Nucená zmizení představují jeden z nejhlubších lidskoprávních problémů současného Mexika. Poté, co Výbor OSN pro nucená zmizení poprvé v historii aktivoval mechanismus umožňující předložit situaci ve státě Valnému shromáždění OSN, se znovu otevřela otázka, zda rozsah a povaha těchto činů naplňují znaky zločinů proti lidskosti. Jaké jsou důsledky tohoto kroku pro oběti, jejich rodiny i samotné Mexiko?

Mexiko čelí jedné z nejzávažnějších lidskoprávních krizí současnosti. Přestože se v této zemi nucená zmizení objevují již od 60. let minulého století, jejich počet dramaticky narostl po roce 2006 v souvislosti s bojem proti drogovým kartelům. Podle oficiálního Národního registru pohřešovaných osob bylo v roce 2025 neobjasněno více než 116 000 případů, zatímco odhady médií a lidskoprávních expertů hovoří o více než 130 000 zmizelých osobách.

Problematika nucených zmizení se v posledních měsících znovu dostala do centra pozornosti mezinárodního společenství. Dle Výboru OSN pro nucená zmizení (CED) totiž existují pádné důvody domnívat se, že nucená zmizení v Mexiku byla a nadále jsou páchána v rozsahu zločinů proti lidskosti. Tento závěr je významný nejen pro Mexiko, ale také pro mezinárodní diskuzi o odpovědnosti států za ochranu základních lidských práv.

Rozhodnutí CED z dubna 2026 představuje bezprecedentní krok. Ten zde totiž poprvé využil mechanismus článku 34 Mezinárodní úmluvy na ochranu všech osob před nuceným zmizením (Úmluva) a požádal generálního tajemníka OSN, aby situaci v Mexiku předložil Valnému shromáždění OSN k bezodkladnému projednání. Smyslem tohoto postupu není sankcionovat stát, ale otevřít prostor pro mezinárodní pozornost a podporu při řešení dlouhodobé krize.

Rozsáhlá a systematická nucená zmizení jako zločiny proti lidskosti 

Úmluva ve svém článku 5 stanoví, že rozsáhlá nebo systematicky prováděná nucená zmizení představují zločin proti lidskosti ve smyslu mezinárodního práva. Posouzení, zda konkrétní situace této hranice dosahuje, proto vyžaduje zkoumání rozsahu a povahy těchto činů. Obecně jsou pak zločiny proti lidskosti v mezinárodním právu chápány jako činy spáchané v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku zaměřeného proti civilnímu obyvatelstvu při vědomí existence takového útoku.[1] Označení nucených zmizení za tento typ zločinů je mimořádně citlivé a otázka, zda jsou tyto podmínky v Mexiku naplněny, vyvolává intenzivní debaty.

CED zdůraznil, že nenašel důkazy o existenci federální politiky zaměřené na páchání nucených zmizení. Upozornil však, že dlouhodobá „válka proti drogám“ vytvořila na místní úrovni podmínky, v nichž mohlo docházet k rozsáhlým či systematickým útokům na civilní obyvatelstvo. Závažnost situace podle CED dokládá množství shromážděných informací od obětí, občanské společnosti i státních institucí.

Proč je označení za zločiny proti lidskosti kontroverzní

Závěr CED, že nucená zmizení v Mexiku mohou dosahovat intenzity zločinů proti lidskosti, vyvolal výrazný nesouhlas mexické vlády. Tato kvalifikace totiž není pouze symbolická. Pokud by se potvrdilo naplnění znaků zločinů proti lidskosti podle mezinárodního práva, mohl by se situací zabývat i Mezinárodní trestní soud. Právě možné mezinárodněprávní důsledky jsou jedním z důvodů, proč mexické orgány proti tomuto označení dlouhodobě vystupují.

Mexická vláda odmítá výklad CED a zdůrazňuje, že tento orgán neshledal existenci federální politiky zaměřené na páchání nucených zmizení. Zároveň prosazuje restriktivnější interpretaci Úmluvy, podle níž by za nucená zmizení měly být považovány především případy přímo přičitatelné státním aktérům nebo jednání soukromých osob uskutečněná s prokazatelným souhlasem či podporou státu. Většinu případů naopak spojuje s obecnou kriminalitou a činností organizovaných zločineckých skupin.

Současně vláda v tomto kontextu poukazuje na řadu přijatých reforem, mezi něž patří zvláštní právní úprava, vznik specializovaných institucí, pátracích mechanismů či databází pohřešovaných osob. CED sice opakovaně uznal, že v normativní a institucionální rovině došlo k určitému pokroku, tato opatření však dosud nebyla dostatečně účinná k tomu, aby vedla k výraznému omezení nucených zmizení.

Rozměr humanitární krize

Situaci v Mexiku označila Meziamerická komise pro lidská práva jako závažnou humanitární krizi. Ve své zprávě upozornila, že nucená zmizení postihují především určité skupiny obyvatel, zejména ženy, mladé lidi a migranty. Přestože značnou část případů připisuje organizovanému zločinu, poukazuje zároveň na znepokojivou míru zapojení státních aktérů.

Podle zjištění komise totiž mnohá zmizení páchaná organizovanými zločineckými skupinami probíhají za spoluúčasti či koordinace se státními představiteli. Zároveň upozorňuje, že zmizení přímo spáchaná státními složkami nadále přetrvávají. Ty se na těchto činech mohou podílet přímo, například nezákonným odváděním osob z jejich domovů či zadržováním bez soudního příkazu a jejich následným předáváním zločineckým skupinám, nebo nepřímo tím, že nad těmito praktikami přivírají oči.

Závažnost situace v Mexiku tak nespočívá pouze ve vysokém počtu zmizelých osob, ale také v dlouhodobé neschopnosti státu zajistit účinné vyšetřování jednotlivých případů. Mezinárodní organizace opakovaně upozorňují, že pouze omezený počet zmizení vede k identifikaci pachatelů a jejich postavení před soud. Přetrvávající beztrestnost tak vytváří prostředí, v němž se nucená zmizení mohou dále opakovat.

Dopad krize na životy blízkých

Rozhodnutí CED může být zároveň příležitostí k posílení práv obětí a jejich rodin. Případné projednání situace na Valném shromáždění OSN by nemělo být vnímáno pouze jako kritika Mexika, ale také jako možnost podpořit boj proti beztrestnosti a posílit úsilí o zajištění práva rodin znát osud svých blízkých, a pokud zemřeli, tak je alespoň důstojně pohřbít.

Krize nucených zmizení se přitom neomezuje pouze na samotné oběti. Významnou roli převzaly rodiny pohřešovaných, které často samy organizují pátrací akce a hledají masové hroby. Jejich úsilí představuje výraz občanské solidarity i zoufalé reakce na nedostatečnou odpověď státních institucí.

Možný přínos postoupení věci Valnému shromáždění OSN

Přestože postoupení situace Valnému shromáždění OSN nemá sankční charakter, může přispět k řešení některých praktických problémů, s nimiž se Mexiko dlouhodobě potýká. Za klíčovou oblast je považováno zejména posílení forenzních kapacit. Vedle více než 130 tisíc pohřešovaných osob se totiž v Mexiku nacházejí desetitisíce neidentifikovaných lidských ostatků, jejichž identifikace by mohla pomoci objasnit osud značného počtu zmizelých osob.

OSN by mohlo také mexické vládě pomoci v oblasti komunikace mezi jednotlivými institucemi a úrovněmi veřejné správy. Přestože Mexiko disponuje relativně rozsáhlým právním rámcem, jeho praktické naplňování často naráží na problémy v komunikaci a sdílení informací mezi odpovědnými orgány. Objevují se také případy osob, které jsou vedeny jako pohřešované, přestože se nacházejí ve vězení a nejsou v kontaktu se svými rodinami.

Tomu odpovídají také doporučení CED, který vyzval OSN k poskytnutí technické spolupráce, finanční podpory a specializované pomoci v oblasti pátrání po pohřešovaných osobách, forenzního zkoumání a vyšetřování nucených zmizení. Současně zdůraznil potřebu vytvoření účinných mechanismů pro objasňování pravdy a poskytování podpory a ochrany rodinám pohřešovaných i organizacím, které se jejich hledání věnují. CED zároveň zdůraznil, že cílem jeho postupu je posílit spolupráci s mexickými orgány a občanskou společností, nikoli ji narušit.

Výzva pro Mexiko i mezinárodní společenství

Současná situace tak staví Mexiko před zásadní otázku; jakým způsobem lze obnovit důvěru veřejnosti v instituce a zajistit právo na pravdu, spravedlnost a reparace? Tato situace zároveň představuje test účinnosti mezinárodních mechanismů ochrany lidských práv a jejich schopnosti reagovat na rozsáhlé a dlouhodobé krize.

Bez ohledu na další vývoj je zřejmé, že rozhodnutí CED otevřelo novou kapitolu mezinárodní debaty o nucených zmizeních v Mexiku. Připomíná, že za statistikami stojí desetitisíce rodin, z nichž některé již léta žijí v nejistotě a čekají na odpověď na zdánlivě jednoduchou otázku: Co se stalo jejich blízkým?

 

Poznámky:

[1] Článek 7 odst. 1 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu

Zdroje:

Crawford, J. (2026, květen). Mexico: UN seized of a ‘crime against humanity’. Justice Info. Získáno z: https://www.justiceinfo.net/en/159438-mexico-un-seized-crime-against-humanity.html?mc_cid=a4b09c31f7&mc_eid=66d3621954. 

Espinoza, R. G. (2026, duben 17). Mexico Between Acquiescence and the Politics of Denial [příspěvek na blogu]. Získáno z: https://verfassungsblog.de/mexico-ced-disappearances/.

IACHR warns that disappearances in Mexico represent a ‘grave humanitarian crisis’ (2026, květen 12). EFE. Získáno z: https://efe.com/english/latest-news/2026-05-12/iachr-warns-that-disappearances-in-mexico-represent-a-grave-humanitarian-crisis/.

Lopez, O. (2026, květen). Disappearances in Mexico involving state at ‘alarming’ rate, says report. The Guardian. Získáno z: https://www.theguardian.com/world/2026/may/11/disappearances-mexico-involving-state-alarming-rate-iachr-report.  

Nugent, C. (2026, květen). Mexico’s World Cup haunted by 130,000 ‘disappeared’ people. Financial Times. Získáno z: https://www.ft.com/content/cdae546e-7142-4501-af26-8b5a3e4be786?syn-25a6b1a6=1.  

Tigroudja, H. (2026, duben). Widespread and Systematic Disappearances in Mexico: An Urgent Call for UN Action Under the Convention on Enforced Disappearances. Just Security. Získáno z: https://www.justsecurity.org/136304/disappearances-mexico-general-assembly-action/.

UNHRO. (2026, duben). Mexico: UN committee requests General Assembly consideration of enforced disappearance situation [tisková zpráva]. Získáno z https://www.ohchr.org/en/press-releases/2026/04/mexico-un-committee-requests-general-assembly-consideration-enforced.

Fotografie:

Mexická vláda zmizení připisuje organizovaným zločineckým skupinám. Stánek s mexickými suvenýry, autor: Cristóbal Torrico, 27. ledna 2026.