Koncem srpna Ukrajina ratifikovala Římský statut, což jí umožní stát se plnohodnotným členem Mezinárodního trestního soudu. Již dříve Ukrajina jurisdikci Mezinárodního trestního soudu v omezeném rozsahu uznávala, ratifikace však tuto spolupráci výrazně posílí. Problémem je však aplikace ustanovení, které po dobu sedmi let brání Mezinárodnímu trestnímu soudu vykonávat jurisdikci nad válečnými zločiny spáchanými ukrajinskými občany.
Ukrajina ratifikovala Římský statut
Návrh ratifikace Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (MTS), který byl přijat 24. srpna u příležitosti Dne nezávislosti Ukrajiny, podepsal ukrajinský prezident Zelenskyj. Členem MTS se Ukrajina stane 60 dní po předložení ratifikační listiny generálnímu tajemníkovi OSN.
Ukrajina podepsala Římský statut již v roce 2000, jeho ratifikace však získala dostatečnou podporu až nyní. Ukrajina nicméně od té doby dvakrát přijala na svém území jurisdikci MTS podle čl. 12 odst. 3 Římského statutu. První takové prohlášení akceptovalo jurisdikci MTS ve vztahu ke spáchaným zločinům na ukrajinském území od 21. listopadu 2012 do 22. února 2014. Druhé prohlášení rozšířilo toto období na neomezenou dobu, aby zahrnovalo zločiny spáchané na celém území Ukrajiny od 20. února 2014.
Pro účinnost ratifikace v rámci ukrajinského práva je však nutné, aby Ukrajina přijala zákony, které implementují ustanovení statutu. Návrh zákona, který byl projednán v září, zavádí do ukrajinské legislativy definici zločinů proti lidskosti a další zločiny upřesňuje po vzoru Římského statutu. V návrhu zákona však chybí některé definice, které Římský statut obsahuje, jako nadměrné poškození životního prostředí, zapojení dětí do bojů nebo útoky na personál mírových misí. Zákon také dostatečně neřeší práva obětí, včetně odškodnění a rehabilitace.
Podle ředitelky výzkumu, advokacie, politiky a kampaní Amnesty International, Eriky Guevary Rosas, je přistoupení Ukrajiny k MTS zásadní pro účinné zajištění spravedlnosti pro oběti mezinárodních zločinů spáchaných během ruské invaze. Zároveň to dle ní ukazuje odhodlání Ukrajiny přijmout práva a povinnosti, které plynou členským státům z jejich členství. Ukrajina také díky ratifikaci získala přístup k Fondu Mezinárodního trestního soudu pro oběti.
Ratifikace? Ano, ale…
Ratifikační zákon schválený ukrajinským parlamentem ale obsahuje zásadní ustanovení, které po dobu sedmi let od ratifikace Římského statutu v platnost znemožňuje MTS vykonávat jurisdikci nad válečnými zločiny v případech, kdy byl zločin domněle spáchán jejími občany. Ukrajina si toto právo vyhradila na základě čl. 124 Římského statutu.[1]
Toto prohlášení však může být v rozporu se základními principy mezinárodní spravedlnosti a také vytváří nejistotu pro současná i budoucí řízení před MTS. Několik organizací, včetně Amnesty International a Fortify Rights, proto vyzvaly Ukrajinu, aby plně uznala jurisdikci MTS. Dle nich je totiž nutné, aby Ukrajina zajistila plné dodržování válečného práva, a aby byly případné budoucí porušení řádně vyšetřeny a stíhány.
Problémem je i fakt, že již v roce 2013 a 2014 přijala Ukrajina na základě čl. 12 odst. 3 plnou jurisdikci MTS ve vztahu k válečným zločinům, zločinům proti lidskosti a zločinu genocidia, spáchaným na ukrajinském území bez ohledu na státní příslušnost pachatelů. Nastává tedy zjevný konflikt mezi čl. 124, který jurisdikci limituje, a čl. 12 odst. 3 Římského statutu. Na základě přijetí jurisdikce dle čl. 12 odst. 3 totiž MTS mohl stíhat ukrajinské občany, po aplikaci čl. 124 již nikoli. Jasné je pouze to, že čl. 124 je účinný pouze do budoucna – jakýkoliv válečný zločin spáchaný ukrajinským občanem po 20. únoru 2014, ale před vstupem Římského statutu v platnost pro Ukrajinu, by tedy zůstal v jurisdikci soudu.
Otázkou tudíž je, zda je čl. 124 v tomto ohledu silnější než čl. 12 odst. 3 Římského statutu a jurisdikci MTS v tomto směru zúží. Dle některých akademiků totiž jednou aktivovaná jurisdikce podle čl. 12 odst. 3, tedy s plným účinkem, nemůže být již odvolána, a to ani když se stát stane smluvní stranou. Dle jiných je přijetí čl. 124 pouze modifikací čl. 12 odst. 3. Opírají se přitom o poměrně logický argument, že vystoupení z MTS je pro smluvní stranu vždy možné. Nedávalo by smysl, kdyby přijetí jurisdikce podle čl. 12 odst. 3 platit na dobu neurčitou bez možnosti jakékoli modifikace.
Ukrajina se zjevně přiklání k názoru, že jurisdikce podle čl. 12 odst. 3 by fungovala pouze od listopadu 2013 do vstupu ratifikace v platnost – poté by se jurisdikce MTS na ukrajinské státní příslušníky opravdu nevztahovala. Není však jisté, zda stejný názor sdílí i soudci MTS.
Problematika výkladu článku 124
Dalším problémem je samotné znění čl. 124 Římského statutu, které připouští dva možné výklady. Problematická je konkrétně část odmítnutí jurisdikce MTS nad zločiny domněle spáchanými danými státními občany či na území daného státu. Znamená to, že si přistupující stát může vybrat, zda omezí jurisdikci soudu nad státními občany, nebo nad územím (pozitivní výklad)? Nebo to tento vylučující charakter nemá a stát, pakliže chce jurisdikci omezit, ji zkrátka musí omezit jak nad občany, tak nad územím (negativní výklad)?
Pokud by se uplatnil negativní výklad, znamenalo by to, že MTS by nemohl stíhat ani válečné zločiny spáchané ruskými státními příslušníky na ukrajinském území. To by samozřejmě bylo problematické, protože většina stíhání ruských podezřelých se týká právě válečných zločinů. Většina odborníků se přitom přiklání k negativnímu výkladu čl. 124.
Proti pozitivnímu výkladu lze argumentovat samotným principem fungování MTS. Pokud chce Rada bezpečnosti OSN či vláda státu MTS předložit nějaký případ, musí mu předložit celou situaci, nikoli jen jednotlivé trestné činy, případně činy pouze jedné ze stran. Opačný přístup by mohl z MTS učinit politický nástroj.
Pokud by soudci MTS podpořili negativní výklad, Ukrajina by své prohlášení podle čl. 124 musela odvolat, čímž by plně přijala jurisdikci MTS, a tím pádem i umožnila stíhání svých státních příslušníků. Ukrajina by tak mohla ještě rozhodnout o odstoupení od ratifikační smlouvy. Doufejme však, že Ukrajina nakonec zvolí cestu plného přijetí jurisdikce MTS a tím i uznání hodnot mezinárodní trestní spravedlnosti.
Poznámky
[1] Článek 124 Římského statutu stanoví: “Nezávisle na ustanoveních čl. 12 odst. 1 a 2 může stát, jakmile se stane smluvní stranou tohoto Statutu, prohlásit, že po dobu sedmi let od vstupu Statutu v platnost pro dotčený stát nepřijímá jurisdikci Soudu nad kategorií zločinů uvedených v čl. 8 v případech, kdy byl zločin domněle spáchán jeho státními občany či na jeho území. Prohlášení podle tohoto článku lze kdykoli odvolat. Ustanovení tohoto článku přezkoumá revizní konference svolaná v souladu s čl. 123 odst. 1.”
Zdroje
Ukraine ratifies Rome Statute, paving way for ICC membership (2024, duben 21). Reuters.com. Získáno z:
Ukraine: Ratifying the Rome Statute a welcome step, but limitations must be addressed (2024, srpen 22). Amnesty.org. Získáno z:
Ukraine: Parliament Votes to Ratify the Rome Statute of the International Criminal Court (2024, spren 21). fortifyrights.org. Získáno z:
https://www.fortifyrights.org/ukr-inv-2024-08-21/
Ukraine set to ratify the Rome Statute and become the International Criminal Court’s 125th member state (2024, srpen 28). fidh.org. Získáno z:
Heller Jon, K. Legal Issues Regarding Ukraine’s Potential Art. 124 Declaration (2024, srpen 17). opiniojuris.org. Získáno z: https://opiniojuris.org/2024/08/17/legal-issues-regarding-ukraines-potential-art-124-declaration/
Marchuk, I., Wanigasuriya, A.Ukraine’s Perspective on the Long-Awaited Ratification of the Rome Statute and What Comes Next. (2024, srpen 29). opiniojuris.org. Získáno z: https://opiniojuris.org/2024/08/29/ukraines-perspective-on-the-long-awaited-ratification-of-the-rome-statute-and-what-comes-next/
Fotografie
Ukrajina je v konfliktu s Ruskem již od roku 2014. Russia Ukraine War - Day 39: Horrific findings after Russian retreat, autor: manhai, 6. duben 2022, zdroj: Flickr, CC BY 2.0 DEED.
