V únoru uplynuly čtyři roky od začátku ruské agrese na Ukrajině. Mezinárodní trestní soud a Nezávislá vyšetřovací mezinárodní komise pro Ukrajinu provádí rozsáhlou investigaci spáchaných mezinárodních zločinů a porušování lidských práv, mezi které patří například nucené deportace dětí. Kvůli mezerám v jurisdikci Mezinárodního trestního soudu pak byl v červnu 2025 založen Zvláštní tribunál pro zločin agrese proti Ukrajině. Které zločiny bude mít příležitost řešit a kdy začne fungovat?
Mezery v jurisdikci Mezinárodního trestního soudu
Ukrajina sice podepsala Římský statut již v roce 2000, ale kvůli ústavním překážkám a odkladům jej ratifikovala až v roce 2025. Do té doby podléhalo dění na jejím území jurisdikci Mezinárodního trestního soudu (MTS) pouze na základě dvou ad hoc prohlášení z dob Euromajdanu a anexe Krymu v roce 2014. Právě tato prohlášení umožnila žalobci MTS zahájit vyšetřování válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy spáchaných během ruské invaze.
Z vyšetřování je však zcela vyloučen zločin agrese, což odhaluje zásadní mezeru v jurisdikci MTS. Podle tzv. Kampalských dodatků totiž soud může agresi stíhat pouze tehdy, pokud jsou smluvními stranami statutu a dodatku jak napadený stát, tak agresor. Jelikož Rusko pod jurisdikci MTS nespadá, vyšetřování tohoto zločinu v Haagu nepřipadá v úvahu. Tuto jurisdikční mezeru má překonat právě Zvláštní tribunál pro zločin agrese na Ukrajině, který bude fungovat jako komplementární orgán k MTS (více viz Bulletin duben 2022, str. 11).
Zvláštní tribunál pro zločin agrese proti Ukrajině
Smlouva zakládající Zvláštní tribunál pro zločin agrese proti Ukrajině (Tribunál) byla uzavřena v červnu 2025 ve Štrasburku. Podepsali ji Ukrajina a Rada Evropy. V této fázi je důležité ukázat finanční a politickou podporu od členských států Rady Evropy skrz přistoupení k Dílčí rozšířené dohodě (Dohoda) [1]. Aby Dohoda začala platit a státy mohly začít na Tribunálu spolupracovat, je podle pravidel potřeba, aby k ní přistoupilo 16 členů Rady Evropy. Speciálně v tomto případě se však hovoří o minimálním počtu 25-30 států, aby byla prokázána legitimita Tribunálu. Jako první se k Dohodě připojilo již v únoru Estonsko. Ke konci dubna vyjádřilo svůj záměr připojit se k Dohodě dalších 19 států.
Ukrajina navrhuje, aby byl Tribunál implementován ve třech fázích. Ve fázi 0 bude pokrokový tým vyvíjet institucionální architekturu, interní pravidla a procedury. Na základě pravidel vytvořených ve fázi 0, se pak ve fázi 1 zřídí kostra Tribunálu bude personálně obsazován a stanoví se priority žalobců. Potrvá několik let, než se Tribunál dostane do fáze 2, kdy bude plně funkční.
Zřízení Tribunálu čelí výzvám v podobě vysokých nákladů na bezpečnost a infrastrukturu, i potřeby rychlého zahájení činnosti. Robustní ochrana dat, svědků a samotné fungování Tribunálu vyžaduje značné finanční prostředky, což vede státy k opatrnosti při přijímání Dohody. Pro zachování kredibility a zamezení politických obstrukcí je však nezbytné zajistit trvalou mezinárodní podporu a udržitelný přísun finančních prostředků.
Ruské zločiny – deportace dětí, vykonstruované procesy a sexuální násilí
Vyšetřování a mapování porušování lidských práv, mezinárodního humanitárního práva a souvisejících zločinů, které jsou páchány během ruské agrese na Ukrajině, se věnuje Nezávislá vyšetřovací mezinárodní komise OSN pro Ukrajinu (Komise), která byla v roce 2022 zřízena Radou OSN pro lidská práva. Mezi její povinnosti patří sepisování zpráv, které shrnují aktuální lidskoprávní situaci na Ukrajině. Ty pak prezentuje na Valném shromáždění OSN a Radě OSN pro lidská práva. Poslední zpráva Komise odhalila protiprávní praktiky ze strany Ruska, ale i Ukrajiny.
V posledních čtyřech letech Rusko systematicky deportuje ukrajinské děti z okupovaných oblastí. Odhaduje se, že takto bylo odvlečeno kolem 20 000 dětí. Jen 2000 z nich se dostaly zpátky na Ukrajinu. K jejich deportaci dochází různými způsoby, například pod záminkou rekreačních „táborů“ na Krymu nebo posíláním do moskevské oblasti „ze zdravotních důvodů“. Děti jsou pak často umisťovány do institucionální péče nebo do ruských rodin. Tyto činy lze podle některých expertů vzhledem k jejich systematičnosti kvalifikovat jako zločiny proti lidskosti a s ohledem na množství dětí a následky činu i jako genocidu.
Komise vyšetřovala také průběh soudních řízení v Ruské federaci a v okupovaných oblastech. Civilisté a váleční zajatci jsou odsuzováni za terorismus nebo špionáže bez dodržení záruk spravedlivého procesu. Důkazy jsou systematicky vynucované mučením, není dodržován princip zákazu retroaktivity, presumpce neviny ani právo na obhajobu. Soudy byly Komisí označeny za vykonstruované, s předem určenými rozsudky. Jedná se o vážné porušení mezinárodního humanitárního práva, což představuje válečný zločin.
Komise také dlouhodobě zaznamenává případy sexuálního a genderově podmíněného násilí v okupovaných oblastech, kde je toto násilí zneužíváno jako nástroj nadvlády a mučení. Oběťmi jsou ženy i muži různého věku, přičemž ruské orgány tyto činy nevyšetřují a často je i kryjí. Násilí vede k trvalým fyzickým zraněním, hlubokým psychickým traumatům a rozpadu rodinných vazeb. Oběti kvůli stigmatu a ztrátě pocitu bezpečí často nuceně opouštějí své domovy. Systematická povaha těchto zločinů v kombinaci s beztrestností pachatelů ukazuje na závažnost humanitární krize, která vyžaduje pozornost mezinárodního společenství.
Pochybení Ukrajiny a otázka její imunity
Komise rovněž poukazuje na porušování lidských práv ze strany ukrajinských orgánů vůči osobám, které byly nařknuty z kolaborace. Byly zdokumentovány případy mučení, špatného zacházení a nucených zmizení. Problémovou se ukázala být i samotná definice zločinu kolaborace, jelikož pod tento trestný čin mohou spadat i aktivity, které národní bezpečnost neohrožují. Neziskové organizace například upozornily na případ, kdy byla z kolaborace obviněna osoba, která vykonávala pouze funkci ostrahy pro sídlo bezpečnostních složek v okupované oblasti. Tato činnost je přitom z hlediska ohrožení státu banální.
Ukrajina podle Komise porušila lidská práva také při mobilizaci, když byli někteří muži zadrženi a převezeni do rekrutačních středisek, kde byli drženi v detenci bez přístupu ke svým telefonům a bez možnosti kontaktovat své právníky, rodiny či zaměstnavatele. Lékařské komise, které rozhodují o způsobilosti ke službě v několika případech záměrně podcenily lékařské diagnózy, které bránily mužům ve službě, což zapříčinilo zhoršení jejich zdravotního stavu.
Zatím MTS vydal zatykače jen na ruské občany (viz Bulletin duben 2023, str. 8-11). Vzhledem k charakteru této války a také politice žalobců MTS vyšetřovat jen ty nejzávažnější zločiny, není pravděpodobné, že bude vydán zatykač na občany Ukrajiny. Kdyby však měl MTS podezření na spáchání mezinárodních zločinů ze strany Ukrajiny, možná by nemohl zločiny vyšetřovat.
Důvodem je prohlášení podle čl. 124 Římského statutu, které Ukrajina učinila v rámci jeho ratifikace. To deklaruje, že Ukrajina neakceptuje jurisdikci MTS nad válečnými zločiny po dobu 7 let od ratifikace Římského statutu v případech, kdy byl zločin domněle spáchán jejími občany (blíže viz tento článek na webu Centra). Jelikož Ukrajina předtím již dvakrát přijala jurisdikci MTS prohlášením, je tento krok poměrně kontroverzní a platnost prohlášení bude jistě klíčové téma v Přípravném senátu MTS.
Poznámky:
[1] Dílčí rozšířené dohody nejsou mezinárodní smlouvy, ale představují zvláštní formu spolupráce mezi některými členskými státy Rady Evropy, v níž se signatářské státy zavazují k účasti na konkrétním společném projektu.
Zdroje:
Coalition for the International Criminal Court. (2024). Ukraine. Získáno z https://www.coalitionfortheicc.org/country/ukraine
Council of Europe. (2026). Special Tribunal for the crime of aggression against Ukraine - Frequently Asked Questions. Získáno z https://www.coe.int/en/web/portal/special-tribunal-for-the-crime-of-aggression-against-ukraine-frequently-asked-questions
Ellis, M., Mudra, I. & Korynevych, A. (2026, únor). From Commitment to Action: The Next Steps in Holding Russia’s Leaders Accountable for the Crime of Aggression Against Ukraine. Just Security. Získáno z https://www.justsecurity.org/131731/russia-leaders-accountable-crimes-aggression-ukraine/
Europe’s Human Rights Watchdog. www.europewatchdog.info. Získáno z https://www.europewatchdog.info/en/partial-agreements/.
Human Rights Council. (2026). Report of the Independent International Commission of Inquiry on Ukraine (report číslo A/HRC/55/66). Získáno z https://www.ohchr.org/sites/default/files/documents/hrbodies/hrcouncil/coiukraine/a-hrc-61-61-auv.pdf.
Tochytskyi: Ukrajina očekává, že se k dohodě o zvláštním tribunálu brzy připojí další země (2026, duben 23). České noviny. Získáno z https://www.ceskenoviny.cz/ukrinform/cesky/zprava.php?id=1411456
Schabas, W. (2025). Ukraine and Article 124 Rome Statute—a Jurisdictional Dilemma Through the Lens of Selectivity. International Criminal Law Review, 25 (6), 1040–1070. Získáno z https://brill.com/view/journals/icla/25/6/article-p1040_003.xml
Ukraine becomes the 125th State Party to the ICC Rome Statute (2025, leden 22). Coalition for the International Criminal Court. Získáno z https://www.coalitionfortheicc.org/ukraine-becomes-125th-ICC-state-party
United Nations Ukraine. (2024, říjen). Ukraine: Torture by Russian authorities amounts to crimes against humanity, says UN Commission [tisková zpráva]. Získáno z https://ukraine.un.org/en/282373-ukraine-torture-russian-authorities-amounts-crimes-against-humanity-says-un-commission
Zubova, A. (2026, únor). Ukraine: Four Years of Systemic Deportation of Children. Justice Info. Získáno z https://www.justiceinfo.net/en/155668-ukraine-four-years-systemic-deportation-children.html?mc_cid=3a90439d7d&mc_eid=66d3621954
Fotky
[1] Zvláštní tribunál vzniká pod záštitou Rady Evropy. Budova Rady Evropy, autor: Aneta Cermanová, 18. 12. 2024.
