Otroctví je jedním z nejstarších zločinů proti lidské důstojnosti. Ačkoli bylo otroctví v řadě zemí formálně zrušeno již před více než stoletím, jeho moderní formy – od nucené práce a sexuálního otroctví po obchod s lidmi a dětskou práci – stále postihují desítky milionů lidí po celém světě. Jak na tyto zločiny reaguje mezinárodní právo a Mezinárodní trestní soud? 

Každým dnem jsou lidé nuceni přijímat vykořisťující podmínky, které nemají možnost odmítnout. Každý den si pořizujeme produkty nebo využíváme služby, které vznikly kvůli nucené práci, aniž bychom si uvědomovali, jaká lidská daň za nimi stojí.

Obecně lze otroctví jednoduše popsat jako stav, kdy je člověk kontrolován druhou osobou do té míry, že je zbaven osobní svobody a nucen se chovat určitým způsobem, nejčastěji pracovat, bez možnosti rozhodovat o svém životě. A přestože by se mohlo zdát, že otroctví je záležitostí minulosti, není tomu tak. Otroctví stále existuje, jen jeho formy se změnily. Otroctví tak dnes zahrnuje například nucené práce, sexuální otroctví, obchod s lidmi, nucené manželství, dluhové otroctví či prodej a vykořisťování dětí. Jedno mají ale všechny tyto formy společné – omezují svobodu člověka za účelem osobního nebo finančního prospěchu.

Od starověku po novověk: Otroctví v historii

Historie otroctví sahá hluboko do starověku – už ve starověkém Římě tvořili otroci značnou část společnosti. V období kolonizace evropské mocnosti zotročily miliony Afričanů, kteří byli převáženi do Ameriky jako levná pracovní síla. Ve Spojených státech bylo otroctví zrušeno až po občanské válce v roce 1865. Ve Velké Británii bylo zrušeno již v roce 1833, naopak v Mauritánii až v roce 1981. Po druhé světové válce hrálo téma nucené práce a zotročování klíčovou roli v Norimberských i Tokijských procesech, kde byli váleční zločinci souzeni mimo jiné právě i za zotročování civilistů.

Prvním mezinárodním pokusem o úplné vymýcení otroctví byla Úmluva o otroctví z roku 1926, kterou přijala Společnost národů. Na ni pak navázala Dodatková úmluva o odstranění otroctví z roku 1956. Vzhledem k omezenému počtu smluvních stran těchto dokumentů (původní úmluva má kolem 99 ratifikací) je mezi důležitými nástroji v boji proti otroctví uváděn také Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, který má přes 170 signatářů a výslovně zakazuje otroctví i nucenou práci. Tento zákaz posilují i úmluvy Mezinárodní organizace práce.

Globální rozměr moderního otroctví

Moderní otroctví má nejen mnoho podob, ale má také globální charakter. Mezinárodní trestní soud (MTS) již několikrát řešil případy, ve kterých zotročování figurovalo, a to například v případu Bosco Ntagandy, velitele Vlasteneckých sil za osvobození Konga (Forces Patriotiques pour la libération du Congo, podrobnosti k jeho případu viz Bulletin květen 2021, s. 11, nebo Bulletin prosinec 2022, s. 18). MTS se také podílí na vyšetřování možného zotročování migrantů v libyjských detenčních centrech, kde jsou údajně prodáváni, mučeni a nuceni k práci. 

Vedle případů projednávaných MTS existuje celá řada dalších příkladů otroctví. Lze zmínit tzv. utěšitelky [1], vynucená těhotenství v tzv. baby-factories v Gruzii [2], vykořisťování pracovníků při stavbě sportovní infrastruktury v Kataru, nucená dětská práce na Haiti [3], případ Hacienda Brasil Verde [4] či ujgurské obyvatelstvo držené v detenčních táborech v Číně [5]. Uvažovat o otázce moderního otroctví lze i v případě Afghánistánu pod vládou Tálibánu (podrobnosti k situaci v Afghánistánu viz Bulletin leden-únor 2025, s. 11). Tyto příklady ukazují, že ačkoli otroctví bylo formálně zakázáno před mnoha lety, jeho projevy nadále ohrožují miliony lidí a vyžadují jak právní, tak politickou pozornost.

Otroctví v Římském statutu

Římský statut postihuje zločin proti lidskosti v podobě zotročování [6] a sexuálního otroctví a válečný zločin sexuálního otroctví [7]. Co se týče zločinu zotročení, jeho skutková podstata spočívá v tom, že pachatel vůči poškozené osobě vykonává pravomoci spojené s vlastnickým právem (například prodej, směna osoby), a to v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku namířeného proti civilnímu obyvatelstvu. Pachatel si také musel být vědom, že jeho jednání je součástí takového útoku, nebo měl v úmyslu, aby jeho součástí bylo. 

Skutková podstata sexuálního otroctví je podobná skutkové podstatě zotročení. Liší se však v tom, že součástí je výkon určitého sexuálního aktu. Sexuální otroctví může být jak zločinem proti lidskosti, tak válečným zločinem. Klasifikace záleží především na kontextu, ve kterém je zločin spáchán. Pokud k zotročování dochází v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku proti civilnímu obyvatelstvu, jedná se o zločin proti lidskosti. Pokud je otroctví pácháno v souvislosti s ozbrojeným konfliktem, může být jednání kvalifikováno jako válečný zločin. Pokud jednání naplňuje kritéria zločinu proti lidskosti i válečného zločinu, může být pachatel postihnut v rámci obou kategorií. 

Nová politika MTS v oblasti otrokářských zločinů

Nová politika MTS byla přijata 2. prosince 2024. Den zveřejnění přitom rozhodně nebyl zvolen náhodně - 2. prosinec je Mezinárodním dnem boje za vymýcení otroctví. Cílem nové politiky MTS je zejména zlepšit vyšetřování a stíhání zločinů otroctví podle Římského statutu. Žalobce MTS se v politice soustředí na vymezení rozsahu takových trestných činů, a to s ohledem na rozličné formy otroctví. Politika se zároveň zabývá jednotlivými kroky v řízení o zločinu otroctví: od předběžného šetření, přes hlavní líčení až po odškodnění obětí. 

Politika se tak nesoustředí jen na osobu pachatele, ale rovněž na oběti i pozůstalé s důrazem na zohlednění prožitého traumatu, genderu nebo práv dětí. Mimo to se snaží upozornit na stereotypní představy. To, že se žalobce MTS chce na zločin otroctví více zaměřit, naznačovalo ale už to, že v reakci na případ Ongwen byla jmenována zvláštní poradkyně pro zločiny otroctví.

Otrok, pachatel, nebo obojí? Právní a morální dilema v případu Ongwen

Případ Dominica Ongwena, bývalého velitele ugandské ozbrojené skupiny Boží armády odporu (Lord’s Resistance Army, LRA), konkrétně ilustruje problém střetu různých rolí a přináší morální dilema: Co když byl pachatel sám v minulosti zotročen? 

Ongwen byl jako dítě unesen a donucen bojovat v řadách LRA, kde se později stal velitelem a sám se dopustil řady vážných zločinů, včetně zotročování, sexuálního násilí a verbování dětí.  Obhájce Ongwena argumentoval principem „non-punishment“. Tento princip je zakotvený například v Palermském protokolu OSN, který vyzývá státy, aby nepostihovaly oběti obchodování s lidmi za činy, k nimž byly donuceny. MTS sice uznal jeho status bývalé oběti, avšak v tomto případě došel k závěru, že rozsah a závažnost Ongwenových činů převažují nad jeho statusem bývalé oběti (podrobnosti k jeho případu viz Bulletin červen 2021, s. 8). MTS nicméně jeho minulost zohlednil při ukládání výše trestu.

 

 

Poznámky

[1] Jedná se o stovky tisíce žen, které byly během 2. světové války nuceny do sexuálního otroctví, aby sloužily japonským vojákům.

[2] Jedná se o případ tzv. „egg-harvesting“ v Gruzii, kde bylo drženo přibližně 100 žen za účelem odběru lidských vajíček.

[3] Na Haiti je více než 300 000 dětí obětí domácího otroctví. Jedná se o děti z chudých rodin, jejichž rodiče je posílají pracovat do bohatých rodin v naději na lepší život. Zde jsou ale ve skutečnosti často zotročováni. Nemohou chodit ven, do školy nebo jsou často obětmi sexuálního násilí. Těmto dětem se proto říká „restaveks“ z francouzského „rester avec“, což znamená „zůstat s“. 

[4] Tento případ se týká farmy v Brazílii, kde byli lidé od roku 2000 oběťmi nucené práce. 

[5] Čínská komunistická strana vykořisťuje menšinu Ujgurů prostřednictvím nucené práce. Produkty poté podává na mezinárodním trhu.

[6] Zotročování jako zločin proti lidskosti viz čl. 7 odst. 1 písm. c) Římského statutu.

[7] Sexuální otroctví jako zločin proti lidskosti viz čl. 7 odst. 1 písm. g) Římského statutu a jako válečný zločin viz čl. 8 odst. 2 písm. b) bod xxii a písm. e) bod vi Římského statutu.

Zdroje

America First Policy Institute. (2023). Modern-Day Slavery: China’s Persecution Economy of Forced Labor. Získáno z https://americafirstpolicy.com/issues/modern-day-slavery-chinas-persecution-economy-of-forced-labor.

Amnesty International. (2002). Scars of death: Children abducted by the Lord’s Resistance Army in Uganda. Dostupné z https://www.amnesty.org/en/wp-content/uploads/2021/06/afr380032002en.pdf.

Anti-Slavery International. Anti-Slavery International. Získáno z https://www.antislavery.org/.

End Slavery Now. (n.d.). Restaveks: Haitian Slave Children. Získáno z https://www.endslaverynow.org/blog/articles/restaveks-haitian-slave-children.

IACHR. (n.d.). Trabajadores de la Hacienda Brasil Verde v. Brazil. Inter-American Court of Human Rights Case Database. Získáno z https://iachr.lls.edu/cases/trabajadores-de-la-hacienda-brasil-verde-v-brazil.

Inter-Agency Coordination Group against Trafficking in Persons. (2019). Issue Brief 08: Non-punishment of victims of trafficking. Dostupné z https://icat.un.org/sites/g/files/tmzbdl461/files/publications/19-10800_icat_issue_brief_8_ebook_final.pdf.

International Criminal Court. (2024). ICC Office of the Prosecutor publishes new policy on slavery crimes: Statement by Prosecutor Karim A.A. Khan. Dostupné z https://www.icc-cpi.int/news/icc-office-prosecutor-publishes-new-policy-slavery-crimes-statement-prosecutor-karim-aa-khan.

International Criminal Court. (2024). ICC Office of the Prosecutor launches public consultation on the policy on slavery crimes. Dostupné z https://www.icc-cpi.int/news/icc-office-prosecutor-launches-public-consultation-policy-slavery-crime.s

International Criminal Court. (2024). Policy on slavery crimes. Dostupné z https://www.icc-cpi.int/sites/default/files/2024-12/policy-slavery-web-eng.pdf.

International Criminal Court. Ongwen case. Dostupné z https://www.icc-cpi.int/victims/ongwen-case.

International Criminal Court. Questions and Answers: The ICC Office of the Prosecutor’s Policy on Slavery Crimes. Dostupné z https://www.icc-cpi.int/about/otp/questions-and-answers-the-icc-office-of-the-prosecutors-policy-on-slavery-crimes.

International Criminal Court. Statement of ICC Prosecutor, Karim A.A. Khan QC: Office of the Prosecutor joins national authorities in Joint Team on crimes against migrants in Libya. Dostupné z https://www.icc-cpi.int/about/otp/questions-and-answers-the-icc-office-of-the-prosecutors-policy-on-slavery-crimes.

Madden, J. (1996). Slavery in the Roman Empire: Numbers and origins. Classical Association of Ireland.

Mezinárodní trestní soud (ICC). (2011). Elements of Crimes. Získáno z https://www.icc-cpi.int/sites/default/files/Publications/Elements-of-Crimes.pdf

Mezinárodní trestní soud. (2024). Information for victims The Prosecutor v. Bosco Ntaganda. Dostupné z https://www.icc-cpi.int/victims/ntaganda-case.

Mezinárodní trestní soud. (2024, listopad). Ntaganda case: ICC Appeals Chamber delivers judgment on reparative justice [tisková zpráva]. Získáno z https://www.icc-cpi.int/news/ntaganda-case-icc-appeals-chamber-delivers-judgment-reparative-justic.

NDTV. (2024, leden 15). Women Enslaved In Georgia For Human Egg Harvesting By Chinese Gangsters: Report. Získáno z https://www.ndtv.com/world-news/women-enslaved-in-georgia-for-human-egg-harvesting-by-chinese-gangsters-report-7665007.

SlaveFree Today. (2022). Resisting Modern Slavery in Taliban-Controlled Afghanistan: Reflections from a Grassroots Network on Their Work—And Why They Shouldn’t Be Doing It in the First Place. Získáno z https://slavefreetoday.org/resisting-modern-slavery-in-taliban-controlled-afghanistan-reflections-from-a-grassroots-network-on-their-work-and-why-they-shouldnt-be-doing-it-in-the-first-place/.

United Nations. (1926). Úmluva o otroctví. Ženeva, Švýcarsko: Společnost národů.

United Nations. (2021). Issue Brief 08: Non-punishment of victims of trafficking. Dostupné z https://documents.un.org/doc/undoc/gen/g21/108/00/pdf/g2110800.pdf.

Van Schaack, B. (2024). The ICC Prosecutor’s Slavery Crimes Policy and Practice: Between Conviction and Convenience [příspěvek na blogu]. Získáno z https://www.ejiltalk.org/the-icc-prosecutors-slavery-crimes-policy-and-practice-between-conviction-and-convenience/.

Walk Free. (2023). Global Slavery Index. Dostupné z https://www.walkfree.org/global-slavery-index/.

Waxman, O. B. (2017, březen 27). The Brutal History of Japan’s 'Comfort Women'. History. Získáno z https://www.history.com/news/comfort-women-japan-military-brothels-korea.