V září vydal Evropský soud pro lidská práva rozsudek ve věci Rabczewska proti Polsku. V něm rozhodl, že Polsko porušilo právo na svobodu projevu odsouzením a udělením pokuty polské zpěvačce za pejorativní vyjádření o Bibli. 

Stěžovatelka, Dorota Rabczewska, polská zpěvačka vystupující pod jménem Doda, poskytla v roce 2009 rozhovor internetovým novinám Dziennik. V rozhovoru přišlo na téma náboženství kvůli protináboženským postojům jejího tehdejšího partnera. Stěžovatelka v této souvislosti prohlásila, že je více přesvědčena vědeckými objevy než „neuvěřitelnými příběhy“ napsanými „někým, kdo se opil vínem a vykouřil nějakou trávu“. Tímto výrokem odkazovala na Bibli. 

Urážka náboženského cítění

Následně na zpěvačku podaly dvě osoby trestní oznámení. Učinily tak na základě toho, že bylo uraženo jejich náboženské cítění v rozporu s polským trestním zákoníkem. Článek 196 polského trestního zákoníku stanoví, že „kdo urazí náboženské cítění jiných osob tím, že veřejně urazí předmět náboženského uctívání nebo místo určené k veřejným náboženským obřadům, může být potrestán pokutou, omezením svobody nebo odnětím svobody až na dva roky.“

Paní Rabczewska v soudních řízeních uvedla, že neměla v úmyslu urazit náboženské cítění dotčených osob a že pouze upřímně odpovídala na otázku, která jí byla během rozhovoru položena. Okresní soud ve Varšavě ji však shledal vinnou a udělil jí pokutu 5 000 zlotých (zhruba 25 500 Kč). Soud rozhodl, že její výroky byly úmyslně urážlivé a projevem jejího pohrdání pro věřící. 

Po neúspěšných odvoláních u polských soudů nakonec paní Rabczewska rozhodnutí soudu napadla na základě článku 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, chránícího svobodu projevu. Argumentovala, že její odsouzení nebylo nezbytné pro ochranu svobody náboženského vyznání, jelikož její výroky se nedaly klasifikovat jako projev nenávisti. Dále také napadla výši pokuty, kterou považovala za nepřiměřenou. 

Svoboda projevu versus svoboda náboženského vyznání

Zákony omezující svobodu projevu za účelem ochrany svobody náboženského vyznání nejsou samy o sobě nutně v rozporu s Úmluvou. To je dáno tím, že členské státy v nastavení rovnováhy mezi právem na svobodu náboženského vyznání a právem na svobodu projevu disponují velkou mírou diskreční pravomoci, jak bylo rozhodnuto například ve věci Otto-Preminger-Institut proti Rakousku. 

Nicméně ESLP v tomto případě uvedl, že narozdíl například od obdobného článku v rakouském trestním zákoníku posouzeného ve věci E.S. proti Rakousku, polský trestní zákoník nevyžaduje, aby kvalifikující urážka náboženského cítění zároveň ohrožovala veřejný pořádek či náboženský smír a toleranci. ESLP poznamenal, že přestože se stěžovatelčiny výroky mohly dotknout věřících lidí, tyto výroky jsou chráněny Úmluvou za předpokladu, že nevyvolávají nenávist či náboženskou nesnášenlivost. 

Domácí soudy však nedoložily ani tuto skutečnost, ani nezbytnost omezení svobody projevu stěžovatelky pro pokojné soužití věřících a nevěřících komunit v Polsku. Taktéž nevzaly v potaz širší okolnosti stěžovatelčiných výroků, jako například fakt, že se jednalo o odpověď na otázku o jejím soukromém životě a ne o pokus o vyvolání vážné debaty na toto téma. 

Z výše uvedených důvodů ESLP rozhodl, že polské soudy dostatečně neodůvodnily omezení stěžovatelčina práva na svobodu projevu chráněného článkem 10 Úmluvy. ESLP následně nařídil, že Polsko musí stěžovatelce zaplatit 10 000 EUR (zhruba 246 000 Kč) jako spravedlivé zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jejím odsouzením. 

Nesouhlasné stanovisko polského soudce ESLP

Polský soudce ESLP Wojtyczek zároveň vydal nesouhlasné stanovisko. V něm případ stěžovatelky připodobnil právě k případu ve věci Otto-Preminger-Institut proti Rakousku, ve kterém ESLP shledal, že Rakousko neporušilo článek 10 Úmluvy zabavením filmu zesměšňujícím náboženství. Soudce Wojtyczek zároveň vyjádřil obavy ohledně údajných protináboženských, konkrétně protikřesťanských, nálad ve společnosti, které by podle něj mohly být dotčenými veřejně dostupnými výroky podněcovány. 

Soudci Felici a Ktistakis vydali stanovisko, ve kterém souhlasili s většinou. V něm udali své vlastní důvody, proč dle nich Polsko porušilo právo na svobodu projevu a musí stěžovatelce zaplatit danou sumu. 

 

Zdroje

Evropský soud pro lidská práva. (2022). Rozsudek ve věci Rabczewska proti Polsku. Získáno z: https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-219102.

Evropský soud pro lidská práva. (15. září 2022). Polish popstar’s conviction for blasphemy breached the Convention [tisková zpráva]. Získáno z: https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=003-7433069-10177308.

Evropský soud pro lidská práva. (1994). Rozsudek ve věci Otto-Preminger-Institut proti Rakousku. Získáno z: https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-57897.

Evropský soud pro lidská práva. (2018). Rozsudek ve věci E.S. proti Rakousku. Získáno z: https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-187188.

Fotografie

[1] Stěžovatelka, polská zpěvačka Doda. Doda 2018 2, autor: Serecki, 26. březen 2018, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0, editace: ořez.