Evropský soud pro lidská práva se poprvé hmotněprávně vyjádřil k procesním zárukám při vyhošťování cizinců. Rozsudek Velkého senátu definoval nová pravidla zacházení s utajovanými informacemi a naznačil rozsáhlejší výklad práva na obhajobu, což může nastínit směr budoucí judikatury štrasburského soudu.

V prosinci 2012 obdržela kancelář státního zástupce při rumunském odvolacím soudě v Bukurešti složku utajovaných dokumentů, která označila Adeela Muhammada a Ramzana Muhammada jako možnou hrozbu pro rumunskou národní bezpečnost. Tou dobou byli oba Pákistánci v zemi legálně – drželi studentská víza a studovali ekonomii na univerzitě v rumunském městě Sibiu, kde i čerpali stipendia. Utajované dokumenty, které podezíraly muže z nebezpečných aktivit spojených s terorismem, obdržela rumunská bezpečností služba, a kvůli absenci bezpečnostní prověrky je obžalovaným nezpřístupnila. Na základě těchto utajovaných materiálů pak soud rozhodl, že muži jsou v Rumunsku nežádoucí po dobu patnácti let a vydal je do administrativní vazby za účelem vyhoštění ze země.

Následující den po rozsudku uspořádala rumunská bezpečnostní služba tiskovou konferenci, kde uvedla, že oba studenti měli mít vazby na al-Káidu a zmínila příklady nebezpečných aktivit, kterých se měli účastnit. Odsouzení se domáhali nápravy u Nejvyššího soudu, který 20. prosince 2012 potvrdil prvotní rozsudek a odmítl, že by rumunský soudní systém nedodržel jejich právo na řádný soudní proces. Oba muži týden poté opustili Rumunsko.

Vyhoštění na základě utajovaných dokumentů

Hlavním argumentem, s nímž se obvinění na soudy obraceli – a který použili i před Evropským soudem pro lidská práva („Soud”) – bylo tvrzení, že dostatečně nechápali důvod k soudnímu předvolání ani obžalobu, a proto neměli možnost využít svá procesní práva definovaná v čl. 1 Protokolu č. 7 Úmluvy.

Nejvyšší soud odmítl, že by rumunské soudy náležitě nerespektovaly procesní práva stěžovatelů: mohli se osobně účastnit všech slyšení, dostalo se jim právního zastoupení a měli možnost přednést argumenty na svou obranu, což odpovídá třem podmínkám obsaženým v článku 1 Protokolu č. 7 Úmluvy. Nejvyšší soud také připomněl, že právo na informace není absolutní – v situacích týkajících se veřejné bezpečnosti má stát právo určité informace zatajit i před přímými účastníky právního procesu, pokud takové rozhodnutí řádně odůvodní.

Velký senát Evropského soudu pro lidská práva situaci vyhodnotil jinak. Aniž by zpochybňoval nezávislost rumunského soudnictví, Soud shledal, že v případě Adeela i Ramzana Muhammada nebylo právo na spravedlivý proces dodrženo. Stěžovatelé totiž bez přístupu k utajovaným informacím neměli účinnou možnost uplatnit právo na předložení relevantních námitek proti svému vyhoštění, i když formální právo na obhajobu bylo zachováno. Podle Soudu právo na spravedlivý proces zahrnuje i možnost předložit námitky, které jsou přímou odpovědí na specifická obvinění, a které co nejefektivněji zajišťují, že zájmy obviněného budou v soudním procesu řádně reprezentovány a zváženy. A právě tuto možnost stěžovatelé neměli, protože důvody k jejich deportaci se opíraly o utajované informace, ke kterým neměli přístup ani oni, ani jejich právní zástupci. Obhajoba tak neměla dostatečnou možnost předložit argumenty cílené na jednotlivá hmotněprávní obvinění.

Soud se tedy soustředil na hmotněprávní výklad článku namísto na jeho procesní požadavky, které byly v tomto případě zdánlivě naplněny. Tento přístup je v  judikatuře Soudu v kontextu tohoto ustanovení zatím poměrně ojedinělý: v minulosti bylo porušení čl. 1 Protokolu č. 7 Úmluvy shledáno převážně v případech, v nichž se cizincům soudního přelíčení vůbec nedostalo či v případech, kdy stát nepřednesl žádné důvody k vyhoštění. Rozsudek Muhammad a Muhammad proti Rumunsku je tedy odklonem od pragmatického výkladu procesních práv cizinců v tom, že shledává porušení i v případě, který prošel formálně správným soudním procesem.

Nový trend v evropské lidskoprávní judikatuře?

I když tento případ je první, ve kterém se Soud shledal porušení článku 1 Protokolu č. 7 Úmluvy týkajícího se výhradně cizinců, je zajímavé porovnat rozsudek Muhammad a Muhammad proti Rumunsku s předchozí judikaturou Soudu, která se zabývala utajovanými informacemi v kontextu článku 6 Úmluvy, který definuje právo na spravedlivý proces. Relevantním se zdá být kontroverzní případ Regner proti České republice, ve kterém Soud posuzoval zrušení bezpečnostní prověrky na základě utajovaných informací, ke kterým neměl stěžovatel přístup. Tehdy Soud neshledal porušení článku 6 Úmluvy. Podle rozsudku velkého senátu Česká republika dostála spravedlivému procesu i přesto, že stěžovatel k utajovaným informacím přístup nikdy nedostal. 

Jak se tedy ve dvou relativně podobných případech, kde se jednalo o zacházení s utajovanými informacemi během soudního řízení, mohl Soud dopracovat k zásadně odlišným rozhodnutím? Naznačil Soud, že považuje procesní záruky v rámci článku 1 Protokolu č. 7 za zásadně odlišné od těch ve článku 6 Úmluvy?

Zatímco v Regnerovi Soud potvrdil, že zvážení důvodů pro nesdílení informací českými soudy stačilo k zajištění spravedlivého procesu, v případě Muhammad a Muhammad shledal, že zatajení informací před stěžovateli nebylo dostatečně odůvodněné. A to zejména v kontextu tiskové konference, která hned druhý den po soudním jednání zveřejnila více informací, než měli k dispozici obžalovaní. Soudu se proto nezdálo pravděpodobné, že by citlivost informací zabránila jejich sdílení s obžalovanými, když umožnila jejich publikaci v místních novinách.

Je tedy možné, že se Soud začíná přiklánět k širší interpretaci procesních záruk při vyhošťování cizinců – že nezávislé soudní řízení samo o sobě nestačí a existuje právo nejen na obhajobu jako takovou, ale i na její kvalitní a informované uplatnění. Zajímavým paradoxem je, že v rozsudku Muhammad a Muhammad proti Rumunsku Soud vycházel z judikatury zahrnující právo na spravedlivý proces; ta ale bývá restriktivnější než rozhodnutí v tomto případě, který se týká pouze procesních záruk při vyhošťovacím řízení, nikoli spravedlivého soudního procesu. Zda se opravdu jedná o nový trend v interpretaci Štrasburského soudu zatím není jisté.

Zdroje

Aarrass, Bahija. (2020). The case of Muhammad and Muhammad v. Romania: the first Grand Chamber judgment on article 1 of Protocol Nr. 7 ECHR (procedural safeguards with regard to expulsion of aliens). Strasbourg Observers (https://strasbourgobservers.com/2020/10/29/the-case-of-muhammad-and-muhammad-v-romania-the-first-grand-chamber-judgment-on-article-1-of-protocol-nr-7-echr-procedural-safeguards-with-regard-to-expulsion-of-aliens/).

Amnesty International. (2019). Romania: Written Observations Submitted to the European Court of Human Rights in the Case of Muhammad & Muhammad v Romania. Amnesty International (https://www.amnesty.org/en/documents/eur39/0726/2019/en/).

Evropský soud pro lidská práva (2017). Regner proti České republice – Číslo podání 35289/11. Rada Evropy. (https://hudoc.echr.coe.int/app/conversion/pdf/?library=ECHR

&id=003-5236461-6495406&filename=Judgments%20and%20decisions%20of%2026.11.15.pdf).

Evropský soud pro lidská práva (2020). Muhammad a Muhammad proti Rumunsku - Číslo podání 80982/12. Rada Evropy. (http://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-205509 ).

Evropský soud pro lidská práva (2020). Information Note on the Court’s Case Law 224: Muhammad and Muhammad v. Romania [GC] - 80982/12. Rada Evropy. (http://hudoc.echr.coe.int/eng?i=002-12972).

Evropský soud pro lidská práva (2020). Violation of Convention in view of significant limitations imposed on applicants’ right to be informed of reasons for expulsion. Rada Evropy. (http://hudoc.echr.coe.int/eng?i=003-6825396-9135146).

Preziosi, Andrea. (2017). Regner v. Czech Republic: has the European Court of Human Rights forgotten the fair trial rights when national security is at stake? Strasbourg Observers. (https://strasbourgobservers.com/2017/10/23/regner-v-czech-republic-has-…).

Fotografie

[1] Budova rumunského Ministerstva spravedlnosti. Ministerul Justiției din România în martie 2020 - 8, autor: Asaentenis, 21. březen 2020, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0, editace: ořez.