V druhé polovině února podnikla Ruská federace vojenskou invazi na Ukrajinu. O odsouzení ze strany mezinárodního společenství, stále se rozšiřujících sankcích Západu a vzrůstajících počtech válečných zločinů se v médiích mluví pravidelně. Naopak role Běloruska v konfliktu je často opomíjeným tématem.
Vztahy Ruska a Běloruska si za svou historii prošly mnohými peripetiemi, kdy se prezident Lukašenko snažil vyvažovat ruský vliv v zemi občasnou spoluprací se Západem. Jeho hru na obě strany nicméně definitivně ukončily masivní lidové protesty, které následovaly po zmanipulovaných prezidentských volbách v roce 2020, v důsledku čehož byl nucen přijmout roli v podstatě loutkového státu Kremlu.
Strategická důležitost Běloruska
Bělorusko již před začátkem invaze pořádalo na svém území masivní společná vojenská cvičení sloužící jako demonstrace ruské síly ve vyostřujícím se konfliktu na Ukrajině. Satelitní snímky prozradily zapojení desetitisíců vojáků obou zemí a stovek kusů vojenské techniky. Na ruské straně se později začaly stavět i vojenské nemocnice signalizující připravenost Ruska k dlouhotrvajícímu konfliktu.
Společná hranice Běloruska a Ukrajiny se táhne přes 1000 km a rozšířila tak pole působnosti pro ruskou ofenzivu o jednu třetinu. Navíc blízkost Kyjeva od běloruských hranic je zásadní strategickou výhodou, kterou Putin ochotně využil. Koordinovaným útokem z ruského vnitrozemí, anektovaného Krymu na jihu i běloruské severní hranice, zahájil 24. února invazi na suverénní území Ukrajiny. Celou agresi od počátku provází masová dezinformační kampaň.
Ačkoli v prvních několika dnech invaze ukrajinské zdroje hlásily vpád běloruských ozbrojených složek, přímá intervence buď neproběhla nebo k ní došlo jen v zanedbatelném měřítku. Nepopiratelné je ale ostřelování ukrajinských vojenských cílů a měst z příhraničních území Běloruska. A to nejen z rukou hostující ruské techniky, ale i prostřednictvím vlastních raketových systémů.
Původní vyhrožování vlastním zapojením běloruských vojenských sil bylo utlumeno ztrátou morálky a četné dezerce v běloruské armádě. Dalším faktorem byl i masový odpor veřejnosti, která stojí většinově na straně Ukrajiny. Lukašenko tak otočil a doposud poskytuje Rusku jen materiální pomoc a zázemí pro doplňování zásob a opravu techniky.
Porušilo Bělorusko mezinárodní právo?
Nehledě na přímé zapojení představuje porušení mezinárodního práva i samotné poskytnutí území za účelem ofenzívy. Bělorusko svou pomocí ruské invazi naplnilo náležitosti aktu agrese podle mezinárodního práva, konkrétně podle článku 3 písm. f) definice agrese ve znění přijatém v rámci rezoluce 3314 Valného shromáždění OSN, neboť je státem, který „dovolil, aby jeho území, jež dal k dispozici jinému státu, bylo tímto jiným státem použito ke spáchání útočného činu proti třetímu státu.“ K situaci je také aplikovatelný čl. 16 Návrhů článků o odpovědnosti států za mezinárodně protiprávní chování, připravených Komisí pro mezinárodní právo v roce 2001. Ten připomíná ustálený právní princip, že pomoc při protiprávním jednání jiného státu představuje samostatný protiprávný čin a vyvozuje se z něj nezávislá a plná právní odpovědnost. Povahu mezinárodního obyčeje mu navíc přiznala i rozhodovací praxe Mezinárodního soudního dvora (viz Bosnia and Herzegovina v. Serbia and Montenegro, par. 420).
Odpovědnost Běloruska za porušení zákazu použití síly plynoucí z logistické pomoci ruským vojenským složkám je proto podle mezinárodního práva nepopiratelná. Souběžně s ní lze však dovodit také individuální trestní odpovědnost za tzv. zločiny podle mezinárodního práva. Mezi ně řadíme i často skloňovaný zločin agrese, o jehož naplnění panuje mezi odborníky na mezinárodní právo shoda.
Individuální trestní odpovědnost se uplatní vůči všem jednotlivcům, kteří se na přípravě nebo spáchání těchto zločinů podíleli. V praxi se tak určitě bude jednat o nejvyšší představitele ruské i běloruské vlády, tedy prezidenty obou zemí, ministry obrany, případně i náčelníky generálních štábů a další vlivné osoby.
Mezinárodní právo tak postihuje jak Běloruskou republiku, tak i vedení země, které ji do konfliktu uvrhlo.
Zapojí se Bělorusko napřímo?
Po téměř třech měsících pokračujících bojů zůstává otázka zapojení běloruské armády do konfliktu otevřená. Neúspěchy v překonání ukrajinské obrany a neustále se zvyšující tlak mezinárodního společenství Rusko oslabily na úroveň, kdy potřebuje jakoukoli mezinárodní pomoc. Putin podle některých zdrojů na Lukašenka vyvíjí nátlak, aby poskytl i přímou vojenskou podporu, ten je však vzhledem k neutuchajícím protestům doma na tenkém ledě. Vojenský debakl si nemůže dovolit.
Lukašenko od začátku konfliktu vyzývá obě strany k mírovým jednáním v „neutrálním“ Minsku. Mezi stranami konfliktu doposud proběhlo pět kol mírových jednání, která však zatím nepřinesla tížené výsledky. Prioritou ukrajinské strany je okamžité ukončení bojů a stažení ruských vojsk, zatímco Rusko trvá na ukrajinské neutralitě na mezinárodní scéně. I přes vyhrocenou rétoriku představuje dohoda podmínek jedinou schůdnou cestu k ukončení konfliktu. Lukašenko se vymezil vůči jakýmkoli mírovým jednáním, které nezahrnují Bělorusko.
Domácí i mezinárodní opozice sílí
Jak již bylo zmíněno, Lukašenkův režim je v Bělorusku na historicky nejnižším bodě. Intenzita současné krize překonala i vlnu odporu před dvěma lety. I přes nebezpečí perzekuce vyrážejí tisíce demonstrantů do ulic běloruských měst, aby vyjádřily podporu Ukrajině. Z médií se dokonce ozývají zprávy o stávkách i sabotážích přepravovaného materiálu běloruskými železničáři. Obdobně jako Rusko, i Bělorusko bylo zasaženo několika vlnami sankčních balíčků z EU, Spojeného království a USA. A to jak v podobě mezinárodních omezení obchodu s určitým zbožím, tak i přímo cíleného zmrazování majetku Lukašenka a jeho nejbližšího okolí jakožto zprostředkovatelů běloruské podpory agrese na Ukrajině.
Dle nejnovějších zpráv také Evropská komise ukončila veškeré programy přeshraniční spolupráce cílené na Rusko i Bělorusko. Znamená to kromě 257 miliard eur ztracené finanční pomoci ze strany EU i ukončení téměř všech forem spolupráce v evropském prostoru. Rusko stahuje Bělorusko s sebou do mezinárodní izolace.
Výhledy do budoucnosti
Ztráta autonomie Běloruska ve vojenských i bezpečnostních otázkách představuje zásah do bezpečnostní situace ve východní Evropě, který může mít dalekosáhlejší důsledky než jen ukrajinský konflikt. Mimo jiné také např. možnost umístění ruských jaderných zbraní na běloruském území, k čemuž si země otevřela cestu prostřednictvím referenda. To, zda k prohloubení nestability v regionu opravdu dojde, však závisí na tom, jestli současný tlak Západu režimy obou autokratů přežijí.
Poznámka
Uzávěrka článku ke dni 22. 5. 2022
Zdroje
Bílková, Veronika (2022). Konflikt na Ukrajině z pohledu mezinárodního práva Část 1. Uznání tzv. Lidových republik a legalita použití síly. Ústav mezinárodních vztahů, 15. 3. 2022 (https://www.iir.cz/konflikt-na-ukrajine-z-pohledu-mezinarodniho-prava-cast-i-uznani-tzv-lidovych-republik-a-legalita-pouziti-sily)
Bílková, Veronika (2022). Konflikt na Ukrajině z pohledu mezinárodního práva Část 3. Trestní postih pachatelů závažných zločinů. Ústav mezinárodních vztahů, 5. 4. 2022
European Commission (2022). Belarus' role in the Russian military aggression of Ukraine: Council imposes sanctions on additional 22 individuals and further restrictions on trade. Press Release, 2.3.2022 (https://www.consilium.europa.eu/en/press/press-releases/2022/03/02/belarus-role-in-the-russian-military-aggression-of-ukraine-council-imposes-sanctions-on-additional-22-individuals-and-further-restrictions-on-trade/)
Evropská komise (2022). Komise pozastavuje přeshraniční a nadnárodní spolupráci s Ruskem a Běloruskem. Tisková zpráva, 4. 3. 2022 (https://ec.europa.eu/regional_policy/cs/newsroom/news/2022/03/03-04-2022-commission-suspends-cross-border-cooperation-and-transnational-cooperation-with-russia-and-belarus)
Grim, Jakub (2022). Bezpečnostní analytik: V Bělorusku nemá invaze na Ukrajinu podporu. Lukašenko se jí ale musí zúčastnit. iRozhlas, 3. 3. 2022 (https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/belorusko-rusko-ruska-invaze-na-ukrajinu-lukasenko-ukrajina-valka-putin_2203032042_jgr)
Havlíček, Pavel (2022). Běloruský podíl na ruské agresi vůči Ukrajině a rozpad jeho státnosti. Deník Referendum, 10. 3. 2022 (https://denikreferendum.cz/clanek/33773-belorusky-podil-na-ruske-agresi-vuci-ukrajine-a-rozpad-jeho-statnosti)
Reetz, Nicolas (2022). Belarus is Complicit in Russia’s War of Aggression. EJIL: Talk!, 1. 3. 2022 (https://www.ejiltalk.org/belarus-is-complicit-in-russias-war-of-aggression/)
Walker, Shaun (2022). Russia and Belarus begin military drills near Belarusian border with Ukraine. The Guardian, 10. 2. 2022 (https://www.theguardian.com/world/2022/feb/10/russia-belarus-military-drills-near-belarusian-border-ukraine)
Whitmore, Brian (2022). Ukrainian military successes force Belarus to rethink role in Putin’s war. Atlantic Council, 16. 3. 2022 (https://www.atlanticcouncil.org/blogs/belarusalert/ukrainian-military-successes-force-belarus-to-rethink-role-in-putins-war/)
Fotografie
Alexandr Lukašenko na zasedání OBSE v Minsku v roce 2017. Belarusian President Alexander Lukashenko addresses the 26th Annual Session in Minsk, 5 July 2017, autor: OSCE Parliamentary Assembly, 5. července 2017, zdroj: Flickr, CC BY-SA 2.0, úpravy: ořez.
