Již téměř rok trvající boje o Tripolis vedou ke zhoršující se humanitární situaci v Libyi. Alarmující zjištění přichází zejména z tamních detenčních center, v nichž lidé čelí mučení i sexuálnímu zneužívání. Dle některých lidskoprávních organizací má svůj podíl na utrpení uprchlíků a migrantů vzhledem k dohodě uzavřené s Libyí také Evropská unie.

V dubnu uplyne již rok od útoku na Tripolis iniciovaného polním maršálem Chalífou Haftarem, bývalým důstojníkem libyjského autoritáře Muammara Kaddáfího, který však nakonec usiloval o Kaddáfího sesazení. Svým pokusem o svržení tripolské vlády premiéra Faíze Sarrádže zmařil polní maršál dlouhodobé snahy mezinárodního společenství o úspěšnou politickou tranzici k demokracii v Libyi. K té mělo přispět zejména uskutečnění parlamentních a prezidentských voleb a jim předcházející Národní konference, o níž vyjednával s libyjskými zástupci vedoucí mise OSN na podporu Libye (UNSMIL) Ghassan Salamé. Kvůli nově vzniklé situaci se však konference ani volby neuskutečnily. 

Chaos v zemi započatý v roce 2011 svržením Muammara Kaddáfího tak pokračuje i nadále a Libye se nachází v další fázi občanské války. Konflikt dvou silných politických vůdců podporovaný odlišnými světovými mocnostmi vzbuzuje obavy ze vzniku nové zástupné války.[1] Zatímco Sarrádžovu vládu národní jednoty uznává OSN, polní maršál Chalífa Haftar ovládající východní oblasti se údajně těší z podpory Francie, Ruska, Egypta, Jordánska či Spojených arabských emirátů. V neoficiálně rozdělené Libyi tak proti sobě stojí dva kabinety, které si však nárokují vládu na celém území. K pokračování bojů významně přispívá porušování zbrojního embarga, které bylo na Libyi uvaleno v roce 2011 rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Sebevědomí ve stávajícím konfliktu dodává Haftarovi kromě jiného podpora několika tisíců ruských a súdánských žoldnérů bojujících po jeho boku. 

Na podporu Sarrádžovy vlády byly naopak na základě nedávného rozhodnutí tureckého parlamentu učiněného na začátku ledna vyslány do Libye turecké jednotky, které mají přispět ke stabilizaci situace v zemi. Turecko má stěžejní zájem na vyvarování se další eskalace, jež by mohla způsobit novou uprchlickou vlnu. Kromě toho je Erdoganova země motivována ekonomickými zájmy v oblasti těžby ropy.

Porušování humanitárního práva 

Ozbrojený konflikt si za loňský rok vyžádal životy 284 civilistů a 363 zraněných. Dle předběžných odhadů bude v roce 2020 potřebovat humanitární pomoc v Libyi až 897 tisíc osob. Boje se odehrávají zejména na tripolských předměstích a ostřelování se nevyhýbá ani civilním cílům. Zaznamenány byly útoky na školní i zdravotnická zařízení. Jen od zahájení dubnových střetů bylo nuceno opustit své domovy více než 140 tisíc osob, celkem je přitom v Libyi evidováno více než 355 tisíc vnitřně vysídlených osob.[2]

Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR) a Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) dále odhadují, že se v současnosti v Libyi, která zůstává klíčovou tranzitní zemí, nachází přibližně 50 tisíc registrovaných uprchlíků a žadatelů o azyl. Zároveň se dle informací IOM v zemi nachází celkem 700 tisíc až 1 milion migrantů. Údaje jsou však pouze orientační, určení přesných čísel ztěžuje množství nelegálních detenčních zařízení provozovaných ozbrojenými milicemi, jež je mnohdy obtížné odlišit od těch provozovaných libyjskými úřady. 

Nelidské podmínky v detenčních zařízeních

Dočasné umístění v detenčních centrech se stává pro řadu osob bojem o přežití. Mohou za to nejen útoky obou stran, ale i nelidské podmínky, kterým jsou lidé v zařízeních vystavovány. Ty se dle některých svědectví měly významně zhoršit právě po zahájení Haftarovy ofenzívy. Lidé včetně dětí se v uprchlických centrech potýkají s absencí zdravotní péče, nedodržováním hygienických standardů, nucenou prací, mučením i sexuálním vykořisťováním.

Některé lidskoprávní organizace viní ze stávající situace v detenčních centrech Evropskou unii a její migrační politiku. Kritizována je zejména dohoda mezi Libyí a Itálií podporovaná EU, na jejímž základě je Libyi poskytováno finanční plnění. Výměnou za milionové příspěvky libyjská pobřežní stráž zadržuje migranty na moři a vrací je zpět do Libye. Dle Amnesty International proto někteří lidé raději riskují a ze strachu ze zadržení libyjskou pobřežní stráží volí mnohem nebezpečnější trasy za dosažením evropského kontinentu. Zadržené osoby pak končí proti své vůli v přeplněných detenčních centrech či se stávají oběťmi organizovaného zločinu. 

EU však považuje spolupráci s Libyí za stěžejní, přičemž poukazuje na snížení přílivu migrantů na evropský kontinent a s ním klesající počet úmrtí. Dle kritiků se ovšem evropské země pouze snaží obejít princip non-refoulement [3] a již ve svých bilancích nezohledňují počty osob vystavených nelidskému zacházení po navrácení do Libye.

Tu za bezpečnou zemi pro návrat osob zadržených na moři nepovažuje ani Vysoký komisař OSN pro uprchlíky Filippo Grandi, jenž vyjádřil své znepokojení po loňském náletu na detenční centrum v městě Tajoura, při němž zemřely desítky migrantů a uprchlíků. Kvůli katastrofálním podmínkám na libyjském území vyzvala dokonce Rada Evropy EU k pozastavení stávající dohody s Libyí. UNHCR a IOM se současně zasazují o zřízení více přijímacích center zaštítěných pod mezinárodním dohledem, které by splňovaly mezinárodní standardy ochrany lidských práv.

Příměří v nedohlednu?

Nadějí na ukončení bojů se stalo třídenní příměří, na které obě strany přistoupily po výzvě ruského a tureckého prezidenta. Doprovodná jednání v Moskvě však nejen že nevedla k podepsání mírové dohody, ale ani nepřiměla obě strany konfliktu k uskutečnění osobního setkání. Zatímco polní maršál Haftar údajně trvá na umožnění vstupu jeho ozbrojených sil do Tripolisu a sestavení nové vlády, která by získala důvěru parlamentu ve východním Tobruku, Sarrádž požaduje stažení Haftarovy armády do pozic odpovídajících stavu z dubna loňského roku.

O Libyi se následně jednalo na konferenci v Berlíně, kterou v polovině ledna svolala německá kancléřka Angela Merkelová. Jednání se zúčastnili také generální tajemník OSN António Guterres, zástupci znepřátelených stran a řada státníků, mezi nimiž nechyběli ani turecký a ruský prezident či americký ministr zahraničí Mike Pompeo. Všichni přítomní se shodli na potřebě respektovat zbrojní embargo v Libyi i na tom, že vojenské řešení současného konflikt nepovede ke zklidnění situace v zemi. Zda se mezinárodnímu společenství skutečně podaří zprostředkovat příměří, ukáží pravděpodobně následující měsíce. 

 

Poznámky

[1] Zástupná či tzv. proxy válka představuje válku mezi státy, skupinami, popř. jinými entitami, které jednají na podnět či v zájmů států - často mocností, jež se daného konfliktu přímo neúčastní.

[2] Za vnitřně vysídlené osoby jsou považovány zejména osoby, které v důsledku porušování lidských práv, obecného násilí, probíhajícího konfliktu či ve snaze se mu vyhnout, opustily svůj domov, avšak nepřekročily hranice daného státu.

[3] Princip non-refoulement zakotvuje v čl. 33 Úmluva o právním postavení uprchlíků z r. 1951. Dle tohoto pravidla nesmí smluvní státy Úmluvy vyhostit či vrátit uprchlíka za hranice zemí, ve kterých by jeho život či osobní svoboda byly ohroženy na základě jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité společenské vrstvě či politického přesvědčení.

Zdroje

Burke Jason a Salih Mohammed Zeinab (2019, 24. prosinec). Mercenaries flock to Libya raising fears of prolonged war. The Guardian (https://www.theguardian.com/world/2019/dec/24/mercenaries-flock-to-libya-raising-fears-of-prolonged-war).

Cwienk Jeannette (2019, 15. červenec ).  Refugees sent to Libya under EU deal face „catastrophic“ conditions. Deutsche Welle (https://www.dw.com/en/refugees-sent-to-libya-under-eu-deal-face-catastrophic-conditions/a-49602120).

Hayden Sally (2019, 10. říjen). The U.N. is leaving migrants to die in Libya. Foreign Policy (https://foreignpolicy.com/2019/10/10/libya-migrants-un-iom-refugees-die-detention-center-civil-war/).

Mannocchi Francesca (2019, 3. listopad). Torture, rape and murder: inside Tripoli’s refugee detention camps. The Guardian (https://www.theguardian.com/world/2019/nov/03/libya-migrants-tripoli-refugees-detention-camps).

The Washington Post. Libya is at risk for becoming the site of a multinational war (2019, 29. prosinec). The Washington Post (https://www.washingtonpost.com/opinions/global-opinions/libya-is-at-risk-for-becoming-the-site-of-a-multinational-war/2019/12/29/7f0fd762-28cd-11ea-ad73-2fd294520e97_story.html).

Fotografie

[1] Libyjská vlajka, autor: Jorono, 29. srpna 2019, zdroj: Pixabay, CC0.