Česká republika se v únoru připojila k prvním signatářům Lublaňsko-Haagské úmluvy. Smluvní strany se v Úmluvě zavazují kriminalizovat genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny a poskytují obětem právo na odškodnění.

Úmluva v Haagu posbírala své první podpisy

Lublaň se 26. května 2023 stala svědkem historické události, když se na tamní diplomatické konferenci zástupci 68 států rozhodli schválit text Lublaňsko-Haagské úmluvy o mezinárodní spolupráci při vyšetřování a stíhání zločinu genocidia, zločinů proti lidskosti, válečných zločinů a jiných zločinů podle mezinárodního práva (Úmluva). Úmluva otevírá nové cesty ke spolupráci států v boji proti beztrestnosti těch nejzávažnějších mezinárodních zločinů. Jedná se proto o nejvýznamnější smlouvu mezinárodního trestního práva od přijetí Římského statutu v roce 1998.[1]

Již fakt, že sjednání Úmluvy v průběhu celého vyjednávání podpořilo na 80 států, poukazuje na široký zájem o posílení mezinárodní spolupráce v této oblasti. Úmluva se poprvé otevřela k podpisu na konferenci v Haagu od 14. do 15. února tohoto roku, kdy se mezi první signatáře přidala také Česká republika. 

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek, pověřen prezidentem Pavlem a premiérem Fialou, Úmluvu podepsal první den konference spolu se zástupci dalších 31 států. Česká republika přitom iniciativu podporuje dlouhodobě, a to již od jejího vzniku v roce 2011, kdy byla poprvé představena Belgií, Nizozemskem, Slovinskem a Argentinou. 

Které zločiny Úmluva pokrývá?

Zdrojem pro obsah Úmluvy se stal již zmíněný Římský statut. Jako základní mezinárodní zločiny, na které se Úmluva vztahuje, však byly vybrány pouze tři zločiny obsažené v Římském statutu – zločin genocidy, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Absence zločinu agrese v hlavním těle Úmluvy je pozoruhodná, a to především v kontextu rusko-ukrajinské války, kdy ruský útok na Ukrajinu v únoru 2022 vyvolal nové diskuze o tomto zločinu.

Úmluva má dále osm příloh, které její působnost rozšiřují. Tyto přílohy zahrnují například zločin mučení, nuceného zmizení osob nebo zmíněný zločin agrese. Každá smluvní strana má možnost se rozhodnout, zda Úmluvu o zločiny v přílohách rozšíří či nikoli.

Cílem je vyplnit mezery mezinárodního trestního práva

Státy mají dle obyčejů mezinárodního práva povinnost vydat nebo soudit osoby, které se nacházejí v jejich jurisdikci, pokud jsou obviněné z určitých mezinárodních zločinů  (zásada aut dedere aut judicare). Taková povinnost ale není stanovena, jde-li například o zločiny proti lidskosti.[2] Úmluva proto smluvním stranám zakládá povinnost stíhat všechny zločiny, na které se Úmluva vztahuje. Pokud obviněného nestíhají, mají pak povinnost jej vydat státu, který je ke stíhání obviněného příslušný a o vydání požádá.

V případě mezinárodních zločinů je navíc problematické, že jak podezřelí, tak oběti či důkazy se často nacházejí na území několika států, a pro jejich shromáždění je tak nezbytné, aby spolu tyto státy spolupracovaly. Nedostatečná úprava mezinárodní právní spolupráce ale často vede ke zkomplikování vyšetřování a potenciálního stíhání. Úmluva se snaží vyplnit právě tuto mezeru. 

Text Úmluvy nabízí hned několik nástrojů, kterých mohou instituce jednotlivých smluvních stran v rámci vzájemné právní pomoci využívat. Tyto nástroje zahrnují videokonference, vzájemné poskytování informací a důkazních materiálů či sdílení odborných posudků. Mechanismy Úmluvy mají dále například usnadnit přepravu zadržených osob či provádění prohlídek. Účelem je zkrátka zajistit, aby pachatelé nezůstali nepotrestáni. 

Důraz na práva obětí

Opravdu revolučním je přístup Úmluvy k právům obětí – především v otázce odškodnění obětí. Dosud byla otázka mezinárodní spolupráce v oblasti reparací často přehlížena, avšak Úmluva tento nedostatek napravuje. 

Již preambule Úmluvy uznává práva obětí, svědků a dalších účastníků procesu a zdůrazňuje potřebu jejich ochrany. Mimo jiné je zaručeno právo obětí na stížnost a právo na odškodnění v podobě navrácení majetku, finanční kompenzace či rehabilitace.[3] Obětem náleží právo na reparace v případě, že se zločin stal na území smluvního státu Úmluvy nebo uplatňoval-li smluvní stát nad případem jurisdikci. 

Potenciální dopad Úmluvy na mezinárodní právo

Dojednání Úmluvy přišlo v naprosto klíčovém okamžiku pro mezinárodní spravedlnost, jelikož v šestém výboru Valného shromáždění je v současnosti projednáván také návrh úmluvy, která se má blíže zabývat zločiny proti lidskosti. Očekává se, že některá ustanovení Úmluvy budou inspirací i pro tento nový dokument.

Právě potenciál vytvořit precedens pro další mezinárodní úmluvy byl zdrojem mnoha problémů při vyjednávání. Až kompromis umožňující smluvním stranám pozastavit uplatňování některých ustanovení na dobu tří let umožnil v květnu přijetí textu. 

Inspirace pro jiné úmluvy je pouze jedním z mnoha dopadů, které Úmluva může do budoucna mít. Opravdový vliv se ale bude odvíjet i od toho, jak rychle bude probíhat proces ratifikace a kolik smluvních stran se nakonec k Úmluvě připojí.[4] Úmluva vstoupí v platnost po úspěšné ratifikaci alespoň ve třech státech.

 

Poznámky

[1] Římský statut je mezinárodní smlouva, kterou byl zřízen Mezinárodní trestní soud. 

[2] Státy mají například povinnost stíhat osoby obviněné z genocidy na základě Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia nebo vážná porušení Ženevských úmluv v případě mezinárodního ozbrojeného konfliktu. Státy ale nemají povinnost stíhat například zločiny proti lidskosti. 

[3] Rehabilitační opatření jsou zaměřena na usnadnění opětovného začlenění obětí do společnosti. Cílem rehabilitace obětí je co nejvíce obnovit jejich nezávislost, fyzické, duševní, sociální a profesní schopnosti a plnou účast ve společnosti. 

[4] Podpis mezinárodních smluv je klíčovým krokem jejich sjednávání, jedná se však pouze o politické gesto, kterým stát dává najevo, že se smlouvou souhlasí a přeje si stát se smluvní stranou. Mezinárodní smlouvy se stávají závazné až po dokončení procesu ratifikace, což v českém kontextu znamená po schválení Parlamentem a následném podpisu prezidenta.

Zdroje

Lublaňsko-Haagská úmluva o mezinárodní spolupráci při vyšetřování a stíhání zločinu genocidia, zločinů proti lidskosti, válečných zločinů a jiných zločinů podle mezinárodního práva. (2023).  Získáno z: https://www.gov.si/assets/ministrstva/MZEZ/projekti/MLA-pobuda/The-Ljubljana-The-Hague-MLA-Convention.pdf. 

de Oliveira Biazatti, B. & Amani, E. (2023, 12. června). The Ljubljana – The Hague Convention on Mutual Legal Assistance: Was the Gap Closed? [příspěvek na blogu]. Získáno z: https://www.ejiltalk.org/the-ljubljana-the-hague-convention-on-mutual-legal-assistance-was-the-gap-closed/. 

International Law Blog. (2023, 18. září). The Ljubljana – The Hague Convention: A step forward in Combating Impunity for Atrocity Crimes [příspěvek na blogu]. Získáno z: https://internationallaw.blog/2023/09/18/the-ljubljana-the-hague-convention-a-step-forward-in-combating-impunity-for-atrocity-crimes/. 

Nizozemská vláda. (2024, 14. února). Convention signed to combat international crime more effectively. Získáno z: https://www.government.nl/latest/news/2024/02/14/convention-signed-to-combat-international-crime-more-effectively.

Centrum pro mezinárodní právo. MLA Initiative. Získáno z: https://www.centruminternationaalrecht.nl/mla-initiative. 

Shane A. J., Sweeney H & Hoff O. B. (2023, 1. září). An Assessment of the Ljubljana-The Hague Convention on Mutual Legal Assistance [příspěvek na blogu]. Získáno z: https://www.lawfaremedia.org/article/an-assessment-of-the-ljubljana-the-hague-convention-on-mutual-legal-assistance.

Schweighoferova F. (2023, 3. srpna). Symposium on Ljubljana – The Hague Convention on Mutual Legal Assistance: Critical Reflections – Fulfilling the Potential of this Landmark Treaty. Získáno z: https://opiniojuris.org/2023/08/03/symposium-on-ljubljana-the-hague-convention-on-mutual-legal-assistance-critical-reflections-fulfilling-the-potential-of-this-landmark-treaty/.

Řepka V. (2024, únor). Pavel Blažek v Haagu: „Podpis Úmluvy považuji za významný krok vpřed v našem společném boji proti beztrestnosti a v úsilí o dosažení spravedlnosti pro oběti nejzávažnějších zločinů.“ [tisková zpráva]. Získáno z: https://justice.cz/web/msp/tiskove-zpravy/-/clanek/pavel-bla%C5%BEek-v-haagu-%E2%80%9Epodpis-%C3%BAmluvy-pova%C5%BEuji-za-v%C3%BDznamn%C3%BD-krok-vp%C5%99ed-v-na%C5%A1em-spole%C4%8Dn%C3%A9m-boji-proti-beztrestnosti-a-v-%C3%BAsil%C3%AD-o-dosa%C5%BEen%C3%AD-spravedlnosti-pro-ob%C4%9Bti-nejz%C3%A1va%C5%BEn.

Fotografie

Úmluva byla podepsána 14. února v haagském Paláci Míru. The Peace Palace: garden view, autor: R Boed, 3. říjen 2013, zdroj: Flickr, CC BY 2.0 DEED.