V roce 2020 se novým českým zástupcem u Soudního dvora EU stal soudce Jan M. Passer. O rok později byla novou soudkyní Evropského soudu pro lidská práva zvolena Kateřina Šimáčková. Jejich jmenování předcházel dlouhý proces výběru nejprve na vnitrostátní, a následně na mezinárodní úrovni. Jednotlivé fáze výběrového řízení mají zajistit, že kandidáti naplňují všechna formální i materiální kritéria, a že výsledný kandidát je skutečně nejlepší volbou pro plnění této funkce. 

Soudní dvůr Evropské unie

Soudní dvůr Evropské unie (dále „SDEU”) se skládá ze dvou soudů, Soudního dvora a Tribunálu. Počet soudců Soudního dvora je roven počtu členských států EU, zatímco Tribunál sestává ze dvou soudců z každé členské země. Základní podmínky pro výběr soudců stanoví čl. 253 a 254 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“). Soudci SDEU jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a které splňují všechny požadavky nezbytné k výkonu nejvyšších soudních funkcí v jejich zemích nebo jsou obecně uznávanými znalci práva. Soudci jsou voleni na dobu 6 let a mohou být jmenováni opakovaně.

Nominace kandidáta členským státem

Prvním krokem v procesu výběru soudců SDEU je nominace kandidáta členským státem. V České republice upravuje harmonogram, průběh výběrového řízení a požadavky na osobu kandidáta usnesení vlády pod názvem: Pravidla pro výběr kandidátů na funkci soudce Soudního dvora Evropské unie z července 2011. Kandidáti absolvují ústní pohovor před devítičlennou odbornou komisí, která komplexně prověří jejich předpoklady pro výkon funkce soudce a zjistí jejich motivaci.[1] Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny poté projedná nejvhodnějšího kandidáta a jeho dva náhradníky. Ministr spravedlnosti následně předkládá jejich návrh ke schválení vládě. Pokud vláda návrh neschválí, výběrové řízení se opakuje.

Posouzení kandidáta Výborem 255

Na základě nominace ze strany členského státu předstupuje kandidát před tzv. Výbor 255, zřízený článkem 255 SFEU. Tento výbor, složený ze sedmi osob vybraných mezi bývalými členy SDEU, nejvyšších vnitrostátních soudů a obecně uznávanými právníky, vydává stanovisko k vhodnosti kandidátů. V aktuálním složení zasedá také místopředsedkyně Nejvyššího správního soudu Barbara Pořízková. Ze zpráv o činnosti Výboru 255 vyplývá, že při svém uvážení zohledňuje především právní kvalifikaci kandidáta, jeho odborné zkušenosti, jazykové dovednosti, schopnost pracovat v kolektivu a jeho nezávislost a nestrannost.

Jmenování kandidáta členskými státy

Nezávazné stanovisko Výboru 255 je následně rozesláno zástupcům vlád všech členských států. Pokud je stanovisko doporučující, nominace kandidáta se zařadí na program jednání přípravného orgánu Rady EU COREPER II. V této formaci zastupují vlády členských států stálí představitelé jednotlivých členských států při EU. Pro schválení nominace je vyžadována jednomyslná podpora všech členských států.

Evropský soud pro lidská práva

Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) je mezinárodní soud se sídlem ve Štrasburku, zřízený v roce 1959 na základě Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (dále jen „Úmluva“). ESLP sestává z 46 soudců [1], z nichž každý reprezentuje členský stát Rady Evropy. Soudci jsou voleni na období 9 let, přičemž nemohou být zvoleni znovu. Členské státy mají při výběru poměrně volnou ruku, neboť čl. 21 Úmluvy pouze stanoví, že soudci musí mít vysoký morální charakter, a dále buď splňovat podmínky vyžadované pro výkon vysokých soudních funkcí nebo být uznávanými právníky. Každý členský stát předloží Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy tři vhodné kandidáty.

Nominace tří kandidátů členským státem

Výběr těchto kandidátů se v České republice řídí revidovaným usnesením vlády Pravidla pro výběr kandidátů na funkci soudce Evropského soudu pro lidská práva z června 2020. Po ústním pohovoru před devítičlennou komisí[2] schvaluje tři nejvhodnější kandidáty na návrh ministra spravedlnosti vláda. Celoevropským úskalím systému se třemi kandidáty je, že členským státům umožňuje prosadit svého preferovaného kandidáta tak, že ze dva ze tří vybraných uchazečů jsou o poznání slabší.[3]

Posouzení kandidátů Poradním panelem

Poradní panel (dále jen “Panel”) sestává ze sedmi nezávislých odborníků z řad bývalých soudců ESLP, národních nejvyšších soudů nebo obecně uznávaných právníků. Úlohou Panelu je nezávisle posoudit, zda navržení kandidáti naplňují předepsaná kritéria. Jeho členové si mohou od členského státu vyžádat doplňující informace v případě, že mají pochybnosti o některém z kandidátů nebo o transparentnosti národního výběrového řízení. Ve výběrovém řízení v letech 2011/2012 si Panel takto vyžádal detailnější informace o práci Zdeňka Kühna, protože se s ohledem na věk kandidáta chtěl ujistit o jeho dostatečných soudních zkušenostech.[4] Výstupem posouzení expertním panelem jsou nezávazná stanoviska určená vládám členských států i Parlamentnímu shromáždění. Zda se jimi budou řídit, je však zcela na jejich uvážení, což vyvolává pochybnosti o potřebnosti existence Panelu. 

Volba soudců Parlamentním shromážděním

Parlamentní shromáždění je hlavní poradní orgán Rady Evropy, který z navržených kandidátů  volí většinou odevzdaných hlasů soudce ESLP. Volbě předchází rozhovory kandidátů s Výborem pro volbu soudců ESLP, který prověřuje jejich jazykové kompetence i věcné znalosti. Po pohovorech vydá Výbor doporučení, přičemž může celou kandidátní listinu zamítnout, pokud má za to, že ne všichni kandidáti splňují stanovené podmínky nebo má pochybnosti o transparentnosti vnitrostátního výběrového řízení.

Závěr

Celý proces výběru soudců SDEU a ESLP probíhá v několika fázích nejprve na národní a poté na mezinárodní úrovni, přičemž v různé míře zohledňuje jak odborné, tak politické aspekty. Pro kandidáta bez politické podpory by totiž výběrový proces skončil už na národní úrovni. Výběr soudců SDEU a ESLP probíhá do jisté míry podobně, ale zásadně se liší zejména v počtu nominovaných kandidátů a dále (ne)možností znovuzvolení. Nemožnost opakovat mandát soudců u ESLP má za cíl poskytnout větší záruku jejich nezávislosti. Neúspěch u expertního Výboru znamená v případě SDEU definitivní konec kandidatury, zatímco kandidát na soudce ESLP může v případě nedoporučení Panelem doufat v politickou podporu a své zvolení. Kandidáti na soudce ESLP musí na Parlamentní shromáždění zapůsobit a přesvědčit většinu hlasujících o tom, že se na funkci hodí nejvíce. V této fázi je tak štrasburský systém volby mezi třemi konkurenty o poznání političtější než schválení nominace soudce SDEU členskými státy.[5]

Cílem procesu je podrobit kandidáty stanoveným kritériím, jejichž naplnění má zajistit dostatečně kvalifikovaného a vhodného soudce. V případě ESLP jsou pomocí soft-law vyjádřena také další kritéria, zejména důraz na genderově vyvážené obsazení soudu. Žádoucí by bylo dosáhnout také věkové, rasové a názorové rozmanitosti a různých profesních původů kandidátů, což je ale při současném způsobu výběru soudců nereálné. V takovém případě by se totiž musela pozornost při výběru soudců přeorientovat z jednotlivců na celkové složení soudu.[6]

 

Poznámky

[1] Rada Evropy v roce 2022 vyloučila Rusko kvůli invazi na Ukrajinu

[2] Komisi tvoří ministr spravedlnosti, který je současně předsedou komise, ministr zahraničních věcí, vládní zmocněnec pro zastupování ČR před ESLP, předsedové Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, veřejný ochránce práv a dále dva členové, z nichž jednoho jmenuje předseda České advokátní komory a druhého děkani právnických fakult.

[3] Vikarská, Z. (2018). Výběr soudců evropských soudů: Rozhoduje odbornost, či politika? Str. 30.

[4] Ulrychová, J. Výběr soudců Evropského soudu pro lidská práva: případ České republiky. Str. 36.

[5] Vikarská, Z. (2018). Výběr soudců evropských soudů: Rozhoduje odbornost, či politika? Str. 35.

[6] Horáková, M. Výběr soudců ESLP – jaká kritéria se aplikují na národní úrovni a v Radě Evropy? Str. 97.

Zdroje

Horáková, M. Výběr soudců ESLP – jaká kritéria se aplikují na národní úrovni a v Radě Evropy? (diplomová práce). Dostupné z https://is.muni.cz/th/z6xww/Diplomova_prace_Michaela_Horakova.pdf.

Janečková, V. Výběr soudců Soudního dvora Evropské unie v souvislosti se zavedením článku 255 SFEU (diplomová práce). Dostupné z https://theses.cz/id/via1k5/DP_Janekov.pdf.

Parliamentary Assembly. (2021). PACE elects Katerina Šimáčková judge to the European Court of Human Rights in respect of the Czech Republic. Získáno z https://pace.coe.int/en/news/8443/pace-elects-katerina-simackova-judge-to-the-european-court-of-human-rights-in-respect-of-the-czech-republic.

Stiansen, Ø. (Non)Renewable Terms and Judicial Independence in the European Court of Human Rights. The Journal of Politics, 84 (2), 992-1006.

The Committee provided for in Article 255 of the Treaty on the functioning of the European Union. (2017). Fourth Activity Report. Dostupné z https://curia.europa.eu/jcms/upload/docs/application/pdf/2017-03/rapport_activite__c255_-_en.pdf.

Ulrychová, J. Výběr soudců Evropského soudu pro lidská práva: případ České republiky (bakalářská práce). Dostupné z https://is.muni.cz/th/bhiir/Vyber_soudcu_Evropskeho_soudu_pro_lidska_prava-_pripad_Ceske_republiky.pdf.

Vikarská, Z. (2018). Výběr soudců evropských soudů: Rozhoduje odbornost, či politika? Jurisprudence, 2018 (6), 22-36.

Vláda České republiky. (2017). Pravidla pro výběr kandidáta na funkci soudce soudního dvora Evropské unie. Dostupné z: https://justice.cz/documents/12681/1849546/Pravidla_pro_v%C3%BDb%C4%9Br_soudce_SD_EU_-_%C3%BApln%C3%A9_zn%C4%9Bn%C3%AD_2017.pdf/b19a8101-51d1-4244-b484-1657aad1764a.

Vláda České republiky. (2020). Pravidla pro výběr kandidátů na funkci soudce Evropského soudu pro lidská práva. Dostupné z: https://justice.cz/documents/12681/2375245/Usnesen%C3%AD+vl%C3%A1dy_2020-648_p%C5%99%C3%ADloha.pdf/c461fcbe-6e69-47c3-83fd-259cd0ea9ad0.

Fotografie

Soudci ESLP nemohou vykonávat jinou činnost neslučitelnou s jejich nezávislostí a nestranností. Courtroom European Court of Human Rights 03, autor: Adrian Grycuk, 8. října 2014, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 PL DEED.