Bělorusko se zmítá v masových protestech, jejichž bezprostředním podnětem bylo zmanipulování prezidentských voleb. Příčiny demonstrací, kterých se účastní statisíce lidí, jsou však mnohem komplexnější. Režimu totiž zasazují těžké rány i koronavirus či energetická krize, které se navíc neobejdou bez dopadů na ekonomiku. 

Když vydal v létě roku 1989, tedy na sklonku existence většiny komunistických, nesvobodných režimů, americký politolog Francis Fukuyama svůj článek „Konec dějin?“, sklidil za něj velmi bouřlivé, avšak většinově kritické reakce. Zjednodušené tvrzení, které si s jeho textem dodnes především spojujeme, tedy že liberální demokracie je nejlepší známou formou vlády, k níž  rychleji či pomaleji směřují všechny světové národy, se od té doby mnoho jednotlivců i států snažilo vyvrátit. V prvním případě verbálně i svými činy, v případě druhém nezřídka svým vnitropolitickým vývojem, který se na první pohled nezdá být dosažením liberální demokracie ukončený. 

Přesto však, déle než 30 let od vydání textu, zůstává v Evropě poslední diktatura [1] a i ta se nyní, zdá se, hroutí. Motivací tohoto vnitřního rozvratu je touha obyvatel po svobodných volbách. Dovrší Bělorusko evropský konec dějin, nebo se aktuální demonstrace rozplynou, stejně jako tomu bylo u protestů vyvolaných většinou předešlých prezidentských voleb?

Když se podíváme na jakékoliv více než stotisícové demonstrace, ve kterých aktivní lidé vydrží hlásat svůj názor a touhu po změně déle než několik týdnů, zaplane v nás obvykle jiskřička přesvědčení o tom, že jsme svědky něčeho velkého. Ať už změny, které si na konci protestních hnutí představujeme, pro nás mají pozitivní či negativní nádech, při pohledu na energii a úsilí plynoucí z televizních či internetových záběrů bývá občas těžké si představit, že vše vyprchá do ztracena. 

Právě v takový scénář však zjevně relativně pevně věří běloruský prezident Alexandr Lukašenko. Protesty koneckonců vídá po každých volbách. Současná situace pro něj ve své podstatě není nic nového, změnil se akorát její rozsah. V čem tedy spočívá rozdíl od předcházejících povolebních demonstrací?

Problém#1: Koronakrize

Prvně je třeba si uvědomit, že pro dosažení změny mírovým způsobem je třeba mít podporu napříč všemi vrstvami společnosti. I tichá většina, která by se v zemědělsky orientovaném Bělorusku mohla, více než politikou, zabývat suchem, výkyvy počasí či neúrodou, musí být nespokojená tak, aby byla schopná přivítat, či alespoň akceptovat změnu režimu. V ideálním případě by pro pokojnou změnu režimu měli být i příslušníci bezpečnostních složek, typické opory diktatur, natolik nespokojení se svou situací, že vládě, či v tomto případě prezidentovi, vypoví službu. Touto roznětkou, schopnou dovést národ ve svém důsledku až k většinové nespokojenosti, se zdá být současná pandemie koronaviru. 

K té prezident Lukašenko přistoupil, v porovnání se zbytkem Evropy, velice specificky. Jako bývalý kolchozník, který vždy zdůrazňoval důležitost zemědělské práce a půdy, se vyjádřil ve smyslu, že koronavirus je přefouknutá bublina, kterou lze jednoduše splasknout dostatkem vodky a času stráveného za volantem traktoru. Dostupnost vodky však přesto v průběhu epidemie neváhal snížit, když nechal preventivně uzavřít běloruské restaurace a bary. 

Ani tato smělá řešení však nepomáhala a stát se potýkal s pandemií stejně zákeřnou, jako byla ta, která na několik měsíců ochromila fungování ekonomického i kulturního života ve zbytku světa. Nemocnice se ocitly v problémech s nedostatkem lůžek i zaměstnanců, mnoho lidí umíralo, a i když oficiální příčinou nebyl skoro nikdy koronavirus, většina populace svému prezidentovi přestávala věřit, že svým přístupem zvládne krizi zažehnat. Ani šidítka na upoutání pozornosti, která Lukašenko přichystal ve formě např. pokračování běloruských fotbalových soutěží, prezidentovi nepomohla. Chcete-li totiž uklidnit obyvatelstvo skrze chléb a hry, potřebujete obě tyto složky. Pokud ponecháme stranou kvalitu běloruských her, je třeba říci, že chleba se Bělorusům příliš nedostávalo.  

Problém#2: Pád cen ropných produktů

Běloruská ekonomika je kromě zemědělství závislá na výrobě ropných produktů, které tvoří dvacet procent HDP země. Přestože Bělorusko, ačkoliv některými ložisky na svém území disponuje, rozhodně nepatří mezi ropné velmoci, byl pro něj tento model ekonomicky dlouhodobě udržitelný především z toho důvodu, že ze spřátelené Ruské federace dostával Lukašenko, nejspíše jako odměnu za politickou loajalitu, dodávky ropy výrazně pod cenou. Díky tomu byly běloruské sekundární ropné produkty vysoce konkurenceschopné na mezinárodním trhu. Kvůli výraznému poklesu ceny ropy na počátku roku 2020 se však běloruská výhoda začala ztrácet, což mělo výrazný podíl na drastickém zhoršení stavu ekonomiky státu, jehož rozpočet byl poprvé po deseti letech deficitní. 

Jistotě běloruské ekonomiky navíc dlouhodobě nepřidávají spory s již zmíněným Ruskem, na němž je Bělorusko ekonomicky i energeticky závislé. V polovině roku 2019 bylo zjištěno, že ropa, kterou prezident Putin do dvou běloruských rafinérií posílá, je sice levná, zároveň je však i velmi nekvalitní a kontaminovaná organickými chloridy. Jako kompenzaci za tento fakt a rovněž za již zmíněnou ztrátu výhodnosti levné ruské ropy požadoval Lukašenko po Putinovi výrazné zvýšení plateb za tranzit ruské ropy skrze běloruské území. Na to však Rusko nepřistoupilo a kohoutky na nějakou dobu dokonce zcela uzavřelo, což prezidenta Lukašenka přimělo poohlížet se po černém zlatu i jinde – a jeho oko zamířilo do Spojených států amerických. 

Ty ve snaze využít situace letos v květnu opravdu poslaly do Pobaltí zásilku 80 tun ropy, na což Putin reagoval znovuobnovením dodávek, byť zatím pouze v polovičním objemu než v předešlých letech. Podstatné však bylo právě navázání kontaktu se západními trhy i ve zcela klíčových komoditách, ve kterých bylo až do letošního roku výraznější obchodování obtížně představitelné. Je možné, že v hlavách mnoha Bělorusů tímto krokem klesla důležitost Ruska coby nepostradatelného partnera, který vždy pomáhá a chrání.   

Závěr

Koronavirová epidemie, zhoršení Lukašenkových vztahů s Putinem ani propad běloruské ekonomiky nejsou faktory, které by z reality tohoto východoevropského státu brzy zmizely. Zároveň však představují něco nového, co u předchozích protestů obvykle přítomné nebylo. Klesající Putinova podpora běloruského diktátora se může na osudu demonstrací projevit stejně silně jako občanská nespokojenost. 

Ta je navíc pochopitelně přiživována i stálicemi, které se na běloruské scéně vyskytují již dlouhodobě, jako je zatýkaní politických odpůrců, strach z policejní brutality či dlouhodobě nízká životní úroveň. Všechny tyto důvody dohromady pak  představují racionální předpoklad, proč by dlouhodobé dopady již více než měsíčních běloruských demonstrací tentokrát nemusely být jen vidinou ve fantaziích evropských liberálů, kteří by se tak opravdu mohli dočkat „konce dějin“ svého kontinentu. 

Poznámky

[1] Autor vychází z geografického rozložení Evropy, které Turecko i Ruskou federaci člení k Asii.

[2] Přesto je důležité si povšimnout, že demonstrace v Bělorusku nejsou nijak výrazně protiruské ani proevropské. 

Zdroje

ČT24. Lukašenko nabízí na koronavirus saunu, traktor, hokej a vodku. Lidé s prevencí nečekají na režim [online]. 3. dubna 2020. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3071466-lukasenko-nabizi-na-koronavirus-saunu-traktor-hokej-a-vodku-lide-s-prevenci-necekaji-na.

Hudema, Marek. Bělorusko je pro Putina dilema. Lidové noviny. 29. srpna 2020, str. 9. 

iDnes. Poslední evropský diktátor. Exkolchozník Lukašenko vládne Bělorusku 25 let [online]. 20. července 2019. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/belorusko-prezident-vyroci-lukasenko.A190718_112552_zahranicni_luka.

iRozhlas. V ropovodu Družba mezi Polskem a Běloruskem zjistili kontaminovanou ropu [online]. Dodávky byly obnoveny. 20. června 2019. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/ekonomika/druzba-belorusko-polsko-kontaminace-ropovod_1906201332_och.

Kietlinska, Ella. USA posílá zásilku ropy do Běloruska, které chce snížit závislost na Rusku [online]. The Epoch Times. 18. května 2020. Dostupné z: https://www.epochtimes.cz/2020/05/18/usa-posila-zasilku-ropy-do-beloruska-ktere-chce-snizit-zavislost-na-rusku/.

Soukup, Ondřej. Lukašenko se vzepřel Kremlu, začal kupovat ropu z Texasu. Rusko nás nebude lámat přes koleno, vzkázal [online]. Hospodářské noviny. 21. května 2020. Dostupné z: https://archiv.ihned.cz/c1-66766920-lukasenko-se-vzeprel-kremlu-zacal-kupovat-ropu-z-texasu-rusko-nas-nebude-lamat-pres-koleno-vzkazal.

Fotografie

Běloruský prezident Alexandr Lukašenko. Президент Республики Беларусь Александр Лукашенко, autor: Администрация президента Украины, 4. října 2019, Wikimedia Commons, CC BY 4.0, editace: ořez.