Evropský soud pro lidská práva v květnu rozhodl případ advokáta, kterému stát uložil pokutu za pohrdání soudem za vtip kritizující soudní řízení. Bosna dle Soudu uložením pokuty za takové jednání porušila právo stěžovatele na svobodu projevu.

Soud dospěl k závěru, že vnitrostátní soudy nepřikládaly dostatečnou váhu kontextu, ve kterém stěžovatel pronesl kritické poznámky. Zároveň neposkytly „relevantní a dostatečné důvody“ k ospravedlnění zásahu. Potrestání stěžovatele za žert, kterým přirovnal postup soudce ke vtipu o bombardování Hirošimy, tak Soud nepovažoval za nezbytné v demokratické společnosti.

Fakta aneb některé vtipy přijdou draho

Pan Simić, advokát a státní příslušník Bosny a Hercegoviny, zastupoval svého klienta v občanském soudním řízení o náhradu škody. Během odvolání učinil vtip o profesorovi, který očekával, že jeho studenti mu poskytnou nejen počet, ale i jména obětí bombardování Hirošimy. Postup, jakým s ním druhoinstanční soud jednal, přirovnal ke způsobu, jímž se tento profesor choval ke svým studentům.

Soud třetí instance považoval výroky vyřčené v soudním řízení za urážlivé a uložil stěžovateli pokutu za pohrdání soudem ve výši tisíc konvertibilních marek (přibližně 510 eur). Pan Simić neuspěl s odvoláním a musel pokutu zaplatit. Po potvrzení rozhodnutí Ústavním soudem podal stížnost k ESLP pro porušení práva na svobodu projevu, tj. článku 10 Úmluvy.

Bosna se odvolávala na špatný případ

Bosenské soudní orgány se při svém postupu opíraly o předchozí rozsudek ve věci Žugić proti Chorvatsku. V tomto případě stěžovatel s právním vzděláním v odvolání nevhodně vyjádřil, že soud při hlavním líčení komunikoval s účastníky nesprávným způsobem, že se soudkyně chovala nesprávně a že nezná právo. Soud za daných okolností v uložení pokuty za pohrdání soudem nespatřoval porušení článku 10 Úmluvy, neboť pan Žugić měl záměr urazit osobu soudce.[1]

Pan Simić i Bosna uznaly, že trest za pohrdání soudem představoval zásah do advokátova práva na svobodu projevu, že zásah měl zákonný podklad a že sledoval legitimní cíl zachování autority soudnictví. Soud tak zkoumal pouze to, zda lze zásah považovat za nezbytný v demokratické společnosti, a odvolával se přitom na obecné principy stanovené v případu Radobuljac proti Chorvatsku.[2]

Za jakých podmínek lze v soudní síni žertovat?

Při rozhodování případu sehrálo roli především to, že kritické připomínky považované domácími soudy za urážlivé advokát pronesl v kontextu soudního řízení, ve kterém hájil práva svého klienta. Za jiný případ by Soud považoval, pokud by stěžovatel takovéto komentáře neučinil v soudní síni během odvolání, ale třeba v médiích, tudíž by se se o nich dozvěděla široká veřejnost.

Poznámky pana Simiće v soudním řízení navíc dle Soudu nepředstavovaly bezdůvodný osobní útok s pouhým cílem urazit soud nebo jeho členy. Mířily naopak na způsob, jakým soud druhého stupně aplikoval pravidla dokazování v případu advokátova klienta. Překážkou není ani užití sžíravého až sarkastického tónu stěžovatelem. Soud již dříve považoval takovéto komentáře o soudcích za chráněné článkem 10 Úmluvy.[3]

Svoboda projevu advokátů má své meze

Kam až sahá svoboda slova advokátů v soudním řízení bylo, je a stále bude často diskutovanou záležitostí před Evropským soudem pro lidská práva. Soud dal za pravdu Bosně v tom, že právníci by se měli chovat diskrétně, čestně a důstojně, aby veřejnost měla důvěru ve výkon spravedlnosti. Na druhou stranu uznal, že advokáti musí mít možnost hájit své klienty efektivním způsobem. Zůstává však otázkou, nakolik se sarkastické poznámky vůči soudcům slučují s efektivním výkonem advokacie.

 

Poznámky

[1] Žugić proti Chorvatsku, odst. 45. Dle Soudu se musí rozlišovat mezi urážkou a kritikou. 

[2] Radobuljac proti Chorvatsku, odst. 57.

[3] Morice proti Francii, odst. 193.

Zdroje

Evropský soud pro lidská práva. 2015 Rozsudek ve věci Morice proti Francii, stížnost č. 29369/10. Rozsudek. Štrasburk: Evropský soud pro lidská práva (https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-154265).

Evropský soud pro lidská práva. 2016. Rozsudek ve věci Radobuljac proti Chorvatsku, stížnost č. 51000/11. Rozsudek. Štrasburk: Evropský soud pro lidská práva (https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-164315).

Evropský soud pro lidská práva. 2022. Rozsudek ve věci Simić proti Bosně a Hercegovině, stížnost č. 39764/20. Rozsudek. Štrasburk: Evropský soud pro lidská práva (https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-217256).

Evropský soud pro lidská práva. 2022. Rozsudek ve věci Simić proti Bosně a Hercegovině, stížnost č. 39764/20. Tisková zpráva. Štrasburk: Evropský soud pro lidská práva (https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=003-7337034-10015830).

Evropský soud pro lidská práva. 2011. Rozsudek ve věci Žugić proti Chorvatsku, stížnost č. 3699/08. Rozsudek. Štrasburk: Evropský soud pro lidská práva (https://hudoc.echr.coe.int/fre?i=001-104933).

Válová, Irena. Advokát přirovnal justici ke vtipu o bombardování Hirošimy. Ve Štrasburku uspěl. Česká justice. 22. 5. 2022 (https://www.ceska-justice.cz/2022/05/advokat-prirovnal-justici-ke-vtipu-o-bombardovani-hirosimy-ve-strasburku-uspel/). 

Fotografie

[1] Stěžovatel přirovnal justici ke vtipu o bombardování Hirošimy. Atomic bombing of Hiroshima, Japan, 1945 - 80-G-373269 (23605671606), , autor:  U.S. Navy Photograph, now in the collections of the National Archives. (2015/12/08), publikováno 14. října 1945. zdroj: Picryl, CC0, editace: ořez.