30 lety se naše země zařadila do světového systému ochrany lidských práv. Alexander Dubček uvedl schůzi Federálního shromáždění dne 8. ledna 1991 vznosnými slovy: „Stojíme na prahu prevratných zmien v našom živote.“ 

Vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku umožnilo vznik systému ochrany, jež je poskytnuta každému, kdo se cítí zkrácen na svých právech. Zejména v časech nouzového stavu, kdy je omezena celá paleta základních práv, je nezbytné na potřebu ochrany lidských práv a svobod nezapomínat.

 

Poznámky

[1] Dne 31. prosince 1992 však Československo Radu Evropy opustilo kvůli svému rozpadu. Česká republika a Slovensko se následně staly členy Rady Evropy ke dni 30. června 1993.

[2] Čl. 87 odst. 1 písm. d) ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.

[3] Husseini, F., Bartoň, M., Kokeš, M., Kopa, M. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, 1451 s.

[4] Wagnerová, E., Šimíček, V., Langášek, T., Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2012, 931 s.

Zdroje

Členové Rady Evropy. Rada Evropy. 4. 6. 2013 (http://www.radaevropy.cz/clenske-staty-rady-evropy.html).

ČTK. Před třiceti lety byla FS ČSFR schválena Listina základních práv a svobod. Advokátní deník. 8. 1. 2021 (https://advokatnidenik.cz/2021/01/08/pred-triceti-lety-byla-fs-csfr-schvalena-listina-zakladnich-prav-a-svobod/). 

Husseini, F., Bartoň, M., Kokeš, M., Kopa, M. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, 1451 s. (https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=nnptembsgbpwk232ge4teltdmeya&fbclid=IwAR2TirJfnbDia3MV5thBBfV8zMoXvCCfWxrcIqqbfVEMtuWkWupMTCDEX-w#).

Korcová, Lucie. Československo před 30 lety udělalo důležitý krok k demokracii, přijalo Listinu základních práv a svobod. iROZHLAS. 9. 1. 2021 (https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/listina-zakladnich-prav-a-svobod-ceskoslovensko_2101090951_ada?fbclid=IwAR2Z62TwQIaFr-DZTWsqBkvZSlTN-GITu6AXMvi2cm7nZgvywI6xg0pTL4M).

Stenoprotokol z jednání PSP z 8. ledna 1991. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (https://www.psp.cz/eknih/1990fs/slsn/stenprot/011schuz/s011002.htm?fbclid=IwAR1Wh7bgYAcnpyR3Uh2ZgRAK1ATFsr_ii1NP0JL1tbw0l0XL5A-gsWNLfOU).

Wagnerová, E., Šimíček, V., Langášek, T., Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2012, 931 s.

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.

Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky.

Fotografie

[1] František Mikloško, tehdejší předseda SNR. František Mikloško 5660, autor: Pelz, 7. červen 2013, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0, editace: ořez.