Trestní odpovědnost právnických osob byla dlouho na okraji zájmu společnosti. To se však nyní mění. Odpovědnost právnických osob se prosazuje v národních legislativách i v nových mezinárodních úmluvách. Potvrzují to i aktuální soudní procesy s velkými korporacemi jako Lundin Oil či Lafarge. Dočkáme se brzy přelomové změny Římského statutu?

Po dlouhou dobu se mezinárodní trestní právo soustředilo na individuální odpovědnost jednotlivců. Jádro mnoha konfliktů má ale ekonomickou povahu. Při snaze o získání kontroly nad cennými přírodními zdroji jsou západní obchodní společnosti, povstalci a zkorumpovaní vládní úředníci často svým způsobem na stejné lodi. Není náhodou, že případy Lubangy, Katangy a Bemby se všechny odehrály v regionu bohatém na minerály. 

Obchodní společnosti se na páchání mezinárodních zločinů podílely již v minulosti. Typickým příkladem je profitování německých společností z provozu koncentračních táborů za Třetí říše, vědomé zásobování Rwandy zbraněmi britskou společností Mil-Tec či prodej materiálů k výrobě chemických zbraní nizozemskou firmou KBS Holland režimu Saddáma Husseina. 

Realita odpovědnosti právnických osob na domácí i světové scéně

Jedinými subjekty schopnými na sebe plně vázat mezinárodní práva a povinnosti jsou státy. Nadnárodní společnosti plnou právní osobnost nemají, takže se na ně mezinárodní závazky nevztahují. Nicméně bývalý soudce Mezinárodního soudního dvora Sir Hersch Lauterpacht poznamenal, že nadnárodní společnosti mají částečnou právní osobnost například v oblasti mechanismů řešení sporů v investičních smlouvách. Plná právní osobnost tedy není úplně nemyslitelný koncept a díky ní by k právům z dvoustranných investičních smluv, rozhodčích mechanismů a nadnárodních obchodních ujednání, přibyla i trestní odpovědnost za mezinárodní zločiny.

Na národní úrovni se koncept odpovědnosti právnických osob stává čím dál prosazovanějším a bývá aplikován pomocí občanského, správního nebo trestního práva. Problémem je ale velmi rychlá expanze nadnárodních společností. Mateřské společnosti jsou často oddělené od každodenních operací řadou dceřiných společností, což vede ke ztížení kontroly jejich aktivit. Dalším problémovým faktorem jsou obrovské zisky nadnárodních společností, což jim dává vyjednávací sílu k ovlivnění legislativního procesu.

V souvislosti s trestáním mezinárodních zločinů vznikly od dob Římského statutu dva zásadní dokumenty, a to Návrh článků o prevenci a trestání zločinů proti lidskosti a Lublaňsko-Haagská úmluva [1]. Oba dokumenty obsahují ustanovení o trestní odpovědnosti právnických osob. Hlavním účelem těchto dokumentů je ale především mezinárodní spolupráce mezi státy při vyšetřování a trestání mezinárodních zločinů (více viz blog CLPD z 8.6.2024)

Mezinárodní trestní soud na trestání jednotlivců nestačí

Římský statut pojem odpovědnosti právnických osob vůbec nezná. Naopak článek 25 odst. 1 jasně stanoví: “Soud má podle tohoto statutu jurisdikci nad fyzickými osobami.” Při přijímání Římského statutu se o možnosti trestní odpovědnosti právnických osob vážně uvažovalo, ale tento koncept nakonec nezískal dostatečnou podporu. Důvodem byl fakt, že státy, které neměly trestní odpovědnost právnických osob zanesenou ve svých vnitrostátních  právních řádech, by nebyly schopné zločiny vyšetřovat, což by narušilo princip komplementarity Mezinárodního trestního soudu (MTS).

Jediná možnost, jak může MTS v současné době postihnout právnickou osobu je prostřednictvím jejích vrcholných představitelů za tři možné formy individuální trestní odpovědnosti. První možností je návod a podněcování ke zločinu, kde je však k odsouzení vyžadován těžko dokazatelný přímý úmysl spáchat zločin. Druhou možností je stíhat představitele obchodní společnosti za nepřímé spolupachatelství, kde by se MTS musel odklonit od svého konceptu kontroly nad pácháním [2]. Třetí možnost je stíhání za přispění ke spáchání skupinového zločinu při vědomí o jejich úmyslu zločin spáchat. Vědomí se bude ale lépe prokazovat spíše u menších zprostředkovatelů než u velkých obchodních společností.

Stíháním pouhých jednotlivců však právo nebere v potaz kolektivní kulturu a dynamiku v obchodní společnosti, která často páchání zločinů umožňuje. Mimoto je náročné přesně určit jakou mírou se osoba jako člen obchodní společnosti na činu podílela a navíc činy konkrétní osoby nemusí samy o sobě stačit na založení trestní odpovědnosti.

Je dodatek k Římskému statutu řešením?

Z vnitrostátních  právních řádů a mezinárodního práva je možné vysledovat narůstající trend stíhání právnických osob. Díky adopcím nové trestní úpravy ve vnitrostátních právních řádech by již nebyla překážka kompatibility relevantní a dalo by se přemýšlet nad dodatkem k Římskému statutu. Tím by si MTS zajistil jurisdikci nad stíháním právnických osob.

Dodatek by byl významný i v kontextu vnitrostátních právních řádů, jelikož státy často vtahují do svých právních úprav jazyk Římského statutu. Dodatek by tedy mohl posloužit také jako základ pro stíhání obchodních společností na národní úrovni. Navíc rozšíření odpovědnosti na vnitrostátní úrovni i na úrovni MTS by pomohlo přeměnit trestání obchodních společností v pevnou součást mezinárodního zvykového práva. 

Nicméně takovým úpravám Římského statutu by předcházela dlouhá politická vyjednávání, kdy by se musely dohodnout dvě třetiny členských států. Některé státy jsou při tom na ziskovosti nadnárodních společností ekonomicky závislé a nebylo by tedy v jejich národním zájmu vystavit právnické osoby stíhání MTS. Je také možné, že pokud budou právnické osoby trestně odpovědné, stejně je žalobci MTS většinou stíhat nebudou. Kvůli omezeným zdrojům si totiž vybírají pouze nejzávažnější zločiny a hlavní pachatele. Obchodní společnosti přitom většinou plní při páchání zločinů pouze podpůrné funkce.

Aktuálně stíhané právnické osoby

Známým případem stíhané právnické osoby je švédská obchodní společnost Lundin Oil (později Lundin Energy a Orrön Energy), která operovala v jižním Súdánu během druhé občanské války v letech 1997–2003. Společnost během konfliktu opakovaně žádala súdánskou vládu o ochranu před místním ozbrojeným skupinami, aby byl v bezpečí její areál s ropou. Vládní armáda a milice jejich prosbě vyhověly a „zabezpečily“ okolí areálu systematickým pácháním válečných zločinů na civilním obyvatelstvu.

Toto „zabezpečení“ spočívalo v násilném vysídlování obyvatelstva, včetně vypalování vesnic a zabíjení civilistů, a to vše se zamezením přístupu k humanitární pomoci. Tyto operace měly za následek desetitisíce obětí. Bývalí generální ředitelé společnosti Ian Lundin a Alex Schneiter jsou stíhaní za účastenství na válečných zločinech a švédský žalobce pro ně navrhuje tresty 10 a 6 let odnětí svobody a samotné společnosti navrhuje propadnutí výnosů z trestné činnosti v hodnotě 230 milionů euro. Žalobce argumentuje, že trestní odpovědnost nevznikla pouze rozhodnutím ochránit svůj obchod, ale i tím že viděli, jak armáda postupuje v inkriminované oblasti, a přesto svůj přístup společnost nezměnila. 

Další aktuální případ se týká společnosti Lafarge, která měla platit ozbrojeným skupinám v Sýrii včetně Islámského státu tzv. zabezpečovací poplatky, aby udržely v chodu svoji cementárnu během války bez ohledu na nebezpečí, které hrozilo jejich zaměstnancům. Společnost i bývalí zaměstnanci byli francouzským soudem uznáni vinnými a potrestáni za financování terorismu. Kromě financování terorismu má případ Lafarge i větev spoluúčasti na zločinech proti lidskosti, kde stále probíhá vyšetřování.

Nerovnováha mezi globálním Severem a Jihem?

Závěrem je třeba dodat, že zavedení odpovědnosti právnických osob by pomohlo narovnat současnou asymetrii mezi globálním Severem a globálním Jihem. Oslabila by se tím častá kritika Mezinárodního trestního soudu jako hegemonního nástroje, který slouží zájmům rozvinutých zemí. Skutečnost, že před soudem dosud stávají převážně pachatelé z globálního Jihu, by se tak v rámci možností vybalancovala. Obchodní společnosti, které se podílejí na páchání mezinárodních zločinů, totiž sídlí převážně v zemích globálního Severu.

 

Poznámky:

[1] Úmluva o mezinárodní spolupráci při vyšetřování a stíhání zločinu genocidia, zločinů proti lidskosti, válečných zločinů a jiných zločinů podle mezinárodního práva.

[2] Jedním z hlavních kritérií spolupachatelství je podstatný přínos pachatele ke spáchání zločinu. Testem podstatného přínosu je možnost práva veta spolupachatele, tedy možnost kontroly nad provedením zločinu i možnost zločin zastavit. 

Fotky:

Stíhání společností jako prostředek ke zmírnění asymetrie mezi globálním severem a jihem. Germain Katanga sentenced to 12 years’ imprisonment. Zdroj: ICC-CPI.

Zdroje:

Bordeleau-Cass, J. É. (bez roku). The ‘Accountability Gap’: Holding Corporations Liable for International Crimes. Global justice journal. Získáno z https://globaljustice.queenslaw.ca/news/the-accountability-gap-holding-corporations-liable-for-international-crimes 

DelGrande, J. (2021, květen). Corporate Accountability: Prosecuting Corporations for the Commission of International Crimes of Atrocity. New York University Journal of International Law and Polititics. Získáno z https://nyujilp.org/corporate-accountability-prosecuting-corporations-for-the-commission-of-international-crimes-of-atrocity/

Final hearing in the Lundin case: an end to impunity? (2026, květen 28). Pax. Získáno z 

https://paxforpeace.nl/news/final-hearing-in-the-lundin-case-an-end-to-impunity/ 

Gada, M. S. (2025). Quasi-Subjects Of International Law: Multinational Corporations Between Rights And Responsibilities. Indian Journal of Law and Legal Research, VII (IV), 8784–8811. Získáno z https://www.ijllr.com/post/quasi-subjects-of-international-law-multinational-corporations-between-rights-and-responsibilities

Gregory, J. (2026, duben). French cement giant guilty of financing militant groups including Islamic State. BBC. Získáno z https://www.bbc.com/news/articles/crl1441816po 

Hodgson, N. (2024). Resisting the State Crimes of the Global North: Exploring the Potential of International Criminal Law. Journal of International Criminal Justice, 22 (1), 151–168. Získáno z https://academic.oup.com/jicj/article/22/1/151/7686301 

Lafarge in Syria: Historic trial begins on financing terrorism (2025, listopad 3). European center for constitutional and human rights. Získáno z https://www.ecchr.eu/en/press-release/lafarge-in-syria-historic-trial-begins-on-financing-terrorism/

Van Sliedregt, E. (2025). The Future of International Criminal Justice is Corporate Open Access. Journal of International Criminal Justice, 23, 17–26. Získáno z https://academic.oup.com/jicj/article/23/1/17/8079115

Wells, M. (2000, únor). Arms firm linked to Rwandan army chief. The Guardian. Získáno z 

https://www.theguardian.com/politics/2000/feb/10/ethicalforeignpolicy.foreignpolicy1 

Wiesen, S.J. (2000, leden). German Industry and the Third Reich. ADL. Získáno z: https://www.adl.org/resources/news/german-industry-and-third-reich