Kuba se potýká s humanitární krizí, kterou výrazně prohlubuje americké ropné embargo a stupňující se hospodářský tlak ze strany USA. Americký prezident Donald Trump se těmito politickými kroky snaží maximalizovat tlak na kubánskou vládu a převzít kontrolu nad tamním nedemokratickým režimem, zatímco kubánské obyvatelstvo čelí kritickému úpadku životní úrovně.

Tvrdý postup Trumpovy administrativy

Americká obchodní a ekonomická blokáda Kuby trvá od roku 1960 [1]. Způsobuje zásadní ekonomickou stagnaci, chronický nedostatek zboží a surovin či technologickou izolaci této země. Více či méně se s jejími následky Kuba potýká od tohoto období.

V poslední době se ovšem situace významně zhoršila vlivem Trumpovy administrativy. V lednu 2026 přijaly USA opatření k zablokování dodávek ropy do této karibské země a uvalily cla na dovážející země poté, co americké síly zajaly jejího hlavního regionálního spojence, venezuelského socialistického prezidenta Nicoláse Madura.

Venezuela, která disponuje nejbohatším nalezištěm ropy na světě, zajišťovala přibližně polovinu energetické spotřeby Kuby, která je závislá téměř výlučně na dovozu. Krátce po americkém vpádu do Venezuely a převzetí tamní správy, která má podle Washingtonu obnovit politickou stabilitu v zemi, došlo k výraznému omezení dodávek. 

USA slibují Venezuele, že z americké správy země a kontroly nad tamní ropou bude profitovat i ona sama. Nicméně po pádu Madura USA samy čerpají z prodeje ropy vysoké zisky. První prodej uskutečnily za cenu o 30 % vyšší, než za kterou ji nabízel Caracas. Ropa proto není omezena pouze tím, že nesmí být Kubě prodávána, ale i její případnou cenou.

Další ránou bylo uvalení cel prezidentem Trumpem na zboží dovážené do USA z jakékoliv země, která tomuto karibskému národu poskytne ropu. Ropa se do země proto nemohla dostat ani z jiných oblastí. 

Teprve až po třech měsících blokády Washington povolil zakotvení pouze jednoho ruského tankeru Anatoly Kolodkin s cca 730 000 barely ropy. Povolení předcházel obrat Trumpovy rétoriky na konci března, kdy prohlásil, že proti zasílání ropy na ostrov jinými národy nic nenamítá a zmínil, že Kubánci “musí přežít”. 

Spekuluje se, že důvodem mohlo být zamezení rozepře s ruským prezidentem Putinem při současném konfliktu s Íránem. Mluvčí Bílého domu uvedla, že tak bylo učiněno k zajištění humanitárních potřeb tamního lidu. Vzápětí bylo nicméně dodáno, že blokáda zůstává nadále v platnosti a politika vůči Kubě se nemění.

Kuba uvržená do tmy a nečinnosti

Ostrovní stát se potýká se strmě rostoucí cenou elektřiny, jejími vleklými výpadky a nedostatkem paliv. Nedostupné jsou ovšem i potraviny, také kvůli vysoké inflaci. Zemi sužuje i nedostatek hnojiv, osiv a zemědělských strojů, v důsledku čehož klesá tamní produkce.

Chod běžných dní je dramaticky narušen. Vládní úřady a školy zavřely. Veřejná doprava je zasažena výpadkem dodávek pohonných hmot, stejně tak svoz odpadu nejezdí dostatečně často a hromadící odpadky blokují ulice. Panují obavy ze šíření nemocí. V reakci na to někteří obyvatelé tyto hromady spalují a ulicemi se šíří štiplavý kouř. 

Energetické potřeby země po třech měsících strádání s palivem nelze pokrýt. Ropa a zemní plyn generují 95,9 % elektřiny na ostrově. Jen v březnu postihly zemi tři celostátní blackouty, a v Havaně vypadával proud až na 18 hodin denně. Situace v zemi proto zůstává kritická.

Nemocnice nejsou schopné pracovat v normálním provozu kvůli přísným přídělovým opatřením. Narůstá počet odložených operací, více než 96 tisíc lidí čeká na zákrok, z nichž je 11 tisíc dětí. Tisíce kojenců čekají na aplikací vakcín. Lidem chybí léky a není poskytována ani nezbytná zdravotní péče.

Krize výrazněji dopadá na zhruba jeden milion lidí, který je závislý na dovozu vody cisternami a hrozí mu omezení této služby. Pro desetimilionovou Kubu, která má nejstarší obyvatelstvo v Latinské Americe, to však nepředstavuje jedinou výzvu. Podle OSN se má země prioritně zaměřit na ochranu téměř 300 tisíc starších osamocených občanů a více než 100 tisíc osob se zdravotním postižením a těhotné ženy.

Lidé se taktéž obávají nadcházejícího teplejšího počasí, kdy hrozí, že nebudou moci používat klimatizace nebo ventilátory. V důsledku všeho zmíněného upadl cestovní ruch, hlavní ekonomický motor Kuby. Už v únoru musel být odložen každoroční havanský festival doutníků, kam přilétají lidé z více než sedmdesáti zemí světa, na neurčito. Letadla nemohou v Havaně dotankovat, a letenské společnosti proto pozastavují lety. 

U většiny z výše popsaných problémů je na vině i zastaralá infrastrukura pramenící ze strukturálních problémů. Zemi trápí nedostatek financí, podinvestování energetického sektoru, spoléhání se na nekvalitní ropu, jakož i některá politická rozhodnutí komunistického státu. 

Podle výroční zprávy Kubánské observatoře lidských práv za rok 2025 postihuje extrémní chudoba 89 % populace. Z dat taktéž vyplývá, že až 70 % Kubánců vynechalo jídlo kvůli nedostatku zdrojů. Hospodářské a sociální řízení vlády vnímá negativně 91 % obyvatel.  Hurikán Melissa, který se v loni na podzim prohnal Karibikem a o rok dříve, hurikány Oscar a Rafael, jen prohloubily stav hospodářské a energetické krize, které však umocňuje politika USA. 

Kubánský lid se bouří

Kuba zažila v průběhu března veřejné protesty jako reakci na neustále se zhoršující situaci, rostoucí ceny potravin a výpadky elektřiny. Při jedné akci protestující dokonce vyplenili budovu komunistické strany v Morónu. Stalo se tak poté, co kubánský prezident potvrdil začátek jednání s USA.

Nejen v Havaně, ale po celé zemi, Kubánci po nocích protestují na ulici či doma boucháním do hrnců a pánví. Jedná se o protestní tradici zvanou “cacerolazo”. Do protestů se zapojilo i tamní studentstvo, které upozornilo na narušení chodu vzdělávání.

Velké demonstrace jsou nicméně vzácné, ačkoli ústava toto právo zakotvuje. Důvodem je, že toto právo není dále provedeno v zákoně a další legislativní proces je blokován. Nepovolené demonstrace jsou proto nezákonné a za porušení tohoto zákazu hrozí vězení. 

Veřejný nesouhlas nakonec vedl k výzvě prezidenta k okamžitým stabilizačním reformám a potřebě větších zahraničních investic, což je nečekané vzhledem k státem dlouhodobě řízené ekonomice. Vláda také schválila omezené kroky, které umožňují soukromému sektoru dovážet paliva potřebné k jejich provozu. Jedná se však o pouhý zlomek celkové potřeby ostrova.

Co tím Trump chce získat?

Ve svém druhém funkčním období americký prezident uplatňuje politiku “maximálního tlaku”. Usiluje o prosazení prvenství USA na západní polokouli a omezení vlivu Číny a Ruska. Nejinak je tomu u Kuby, o které Trump pronesl, že “představuje neobvyklou a mimořádnou hrozbu,” a zdůraznil vazby ostrovní země na Rusko. Už v červnu 2025 Trump např. omezil cestování amerických turistů na tento ostrov.

Trump naznačil, že záhy po Venezuele Kuba “padne z vlastní vůle” a je “další na řadě”. Opakovaně v tomto směru uvedl možnost “přátelského převzetí”. Ačkoliv mezi Kubou a USA panuje velké napětí, kubánský prezident v polovině března potvrdil, že mezi stranami začaly rozhovory usilující o vyřešení vzájemných rozporů. USA zřejmě hledají i alternativní cesty vlivu, jak naznačují rozhovory s vnukem Raúla Castra.

Představitelé USA včetně ministra zahraničí Marca Rubia naznačují, že konečným cílem opatření je politická a hospodářská liberalizace Kuby včetně možného svržení prezidenta Miguela Díaze-Canela. Mnozí odborníci se však shodují na nejasnosti cílů Bílého domu a pochybují, že by mohlo dojít k vojenskému převzetí Kuby, hlavně kvůli konfliktu s Íránem, i když případný vojenský zásah nemusí být vyloučen. Jasná je ovšem vytrvalost a neústupnost Trumpa a Rubia v tlaku na ostrov.

Situaci na Kubě nezachrání 730 000 barelů

Situaci přitom rychle nepomohla ani zmiňovaná ruská dodávka ropy, neboť Kuba v tomto případě narážela na zastaralost státních zařízení. Havanské rafinérii trvalo zpracování ropy více než týden. Pro nákup maximálně 20 litrů paliva se zákazníci musí zapsat do pořadníku skrze státní aplikaci, a řada na ně může přijít až za několik týdnů. Ropa z Ruska navíc podrží Kubu a její ekonomiku jen velmi krátce.

Nejvyšší představitel OSN na Kubě, Francisco Pichon, upozornil na přetrvávající naléhavost humanitárních potřeb a na další zhoršení dopadů energetického šoku navzdory ruské dodávce. Představil také aktualizovaný Akční plán na podporu dvou milionů lidi v osmi provinciích zaměřený hlavně na kolabující elektrickou síť. Na pomoc této zemi OSN již získala 26,2 milionů dolarů. Tato částka ovšem nestačí a bude potřeba získat dalších 68 milionů dolarů.

Řešením by samozřejmě bylo zrušení amerických sankcí. Takový krok je ovšem nejistý. Podmiňuje ho Helms-Burtonův zákon z roku 1996, a to politickou změnou či vznikem přechodné, nebo demokraticky zvolené vlády. 

Náměstek tamního ministra zahraničí Carlos Fernández De Cossio Domínguez ovšem na konci března změnu politického systému jedné strany zcela vyloučil. Politická změna ze strany opozice a nespokojeného lidu se v tak přísně kontrolovaném kubánském režimu jeví jako vysoce nepravděpodobná. Oproti madurovské Venezuele je například kubánská politická struktura centralizovanější a loajálnější.

Dalším klíčovým požadavkem USA je propouštění politických vězňů. Kuba o velikonočním svatém týdnu sice udělila milost 2010 trestancům a vláda to označuje za “humanitární a suverénní gesto”, nicméně na podmínky USA to nestačí. I přesto se jedná se o druhé propouštění za méně než měsíc, to první Kuba zorganizovala na znamení “dobré vůle” vůči Vatikánu, často vystupujícímu jako prostředník mezi Washingtonem a Havanou. 

U většiny propouštěných není znám důvod uvěznění, nejedná se však o závažné trestné činy. Kubánská vláda popírá, že by držela politické vězně, podle organizace Prisoners Defended a Justicia 11J jich však Kuba vězní více než 700 a stovky dalších čelí domácímu vězení a jiným omezením. Prisoners Defended, ani Human Rights Watch, mezi propuštěnými neidentifikovaly žádné vězněné odpůrce režimu.

Kubánská vláda odmítá, že by přijímala jakákoli opatření pod tlakem USA, přesto jde o znamení možného pomalého pokroku ve vyjednávání, a je nadějí pro obyvatelstvo Kuby, v níž hrozí sociální nepokoje a ještě větší destabilizace křehké ekonomiky. Obyvatelům Kuby hrozí vážné následky, pokud bude tamní nepříznivá humanitární situace i nadále pokračovat, uvádí washingtonské Centrum pro strategická a mezinárodní studia. 

 

Poznámky

[1] Mezi USA a Kubou panují napjaté vztahy od roku 1959, kdy komunista Fidel Castro svrhl vládu podporovanou USA. Určité zlepšení diplomatických vztahů proběhlo za bývalého prezidenta Obamy.

Zdroje

Roy, D. (2026, březen). Trump’s Maximum Pressure’ Campaign on Cuba, Explained. Council on Foreign Relations. Získáno z https://www.cfr.org/articles/trumps-maximum-pressure-campaign-on-cuba-explained

Rawnsley, J. (2026, březen). Cuban protesters ransack Communist office as energy crisis deepens. BBC. Získáno z www.bbc.com/news/articles/c875zd7de5xo

Cuba energy crisis: Humanitarian needs remain despite fuel supplies (2026, 6. dubna). UN News. Získáno z news.un.org/en/story/2026/04/1167254

Grant, W. (2026, březen). Russian oil tanker docks in Cuba ending near-total blockade. BBC. Získáno z www.bbc.com/news/articles/clyx1lrv0w5o

ČTK. (2026, leden). Spojené státy prodávají venezuelskou ropu o 30 procent dráž než sama Venezuela. Seznam Zprávy. Získáno z www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-finance-byznys-komodity-dluhopisy-spojene-staty-prodavaji-venezuelskou-ropu-o-30-procent-draz-nez-sama-venezuela-296439

Hussain S. & Jimenez N. (2026, duben). The US refinery now processing Venezuelan oil. BBC. Získáno z www.bbc.com/news/articles/cx24n8eqzgyo

Phillips A. (2026, únor). Cuban cigar festival called off as US blockade worsens energy crisis. BBC. Získáno z www.bbc.com/news/articles/c0q30k2xzk2o

Rawnsley J. (2026, březen). Millions of Cubans plunged into darkness as fuel crisis deepens. BBC. Získáno z www.bbc.com/news/articles/cx2ggpq1742o

Al Jazeera Staff, AFP & AP. (2026, březen). Protests erupt in Cuba as US restrictions spark food, energy shortages. Al Jazeera. Získáno z www.aljazeera.com/news/2026/3/14/protests-erupt-in-cuba-as-us-restrictions-spark-food-energy-shortages

Agence France-Press in Havana. (2026, duben). Cuba begins to free more than 2,000 prisoners as US eases fuel blockade. The Guardian. Získáno z  www.theguardian.com/world/2026/apr/03/cuba-to-release-pardon-prisoners-us-fuel-blockade

AFP, Reuters & The Associated Press. (2026, duben). Cuba pardons more than 2,000 prisoners amid US pressure. Al Jazeera. Získáno z www.aljazeera.com/news/2026/4/3/cuba-to-pardon-more-than-2000-prisoners-amid-us-pressure

Estrada, J. G. (2026, duben). Cuba’s Prisoner Release Excludes Critics. Human Rights Watch. Získáno z  www.hrw.org/news/2026/04/08/cubas-prisoner-release-excludes-critics

Hernandez-Roy, Ch. et al. (2026, duben). Preparing for the Consequences of Collapse in Cuba. Center for Strategic and International Studies. Získáno z www.csis.org/analysis/preparing-consequences-collapse-cuba

Chodil, J. (2026, duben). Pentagon zrychluje plánování možné vojenské operace na Kubě, píše USA Today. ČT 24. Získáno z ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/pentagon-zrychluje-planovani-mozne-vojenske-operace-na-kube-pise-usa-today-372437

 

Fotografie

[1] Donald Trump několikrát pohrozil Kubě „přátelským převzetím“, autor: Miroslav Lukášek, 2021.