Soudní dvůr Evropské unie v lednovém průlomovém rozsudku ve věci C-621/21 Ženy, které jsou oběťmi domácího násilí konstatoval, že ženy, které čelí v zemi původu fyzickému či psychickému násilí, splňují kritéria „určité společenské vrstvy” ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. d) kvalifikační směrnice. Žadatelky o mezinárodní ochranu mají díky tomu nárok na postavení uprchlíka nebo status doplňkové ochrany.
Skutkové okolnosti případu
Spor se týká turecké státní příslušnice kurdské etnicity, označené jako WS, která byla v 16 letech proti své vůli provdána. Její rodina jí nepomohla, ačkoliv věděla, že ji manžel bije a vyhrožuje jí. WS se proto rozhodla opustit Turecko a s manželem se i přes jeho námitky rozvedla. Nyní se však obává, že by ji návrat do Turecka mohl vystavil riziku vraždy ze cti. V roce 2018 WS legálně přicestovala do Bulharska, a poté odjela za příbuzným do Berlína, kde podala žádost o mezinárodní ochranu. WS však na základě žádosti německých orgánů převzaly bulharské orgány za účelem posouzení její žádosti o mezinárodní ochranu. Tu po několika slyšeních zamítly. WS později podala opakovanou žádost o mezinárodní ochranu, se kterou byla taktéž neúspěšná, a bránila se proto u bulharských soudů.
Příslušné mezinárodní smlouvy
Z odůvodnění směrnice 2011/95 (dále jen „kvalifikační směrnice”) i z čl. 78 odst. 1 Smlouvy o fungování EU (dále jen „SFEU“) vyplývá, že základem uprchlického práva EU je Úmluva o právním postavení uprchlíků (dále jen „Ženevská úmluva“). Ustanovení směrnice je proto nutné vykládat v souladu s Ženevskou úmluvou a také s ostatními příslušnými smlouvami. Soudní dvůr Evropské unie (dále jen “SDEU”) se na základě žádosti předkládajícího soudu zabýval otázkou, zda lze za smlouvy ve smyslu čl. 78 odst. 1 SFEU považovat Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen (dále jen „CEDAW“) a Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (dále jen „Istanbulská úmluva“).
CEDAW je otevřena pouze státům, EU proto není její smluvní stranou. Jelikož jsou ale veškeré členské státy EU smluvními stranami, SDEU považuje smlouvu za příslušnou. Naproti tomu Istanbulskou úmluvu EU, na rozdíl od několika členských států včetně Bulharska, ratifikovala. SDEU dospěl k závěru, že v rozsahu, v němž Istanbulská úmluva souvisí s azylem a zásadou nenavracení, je taktéž příslušnou smlouvou, neboť záležitosti týkající se justiční spolupráce v trestních věcech, azylu a nenavracení spadají do pravomoci EU. [1] Závěr soudu, že jak CEDAW, tak Istanbulská úmluva, jsou příslušnými smlouvami ve smyslu čl. 78 odst. 1 SDEU představuje důležitý krok k inkluzivnímu a genderově citlivému evropskému azylovému systému.
Ženy jako „určitá společenská vrstva“
Ženevská úmluva stanoví, že jednotlivec může získat postavení uprchlíka pouze tehdy, pokud čelí pronásledování, které je motivováno jedním z taxativně vyjmenovaných důvodů. Jedná se o rasové, náboženské nebo národnostní důvody, zastávání určitých politických názorů nebo příslušnost k určité společenské vrstvě. SDEU se zabýval otázkou, zda může genderově podmíněné násilí představovat důvod pro udělení mezinárodní ochrany z důvodu příslušnosti ohrožených žen k „určité společenské vrstvě”. Směrnice stanoví, že skupina tvoří „určitou společenskou vrstvu“ jsou-li splněny dvě kumulativní podmínky. Členové dotyčné vrstvy musejí zaprvé buď (a) sdílet vrozený charakteristický rys nebo (b) nezměnitelnou společnou minulost nebo (c) musí sdílet charakteristiku nebo přesvědčení, které jsou natolik zásadní pro totožnost nebo svědomí, že daná osoba nemá být nucena, aby se jich zřekla. První podmínka je v tomto případě splněná, neboť pohlaví představuje vrozený charakter.
Druhá podmínka vyžaduje, aby dotčená společenská vrstva měla „odlišnou totožnost”, a aby ji okolní společnost vnímala jako odlišnou. SDEU konstatoval, že ženy mohou být okolní společností vnímány jako odlišné zejména ze společenských, morálních nebo právních norem platných v zemi jejich původu. Proto došel k závěru, že pokud jsou ženy v zemi jejich původu vystaveny fyzickému nebo psychickému násilí, včetně sexuálního násilí a domácího násilí, z důvodu svého pohlaví, lze na ně jako na celek nahlížet jako na „určitou společenskou vrstvu“ ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. d) kvalifikační směrnice.
Žadatelky o mezinárodní ochranu musí mít dále odůvodněné obavy z pronásledování. Příslušné orgány musí za účelem individuálního posouzení odůvodněnosti obav shromáždit informace o poměrech v zemi původu, například postavení žen před zákonem, kulturní a společenské zvyklosti země nebo výskyt násilí na ženách. Předkládající soud žádal o výklad čl. 9 odst. 3 kvalifikační směrnice, podle kterého musí být prokázána souvislost mezi pronásledováním a důvodem pronásledování, konkrétně zda taková povinnost platí i v případě pronásledování ze strany nestátních aktérů. SDEU dospěl k závěru, že pokud žadatelka čelí ve své zemi původu pronásledování ze strany nestátních aktérů, k naplnění čl. 9 odst. 3 kvalifikační směrnice postačuje fakt, že jí stát nechce nebo nemůže zajistit ochranu.
Důležitý krok pro genderově citlivé azylové právo
Závěr SDEU, že CEDAW a Istanbulská úmluva jsou příslušnými smlouvami ve smyslu čl. 78 odst. 1 SFEU představuje významný krok pro genderově citlivý výklad evropského azylového práva. SDEU stanovil důležité pokyny pro uplatňování kvalifikační směrnice v případech žadatelek ohrožených genderově podmíněným násilím. V minulosti měl SDEU příležitost vykládat termín „určitá společenská vrstva” jen ve skutkově velmi vyhrazených případech – například ve spojených věcech C-199/12 až C-201/12 X, Y, a Z, ve kterých některé africké země aktivně vymáhaly kriminalizaci homosexuality. Nyní se ovšem jedná o skupinu definovanou mnohem šířeji, do které mohou spadat všechny ženy z některých třetích států. Nejedná se navíc o jediný případ, ve kterém se SDEU setkává s tvrzením, že ženy jako takové tvoří určitou společenskou vrstvu. Nastínil tak možnou argumentaci v dalších očekávaných případech ve spojených věcech C-608/22 a C-609/22, Ženy prchající před Talibanem a C-646/21, Osoby identifikující se s evropskými hodnotami. Soud však přinesl další důležité poznatky, zejména potvrdil závaznost mezinárodní dohody uzavřené všemi členskými státy vyjma EU, a naopak, mezinárodní dohody uzavřené EU vyjma všech členských států.
[1] Soudní dvůr Evropské unie. 2021. Stanovisko 1/19, bod 120. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/en/TXT/PDF/?uri=ecli:ECLI%3AEU%3AC%3A2021%3A832.
Zdroje:
Kübek, G., Bornemann, J. (2024, leden 29). International Law as a Trailblazer for a Gender-Sensitive Refugee System in the EU. The Court of Justice’s Ruling in Case C-621/21, Women Who Are Victims of Domestic Violence [příspěvek na blogu]. Získáno z: https://europeanlawblog.eu/2024/01/29/international-law-as-a-trailblazer-for-a-gender-sensitive-refugee-system-in-the-eu-the-court-of-justices-ruling-in-case-c-621-21-women-who-are-victims-of-domestic-violence/.
Soudní dvůr Evropské unie. 2024. Rozsudek ve věci C-621/21. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/en/TXT/?uri=CELEX:62021CJ0621.
Steininger, S. (2024, únor 20). The CJEU’s Feminist Turn? [příspěvek na blogu]. Získáno z: https://verfassungsblog.de/the-cjeus-feminist-turn/.
Fotografie:
Ratifikace Istanbulské úmluvy se v mnoha státech stále nedaří. Regional Forum: Promoting Implementation of Istanbul Convention in the Western Balkans and Turkey “Integrated policies, inclusive partnerships”, autor: UN Women/Darko Anonovski, 28. listopad 2018, zdroj: Flickr, CC BY-NC 2.0 DEED.
