Na podzim minulého roku se v České republice konaly krajské a senátní volby, které se jako obvykle neobešly bez volebních stížností. Těch se u správních soudů sešly více než tři desítky. Případ hnutí STAČILO!, které zpochybnilo výsledky voleb v Libereckém kraji, se dokonce dostal až k Ústavnímu soudu.

Zatímco v jedenácti krajích měli představitelé hnutí STAČILO! po posledních krajských volbách důvod k oslavám, v Libereckém kraji utrpěli trpkou porážku. Volební strana zde totiž získala 4,99 % hlasů a k překročení uzavírací klauzule jí tak chyběla podpora pouhých devíti voličů. 

Hnutí se proto obrátilo na libereckou pobočku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Svým návrhem se domáhalo vyslovení neplatnosti volby kandidátů do krajského zastupitelstva, eventuálně vyslovení neplatnosti voleb jako takových. Návrh se opíral zejména o sedm čestných prohlášení, v nichž voliči dosvědčili možná pochybení okrskových volebních komisí při sčítání hlasů. Tato pochybení pak měla být dle návrhu napravena přepočtením hlasů ve všech volebních okrscích, případně alespoň v těch, ve kterých hnutí obdrželo pět či méně hlasů.

Krajský soud však návrh na vyslovení neplatnosti voleb zamítl. Uvedl, že předložená čestná prohlášení nepředstavovala dostatečně významnou indicii, která by byla sama o sobě schopná vyvrátit presumpci správnosti volebních výsledků. Pouze z jednoho čestného prohlášení vyplývalo možné pochybení o nezapočtení hlasu; zbylá upozorňovala „pouze“ na pochybení při zohledňování preferenčních hlasů, což však na celkový výsledek voleb nemohlo mít žádný vliv.

Co na to Ústavní soud?

Hnutí STAČILO! napadlo usnesení krajského soudu ústavní stížností, a to pro tvrzené porušení zásady rovnosti a zákazu diskriminace, porušení volebního práva a svobodné soutěže politických sil, jakož i principu vlády většiny respektující ochranu menšin a práva na soudní ochranu. Nadto stěžovatel poukázal na možné porušení materiálního jádra Ústavy. To ale první senát Ústavního soudu, složený z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jaromíra Jirsy, označil jako „zjevně přehnané tvrzení“.

Ústavní soud v napadeném usnesení nicméně shledal porušení práva na spravedlivý proces. Ačkoliv se Ústavní soud ztotožnil s názorem krajského soudu, že pokud by se prokázala tvrzení uvedená v čestných prohlášeních, neměl by tento fakt dopad na výsledek voleb, krajský soud dle něj pochybil, jestliže se spokojil pouze s tímto závěrem. Čestná prohlášení totiž neměla prokazovat pouze konkrétní pochybení, nýbrž doložit nesprávný postup volebních komisí při sčítání hlasů. Jinými slovy – pokud bylo prokázáno, že komise skutečně několikrát chybovaly, lze předpokládat, že mohly chybovat i při (ne)započtení vyššího počtu hlasů.

Čestná prohlášení tedy dle Ústavního soudu představovala dostatečně významnou indicii, která byla způsobilá vyvrátit presumpci správnosti vyhlášených výsledků voleb. Tím, že krajský soud nepřezkoumal volební dokumentaci okrsků, jichž se tato indicie týkala, došlo z jeho strany k porušení práva na spravedlivý proces. Ústavní soud proto napadené usnesení zrušil.[1]

Některé argumenty stěžovatele však Ústavní soud důrazně odmítl – kupříkladu námitku, že bylo hnutí STAČILO! krajským soudem záměrně postiženo za historické křivdy. Toto tvrzení označil za „zcela neopodstatněné a nemístné“. Byl to dle něj právě stěžovatel, který danou domněnku vykonstruoval, byť v napadeném rozhodnutí nebyla uvedena žádná skutečnost, která by nasvědčovala jeho účelovosti.

Možné důsledky volebního nálezu

Závěry Ústavního soudu můžeme do jisté míry zobecnit. Lze konstatovat, že volební soud nemá bez dalšího povinnost provádět při rozhodování o volební stížnosti přepočet hlasů. Ten je povinen provést pouze tehdy, existuje-li v daném případě tzv. zvláště významná indicie, která je schopna vyvolat důvodné pochybnosti o správnosti volebních výsledků.[2] Tato indicie přitom nemusí dokládat konkrétní pochybení, které mohlo mít samo o sobě vliv na výsledek voleb, ale postačí, pokud implikuje možné chyby volební komise při sčítání hlasů. 

Jako jeden z faktorů, který podporuje závěr o nutnosti přezkumu volebních výsledků, označil Ústavní soud také nízký počet hlasů, jenž stěžovateli chyběl pro postup do skrutinia. Jestliže je počet hlasů potřebný k překonání volební klauzule nízký, je tím spíše nutné pečlivě zohlednit každou indicii, která vyvolává pochybnosti o volebním výsledku.

Z nálezu rovněž vyplývá, že ochrana pasivního volebního práva navrhovatele, resp. stěžovatele, nesmí být podmíněna jeho přítomností ve volební komisi. Pokud stěžovatel nevyužije svého práva delegovat členy okrskových volebních komisí, komplikuje to sice jeho možnost efektivně kontrolovat proces hlasování a zjišťování volebních výsledků, tato skutečnost však nemůže mít vliv na míru soudní ochrany jeho práv.

 

 

Poznámky

[1] Nález Ústavního soudu ze dne 11. prosince 2024 sp. zn. I. ÚS 2931/24.

[2] Ústavní soud v této souvislosti odkazuje na své usnesení ze dne 22. ledna 2019 sp. zn. II. ÚS 4169/18, bod 15.

Zdroje

Nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2024 sp. zn. I ÚS 2931/24. Dostupné z: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2024/1-2931-24_AN.pdf

Kuželová, M. (2024, říjen). Kampaň SPD i pletichy. Soudy přijaly přes 30 stížností na volby. Novinky.cz. Získáno z: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-kampan-spd-i-pletichy-soudy-prijaly-pres-30-stiznosti-na-volby-40491820

Ústavní soud. (2024). Ústavní soud vyhověl volební straně STAČILO!, která zpochybňovala výsledky voleb v Libereckém kraji. Případ se tak vrací k volebnímu soudu. Dostupné z: https://www.usoud.cz/aktualne/ustavni-soud-vyhovel-volebni-strane-stacilo-ktery-zpochybnovala-vysledky-voleb-v-libereckem-kraji-pripad-se-tak-vraci-k-volebnimu-soudu

Volby.cz. (2024). Volby do zastupitelstev krajů konané 20. 9. – 21. 9. 2024. Dostupné z: https://www.volby.cz/app/kz2024/cs/statistics

Fotografie

Případ hnutí STAČILO! se dostal až před ÚS. Budova Ústavního soudu v Joštově ulici v Brně, autor: Kirk, 28. březen 2009, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY 2.5.