Mezinárodní trestní soud uveřejnil v posledním březnovém týdnu rozhodnutí o odvoláních v případech Ntaganda a Gbagbo. Zatímco v případu bývalého velitele konžské milice Bosca Ntagandy potvrdil třicetiletý trest odnětí svobody, v případu bývalého prezidenta Pobřeží slonoviny Laurenta Gbagba potvrdil Soud jeho plné osvobození.

Případ Ntaganda

Bosco Ntaganda je bývalým velitelem milice známé jako Vlastenecké síly za osvobození Konga (Forces Patriotiques pour la libération du Congo, FPLC), která se aktivně účastnila etnického konfliktu v provincii Ituri na území Demokratické republiky Kongo mezi lety 1998 až 2003. V průběhu konfliktu se FPLC dopustilo mimo jiné vražd, znásilnění, sexuálního otroctví, odvodu dětí do milicí a jejich nasazení v bojových akcích či vysídlování civilního obyvatelstva.

Zatykač na Ntagandu byl vydán již v roce 2006, ale ten se úspěšně vyhýbal zatčení až do roku 2013. V tomto roce se Ntaganda dobrovolně přihlásil na ambasádě Spojených států, pravděpodobně kvůli ohrožení svého života svými vlastními milicionáři.

V červenci 2019 jej Mezinárodní trestní soud (MTS) shledal vinným v 18 bodech obžaloby ze spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti (viz Bulletin červenec-srpen 2019, s. 13) a následně rozhodl o trestu ve výši 30 let odnětí svobody (viz Bulletin prosinec 2019, s. 13). Ntaganda se odvolal jak proti rozhodnutí o výši trestu, tak proti rozhodnutí o vině.

Nepřiměřená výše trestu

V odvolání proti výši třicetiletého trestu Ntaganda namítal, že trest je nepřiměřeně přísný, a že projednací senát neposoudil dostatečně jeho míru participace na zločinech podle mezinárodního práva, což vytvořilo nepoměr mezi zločinem a trestem podle čl. 81 odst. 2 písm a) Římského statutu (ŘS). Navrhoval, že by jeho trest měl být snížen na 23 let odnětí svobody. Odvolací senát žádný nepoměr mezi spáchanými zločiny a výší trestu neshledal a tuto část odvolání zamítl.

Nespravedlivý proces

V odvolání proti rozhodnutí o vině Ntaganda namítal, že se mu nedostalo spravedlivého procesu. Toto pochybení mělo spočívat v tom, že projednací senát příliš široce využíval neveřejné důkazní materiály. Odvolací senát konstatoval, že sice přístup k některým materiálům byl omezen kvůli bezpečnosti svědků podle čl. 54 odst. 3 písm. e) ŘS, ale Ntaganda měl přístup k upraveným verzím těchto materiálů, měl tak přehled o důkazech a mohl na ně náležitě reagovat. Důkazní námitku tak odvolací senát zamítl.

Odvolací senát dále odmítl Ntagandovo tvrzení, že nebylo prokázáno, že by základní politickou doktrínou organizace FPLC byly útoky na civilní obyvatelstvo. Provedené důkazy tuto politiku směřující proti etnické skupině Lendu jasně prokázaly.

Odvolací senát taktéž vyvrátil Ntagandovo tvrzení, že nemůže být odpovědný za činy svých mužů, pokud se v době spáchání těchto činů nenacházel v bezprostřední fyzické blízkosti. Dle soudců sice vzdálenost může hrát roli v určení míry kontroly velitele nad jednotkami, ale to nezbavuje nepřítomného velitele jakékoli odpovědnosti za činy svých jednotek.

Nakonec se Ntaganda bránil odsouzení za znásilnění a sexuální otroctví prokázané u třech dětských vojáků tvrzením, že nebyli součástí jeho eskorty. Toto tvrzení odvolací senát odmítl s tím, že  FPLC zcela jednoznačně odvádělo děti mladší patnácti let, nasazovalo je do bojů a Ntaganda byl za tyto zločiny včetně znásilnění na základě tzv. nepřímého spolupachatelství (indirect co-perpetration) podle čl. 25 ŘS odpovědný.

Toto rozhodnutí je z hlediska mezinárodního trestního práva a samotného MTS velmi důležité. Ntaganda je nejen prvním případem, kdy MTS odsoudil někoho za zločiny znásilnění a jiných forem sexuálního násilí vůči „vlastním“ dětským vojákům, ale je to rovněž poprvé, kdy odsouzení za zločiny sexuální povahy potvrdil odvolací senát MTS, čímž je celý případ uzavřen.

Případ Gbagbo

Laurent Gbagbo je bývalým prezidentem Pobřeží slonoviny, který byl obviněn společně s velitelem tamní milice Charlesem Blé Goudém ze spáchání zločinů proti lidskosti během povolebního násilí odehrávajícího se v Pobřeží slonoviny mezi prosincem 2010 a dubnem 2011. Laurent Gbagbo tehdy prohrál prezidentské volby, které dopadly ve prospěch Alassane Ouattara, což vedlo k pětiměsíčnímu násilí mezi přívrženci obou politiků.

Proces, ve kterém byli obžalováni konkrétně z vraždy, znásilněnění, jiného sexuální násilí, nelidského zacházení a pronásledování, začal v roce 2016 (viz Bulletin březen 2016, s. 9) a Gbagbo byl tehdy nejvýše postaveným politikem obžalovaným před MTS.

V roce 2019 jej spolu s Goudém projednací senát zprostil všech obvinění. Podle většinového názoru v senátu nepředložila žalobkyně důkazy potvrzující nade vší pochybnost odpovědnost obou obžalovaných za činy spáchané jejich příznivci. Proti rozhodnutí se žalobkyně odvolala.

Problém písemného odůvodnění

Žalobkyně své odvolání opřela o dva důvody. Prvním důvodem bylo tvrzení, že osvobození Gbagba s Goudém proběhlo v rozporu s ŘS, konkrétně neproběhlo dle čl. 74 odst. 5 ŘS, dle kterého je nutné písemné a odůvodněné vyhotovení rozhodnutí. Žalobkyně kritizovala fakt, že rozhodnutí o osvobození proběhlo nejdříve ústně a teprve šest měsíců po rozhodnutí vypracovali soudci podrobné písemné odůvodnění tohoto rozhodnutí.

Odvolací senát zde konstatoval, že skutečnost, jestli rozhodnutí bylo ústní či písemné, nemůže ovlivnit postoj soudců k případu, a tak tato případná chyba nemohla ovlivnit rozhodnutí oba obžalované osvobodit.

Co se týče šestiměsíční doby mezi vyhlášením a písemným odůvodněním rozhodnutí, čl. 74 odst. 5 ŘS neobsahuje lhůtu, která by soudcům ukládala odůvodnění vypracovat do určitého času. Pravidla MTS ukládají rozhodnutí vypracovat „v přiměřené době“. Odvolací senát shledal, že v určitých situacích může být oddělení vyhlášení rozhodnutí od vypracování podrobného odůvodnění dokonce vhodné. V tomto případě šlo konkrétně o svobodu dvou osob, které se soudci rozhodli osvobodit, a které by v opačném případě musely čekat dalších šest měsíců v detenci.

Odvolací senát nakonec odmítl námitku, že dva ze tří členů senátu nevyjádřili dostatečně přesně, jaký důkazní standard požadují. Odvolací senát uvedl, že oba soudci shodně označili důkazy za „výjimečně slabé“.

Toto rozhodnutí ovšem není jednomyslné. Dva soudci z pětičlenného odvolacího senátu zformulovali disentní stanovisko, dle kterého bylo rozhodnutí soudu ovlivněno procesními chybami a proces s Gbagbem s Goudém měl být obnoven.

Zdroje

Asymmetrical haircuts,, Ntaganda, Gbagbo, Al-Mahdi: decoding two appeal decisions and a symbolic reparation at the ICC, JusticeInfo.NET, 2. dubna 2021, (https://www.justiceinfo.net/en/75629-ntaganda-gbagbo-al-mahdi-decoding-two-appeal-decisions-symbolic-reparation-icc.html).

Mezinárodní trestní soud. 2021. ICC Appeals Chamber confirms Trial Chamber I’s decision acquitting Laurent Gbagbo and Charles Blé Goudé of all charges of crime against humanity, 31. března 2021, Hague: ICC publishing (https://www.icc-cpi.int/Pages/item.aspx?name=pr1583).

Mezinárodní trestní soud. 2021. Judgment in the appeal of the Prosecutor against Trial Chamber I’s decision on the no case to answer motions, ICC-02/11-01/15-1400, 31. března 2021, Hague: ICC publishing (https://www.icc-cpi.int/CourtRecords/CR2021_03218.PDF).

Mezinárodní trestní soud. 2021. Ntaganda case: ICC Appeals Chamber confirms conviction and sentencing decisions, 30. března 2021, Hague: ICC publishing (https://www.icc-cpi.int/Pages/item.aspx?name=pr1582).

Mezinárodní trestní soud. 2021. Public redacted version of Judgment on the appeals of Mr Bosco Ntaganda and the Prosecutor against the decision of Trial Chamber VI of 8 July 2019 entitled ‘Judgment’, ICC-01/04-02/06-2666-Red, 30. března 2021, Hague: ICC publishing (https://www.icc-cpi.int/CourtRecords/CR2021_03027.PDF).

Wakabi, Wairagala, Appeals Judges Confirm Ntaganda’s ICC Conviction and 30-Year Sentence, IJ Monitor, 31. března 2021, (https://www.ijmonitor.org/2021/03/appeals-judges-confirm-ntagandas-icc-conviction-and-30-year-sentence/).

Fotografie

[1] Bývalý prezident Pobřeží slonoviny Laurent Gbagbo, zdroj: ICC-CPI.