Vzhledem k návrhu zákona o hromadných řízeních, který je momentálně v meziresortním připomínkovém řízení, je model hromadného řízení aktuálním tématem na poli civilního procesního práva. Zákon se vláda chystá přijmout i přesto, že Evropská unie připravuje vlastní úpravu v podobě směrnice o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů, kterou členské státy budou muset v budoucnu transponovat. 

Vymezení modelu  

Hromadné řízení umožňuje společně projednat a rozhodnout spory týkající se práv nebo oprávněných zájmů více osob se stejným či obdobným skutkovým nebo právním základem. Tento typ řízení představuje právní institut, který slouží k zajištění lepšího přístupu k justici všem osobám, pro něž by individuální vymáhání práv bylo jinak ztrátové. Cílem jeho zavedení je vypořádat se se společenskými a právními oblastmi s tzv. difúzní škodou, tj. s takovými případy, ve kterých se v zásadě většina utrpěných újem nevymáhá a nezákonně získaný užitek tak zůstává u škůdce. S tím však souvisí otázka, zda je česká společnost vůbec připravena na uplatňování těchto bagatelních nároků? 

Vláda svůj apel na brzké zavedení hromadného řízení odůvodňuje zejména tím, že je Česká republika jednou z mála zemí v Evropské unii, která v rámci úpravy civilního procesního práva nemá zakotvené hromadné žaloby a zároveň se snaží poukázat na své úsilí o odlehčení práce soudů a zrychlení průběhu řízení. Tento argument je však dosti diskutabilní, jelikož věcně příslušné krajské soudy budou v počátku zatíženy seznamováním se s novým modelem. Historicky bylo možné takový nárůst práce vidět již při přijetí insolvenčního zákona.

Zahraniční inspirace

Ministerstvo spravedlnosti se při sestavování návrhu zákona o hromadných řízení inspirovalo zahraničními úpravami, a to zejména rakouskou a německou. V těchto zemích jsou hromadné žaloby hojně využívány. Zvláštností je, že zatímco česká úprava má být zakotvena v samostatném zákoně, ani jedna ze zmiňovaných zemí nemá samostatnou obecnou právní úpravu hromadných žalob. Rakousko využívá model skupinové litigace, tzv. Austrian model of group litigation, který je možné aplikovat na veškeré typy skupinových žalob k náhradě škody. Je založen na předání žalobních nároků jednotlivými žalobci společnosti (povětšinou se jedná o společnost zastupující spotřebitele), která pak žalobní nároky sama prostřednictvím samostatné žaloby vymáhá.

V německé procesní praxi jsou pak využívány tzv. vzorové žaloby, a to pouze v případě investičních žalob, které jsou upraveny zákonem o vzorových žalobách při kapitálových trzích. Tento mechanismus funguje úplně na jiném principu než v Rakousku. Soud nejdříve rozhodne v jedné věci – vydá tzv. „vzorové rozhodnutí“, které je pak závazné pro ostatní individuální případy. Výhodou je, že spotřebitelé mohou nechat soudem bezplatně přezkoumat, jaké jsou šance na to, aby dostali náhradu. Procesní riziko přitom nenesou spotřebitelé, ale sdružení, které proces vede.

Nejblíže je ale navrhované úpravě ta polská, která se stejně jako ta naše, prozatím vztahuje pouze na ochranu spotřebitelských práv. U obou právních úprav se přitom v budoucnu plánuje rozšíření věcné působnosti na všechny soukromoprávní vztahy. Polská úprava nabízí výběr ze dvou možností, buď jedna společnost ze žalobců podává žalobu hromadně za všechny, a nebo nezávislá společnost podává hromadnou žalobu za všechny žalující společnosti či jednotlivce. 

Dvě formy hromadných řízení 

Základem vládního návrhu je ale anglosaská úprava hromadných žalob, která je založena na dvou modelech, a to tzv. opt-in (přihlašovací) a opt-out (odhlašovací) řízení.  I přes apel na vládu a silnou kritiku odhlašovacího řízení je i tento model ve vládním návrhu podpůrně upraven, tzn. že primárně bude využíváno řízení přihlašovací, pokud zákon výslovně nestanoví, že se jedná o případ s odhlašovacím řízením. 

Přihlašovací řízení dává možnost všem poškozeným, kteří chtějí uplatnit stejný nárok vůči jednomu žalovanému, aktivně jednat a přihlásit se k ochraně svých soukromých práv. 

Odhlašovací řízení je naopak postaveno na tom, že je nahrazena autonomie vůle jednotlivce a všechny dotčené osoby jsou automaticky považovány za žalující stranu, pokud se samy neodhlásí. Zde je pak podmínkou podání žaloby alespoň 50 poškozených. Tento model je silně kritizován právě proto, že jeho podstata popírá základní soukromoprávní principy jako právě autonomii vůle jedince či zásadu vigilantibus iura (právo náleží bdělým). Taktéž je u tohoto modelu nutné poukázat na možný rozpor s čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod, který je postaven na aktivním jednání jedince v možnosti domáhat se svého práva. Kritika tohoto modelu spočívá ve snaze zabránit situacím, v nichž by mohlo dojít k tomu, že jedinec, který se však nedozvěděl, že je subjektem řízení a neodhlásil se z něj, by byl v případě neúspěchu povinen se podílet na nákladech řízení. 

Omezené věcné vymezení

Původní návrh zahrnoval možnost využít hromadné řízení pro všechny soukromoprávní spory, s výjimkou těch řízení, ve kterých není možné uzavřít soudní smír a těch, kde se uplatňuje nárok na náhradu škody vůči státu za nesprávný úřední postup. To bylo vnímáno jako poněkud experimentální legislativní krok, jelikož jednotlivé oblasti soukromého práva jsou velmi diferencované. Po vzoru jiných zahraničních úprav a po silné kritice odborné veřejnosti došlo však ke změně návrhu a jeho věcnému omezení pouze pro spory, které vyplývají z právních poměrů mezi podnikateli a spotřebiteli. Až v budoucnu se ukáže, zda je vhodné aplikovat tento typ řízení i na další soukromoprávní spory. 

 

Zdroje 

Návrh zákona o hromadném řízení (dostupný zde: https://apps.odok.cz/veklep-detail?pid=KORNBA9EXSST ).

Česká advokátní komora, 2018, Hromadné žaloby EU - stanovisko CCBE a rešerše, ( dostupné zde: https://www.cak.cz/assets/priloha_3_2018_06_11.pdf ).

Fotografie 

Ilustrační fotografie, autor: succo, 8.června 2015, zdroj: Pixabay, CC0, editace: ořez.