Nejvyšší správní soud koncem února tohoto roku zrušil část rozsudku Městského soudu v Praze, která se týkala emisí skleníkových plynů. Podle NSS není přílišná proaktivita ze strany soudů v současné situaci vhodná. V České republice doposud nebyl přijat speciální klimatický zákon. 

Jak jsme se mohli dočíst v jednom z předchozích čísel Bulletinu (viz Bulletin červenec-srpen 2022, s. 39), tzv. klimatickou žalobu podalo několika subjektů. Vůdčí roli zde zastává spolek Klimatická žaloba ČR.[1] Žalobou bylo státu vytknuto, že není dostatečně aktivní v rámci ochrany životního prostředí. Klíčovou otázkou bylo přijímání opatření vedoucích ke snižování emisí skleníkových plynů (mitigace) a přizpůsobování se změnám klimatu (adaptace). Podle žalobců vláda a ministerstva tyto povinnosti neplní. 

Žalobci se u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhali toho, aby určil, že se žalovaní dopouštějí nezákonného zásahu do jejich veřejných subjektivních práv a také toho, aby uložil žalovaným povinnost od toho upustit. Namítali též zásah do palety základních práv, zejména práva na příznivé životní prostředí [2], práva na život [3], práva na ochranu zdraví [4] a další. Vzhledem k absenci rámcového klimatického zákona žalobci postavily svá tvrzení na znění Pařížské dohody [5] a evropského klimatického zákona [6]. Ten má za cíl dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050 a snížit čisté emise skleníkových plynů do roku 2030 nejméně o 55 % ve srovnání s rokem 1990.

Relativně nadějný výsledek před městským soudem

Městský soud žalobě zčásti vyhověl pravomocným rozsudkem v červnu minulého roku.[7] Konstatoval, že kroky, které doposud učinila Česká republika v souvislosti se snižováním emisí a zmírňováním klimatických změn, nebyly dostatečné. Dále uvedl, že je povinností příslušných ministerstev, aby omezovala emise skleníkových plynů, což neplní dostatečně. Je proto potřeba, aby přijala dodatečná opatření.

Co se týče otázky přizpůsobování se změnám klimatu, výsledek již pro žalobce tolik zdárný nebyl. Jejich související námitky totiž byly soudem zamítnuty jako nedůvodné. Se stejným osudem se setkala i část žaloby směřující proti vládě, protože soud neshledal vládu jako správní orgán podle soudního řádu správního.[8]

Kasační stížnosti

Proti rozhodnutí městského soudu podala žalovaná ministerstva kasační stížnosti. Jako první tak učinilo Ministerstvo životního prostředí, které veřejnosti sdělilo, že všechny své klimatické závazky plní.

Kasační stížností rozsudek městského soudu napadli také žalobci.[9] V té například poukázali na to, že soud dospěl k nesprávnému závěru ohledně rozsahu povinnosti žalovaných dosáhnout snížení emisí CO2 a nesprávně nedovodil povinnost žalovaných směřovat svou činnost k dosažení klimatické neutrality. Rovněž namítali, že soud nesprávně posoudil právní otázku, když dovodil příliš nízký cíl snížení emisí CO2 a nesprávně posoudil též otázku plnění povinností žalovaných v oblasti adaptace na změnu klimatu. Konečně argumentovali, že soud postupoval nesprávně, když neshledal povinnost žalovaných dosáhnout klimatické neutrality.[10]

Rozsudek Nejvyššího správního soudu

Nejvyšší správní soud [11] v dané věci zrušil dva klíčové výroky městského soudu. Prvním je, že nestanovení konkrétních opatření s cílem snížit emise skleníkových plynů žalovanými je nezákonné. Druhým a na předchozí bezprostředně navazujícím je zákaz žalovaným v takovém jednání pokračovat. Zjednodušeně řečeno došlo ke zrušení částí, které se vztahovaly k otázce snižování emisí.

Proč nerozhodl jinak?

Nejvyšší správní soud své závěry stavěl především na skutečnosti, že jak v rámci mezinárodního a unijního práva, tak v rámci vnitrostátního práva nelze nalézt jasně stanovenou povinnost českých orgánů veřejné moci činit žalobci požadovaná opatření. 

K argumentaci Pařížskou dohodou uvedl především skutečnost, že v rámci Evropské unie se jedná o kolektivní závazek, nikoliv o závazek každého jednotlivého členského státu, který by České republice stanovoval přesně vymezenou úroveň snížení emisí skleníkových plynů, kterých by byla povinna dosáhnout. Opačné závěry by navíc přímo popřely kolektivní povahu tohoto závazku.

Ve své argumentaci také poukázal na legislativní a politická jednání v rámci Evropské unie, která se přímo týkají závazků členských států dotýkajících se snižování emisí skleníkových plynů. Předčasné zásahy ze strany soudů by v současné situaci byly nevhodné, jelikož by mohly zúžit potřebný manévrovací prostor pro posuzování a vyjednávání.

Co se mezinárodní a ústavní garance lidských práv týče, soud uvedl, že zejména vzhledem k přílišné obecnosti jejich zakotvení v tomto kontextu zatím nelze říci, že by žalovaní porušovali taková práva tím, že specificky nesnižují emise skleníkových plynů právě o 55 %.

Závažnost globálního oteplování Nejvyšší správní soud nepopřel, ba právě naopak poukázal na palčivost tohoto tématu. Zdůraznil i mezinárodní konsensus nad nutností řešit tuto problematiku. Při svém rozhodování však zkrátka nemohl opomíjet limity soudního rozhodování a dělbu státní moci.

V kontextu argumentace žalobců prameny mezinárodního práva Nejvyšší správní soud uvedl, že mezi mezinárodními lidskoprávními závazky České republiky zatím nefiguruje specifické právo na příznivé životní prostředí. Dále pak poukázal na absenci speciálního českého klimatického zákona.

Klimatický zákon

V České republice doposud nebyl přijat speciální klimatický zákon. Různým strategickým dokumentům tak schází zastřešující zákon, který by pevně stanovil cíle při snižování emisí. Více než 10 zemí světa však již takový zákon přijalo. Mezi ně patří například Španělsko, Švýcarsko a Norsko. Ke vzniku návrhu klimatického zákona došlo i v sousedním Slovensku, což může být pro Českou republiku motivací.

Klimatický zákon, pokud by byl přijat, by se mohl stát klíčovým při přezkumu zákonnosti postupů správních orgánů při boji s klimatickou změnou. Soudy by tak měly k dispozici konkrétnější úpravu, která by jim poskytovala potřebné měřítko.

Co můžeme čekat dále?

Momentálně je na městském soudu, aby rozhodl o daných otázkách znovu. Uvidíme, co nám budoucí vývoj nabídne a zdali se žalobcům případně podaří doplnit jejich žalobu o údaje o konkrétních oblastech, ve kterých mělo postupem žalovaných dojít ke konkrétnímu zásahu do jejich práv, jak Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku navrhl. Ten navíc nevylučuje, že od vydání rozsudku dojde ke změně právního řádu. 

Jak nyní rozhodne městský soud? Dostane se tzv. klimatická žaloba až k Ústavnímu soudu? Bude více obdobných žalob souvisejících s právem na příznivé životní prostředí? Odpovědi na tyto otázky nás teprve čekají.

 

Poznámky

[1] Více informací viz internetové stránky Klimatické žaloby ČR, z.s. https://www.klimazaloba.cz/.

[2] Čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

[3] Čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

[4] Čl. 31 Listiny základních práv a svobod.

[5] Čl. 2 odst. 1 písm. a) Pařížské dohody stanovuje cíl udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí, a to s navazujícím cílem, aby takový nárůst nepřesáhl hodnotu 1,5 °C.

[6] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 ze dne 30. června 2021, kterým se stanoví rámec pro dosažení klimatické neutrality a mění nařízení (ES) č. 401/2009 a nařízení (EU) 2018/1999 („evropský právní rámec pro klima“).

[7] Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2022, č. j. 14 A 101/2021-248.

[8] K tomu viz § 4 odst. 1 zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.

[9] I když ne v plném počtu. Jednalo se pouze o zapsaný spolek Klimatická žaloba ČR a obec Svatý Jan pod Skalou.

[10] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. února 2023, sp. zn. 9 As 116/2022-166 odst. 70-75.

[11] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. února 2023, sp. zn. 9 As 116/2022-166.

Zdroje

Achour, G. (2022). Klimatická žaloba: Podle rozhodnutí Městského soudu v Praze musí Česká republika zpřísnit opatření, která slouží ke zmírnění či zpomalení změny klimatu. Získáno z Klimatická žaloba: Podle rozhodnutí Městského soudu v Praze musí Česká republika zpřísnit opatření, která slouží ke zmírnění či zpomalení změny klimatu - Achour & Partners (achourpartners.com).

Břicháček, T. (2021). EVROPA: Evropský klimatický zákon. Získáno z EVROPA: Evropský klimatický zákon - Neviditelný pes (lidovky.cz).

Dostálová, K. (2022) Ministerstvo životního prostředí podalo kasační stížnost proti rozhodnutí o klimatické žalobě. Získáno z Ministerstvo životního prostředí podalo kasační stížnost proti rozhodnutí o klimatické žalobě — ČT24 — Česká televize (ceskatelevize.cz).

Chytil, D. (2023). Klimatická žaloba před Nejvyšším správním soudem: boj o klima pokračuje. Získáno z Klimatická žaloba před Nejvyšším správním soudem: boj o klima pokračuje (denikreferendum.cz).

Klimatická žaloba ČR z. s.. KLIMATIKCÁ ŽALOBA ČR: Skupinová žaloba na českou vládu. Získáno z Úvodní stránka – Klimatická žaloba ČR (klimazaloba.cz).

Krkoška, D. (2022). Ministerstva se kvůli klimatické žalobě obrátí na Nejvyšší správní soud. Získáno z Ministerstva se kvůli klimatické žalobě obrátí na Nejvyšší správní soud — ČT24 — Česká televize (ceskatelevize.cz).

Müllerová, H. (2022). První česká klimatická žaloba z velké části uspěla. Získáno z Komentujeme | Ústav státu a práva Akademie věd České republiky (cas.cz).

Nejvyšší správní soud. (2023). Tisková zpráva: Nejvyšší správní soud zčásti zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ve věci klimatické žaloby. Získáno z Nejvyšší správní soud zčásti zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ve věci klimatické žaloby — Nejvyšší správní soud (nssoud.cz).

Pancíř, T. (2023). Klimatický zákon není nic, co by mohlo být rychle „sfouknuté“, říká poslankyně Kocmanová. Získáno z Klimatický zákon není nic, co by mohlo být rychle ‚sfouknuté‘, říká poslankyně Kocmanová | iROZHLAS - spolehlivé zprávy.

Pařížská dohoda Úř. věst. L 282, 19.10.2016, s. 4—18.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. února 2023, sp. zn. 9 As 116/2022-166.

Šudová, D. (2022). Klimatická žaloba – český boj za lepší životní prostředí. Bulletin lidských práv, XIV. ročník (6. číslo), s. 39-40. Získáno z Bulletin červenec-srpen 2022.pdf (centrumlidskaprava.cz).

Usnesení č. 2/1993 Sb., předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. 

Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.

Fotografie

[1] Naše doba naše klima. Lípa u Vítova (2), autor: Jan Polák, 26. květen 2012, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0.,úpravy: ořez.