Evropský soud pro lidská práva v prosinci loňského roku rozhodl ve věci El Aroud a Soughir proti Belgii, že odebrání belgického občanství dvěma osobám odsouzeným za terorismus nepředstavuje porušení Evropské úmluvy o lidských právech. Soud shledal, že postup belgických soudů byl v souladu s čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech, který chrání právo na soukromý a rodinný život.

Okolnosti případu

Stěžovatelé, Malika El Aroud (původem z Maroka) a Bilal Soughir (původem z Tuniska), přišli do Belgie v útlém věku. Oba získali belgické občanství v letech 2000 a 2001. Byli však později odsouzeni za závažné trestné činy související s terorismem. Malika El Aroud byla v roce 2010 odsouzena k osmi letům vězení za vedení teroristické organizace napojené na Al-Káidu. Podle soudu organizovala nábor bojovníků pro džihád. Bilal Soughir byl v roce 2008 odsouzen k trestu odnětí svobody pěti let za řízení teroristické skupiny a finanční podporu jednotlivců odcházejících do Iráku za účelem ozbrojeného džihádu.

V roce 2017 rozhodl belgický soud o odebrání jejich belgického občanství na základě zákona o občanství. Tento zákon umožňuje odejmout občanství osobám, které jej získaly naturalizací a „vážně selhaly ve svých povinnostech jako občané“.

Právní argumentace

Oba stěžovatelé namítali, že odebrání belgického občanství představovalo neoprávněný zásah do jejich soukromého života a ohrozilo jejich možnost setrvat v Belgii a využívat tamní práva a svobody. El Aroud navíc argumentovala porušením svého práva na rodinný život, neboť její dcera a vnučka jsou belgickými občankami.

Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva 

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) uznal, že opatření k odebrání občanství mohou představovat zásah do práva na respektování soukromého života podle čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech (Úmluva). Nicméně soud zdůraznil, že v případech týkajících se teroristických činů a jejich následků mají státy širokou pravomoc zasahovat do práv jednotlivců, pokud tyto činy ohrožují bezpečnost a hodnoty společnosti. Soud rovněž připomněl, že teroristická násilí představují vážnou hrozbu pro lidská práva, a proto je legitimní, že státy podnikají kroky proti osobám odsouzeným za teroristické činy, které přímo podkopávají základní hodnoty Úmluvy.

ESLP se tedy jednomyslně shodl, že odebrání belgického občanství stěžovatelům nepředstavovalo porušení čl. 8 Úmluvy. Soud dále dospěl k závěru, že opatření byla řádně posouzena nezávislým soudem, který poskytl relevantní a dostatečné odůvodnění. Stěžovatelé měli možnost obhájit se za podpory právníka, což zajistilo respektování procesních záruk.

Odebrání belgického občanství nevedlo k bezdomovectví dotyčných osob, protože obě zůstaly občany svých původních zemí (Maroka a Tuniska), a tudíž nedošlo k porušení mezinárodních standardů týkajících se odnětí státní příslušnosti. Soud rovněž konstatoval, že opatření bylo nezbytné v demokratické společnosti a odpovídalo závazkům Belgie chránit národní bezpečnost. Odebrání občanství bylo soudem vyhodnoceno jako opatření, které přiměřeně reflektovalo závažnost trestné činnosti stěžovatelů a nutnost ochrany veřejného pořádku.

Mimo hlavní argumentační linku ESLP také podotkl, že otázky týkající se udělování, ztráty nebo odebrání občanství jsou oblastmi, v nichž mají smluvní státy širokou diskreci. Příslušné soudní rozhodnutí o odebrání občanství bylo podle soudu v souladu s demokratickými normami a nešlo o nadměrný zásah do práv stěžovatelů.

Soud rovněž rozhodl, že čl. 2 Protokolu č. 7, který zaručuje právo na opravný prostředek v trestních věcech, není v případě odebrání občanství aplikovatelný. Odebrání občanství totiž není považováno za trestní opatření, ale za administrativní rozhodnutí spojené s otázkami národní bezpečnosti.

Závěr

Rozhodnutí ESLP potvrzuje, že státy mají široký prostor pro odebrání občanství osobám, které se dopustí závažných trestných činů, jako je terorismus, a to v souladu s ustálenou judikaturou, která uznává právo států chránit svou národní bezpečnost, i když to znamená omezení práv jednotlivců. Soud se opírá o předchozí rozhodnutí, kde byly zásahy do práv jednotlivců za účelem ochrany veřejného pořádku považovány za legitimní, pokud nevedou k nepřiměřenému zásahu. Tento rozsudek tedy spadá do rámce stabilní právní praxe ESLP, přičemž potvrzuje pokračující trend, že státy mají pravomoc chránit bezpečnost, aniž by to výrazně porušovalo lidská práva.

 

 

Zdroj:

Evropský soud pro lidská práva. (2024, prosinec). Tisková zpráva ESLP č. 288 [tisková zpráva]. Získáno z: https://hudoc.echr.coe.int/eng-press#%7B%22fulltext%22:%5B%22El%20Aroud%22%5D,%22itemid%22:%5B%22003-8107253-11344790%22%5D%7D

Fotografie:

Belgický soud rozhodl o odnětí občanství. Angels & Belgian flags, Martyrs' Square - Place des Martyrs - Martelaarsplaats, Brussels, Belgium, autor: Dr Les Sachs, 24. říjen 2009, zdroj: Flickr, CC BY 2.0.