ESLP: Odpovědnost za ztrátu života policisty
Evropský soud pro lidská práva se ve věci Ribcheva a další proti Bulharsku zabýval (ne)účinností vyšetřování ze strany státu v případu policisty usmrceného v průběhu operace člověkem, kterého se snažil zatknout. Případ se rovněž týkal otázky, zda orgány měly podle stejného ustanovení povinnost chránit policistův život. Soud rozhodl, že došlo k porušení článku 2 Úmluvy (právo na život) v jeho procesní složce z důvodu neprovedení účinného vyšetřování. Podle Soudu však nedošlo k hmotněprávnímu porušení stejného článku, pokud jde o opatření přijatá orgány na ochranu života důstojníka. Podle Soudu byla opatření přiměřená navzdory určitým chybám v plánování a provedení operace.
ESLP: Evropský zatýkací rozkaz v praxi
Rozsudek se týká dvou rumunských státních příslušníků, které Francie v roce 2016 předala do Rumunska na základě evropských zatýkacích rozkazů za účelem výkonu trestu odnětí svobody. Stěžovatelé Bivolaru a Moldovan namítali, že jejich předání rumunským orgánům vedlo k porušení zákazu nelidského nebo ponižujícího zacházení podle článku 3 Úmluvy.
Soud uvedl, že pan Moldovan poskytl dostatečně podložené důkazy o riziku porušení článku 3 Úmluvy, takže si měl vykonávající justiční orgán vyžádat od vydávajícího státu další informace a záruky týkající se jeho budoucích podmínek zadržení v Rumunsku. V případě pana Bivolaru však Soud shledal, že rovnocenná ochrana není použitelná. Vykonávající orgán vzal v úvahu jak jeho postavení uprchlíka, tak ani neexistoval dostatečně pevný skutkový základ, který by prokázal existenci skutečného rizika porušení článku 3 Úmluvy. Podle rozsudku navíc vykonávající soudní orgán neměl ve vztahu k panu Bivolaruovi povinnost vyžádat si od rumunských orgánů další informace. Proto rozhodl o porušení článku 3 v případě prvního stěžovatele, v případě druhého jej ale neshledal.
ESLP: podezřelý z vraždy novinářky ve vazbě příliš dlouho kvůli pandemii?
Případ se týká následků zatčení podnikatele Yorgena Fenecha, podezřelého z účasti na vraždě maltské novinářky Daphne Caruana Galiziové v říjnu 2017. Fenech zpochybnil podmínky a délku své vyšetřovací vazby zejména z důvodu přerušení trestního řízení v souvislosti s pandemií covid-19 a kvůli svému zdravotnímu stavu – ztrátě jedné ledviny.
Soud shledal, že stížnost na základě čl. 5 odst. 1, 3 a 4 (právo na svobodu a bezpečnost) a čl. 6 odst. 1 (právo na spravedlivý proces) Úmluvy byla zjevně neopodstatněná. Soud odložil přezkum stížnosti u článku 2 (právo na život) a článku 3 (zákaz nelidského nebo ponižujícího zacházení) ohledně jeho zdravotního stavu, zranitelného postavení a namítaného selhání státu zaručit právo na zdraví v souvislosti s pandemií covid-19.
EU signatářem Istanbulské úmluvy?
Istanbulská úmluva o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí z dílny Rady Evropy se otevřela k podpisu v roce 2011. Nicméně počáteční návrh o podpisu Istanbulské úmluvy jménem EU ze strany Komise nezískal dostatečnou podporu členů Rady EU. Unie tak přijala takový rozsah Úmluvy, který spadá mezi její výlučné pravomoci. Aby se navíc zohlednilo zvláštní postavení Irska a Spojeného království, návrh Komise na rozhodnutí Rady EU o podpisu Istanbulské úmluvy byl rozdělen na dvě samostatná rozhodnutí.
Na začátku druhé poloviny roku 2019 Evropský parlament požádal Soudní dvůr o posudek k plnému přistoupení EU k Istanbulské úmluvě. Parlament se zároveň táže, zda je možné přijmout dvě samostatná rozhodnutí o podpisu a uzavření Istanbulské úmluvy. Generální advokát Gerard Hogan ve stanovisku z března 2021 navrhuje, aby Soudní dvůr rozhodl, že je pouze na Radě EU, jak se k záležitosti postavit – zda by měla s podpisem Istanbulské úmluvy vyčkat na souhlas všech členských států, či nikoliv. Zároveň Hogan říká, že uzavření Istanbulské úmluvy v rámci dvou samostatných aktů není problematické.
Zdroje
Evropský soud pro lidská práva, 2021. Bivolaru a Moldovan proti Francii, stížnosti č. 40324/16 a 12623/17. Štrasburk: Evropský soud pro lidská práva (http://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-209069).
Evropský soud pro lidská práva, 2021. Ribcheva a ostatní proti Bulharsku, stížnosti č. 37801/16 a 2 další. Štrasburk: Evropský soud pro lidská práva (http://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-208877).
Evropský soud pro lidská práva, 2021. Fenech proti Maltě, stížnost č. 19090/20. Štrasburk: Evropský soud pro lidská práva (http://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-209142).
Soudní dvůr Evropské unie, 2021. Stanovisko generálního advokáta ve věci posudku 1/19 Istanbulská úmluva. Lucemburk: Soudní dvůr Evropské unie (https://curia.europa.eu/jcms/upload/docs/application/pdf/2021-03/cp210037cs.pdf).
Fotografie
[1] Sídlo Frontex ve Varšavě. Frontex HQ Warsaw Spire office complex Warsaw, autor: Adrian Grycuk, 1. června 2016, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 PL.
