Postupující digitalizace se projevuje i v novinářském světě - právě z toho důvodu vydala organizace Prague Centre for Media Skills příručku pro novináře s názvem Digitální doba s lidskou tváří, která vznikla v rámci projektu Podpora lidských práv v digitální době. Cílem příručky je přiblížit možné dopady moderních technologií na novinářskou práci, a to především se zřetelem na rozměr lidských práv. Projekt vznikl pod programem Lidská práva a byl realizován z finančních zdrojů Norské fondy 2014-2021 na období od ledna 2022 do ledna 2024. Příručka byla poprvé představena veřejnosti dne 1. prosince 2023 v Praze na konferenci INSPO a na Sympoziu.[1]

Autoři, kteří se na přípravě příručky podíleli, v deseti kapitolách přibližují to, jakým nástrahám čelí novináři či mediální odborníci. Kolektiv autorů výstižně uchopil téma užívání technologií v kontextu lidských práv, díky čemuž čtenářům představují jednotlivá lidská práva srozumitelně a v konkrétním příkladech. Tématu se věnovali autoři z různých institutů jako jsou Prague Centre for Media Skills, Ústav státu a práva Akademie Věd ČR, Iuridicum Remedium a Institut komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, díky čemuž jsou příspěvky pojaty z různých úhlů pohledu.

Digitalizace přinesla i mnohé výhody zjednodušující každodenní život společnosti. Díky tomu, že se mnoho záležitostí dá zařídit online, fungování společnosti se zrychlilo a stalo se více efektivním. Nicméně se už ale tolik nehovoří o tom, jaká úskalí digitální vymoženosti přináší. S prudkým vzestupem vývoje technologií naopak mohou být oslabena základní práva, mimo jiné práva na svobodu projevu, práva na soukromí, osobní bezpečnost nebo zákaz diskriminace. Příručka v jednotlivých kapitolách rozebírá podrobněji negativní dopady digitalizace, srozumitelně vysvětluje související pojmy, opírá se o data a zároveň na konci každé kapitoly shrnuje doporučení pro novináře, jak se situací nakládat.

V případě, že by se chtěl čtenář dočíst v rámci jednotlivých kapitol více, autoři ve svých příspěvcích odkazují na další zdroje a umožňují čtenáři dozvědět se o tématu více v širším kontextu. Ne ve všech příspěvcích autoři představují doporučující kroky, například v kapitole o licencích Creative Commons autor seznamuje čtenáře o fungování licencí bez konkrétních doporučení. Výčet jednotlivých licencí je znázorněn graficky v tabulce, což je snazší pro porozumění. I v jiných kapitolách se autoři snaží znázornit příklady či objasnit problém graficky, což v konečném výsledku to působí přehledněji.

Z pohledu lidských práv se čtenáři v příručce dočtou mimo jiné o riziku porušování práva na ochranu soukromí a osobních údajů v souvislosti s vývojem a využíváním umělé inteligence. Generativní umělá inteligence pomocí shromažďování informací a dat dokáže podle požadavku vytvořit celou řadu textů. Na vzestupu jsou i vizuální obsahy ve formě fotografií či grafických obrázků. Příručka upozorňuje, že při tvorbě je na hromadném sbírání dat problematické, že může docházet například k úniku či neoprávněnému sdílení dat nebo uchovávání osobních údajů. Takové zacházení s daty značně oslabuje právo na ochranu soukromí a osobních údajů.

S ohrožením práva na soukromí souvisí i sbírání dat o uživatelích pomocí algoritmizace a personalizace. Ná základě toho se čtenářům na webových stránkách redakce zobrazuje obsah, který se přizpůsobuje podle zájmů čtenáře. Internetová média tak využívají nasbírané údaje o preferencích čtenáře k udržení jejich zájmu. Filtrování doporučujícího obsahu ve větší míře může vést k ohrožení práva na svobodu projevu a práva na přístup k informacím, neboť uživatelé získávají jen omezené informace. 

Několik dalších kapitol se věnuje právu na nedigitální komunikaci. Lidé, jimž není zaručeno právo na nedigitální komunikaci, čelí vyloučení ve společnosti a digitální propasti. Autoři tak připomínají, že navzdory digitalizaci by se nemělo zapomínat na skupiny obyvatel, které technologie využívají jen v omezené míře. Zároveň upozorňují i na to, aby samotné užívání technologií bralo v potaz i osoby s postižením, které jsou například kvůli zhoršenému zraku, sluchu nebo pohyblivosti více limitovány v přístupu k technologiím. Nezohlednění osob s postižením může vést k jejich diskriminaci ve společenském životě.

Příručka vysvětluje, jak nás digitalizace v každodenním životě ovlivňuje a jak činí některé skupiny lidí zranitelnější, což je klíčové pro lepší pochopení a zodpovědné jednání ze strany nás všech. V příručce se autoři zatím jen okrajově věnují právu na lidskou důstojnost, které může být v budoucnu více ohroženo. U umělé inteligence například hrozí to, že s člověkem již nebude zacházeno jako s lidskou bytostí, nýbrž jako se souborem dat určeným pro algoritmické hodnocení, čímž může docházet k chybovému a diskriminačnímu rozhodování.

Upozornění na rizika porušování lidských práv a doporučující kroky jak jim předcházet může sloužit nejen novinářům, ale zaujmout i takové čtenáře, kteří se novinářské práci nevěnují. Příručka ovšem ve svém samotném názvu oslovuje přímo novináře, což může být limitující, neboť dle mého názoru by mohla přitáhnout i širší publikum, než bylo autory zamýšleno. Autoři příručky kladou důraz na to, že novinářská práce nese významnou roli ve společnosti, a proto je důležité, aby při své práci měli na paměti současné výzvy digitální doby. Vzhledem k tomu, že se technologie neustále a překotně vyvíjí, může být příručka v budoucnu dále rozšířena o nové výzvy, kterým budeme jako společnost čelit.

Poznámka

[1] Konference INSPO (Internet a informační systémy pro osoby se specifickými potřebami) se věnuje skupině znevýhodněných občanů, na které se snaží představit řešení pro snadnější přístup k technologiím.

Sympozium je projekt, jež podporuje vedle osobního a profesního rozvoje i podnikání studentů a mladých lidí.

Fotografie

[1] Digitální doba s lidskou tváří vznikla v rámci projektu Podpora lidských práv v digitální době. Autor: Projekt Podpora lidských práv v digitální době.