S posledními úspěchy ukrajinské armády stále častěji zaznívají debaty o tom, jak se vlastně budou v budoucnu vyšetřovat a soudit zločiny spáchané v rámci ruské invaze na Ukrajinu. Problematickým je zde především zločin agrese, pro nějž někteří odborníci navrhují zřídit zvláštní soudní tribunál. Je však tato varianta vhodným řešením? A byl by takový návrh vůbec reálně proveditelný?

Zločiny podle mezinárodního práva

Katalog zločinů podle mezinárodního práva tvoří čtyři kategorie zločinů – válečné zločiny, zločiny proti lidskosti, zločin genocidy a zločin agrese. U těchto zločinů platí, že není zapotřebí jejich zakotvení na národní úrovni, aby z nich bylo možné vyvodit individuální trestněprávní odpovědnost. K jejich řešení byl na popud OSN vytvořen Mezinárodní trestní soud (MTS) v Haagu, jehož zakládajícím dokumentem je Římský statut z roku 1998.

Zločiny na mezinárodní úrovni byly až do založení MTS stíhány buď skrze vnitrostátní orgány jednotlivých států nebo skrze ad hoc tribunály. Takovým tribunálem byl např. Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku po druhé světové válce nebo Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii.

Vnitrostátní trestní řízení má dnes standardně přednost před řízením u nadnárodních orgánů. Tuto přednost, označovanou také jako princip komplementarity, zmiňuje rovněž Římský statut v čl. 17 odst. 1 písm. a), který přípustnost projednání věci před MTS podmiňuje tím, že vyšetřování nebo stíhání nevede stát, do jehož jurisdikce věc spadá, případně je takový stát „neochoten nebo neschopen skutečně vést vyšetřování nebo stíhání“.

Z uvedených zločinů je z hlediska vyšetřování a souzení problematický především zločin agrese, který dle čl. 8 bis Římského statutu spočívá v zahájení a vedení útočné války, a to osobou ve vedoucím postavení. V poměrech Ruské federace se tak bavíme zejména o tzv. velké trojce v podobě prezidenta Vladimira Putina, premiéra Michaila Mišustina a ministra zahraničních věcí Sergeje Lavrova. Reálný okruh osob, kterých se daný zločin týká, však bude pravděpodobně širší a zahrne například ruského ministra obrany Sergeje Šojgua či náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova.

Volání po zřízení zvláštního tribunálu

Po řešení uvedených zločinů na mezinárodní úrovni volá i samotná Ukrajina. „Stávající soudní instituce nemohou dohnat k zodpovědnosti všechny viníky. Je tím pádem potřeba zvláštního tribunálu pro rozsouzení zločinů ruské agrese proti Ukrajině,“ uvedl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na videonahrávce přehrané v červenci letošního roku na konferenci v Haagu.

Ačkoliv Ukrajina ani Ruská federace nejsou smluvními strany Římského statutu, MTS se událostmi na Ukrajině zabývat může. Ukrajina totiž skrze jednostranné prohlášení podle čl. 12 odst. 3 Římského statutu umožnila MTS vyšetřovat a stíhat zločiny spadající do jurisdikce Soudu spáchané na jejím území od 21. listopadu 2013. Mezinárodní trestní soud je tak nadán jurisdikcí vyšetřovat válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu, ke které by případně došlo na ukrajinském území. Hlavní prokurátor MTS Karim Khan zahájil vyšetřování pro podezření ze spáchání zločinů spadajících do jurisdikce Soudu na začátku března 2022, tedy zhruba týden po zahájení vojenské invaze na Ukrajinu.

Ve vztahu ke zločinu agrese však Ukrajina podobné prohlášení učinit nemohla. To by totiž dle současného znění Římského statutu vyžadovalo souhlas všech dotčených států, tedy mimo jiné i souhlas Ruské federace. Akademické diskuze se tak v tuto chvíli soustředí především na zločin agrese, k jehož vyšetřování a souzení momentálně není povolán žádný mezinárodní orgán.

Nutnost řešení (nejen) zločinu agrese skrze mezinárodní tribunál přitom dle názoru americké profesorky mezinárodního práva Oony A. Hathaway vyplývá ze tří důvodů. První je symbolický a spočívá v tom, že ruská agresivní válka poškodila nejen Ukrajinu, ale celé mezinárodní společenství. Druhý důvod je praktický - existují totiž imunity, které by pravděpodobně bránily domácímu stíhání malého počtu ruských a běloruských představitelů, včetně prezidenta Vladimira Putina, a které by se u mezinárodního tribunálu dle jejího názoru nejspíše neuplatnily. Třetí je pak představován částečným rozporem s ukrajinskou Ústavou, která neumožňuje ad hoc zřízení čistě vnitrostátního speciálního tribunálu.

Možné podoby tribunálu

První zmínka o možném zřízení zvláštního tribunálu zazněla již v únoru 2022 v článku britského právníka Philippa Sandse, který doporučil zřídit mezinárodní zvláštní tribunál jako doplněk k MTS. Zatímco MTS by pokrýval zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a (potenciálně) zločin genocidy, zvláštní tribunál by měl na starosti pouze zločin agrese. Tento způsob rozdělení jurisdikcí je zatím považován za primární řešení a dosud jej podpořila například Rada Evropy nebo i samotná Ukrajina.

Stále ale zůstává otázkou, jak tribunál vůbec zřídit. Jednou variantou je zřízení zvláštního soudu skrze OSN, díky čemuž by byla maximálně zajištěna legitimita takového tribunálu (stejným způsobem došlo i ke zřízení zvláštního tribunálu pro Jugoslávii nebo pro Rwandu) a především by odpadl problém s personální imunitou dotčených osob.[1] Kompetenci k takovému kroku však má v rámci OSN pouze Rada bezpečnosti, v níž Ruská federace disponuje právem veta. Představa o zřízení tribunálu pomocí Rady bezpečnosti je tak v tuto chvíli utopická.

Jako pravděpodobnější se proto jeví zřízení tribunálu skrze mezinárodní smlouvu mezi Ukrajinou a dalšími státy, kterou by případně politicky podpořilo Valné shromáždění OSN nebo Rada Evropy. Mezinárodní smlouvou byl koneckonců zřízen i samotný MTS.

Jistou alternativou k tomuto přístupu může být také novelizace Římského statutu tak, aby došlo ke sjednocení podmínek výkonu jurisdikce MTS u všech čtyř kategorií zločinů. Pro tuto změnu však prozatím není dostatečná politická vůle.

Překážka v podobě imunity

Někteří odborníci upozorňují, že možnosti případného tribunálu by mohly být omezené v důsledku tzv. personální imunity. Tato imunita vyplývá z obyčejového mezinárodního práva a její smysl spočívá v zajištění možnosti vykonávat určité státní funkce bez vnějších omezení či nátlaků, včetně těch právních. Tím je chráněna svrchovanost a nezávislost států. Osoby, kterým tato imunita svědčí, se tak mohou vyhnout právnímu stíhání před soudy jiných zemí.

Personální imunita se omezuje pouze na nejvyšší státní představitele, tedy hlavy států, premiéry či ministry zahraničních věcí. V poměrech Ruské federace se jedná zejména o velkou trojku (Putin, Lavrov, Mišustin). Například ruský ministr obrany Sergej Šojgu by však do této kategorie již pravděpodobně nespadal.

Na překážku v podobě personální imunity upozorňuje Kevin J. Heller, který uvádí, že případný ad hoc mezinárodní tribunál by musel respektovat personální imunitu hlavních ruských představitelů stejným způsobem, jakým by ji musely respektovat národní soudy Ukrajiny. S tímto závěrem se ztotožňuje i česká profesorka mezinárodního práva Veronika Bílková, která k problematice personální imunity dodává, že „pokud jednotlivé státy nemají pravomoc stíhat hlavní představitele jiných států, těžko mohou ustavit orgán, který by takovou pravomoc měl.“

Opačného názoru jsou Astrid R. Coracini nebo Jennifer Trahan, které uvádějí, že na rozdíl od národních soudů je v případě mezinárodních trestních soudů personální imunita omezena. Odkazují se přitom na některá dosavadní rozhodnutí jako je například rozsudek MTS ve věci súdánského prezidenta Al-Bašíra. MTS zde došel k závěru, že personální imunita se vůči mezinárodním soudům s ohledem na jejich zvláštní povahu neuplatní. Autorky však samy ve svém příspěvku uznávají, že právní zdůvodnění v dané věci je vnímáno právní veřejností jako kontroverzní. Prozatím tedy nelze s jistotou říci, jakým způsobem by případný tribunál s překážkou v podobě personální imunity naložil. Pro budoucnost dané právní problematiky by však takové rozhodnutí mohlo být velmi zajímavé.

Putin před soudem? Těžko.

Navzdory potenciálním právním problémům s imunitou zůstává největší problém ve vztahu k souzení předních ruských představitelů za zločin agrese i nadále v praktické rovině. Dokud tyto osoby totiž zůstávají u moci, šance na jejich postavení před soud je minimální. Naopak pokud by došlo k pádu současného ruského režimu, stíhání těchto osob by sice teoreticky možné bylo, pravděpodobnost jejich faktického předání z Ruské federace je však minimální.

 

Poznámka

[1] Rezoluce Rady bezpečnosti mají na základě čl. 103 Charty OSN přednost před jinými závazky dle mezinárodního práva.

Zdroje

Bílková, V. (2022). Zřídit, nebo nezřídit? Zvláštní tribunál pro Ukrajinu a stíhání zločinů podle mezinárodního práva. Trestněprávní revue, 2022 (č. 2), s. 76.

Bílková, V., Ditrichová, P. (2022). Akt agrese? Zločin agrese? Ruský útok na Ukrajinu z pohledu mezinárodního práva. Bulletin Advokacie, 2022 (č. 5), s. 15.

Coracini, A.R., Trahan, J. (2022). The Case for Creating an International Tribunal to Prosecute the Crime of Aggression Against Ukraine (Part VI): on the Non-Applicability of Personal Immunities. Získáno z https://www.justsecurity.org/84017/ the-case-for-creating-a-special-tribunal-to-prosecute-the-crime- -of-aggression-committed-against-ukraine-part-vi-on-the-non- -applicability-of-personal-immunities/

Hathaway, O.A. (2022). The Case for Creating an International Tribunal to Prosecute the Crime of Aggression Against Ukraine Part I). Získáno z https://www.justsecurity.org/83117/the-case- -for-creating-an-international-tribunal-to-prosecute-the-crime- -of-aggression-against-ukraine/

Heller, K.J. (2022). Creating a Special Tribunal for Aggression Against Ukraine Is a Bad Idea. Získáno z: https://opiniojuris. org/2022/03/07/creating-a-special-tribunal-for-aggression- -against-ukraine-is-a-bad-idea/

Heller, K.J. (2022). The AU’s Position on Personal Immunity: A Response to Coracini & Trahan. Získáno z http://opiniojuris. org/2022/11/09/the-aus-position-on-personal-immunity-a-response-to-trahan/

Heller, K.J. (2022). The Best Option: An Extrordinary Ukrainian Chamber for Aggression. Získáno z https://opiniojuris. org/2022/03/16/the-best-option-an-extraordinary-ukrainian- -chamber-for-aggression/

Komarov, A., Hathaway, O.A. (2022). Ukraine’s Constitutional Constraints: How to Achieve Accountability for the Crime of Aggresion. Získáno z https://www.justsecurity.org/80958/ ukraines-constitutional-constraints-how-to-achieve-accountability-for-the-crime-of-aggression/

Sands, P. (2022). Putin’s use of military force is a crime of aggression. Získáno z https://www.ft.com/content/cbbdd146-4e36- 42fb-95e1-50128506652c

Trahan, J. (2022). The Need to Reexamie the Crime of Agression’s Jurisdictional Regime. Získáno z https://www.justsecurity.org/80951/the-need-to-reexamine-the-crime-of-a…- -jurisdictional-regime/

We must create a Special Tribunal on the crime of aggression against Ukraine - address by President Volodymyr Zelenskyy to the participants of the public debate “War and Law” in Paris. Získáno z: https://www.president.gov.ua/en/news/mayemo- -stvoriti-specialnij-tribunal-shodo-zlochinu-agresiyi-78285 

Zelenskyj volá po zřízení speciálního tribunálu k ruskému útoku na Ukrajinu (2022, červenec 14). České noviny. Získáno z https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/zelenskyj-vola-po-zrizeni-specialniho…

Fotografie

Hlavní žalobce MTS Karim Khan. ICC Prosecutor Karim Asad Ahmad Khan QC sworn in today at the seat of the International Criminal Court, zdroj: ICC-CPI., úpravy: ořez.