Může policejní zajištění novinářky, která dokumentuje průběh demonstrace, znamenat porušení jejího práva na svobodu projevu? Tím se zabýval Evropský soud pro lidská práva v rozsudku Tožičková proti České republice, přičemž shledal, že do stěžovatelčina práva, garantovaného článkem 10 Úmluvy, bylo zasaženo.

Česká republika porušila novinářčino právo na svobodu projevu

Dne 28. května 2026 vydal senát páté sekce Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) rozsudek, jímž shledal, že Česká republika porušila právo na svobodu projevu zakotvené v čl. 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (EÚLP). K zásahu do stěžovatelčina práva došlo v rámci protestu na ochranu životního prostředí, který z pozice novinářky zaznamenávala.

O co v případu šlo?

V září roku 2020 se konal protest proti těžbě uhlí poblíž lomu Vršany. Tohoto protestu se stěžovatelka jakožto novinářka účastnila, aby celý průběh pro svou novinářskou činnost zaznamenala. Část protestujících se během protestu odpojila z plánované trasy a vnikla přímo do areálu lomu, kam je stěžovatelka následovala. 

Policie ČR stěžovatelku, stejně jako protestující, vyzvala k opuštění lomu, což stěžovatelka odmítla s tím, že chce na místě setrvat jako veřejná kontrola (tzv. public watchdog) a zásah policie rovněž zachytit. Policie následně stěžovatelku na základě neuposlechnutí výzvy k opuštění areálu zajistila a celý zásah jí znemožnila dokumentovat. Zadržení dle znění rozsudku trvalo asi 2 hodiny. 

Řízení před vnitrostátními soudy

Stěžovatelka proti výzvě k opuštění areálu, jejímu zajištění ze strany policie a zákazu pořizovat záznamy z jeho průběhu podala správní žalobu. O té v prvním stupni rozhodoval Městský soud v Praze, který vydání výzvy k opuštění areálu a zákaz pořizovat záznamy označil za nezákonné, samotné zajištění však shledal v souladu s právními předpisy. Ve svém rozsudku vyšel primárně z toho, že vůči výzvě k opuštění lomu platí presumpce legality, tedy že tato výzva má být považována za zákonnou, dokud nebude ve správním řízení rozhodnuto o opaku. Na základě toho by tedy samotná skutečnost, že stěžovatelka výzvu neuposlechla, oprávnila dle Městského soudu policii k zásahu, a to i v případě, kdy by novinářka věděla, že výzva v souladu se zákonem být nemůže. 

Proti rozsudku Městského soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud zamítl a rozsudek Městského soudu potvrdil. Následně stěžovatelka podala ústavní stížnost. Tu však Ústavní soud v lednu 2023 pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.

Přestože vnitrostátní soudy tedy výzvu, aby novinářka opustila areál, shledaly nezákonnou, uvedly, že to nic nemění na tom, že stěžovatelka se neuposlechnutím výzvy dopustila přestupku, což bylo zákonným důvodem pro její zajištění. 

V návaznosti na vnitrostátní řízení podala v květnu 2023 novinářka stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, v rámci které namítala, že Česká republika porušila její právo na svobodu projevu tím, že byla policií zajištěna, což jí přímo znemožnilo vykonávat její novinářskou profesi.

Co na to Štrasburk?

ESLP ve svém rozhodnutí zdůraznil, že média hrají klíčovou roli při informování veřejnosti o tom, jak orgány veřejné správy zvládají udržování veřejného pořádku. V kontextu demonstrací je pak tato role ještě posílena, když média jakožto tzv. watchdog jsou zárukou, že veřejné orgány bude možné dohnat k odpovědnosti za jejich jednání v případech, kdy dojde k excesu. Jakýkoliv pokus o zamezení přítomnosti novinářů na demonstraci tedy má dle ESLP podléhat zvlášť důkladnému přezkumu.

Z českého zákona o policii nevyplývá, že neuposlechnutí výzvy policisty by automaticky vedlo k zajištění. Jedná se o opatření, které podléhá diskreci policie. Dle ESLP tak měla policie provést individualizované posouzení – zohlednit chování stěžovatelky, to, že je novinářka, a jaký dopad bude mít zásah na její svobodu projevu. To ovšem policie neučinila. V tomto kontextu také soud zdůraznil, že bylo zřejmé, že stěžovatelka by prostor lomu opustila spolu s demonstranty, neboť jejím cílem bylo o demonstraci a o postupu policie vůči demonstrantům informovat. Její zajištění tak dle ESLP nemohlo odpovídat naléhavému společenskému zájmu a nemohlo naplnit podmínky testu proporcionality.

Účast novinářky na demonstraci jako výkon práva na svobodu projevu?

Vláda ve svém stanovisku k stížnosti namítala, že zajištění stěžovatelky pod výkon práva na svobodu projevu nespadá. V této souvislosti však ESLP upozornil na to, že zajištění de facto vyvolalo stejný účinek, jaký sledovala výzva k opuštění lomu – zabránění účasti novinářky na událostech, které v rámci policejního zásahu probíhaly, a v důsledku znemožnění shromažďování podkladů pro její novinářskou činnost. 

Důsledky rozsudku pro Českou republiku

ESLP na základě výše uvedeného rozhodl, že ČR zasáhla do práva stěžovatelky na svobodu projevu a stěžovatelce přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3000 eur. Pro ČR je rozsudek primárně vodítkem, jak v případě demonstrací k novinářům přistupovat tak, aby byla zachována všechna jejich práva a byl umožněn dohled veřejnosti nad zasahujícími státními orgány.

 

Zdroje:

Press Release issued by the Registrar of the Court, 28. 5. 2026, ECHR 139 (2026). Dostupné zde: Zdroj: HUDOC https://share.google/yoSYBcltoADt5ChYQ.

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Tožičková proti České republice, ze dne 28. května 2026, č. 21512/23, dostupné z: hudoc.echr.coe.int. 

Fotografie:

ESLP vydal rozsudek ve věci Tožičková proti České republice. Ilustrační foto (European Court of Human Rights in Strasbourg), autor: Aneta Cermanová, 18. 12. 2024.