Lenka Píčová

Ačkoliv řada lidí žije v představě, že v Evropě antisemitismus prakticky vymizel po událostech první poloviny dvacátého století, i dnes se můžeme neustále přesvědčovat, že tomu tak ve skutečnosti není. Události na Ukrajině totiž toto téma znovu rozvířily a obě strany barikády se již stihly navzájem obvinit z ultrapravicových idejí a antisemitských tendencí. S novou vlnou násilí, která se vzedmula v posledních týdnech na Ukrajině, se tak opět začalo hovořit o tématu, které v Evropě platí za stále velmi citlivé.

Zatímco protestující na Majdanu byli ze strany Janukovyčovy vlády a ruských představitelů označováni za neonacisty a antisemity, sami demonstranti taková pojmenování odmítli a poukazovali na zapojení židovské komunity do stávajících protestů proti vládě. Ruská média a provládní ukrajinské síly usilovně upozorňovaly na násilí, které židovskému obyvatelstvu hrozí od pravicových sil organizovaných ve stranách Svoboda a Pravy Sektor, účastnících se protestů. Ačkoliv židovští představitelé vyvraceli podezření o hrozícím násilí na židech, jiné zprávy přinášely informace o vypalování synagog. Světová média tak nejdříve poukazovala na nebezpečí extremismu, následně ovšem bylo šíření strachu z antisemitismu přičítáno zejména Moskvě jako taktický manévr. Historik Timothy Snyder v opěvovaném článku o využívání falešné propagandy proti protestujícím vysvětlil, k jaké dezinterpretaci historie a manipulaci veřejným míněním vlastně dochází a proč by se zejména Vladimir Putin měl raději podívat do vlastních řad, pokud chce opravdu nalézt nacionalistické tendence a touhu po etnické homogenitě. Reakcí oponentů tohoto pohledu na ukrajinskou situaci byla ovšem kritika “západního” přístupu k problematice Ukrajiny, Ruska a antisemitismu, s občasnou dávkou bizarních konspiračních teorií.

Světová média čerpající z různých zdrojů, se tak dostávala do značného informačního bludiště, kdo vlastně bojuje na kyjevských barikádách, kdo je antisemita a jaké má kdo na Ukrajině vlastně cíle. Jak přiznávají i česká média, je stále těžké zaujmout objektivní pozici v pro ostatní Evropany tak nepřehledné situaci. Snažit se proniknout do směsi tolika názorových, etnických a mocenských proudů, jež nyní hýbou Ukrajinou, si tak od všech pozorovatelů žádá značně důkladné studium současné situace a též historie této evropské země. Současná geopolitická partie rozehraná Ruskem na Krymu je toho jasným důkazem.

Ačkoliv tedy zprávy o hrozících pogromech lze považovat za politicky zneužitou dezinterpretaci skutečnosti, existenci demonstrantů z řad stran prosazujících antisemitskou politiku nelze popřít. Tito pravicoví extremisté sice tvoří jen menší část protivládních demonstrací, do hledáčku většiny světových médií se ale dostali a dokázali vytvořit patřičný rozruch na všech frontách.

Zájem médií ovšem nepoutá jen ukrajinská revoluce. Projevy antisemitismu budí pozornost i při pohledu na západ od ukrajinských hranic. Nedávno francouzský komik Dieudonné a následná reakce francouzské exekutivy na jeho antisemitské výstupy znovu nastolily otázku, kde vlastně leží hranice svobody projevu a kde je již potřeba zásah státu. Evergreenem ze světa sportu jsou potom hajlující fotbalisté, ať už si uvědomují závažnost používání takových gest či nikoliv. Když se nyní hovoří o ukrajinských nacionalistech oslavujících Stepana Banderu, nemůžeme si nevzpomenout na naše „domácí“ české extremisty, kteří sice nejsou tak početní jako jejich východnější souputníci, ale rasistickou a antisemitskou rétoriku používají rovněž a česká vládnoucí garnitura se s nimi dlouhodobě snaží dost neúspěšně vypořádat. Jedním z velkých úkolů nové české vlády je proto i řešení narůstajícího pravicového extremismu v ČR. Rasistické a antisemitské ideologie jsou totiž podle všeho stále schopné oslovit řadu lidí a otázkou zůstává, jak a kdy má v těchto situacích zareagovat státní aparát.

Co se týče situace v ČR, za malé pozitivum na závěr můžeme pokládat to, že na sobotní pochod pravicových radikálů v Plzni jich dorazila jen stovka, zatímco odpůrců rasismu a všech jeho podob se zde sešlo mnohem více.