Tři státy západního Sahelu – Mali, Burkina Faso a Niger – oznámily, že zvažují svůj odchod od Mezinárodního trestního soudu. Krok, který přichází po sérii vojenských převratů a zhoršení vztahů se Západem, znovu otevírá otázku, zda má Mezinárodní trestní soud ještě šanci fungovat jako skutečně univerzální orgán spravedlnosti. Jde jen o další projev napětí mezi Afrikou a Haagem, nebo o začátek širšího trendu, který může zásadně proměnit podobu mezinárodní trestní spravedlnosti?
V září 2025 oznámily Mali, Burkina Faso a Niger svůj záměr opustit Mezinárodní trestní soud (MTS). Tři země Sahelu [1], které jsou spojené nejen geograficky, ale i politicky, tak vyslaly další signál směrem k mezinárodním institucím, s nimiž mají v posledních letech napjaté vztahy.
Podle čl. 127 Římského statutu by případné formální oznámení o vystoupení nabylo účinnosti po roční výpovědní lhůtě od doručení oznámení generálnímu tajemníkovi OSN. Sahelská trojice sice zatím oficiálně zůstává členy MTS, avšak už nyní dává najevo, že se nepovažuje vázána jeho rozhodnutími.
Oficiální důvody versus skryté motivace
Oficiálně vlády Mali, Burkiny Faso a Nigeru odůvodňují svoje rozhodnutí údajnou ztrátou důvěry v nestrannost soudu, protože MTS se dle nich proměnil v „nástroj politického tlaku“, který „selektivně stíhá vůdce afrických států“ a „zasahuje do národní suverenity“. Tyto výtky nejsou nové; zaznívaly už v souvislosti s prvními případy vedenými proti africkým představitelům a výrazně rezonovaly zejména v kauze bývalého súdánského prezidenta Umara al-Bašíra (podrobnosti k jeho případu viz zimní Bulletin 2020).
Za těmito oficiálními stanovisky se však pravděpodobně skrývá daleko obyčejnější obava – a to z možného vyšetřování aktuálních vojenských operací a rozsáhlého porušování lidských práv. Lidskoprávní organizace dlouhodobě upozorňují, že v Sahelu dochází k systematickým zločinům páchaným jak ozbrojenými islamistickými skupinami, tak armádami samotných států. Protiteroristické kampaně často zahrnují mimosoudní popravy, kolektivní tresty vůči civilistům nebo násilné deportace obyvatel.
Není to přitom poprvé, co se některý stát rozhodl MTS opustit. Burundi vystoupilo už v roce 2017, Filipíny v roce 2019. Oba případy byly rovněž spojeny s obviněními z represí a násilí, které mohly být předmětem vyšetřování ze strany MTS. Podobný scénář se rýsuje i nyní: nejméně jeden ze sahelských států – Mali – je již předmětem aktivního vyšetřování MTS [2], a odstoupení tak může být prostředkem, jak se předem vyhnout mezinárodní odpovědnosti.
Trend nebo ojedinělý případ?
Důvodem k odchodu může být i výrazný geopolitický posun regionu. Trojice států se po sérii vojenských převratů postupně odvrací od tradičních partnerů a deklaruje „strategickou suverenitu“ opřenou o užší spolupráci s Ruskem. Ta se neprojevuje pouze bezpečnostně (působení žoldnéřů tzv. Wagnerovy skupiny), ale i politicky a ideologicky: opouštějí regionální integrační rámce, zakládají vlastní aliance a aktivně zpochybňují „západní“ model mezinárodního práva a odpovědnosti za zločiny. Odklon od MTS tak není izolovaný krok, ale součást širší redefinice toho, kdo má legitimitu k posuzování spravedlnosti.
K tomuto trendu se připojilo i Maďarsko, které od Římského statutu odstoupilo v červnu. Vláda tento krok odůvodnila tvrzením, že MTS se odchýlil od původní role nestranného soudního orgánu a stal se politizovanou institucí. Na rozdíl od Sahelu navíc nejde o stát vystavený bezprostřednímu riziku vyšetřování ze strany MTS – jeho motivace je spíše navázaná na dlouhodobou rétoriku o ochraně „národní suverenity“ a odmítání vnější právní kontroly. Maďarsko tím rovněž narušuje dosavadní představu, že odklon od MTS je fenomén omezený převážně na státy globálního Jihu [3] či autoritářské režimy čelící hrozbě stíhání.
Vývoj kolem Maďarska ukazuje, že krize důvěry v mezinárodní trestní spravedlnost se začíná objevovat i v rámci samotného Západu. V takovém případě by nemuselo jít ani tak o ztrátu důvěry v samotný MTS jako instituci, ale o proměnu vnímání mezinárodní trestní spravedlnosti, která se stává spíše překážkou.
Dopady na fungování MTS: Méně členů, méně legitimity?
Skutečnost, že přibližně čtvrtinu smluvních stran Římského statutu tvoří africké státy, podtrhuje, jak důležitá může být role kontinentu pro legitimitu soudu. Odstoupení tří států Sahelu by mohlo podrývat nejen onu legitimitu, ale i důvěru a geografický dosah MTS. Pokud by trend odstupování afrických států pokračoval, mohla by se z MTS, který měl být symbolem univerzální spravedlnosti, postupně stávat instituce pouze omezeného dosahu.
Tím však dopady nekončí. Hrozí i fragmentace mezinárodní trestní spravedlnosti: pokud se svět rozdělí do mocenských bloků s odlišným pojetím odpovědnosti, MTS může ztratit schopnost uplatňovat spravedlnost napříč státy, a tím i svou původní ambici trestat nejzávažnější mezinárodní zločiny.
Současná situace navíc odhaluje možná ještě hlubší strukturální problém, než jen postupný odklon států od MTS: ukazuje, že tam, kde soud začne naplňovat svou roli a začne se zabývat šetřením závažných zločinů, může ze strany dotčeného státu následovat odstoupení od Římského statutu. Zda přitom může MTS zahájit vyšetřování i po oficiálním odstoupení státu, zatím není jednoznačně vyřešeno. To otevírá otázku, zda nejde o systémovou mezeru, která umožňuje vládám zbavit se dohledu MTS pouhým politickým rozhodnutím.
Nelze také zcela pominout otázku, nakolik je kritika selektivity MTS pouze zástupným argumentem, a nakolik se opírá o reálné problémy fungování soudu. Část kritiky afrických států může do určité míry reflektovat reálný pocit nerovnosti v uplatňování spravedlnosti. Výhrady k selektivnímu zaměření soudu totiž zaznívají dlouhodobě i ze strany lidskoprávních organizací či některých akademiků. Kritici upozorňují, že i přes formální univerzalitu se MTS fakticky soustředí převážně na africké případy, a to často nikoli v důsledku objektivního hodnocení závažnosti zločinů, ale spíše na základě politické dosažitelnosti a ochoty spolupracujících vlád [4].
Problém tedy nemusí spočívat jen v neochotě států přijmout odpovědnost, ale i v tom, že legitimita MTS slábne tam, kde je vnímán jako nerovnoměrně uplatňovaný nástroj trestní spravedlnosti. V minulosti přitom zvažovaly odchod i Jihoafrická republika nebo Gambie, které soud rovněž obviňovaly z „neúměrného zaměření na Afriku“, avšak na rozdíl od současných případů se jejich hrozby nakonec nenaplnily. Současný krok Sahelu tak zapadá do dlouhodobého vzorce napětí mezi MTS a africkými státy.
Směřování MTS
Hrozící odstoupení Mali, Burkiny Faso a Nigeru od MTS je možné chápat dvojím prizmatem. Za oficiálními výmluvami o „suverenitě“ a „selektivní spravedlnosti“ se s největší pravděpodobností skrývá pragmatická snaha vyhnout se odpovědnosti za možné zločiny. Jde však rovněž o vyústění geopolitického posunu regionu. Sahel se symbolicky mění v místo, kde má politika a moc větší váhu než právo a spravedlnost.
Otázkou zůstává, zda může MTS bez podpory globálního Jihu přežít. Bez jeho podpory bude jen těžko plnit svou misi; stát nad politikou a být zárukou univerzální spravedlnosti. Kritici i podporovatelé se shodují, že bez zásadních změn ve fungování, transparentnosti a rovnováze mezi regiony ztratí soud schopnost plnit svůj původní účel. MTS tak na jedné straně čelí tlaku, aby zůstal nestranným soudem, na straně druhé musí čelit realitě mezinárodní politiky, v níž se právo a politická moc stále těsněji prolínají.
Zatímco jedni volají po hlubší reformě, která by posílila důvěru států globálního Jihu a obnovila vnímání nestrannosti, druzí varují, že strukturální závislost na politické vůli členských zemí činí proměnu nemožnou. Pokud MTS nedokáže přesvědčit svět, že je více než jen nástrojem mocenských zájmů, mohl by mu hrozit pomalý, ale nevyhnutelný úpadek.
Poznámky
[1] Sahel je název území v severní Africe na jižním okraji Sahary v podobě pásu, který se táhne napříč kontinentem od západu k východu. Mimo výše zmíněné sem patří také Mauritánie, Senegal, Čad, Súdán či Eritrea.
[2] Vyšetřování v Mali se zaměřuje na údajné válečné zločiny spáchané od ledna 2012, zejména ve třech severních regionech Gao, Kidal a Timbuktu, přičemž k incidentům došlo také na jihu v Bamaku a Sévaré.
[3] Tento pojem označuje tzv. rozvojové státy, které se většinou (ale ne výhradně) nacházejí na jižní polokouli. Nejde přitom jen o zeměpisné vymezení, ale také o označení s politickým a ekonomickým významem.
[4] Z celkem 73 osob obžalovaných MTS pochází 50 z afrických zemí. Vyšetřování v 10 ze 17 případů se zaměřuje na situace v afrických státech.
Zdroje
Adekaiyaoja, A. (2025, březen 25). Alliance of Sahel States (AES): Yet Another Regional Bloc in West Africa. CDD - West Africa. Získáno z
Burundi becomes first nation to leave International Criminal Court. (2017, říjen 27). BBC News. Získáno z https://www.bbc.com/news/world-africa-41775951.
Cruvellier, T. (2025, únor 7). Thinking about the death of the ICC: What comes next? JusticeInfo. Získáno z https://www.justiceinfo.net/en/141309-thinking-about-death-icc-what-comes-next.html.
Hungary: Orbán Government Withdraws from ICC. (2025, červen 16). Human Rights Watch. Získáno z https://www.hrw.org/news/2025/06/16/hungary-orban-government-withdraws-from-icc.
Chowdhury, D. (2025, září 23). Mali, Burkina Faso and Niger announce withdrawal from International Criminal Court. JURISTnews. Získáno z https://www.jurist.org/news/2025/09/mali-burkina-faso-and-niger-announce-withdrawal-from-international-criminal-court/.
Mezinárodní trestní soud. (2021). Republic of the Philippines / ICC in the Philippines. Dostupné z: https://www.icc-cpi.int/philippines.
Mezinárodní trestní soud. (2025, září 26). President of the Assembly of States Parties regrets withdrawal from the Rome Statute by Hungary. Dostupné z: https://www.icc-cpi.int/news/president-assembly-states-parties-regrets-withdrawal-rome-statute-hungary.
Mezinárodní trestní soud. Situation in the Republic of Mali. Dostupné z: https://www.icc-cpi.int/mali.
Sahel countries’ ICC withdrawal endangers civilians. (2025, září 24). Human Rights Watch. Získáno z https://www.hrw.org/news/2025/09/24/sahel-countries-icc-withdrawal-endangers-civilians.
Sahel states’ ICC withdrawal: A step back for victims and justice. (2025, září 26). TRIAL International. Získáno z https://trialinternational.org/latest-post/sahel-states-icc-withdrawal-a-step-back-for-victims-and-justice/.
The Sahel leaves the ICC. (2025, září 22). JusticeInfo. Získáno z https://www.justiceinfo.net/en/150149-the-sahel-leaves-the-icc.html.
Fotografie
Smluvní stranou Římského statutu MTS je momentálně 125 států. 21st session of the Assembly of States Parties opens in The Hague, 5. 12. 2022, zdroj: ICC-CPI.
