Jakým způsobem přispěl Mezinárodní trestní soud a mezinárodní trestní tribunály k rozvoji mezinárodního humanitárního práva? Jaké výzvy představuje využívání dětských vojáků? Nejen na tyto otázky se pokusila zodpovědět online konference uspořádaná Centrem pro mezinárodní humanitární a operační právo.

Dětští vojáci

Tématem prvního panelu byla širší problematika dětských vojáků. Úvodního slova se ujala Renate Winter, bývalá prezidentka Zvláštního soudu pro Sierra Leone, která popsala výzvy, kterým Zvláštní soud svého času čelil. Hlavním problémem bylo, jakým způsobem k dětským vojákům přistoupit a jak na ně nahlížet. Tyto osoby sice páchaly válečné zločiny, ale činily tak ve věku, který je činil trestně neodpovědné. Standardem mezi nimi bylo užívání drog, kvůli čemuž nebylo možné zjistit, jestli byly příčetné. Tyto okolnosti vedly k rozhodnutí přistupovat k dětským vojákům primárně jako k obětem. 

Dalším problémem byl názor části akademické obce, dle kterého zákaz verbování dětí do armády nebyl součástí obyčejového mezinárodního práva. Zvláštní soud pro Sierra Leone však tento zákaz dovodil z vnitrostátních předpisů. 

Petr Válek, ředitel Mezinárodněprávního odboru MZV, ve svém příspěvku v souvislosti s případy v Sierra Leone upozornil na disentní stanovisko soudce Robertsona, který rozlišoval mezi dobrovolným a nedobrovolným vstupem dětí do ozbrojených sil, přičemž za trestné považoval pouze nedobrovolné (násilné) přinucení k vstupu do armády. 

Následoval příspěvek Guse Wacheforta z Essexské univerzity, dle kterého by se zvýšená ochrana dětí v ozbrojených konfliktech měla uplatňovat i na dětské vojáky, pokud se aktivně nepodílí na „bojové“ činnosti.

Panel zakončil profesor Claus Kreß z Kolínské univerzity, který upozornil na přesun pozornosti mezinárodního společenství od sexuálních zločinů v ozbrojených konfliktech k roli dětí v ozbrojených silách v těchto konfliktech účinkujících.

Výklad a aplikace práva

Druhý panel se zaměřil na problematiku identifikace, výkladu a aplikace mezinárodního práva mezinárodními trestními tribunály. Tamás Hoffmann z Korvínovy univerzity v Budapešti rozvinul otázku, do jaké míry přijetí Římského statutu (ŘS) omezilo Mezinárodní trestní soud (MTS) v použití obyčejového mezinárodního práva. Zde odkázal na rozhodnutí o vydání zatýkacího rozkazu v případu Al-Bašír [1], v němž MTS konstatoval, že použití obyčeje je přípustné pro zaplnění mezer v kodifikovaném právu. Zároveň se však MTS ve svých rozhodnutích pravidelně opírá i o nezávazné lidskoprávní dokumenty (např. Všeobecná deklarace lidských práv), což svědčí o tom, že mezinárodní obyčej hraje větší roli v rozhodování MTS než jen pro pouhé „zaplnění mezer”. 

Příspěvek Raghavi Viswanath z Evropského univerzitního institutu se týkal interpretace mezinárodního humanitárního práva jednotlivými mezinárodními tribunály. MTS bývá v otázce tvorby či širšího výkladu ŘS naopak rezervovanější. Svou roli sehrává i čl. 22 ŘS, který zakazuje rozšíření definice trestného činu analogií. Zároveň se však MTS snaží prohloubit humanizaci ozbrojených konfliktů, což se projevilo například v případě Ntaganda, kdy soudci vyvodili, že sexuální válečné zločiny mohou spáchat členové jedné frakce vůči sobě navzájem.

Demetra Loizou se věnovala vztahu mezinárodního humanitárního práva a mezinárodního trestního práva dle ŘS. Zde se na jedné straně střetává princip legality, kdy by pachatelé trestných činů měli být souzeni pouze za zločiny uvedené výslovně v ŘS, s čl. 8 ŘS definujícím válečné zločiny, který odkazuje na trestnost porušení obyčejů platných v ozbrojených konfliktech, což dává MTS možnost relativně extenzivní interpretace.

Sergii Masol z Evropského univerzitního institutu představil teorii „super-legálního“ přístupu ŘS, dle kterého je možné na základě čl. 21 odst. 3 ŘS derogovat kteroukoliv část ŘS, jež je v rozporu s mezinárodně uznávanými lidskými právy. Výjimkou jsou normy ius cogens a pravidla získávání důkazů v čl. 69 odst. 7 ŘS, do kterého je vtělena samostatná lidskoprávní pojistka.

Hmotné právo

Marta Bradley z Pretorijské univerzity se věnovala čl. 8 odst. 2 písm. f) ŘS, dle kterého se některá pravidla ŘS ve vztahu k vnitrostátnímu konfliktu vztahují na takový konflikt, pouze pokud se jedná o déletrvající ozbrojený konflikt. Tento pojem ovšem není v ŘS definován a judikatura MTS je rozporná. V rozsudcích Lubanga a Bemba se MTS kloní k názoru, že déletrvající ozbrojený konflikt je novou kategorií ozbrojeného konfliktu, který musí splňovat určitou minimální délku trvání. Naopak v rozsudku Lubanga se MTS přiklonil k názoru, že pojmy “déletrvající ozbrojené násilí” z případu Tadić a “déletrvající ozbrojený konflikt” z čl. 8 ŘS jsou synonyma a nevzniká tak nová kategorie ozbrojeného konfliktu. Tento rozpor zůstává prozatím nedořešen.

Rogier Bartels z Nizozemské akademie obrany ve svém příspěvku upozornil na určité nedostatky některých senátů MTS při určování konfliktů mezinárodní a vnitrostátní povahy. Toto rozdělení je důležité například pro důkazní standard. V mezinárodním ozbrojeném konfliktu smrt civilisty nemusí nutně znamenat, že došlo k válečnému zločinu, protože jeho smrt může spadat do přípustných vedlejších škod. Dále hraje roli fakt, že děti požívají širší míru právní ochrany ve vnitrostátním konfliktu. To může vést žalobce k tomu, že v obžalobě neposkytnou veškeré informace, aby nedošlo k určení pro ně nevýhodného typu ozbrojeného konfliktu a nezvýšil se tak důkazní standard.

Další příspěvek od Kateřiny Uhlířové z Masarykovy univerzity upozornil, že ŘS je prvním statutem mezinárodního soudu, který výslovně zahrnuje sexuální násilí mezi válečné zločiny. Tento specifický typ válečných zločinů je ovšem velice obtížné prokázat.

Walter Arevalo Ramirez z Univerzity Rosario popsal systém „tranzitivní spravedlnosti“ vytvořený kolumbijskou vládou a organizací Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC). Ve snaze vyřešit složitý vnitrostátní konflikt bylo přistoupeno k vyhlášení amnestie pro „politické činy“, ovšem s výjimkou činů, které naplňují kvalifikaci čtyř zločinů dle mezinárodního práva v ŘS. Na tento systém zároveň MTS dohlíží.

Oblast hmotného práva zakončil příspěvek Abhaya Ganashree z Londýnské školy ekonomie a politických věd zabývající se mentálním stavem pachatelů válečných zločinů. Ganashree došla k závěru, že je nutné velice důkladně zkoumat okolnosti, které k těmto zločinům vedly, obzvláště v souvislosti s bývalými dětskými vojáky.

Procesní normy

Procesně právní část konference otevřel příspěvek Hitomi Takemury z Univerzity Hitotsubashi, ve kterém upozornila na stále problematickou dualitu mezinárodního práva ve vztahu ke státům a jednotlivcům. Dle jejího názoru je žádoucí zajistit větší spolupráci mezi MTS a Mezinárodním soudním dvorem, například v otázce sjednocení definic imunit.

Laurie Morgan z advokátní kanceláře Freshfields Bruckhaus Deringer v následujícím příspěvku upozornila, že současný systém reparací MTS favorizuje spíše vyšetřované než oběti. Problémem je administrativa, neochota odsouzených poskytnout reparace i délka řízení.

Emma Brandon z Univerzity v Oslu poukázala na povinnost smluvních stran Ženevských úmluv spolupracovat s MTS a vydat mu pachatele válečných zločinů dle čl. 8 odst. 2 ŘS, pokud jej nechce trestně stíhat samotná smluvní strana.

Příspěvek Alejandra Sanchéz Fríase z Univerzity v Malaze se dotýkal rozhodnutí odvolacího senátu MTS v souvislosti s válečnými zločiny spáchanými příslušníky ozbrojených sil států NATO v souvislosti s vnitrostátním konfliktem v Afghánistánu, ale mimo vlastní území Afghánistánu. Přípravný senát MTS zaujal restriktivní stanovisko omezující jurisdikci pouze na území Afghánistánu. To však zvrátil odvolací senát, který rozšířil jurisdikci i na území smluvních států Ženevských úmluv, které se nějakým způsobem na vnitrostátním konfliktu podílí.

Následoval příspěvek od Alexandre Skander Galanda z Hertie School, který podrobněji rozebral rozhodnutí o odvolání Jordánska v souvislosti s případem Al-Bašír [2]. V tomto rozhodnutí došel MTS k závěru, že představitelům států mezinárodní obyčej nezaručuje imunitu před mezinárodními soudy, protože na existenci imunity neexistuje ani dostatečná shoda mezi státy a nesvědčí o ní ani dlouhodobá praxe. Zároveň je však nutné rozlišit imunitu před vnitrostátní soudy od soudů mezinárodních. MTS proto definoval mezinárodní soud jakožto soudní instituci vykonávající jurisdikci alespoň nad územím dvou států, která je zároveň institucionálně nezávislá a nemůže prosazovat partikulární zájmy některých států.

Celou konferenci zakončil příspěvek Yaela Naggana z izraelského Ministerstva spravedlnosti o možnosti kumulovat obvinění ze zločinů dle mezinárodního práva (za určitých okolností může znásilnění v ozbrojeném konfliktu naplnit skutkovou podstatu válečného zločinu i zločinu podle lidskosti).

Poznámky

[1] Decision on the Prosecution's Application for a Warrant of Arrest against Omar Hassan Ahmad Al Bashir, Pre-Trial Chamber, 4 March 2009, ICC-02/05-01/09-3.

[2] Judgment in the Jordan Referral re Al-Bashir Appeal, Appeals Chamber, 6 May 2019, ICC-02/05-01/09-397-Corr.

[3] Záznam z konference ze dne 11. 2. 2021 dostupný zde.

[4] Záznam z konference ze dne 12. 2. 2021 dostupný zde.

Fotografie

UNMISS welcomes release of hundreds of former child soldiers in Yambio, autor: UNMISS, 7. února 2018, zdroj: Flicker, CC BY-NC-ND 2.0.