V případu vyšetřování týrání dětí s mentálním postižením v zařízení sociálních služeb se Ústavní soud zabýval otázkou důkladnosti prošetření této kauzy orgány činnými v trestním řízení a kvalitou odůvodnění jejich rozhodnutí o postoupení věci přestupkovému orgánu.
Stěžovatel, nezletilý chlapec s těžkým mentálním postižením, byl umístěn v zařízení sociálních služeb. Zde mělo podle zjištění veřejného ochránce práv docházet k psychickému i fyzickému násilí na stěžovateli, jakožto i dalších klientech zařízení.
Ombudsman ve své zprávě popsal mimo jiné bití, tahání za vlasy, vulgární nadávky či zanedbávání hygieny, a proto podal v roce 2022 trestní oznámení. Policie však po 18 měsících prověřování dospěla k závěru, že jednání zaměstnanců zařízení nedosahuje intenzity trestného činu a věc postoupila k projednání jako přestupek.
Stěžovatel s tímto opatřením nesouhlasil, a proti postoupení věci přestupkovému orgánu se bránil prostřednictvím podnětů k okresnímu a následně krajskému státnímu zastupitelství, avšak bez úspěchu. Obrátil se proto na Ústavní soud.
OČTŘ svůj postup nedostatečně odůvodnily
Ústavní soud připomněl, že „řádné odůvodnění každého rozhodnutí, které se týká základních práv a svobod, je elementární podmínkou jejich efektivní ochrany“. Pokud orgány činné v trestním řízení (OČTŘ) věc ukončí již v přípravném řízení, a stěžovatel tak nemá možnost hájit svá práva před nestranným a nezávislým soudem, je potřeba na rozhodnutí těchto orgánů zásadně klást stejné požadavky jako na rozhodnutí soudu.
V posuzované věci ovšem OČTŘ požadavku řádného odůvodnění nedostály. Policejní orgán se omezil toliko na stručný popis prověřovaného skutku a jedinou větu, že jednání nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Okresní státní zastupitelství tento závěr pouze převzalo. Takový přístup podle Ústavního soudu neodpovídá závažnosti a složitosti dané věci.
Byť odůvodnění krajského státního zastupitelství bylo obsáhlejší, ani tento orgán podle soudu neposkytl dostatečné vysvětlení, proč jednání nemůže být kvalifikováno jako trestný čin. Upozornil, že úkolem Ústavního soudu není výběr konkrétní kvalifikace popsaného jednání a OČTŘ v tomto směru disponují jistou mírou diskrece, tu však nelze zaměňovat za neomezenou svévoli při posuzování trestnosti činu.
Ústavní soud zdůraznil, že v odůvodnění nestačí uvést obecné fráze o „nízké intenzitě“ jednání, zvláště pokud jde o údajné násilí na dětech s vážným mentálním postižením. OČTŘ musí své závěry především opřít o komparaci s obdobnými případy, jak vyplývají z judikatury.
Navíc je podstatné, že stěžovateli žádný z OČTŘ neposkytl srozumitelnou odpověď na jím vznášené námitky, které přitom podle Ústavního soudu nelze označit za bezúspěšné uplatňování práva.
Již na základě uvedeného Ústavní soud uzavřel, že napadená rozhodnutí svým nedostatečným odůvodněním porušila stěžovatelovo právo na účinné vyšetřování zaručené čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vzhledem ke specifičnosti případu se Ústavní soud dále vyjádřil ke konkrétním okolnostem, které budou muset OČTŘ v novém řízení zvážit.
Ústavní soud upozornil i na nedostatky samotného vyšetřování
Určité výhrady měl Ústavní soud také k průběhu posuzovaného vyšetřování. V novém šetření je potřeba věnovat mimořádnou pozornost postavení stěžovatele – dítěte, které je nezletilé, s těžkým mentálním postižením, zcela závislé na personálu zařízení a neschopné verbální komunikace.
Tato kombinace podle soudu vytváří extrémní zranitelnost, která musí být zohledněna při posuzování společenské škodlivosti posuzovaného jednání. Je potřeba dbát, aby stát neefektivním výkonem trestního práva neprohluboval již tak značné znevýhodnění stěžovatele, jakožto i dalších klientů sociálního zařízení.
Ústavní soud si je vědom velmi obtížné důkazní situace daného případu, když oběť i řada svědků nejsou schopni s OČTŘ pro své zdravotní postižení standardně komunikovat. I v tomto řízení je potřeba aplikovat zásadu in dubio pro reo. Případnou důkazní nouzi ovšem nelze zahrnovat do úvah o (bez)trestnosti posuzovaného jednání.
Dále je nutné zohlednit dlouhodobost a rozšířenost velmi hrubého chování personálu zařízení, která může zvyšovat závažnost jednání, protože prohlubuje bezmoc zranitelných obětí a posiluje pocit beztrestnosti pachatelů.
Ústavní soud dále OČTŘ vytkl, že v řízení nebyla vůbec zkoumána možnost trestní odpovědnosti provozovatele zařízení (právnické osoby), ve kterém se stěžovatel nacházel. Případný závěr, že jednání zaměstnanců tohoto zařízení nedosahuje intenzity vyžadující trestní represi, podle Ústavního soudu nemůže bez dalšího vyloučit možnost trestního postihu provozovatele.
Ústavní soud proto napadená rozhodnutí zrušil. Naopak odmítl stěžovatelův návrh na zrušení § 149 trestního zákoníku. Pochybení OČTŘ totiž nespočívalo v tom, že dané ustanovení neaplikovaly. Z hlediska ochrany obětí je podstatné, zda porušení jejich lidských práv je trestně postižitelné či nikoliv. Aplikace konkrétního ustanovení je potom nerozhodná.
Podle Ústavního soudu je nejprve nutné zjistit, zda trestní zákoník jako celek skutečně neumožňuje postih jednání, které by postih vyžadovalo. K tomu však v posuzované věci prozatím nedošlo. Přezkum konkrétního ustanovení trestního zákoníku je proto předčasný.
Zdroje
Nález Ústavního soudu ze dne 25. března 2026, sp. zn. II. ÚS 3027/24. Získáno z https://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-3027-24_1.
Ústavní soud (duben, 2026). Specifika práva na účinné vyšetřování u extrémně zranitelných osob [tisková zpráva]. Získáno z https://www.usoud.cz/aktualne/specifika-prava-na-ucinne-vysetrovani-u-extremne-zranitelnych-osob.
Fotografie
[1] Stát musí dbát, aby nedocházelo k prohlubování již tak značného znevýhodnění zranitelných osob. Alegorie Spravedlnosti při vstupu do Ústavního soudu, autor: Jonáš Hodaň, 10. října 2025, zdroj: vlastní archiv autora. Upraveno: oříznutí.
