V srpnu 2020 podalo Lichtenštejnsko vůbec první mezistátní stížnost proti České republice u Evropského soudu pro lidská práva. Lichtenštejnsko tvrdí, že české soudy porušují práva lichtenštejnských občanů v soudních sporech o majetek, který jim byl zkonfiskován po druhé světové válce na základě tzv. Benešových dekretů.

Jádro sporu před Evropským soudem pro lidská práva („ESLP“) spočívá v otázce, zda byli lichtenštejnští občané národnosti německé, nebo lichtenštejnské, a zda se proto na ně měly aplikovat Benešovy dekrety a konfiskace jejich majetku tak byla zákonná, či nikoliv. České soudy se touto otázkou odmítají zabývat s argumentem, že nemohou hodnotit zákonnost konfiskace, jelikož k ní došlo před 25. únorem 1948.

Lichtenštejnsko se před českými soudy dlouhodobě domáhá vydání veškerého majetku, který byl knížecí rodině po druhé světové válce zkonfiskován. 

Ústavní soud: nezákonnost konfiskace není po šedesáti letech právně relevantní

V jednom z případů, na které Lichtenštejnsko v mezistátní stížnosti poukazuje, je rozhodnutí Ústavního soudu z února 2020, kterým Ústavní soud odmítl ústavní stížnost Nadace knížete z Lichtenštejna proti rozsudkům obecných soudů.[1]

V této věci šlo o určení vlastnického práva k pozemkům nacházejícím se ve Středočeském kraji. Meritum věci spočívalo v posouzení, zda ke konfiskaci těchto pozemků lichtenštejnskému knížeti Františku Josefovi II. na základě dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., došlo. Podle nadace neměl kníže národnost německou, nýbrž národnost lichtenštejnskou, a nespadal proto pod právní režim Benešových dekretů. Pozemky mu tak byly po druhé světové válce zabrány nezákonně.

Ústavní soud však potvrdil právní argumentaci obecných soudů, že po šedesáti letech, kdy stát trvale fakticky panoval nad spornými nemovitostmi, již nelze v zájmu právní jistoty posuzovat zákonnost provedených konfiskací. To je možné pouze v rámci řízení o restitučních nárocích. Zákonodárce se ale rozhodl, že se v rámci těchto řízení budou odčiňovat jen některé majetkové křivdy, konkrétně ty nastalé v období po 25. únoru 1948, a nikoliv případné křivdy plynoucí z aplikace Benešových dekretů.

Jinak řečeno, podle Ústavního soudu je otázka zákonnosti konfiskací sporných pozemků právně nevýznamná a vzhledem k principu právní jistoty ji nelze posuzovat.

Lichtenštejnci nejsou Němci

Takovou interpretaci Lichtenštejnsko odmítá. Před ESLP si stěžuje, že Česká republika porušuje práva lichtenštejnských občanů, když odmítá posoudit zákonnost konfiskací, která byla provedena na základě Benešových dekretů, tím na lichtenštejnské občany Benešovy dekrety fakticky aplikuje a označuje je za Němce. Konkrétně namítá porušení čl. 6 (právo na spravedlivý proces), čl. 8 (právo na soukromý a rodinný život), čl. 13 (právo na účinný prostředek nápravy) a čl. 14 Úmluvy (zákaz diskriminace). Namítá rovněž porušení práva na ochranu majetku podle čl. 1 prvního protokolu k Úmluvě.

Mezistátní stížnosti se před ESLP projednávají zřídka

Institut mezistátních stížností vychází z čl. 33 Úmluvy, podle kterého mohou smluvní státy „oznámit Soudu každé údajné porušení ustanovení Úmluvy a Protokolů k ní“ ze strany jiného smluvního státu. O tom, že státy toto právo příliš nevyužívají svědčí skutečnost, že za celou jeho existenci doputovalo před ESLP jen 28 mezistátních stížností.[2] Naproti tomu jen v roce 2019 napadlo k ESLP přes 44 tisíc stížností od jednotlivců.

Po podání mezistátní stížnosti rozhoduje o věci sedmičlenný senát ustanovený k projednání případu, jehož součástí musí být národní soudci z obou zemí. Standardní postup je takový, že sedmičlenný senát nejprve rozhodne o přijatelnosti věci, tj. o tom, zda se věcí bude ESLP vůbec zabývat. V případě vyslovení přijatelnosti rozhoduje sedmičlenný senát i o meritu věci. Má však možnost věc postoupit velkému senátu, který je složen ze 17 soudců. Rozhodnutí velkého senátu je konečné.

Jaké mezistátní stížnosti ESLP v minulosti řešil?

Většina mezistátních stížností se týká krizových situací či válečných konfliktů mezi státy Úmluvy. Vůbec první mezistátní stížností, kterou se ESLP zabýval, byla v roce 1956 stížnost Řecka proti Spojenému království namítající porušování Úmluvy britskou vládou na Kypru. ESLP řešil v 70. letech i několik stížností Irska proti Spojenému království pro porušování lidských práv v Severním Irsku. Kromě toho se zabýval i stížností Gruzie proti Rusku kvůli válečnému konfliktu probíhajícímu v roce 2008. Z poslední doby řešil ESLP i konflikt na Krymu či spory o Náhorní Karabach.

Závěr

Vzhledem k tomu, že Lichtenštejnsko ve svém důsledku napadá u ESLP právní výklad Benešových dekretů, které byly přijaty mnoho let před přistoupením ČR k Úmluvě (a i před vznikem samotného ESLP), není zcela jednoznačné, zda se ESLP bude vůbec mezistátní stížností meritorně zabývat, či pouze vysloví její nepřijatelnost. Rychlé rozhodnutí věci však v každém případě nelze očekávat a konečného rozsudku se tak pravděpodobně dočkáme až za několik let.

 

Poznámky 

[1] Usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2130/17.

[2] Údaj k únoru 2021.

Zdroje

Břešťan, Robert. Česká historie u evropského soudu. Nejsme a nebyli jsme Němci, zlobí se Lichtenštejnsko. Hlídací pes. 22. února 2021 (https://hlidacipes.org/__trashed-6/?hilite=%27%C4%8Cesk%C3%A1%27%2C%27historie%27%2C%27evropsk%C3%A9ho%27%2C%27soudu.%27%2C%27Nejsme%27%2C%27nebyli%27%2C%27N%C4%9Bmci%27%2C%27zlob%C3%AD%27%2C%27Lichten%C5%A1tejnsko%27).

Council of Europe. 2020. Annual report 2019. Štrasburk: European Court of Human Rights. 2020 (https://rm.coe.int/annual-report-2019/16809ec315).

Historický spolek Lichtenstein, o.s. Často kladené dotazy. (https://www.hs-liechtenstein.cz/20200819_faq_cz.pdf).

Press Unit. 2021. Q and A on Inter-State Cases. European Court of Human Rights (https://echr.coe.int/Documents/Press_Q_A_Inter-State_cases_ENG.pdf).

Registrar of the Court. Lichtenstein brings an Inter-State case against the Czech Republic. Press Release. European Court of Human Rights. 19. 8. 2020 (www.hudoc.echr.coe.int).

Fotografie 

[1] Na základě Benešových dekretů došlo ke konfiskaci lichtenštejnského majetku. Edvard Beneš na návštěvě, autor: Ladislav Janda, 1938, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY 3.0, editace: ořez.