Rezoluce Valného shromáždění OSN z března 2026 představuje obnovené úsilí o uznání transatlantického obchodu s otroky za nejzávažnější zločin proti lidskosti. Článek připomíná historii transatlantického otroctví, poukazuje na moderní formy otroctví a závěrem shrnuje geopolitický rozpor v postoji k uznávání historických křivd.
Historické kořeny transatlantického otroctví
Transatlantický obchod s otroky trval více než čtyři století. Po tuto dobu bylo více než 12 milionů Afričanů násilně vytrženo ze svých domovů a transportováno přes Atlantický oceán, aby pracovalo v brutálních podmínkách v Severní i Jižní Americe.
Lidé byli často zajati během války nebo cílených nájezdů, které byly stále silněji podněcovány evropskou poptávkou. Zajatci byli poté nuceni k dlouhým pochodům k pobřeží, spoutáni řetězy, vyčerpaní a odtržení od svých komunit. Po příchodu byli týdny nebo měsíce drženi v přeplněných pobřežních pevnostech, kde panovaly nelidské podmínky, nemoci a neustálé násilí. Následně byli kánoemi přepravováni na otrokářské lodě, což byl okamžik, který mnozí prožívali v extrémním strachu, a někteří raději zvolili smrt skokem do vln, než aby čelili tomuto osudu.
Během plavby přes Atlantik byli spoutaní zajatci těsně namačkáni pod palubou v minimálním prostoru, se špatným jídlem a minimální lékařskou péčí. Posádky otrokářských lodí na širém moři operovaly v izolaci, kdy absolutní bezprávnost zotročených lidí vytvářela podmínky pro páchání násilí: znásilnění, mučení, bití, trápení hladem, a dokonce i vraždy, bylo běžnou normou.
Tento teror byl doprovázen hlubokým psychologickým traumatem a dezinformacemi. Mezi domorodými obyvateli západní a střední Afriky se například šířily zvěsti, že se na nich Evropané dopouštějí kanibalismu. Teprve na sklonku éry obchodu s otroky se některé případy extrémní brutality dostaly do povědomí veřejnosti a podnítily debatu o zákazu otroctví v Británii i mimo ni. Tyto případy však představovaly jen zlomek násilí, kterému byly miliony lidí vystaveny.
Zločin otroctví podle mezinárodního práva
Zločin otroctví spočívá v uplatňování moci odpovídající vlastnictví nad osobou. Podle Římského statutu má Mezinárodní trestní soud jurisdikci nad dvěma formami otroctví. Konkrétně jde o zotročování, jako zločin proti lidskosti, a sexuální otroctví, které může naplňovat skutkovou podstatu zločinu proti lidskosti i válečného zločinu.
Současné formy otroctví mohou zahrnovat obchodování s lidmi, nucenou práci, nucené sňatky či využívání dětských vojáků. Otroctví se také často prolíná s genderově podmíněnými zločiny a zločiny souvisejícími s dětmi. Úřad žalobce Mezinárodního trestního soudu vypracoval politiku za účelem posílení odpovědnosti za takové zločiny. Cílem politiky je zefektivnit vyšetřování a stíhání těchto zločinů. Podporuje také spolupráci se státy a dalšími aktéry při potírání beztrestnosti a zajišťování spravedlnosti pro oběti.
Přijetí rezoluce aneb Sever proti Jihu
Úsilí o přijetí rezoluce na půdě OSN vedla Ghana ve snaze zajistit širší politické uznání historie translatlantického obchodu s otroky a jeho důsledků. Rezoluci podpořilo 123 států, zatímco Argentina, Izrael a Spojené státy americké hlasovaly proti. Hlasování se zdrželo 52 zemí, včetně Spojeného království, České republiky a dalších členských států EU.
Americká delegace odůvodnila svůj odmítavý postoj argumentem, že rezoluce klade nepřiměřený důraz na odpovědnost západních států a že výzvy k odškodnění se rovnají pokusu o přerozdělení moderních zdrojů lidem a národům, kteří jsou s historickými oběťmi jen vzdáleně příbuzní. Kromě toho USA ostře vystoupily proti jakýmkoli pokusům vytvářet mezi zločiny proti lidskosti hierarchii, což považují za právně nesprávné a dehonestující vůči obětem jiných historických zločinů. Rezoluci navíc považují za právně problematickou a politicky motivovanou.
Zdržení se hlasování ze strany členských států EU odráží dlouhodobou debatu o právní odpovědnosti za historické křivdy. Tyto státy sice uznaly tragédii obchodu s otroky, ale zpochybnily právní základ pro reparace s argumentem, že mnoho zločinů z koloniální éry předchází modernímu mezinárodnímu právu. Rezoluce se tak podle EU pokouší o nepřípustnou retroaktivní aplikaci moderních právních pravidel na minulost. Stejně jako USA, i EU striktně odmítla používání superlativů, tzn. označení obchodu s otroky za „nejzávažnější“ zločin proti lidskosti.
Hlasování o rezoluci tak opět poukázalo na přetrvávající geopolitický rozpor. Zatímco státy globálního Jihu volají po nápravě a vyvození odpovědnosti, státy globálního Severu se k formálním závazkům staví zdrženlivě, a to i navzdory rostoucímu celosvětovému tlaku na přijetí reparačních opatření.
Zdroje
[1] Barcia, M. (2021). White Cannibalism in the Illegal Slave Trade: The Peculiar Case of the Portuguese Schooner Arrogante in 1837. New West Indian Guide / Nieuwe West-Indische Gids, 96(1-2), 1-28. Získáno z: https://doi.org/10.1163/22134360-bja10002.
[2] Delegation of the European Union to the United Nations in New York (2026, březen 25). EU Explanation of Vote – UN General Assembly: Action on A/80/L.48 – Declaration of the Trafficking of Enslaved Africans and Racialized Chattel Enslavement of Africans as the Gravest Crime Against Humanity. Získáno z: https://www.eeas.europa.eu/delegations/un-new-york/eu-explanation-vote-%E2%80%93-un-general-assembly-action-a80l48-declaration-trafficking-enslaved-africans_en?s=63.
[3] International Criminal Court. Questions and Answers: The ICC Office of the Prosecutor’s Policy on Slavery Crimes. Získáno z: https://www.icc-cpi.int/about/otp/questions-and-answers-the-icc-office-of-the-prosecutors-policy-on-slavery-crimes.
[4] Radiožurnál. (2023, srpen 11). Otrokářské lodě odvezly z Afriky přes 20 milionů lidí, pět milionů z Angoly. Dnes je tam muzeum v domě otrokáře. Získáno z: https://radiozurnal.rozhlas.cz/otrokarske-lode-odvezly-z-afriky-pres-20-milionu-lidi-pet-milionu-z-angoly-dnes-9048203.
[5] The Guardian. (2026, březen 25). UN votes to describe slave trade as ‘gravest crime against humanity.’ Získáno z: https://www.theguardian.com/news/2026/mar/25/un-votes-slave-trade-gravest-crime-against-humanity-reparatory-justice.
[6] Teffera, Almaz a Broa Nelson. (2026, březen 30). Landmark UN Resolution on the Slave Trade. Získáno z: https://www.hrw.org/news/2026/03/30/landmark-un-resolution-on-the-slave-trade.
[7] The National Archive. The transatlantic slave trade. Získáno z: https://www.nationalarchives.gov.uk/explore-the-collection/explore-by-time-period/georgians/transatlantic-slave-trade/.
[8] Understanding Slavery Initiative. Atlantic Crossing. Získáno z: https://understandingslavery.com/themes/atlantic-crossing/.
[9] United States Mission to the United Nations. (2026, březen 25). Explanation of Vote for UNGA Resolution. Získáno z: https://usun.usmission.gov/explanation-of-vote-for-unga-resolution/.
[10] UN News. (2026, březen 25). UN resolution urges reparations for slavery’s ‘historical wrongs’. Získáno z: https://news.un.org/en/story/2026/03/1167199.
Fotky
[1] Hlasování o rezoluci poukázalo na přetrvávající rozpor. Valné shromáždění Organizace spojených národů, autor: Michaela Luzio Stenzel.
