V červencovém rozsudku M.A. a ostatní proti Francii se Velký senát Evropského soudu pro lidská práva zabýval novou francouzskou úpravou prostituce, která kriminalizuje nákup sexuálních služeb. Na penalizaci klientů si stěžovalo 261 sexuálně pracujících, kterým se po přijetí zákona zásadně zhoršily pracovní podmínky. Nová úprava měla porušit jejich právo na život, právo nebýt mučen a právo na respektování soukromého života, které zahrnuje právo na osobní autonomii a sexuální svobodu.
Kriminalizace klientů
V roce 2016 Francie změnila svůj přístup k regulaci sexuální práce, když přijala zákon zaměřený na posílení boje proti systému prostituce a na podporu osob provozujících prostituci (zákon č. 2016-444), který kriminalizuje každý nákup sexuálních služeb, a to i mezi dospělými, kteří s tím souhlasí. Zákon je součástí francouzské politiky pro rovnost žen a mužů, která zahrnuje akce zaměřené na posílení boje proti systému prostituce, násilí na ženách a sexistickým stereotypům. Tento zákon je inspirovaný tzv. švédským modelem, který výslovně kriminalizuje klienty, nikoliv sexuálně pracující.
Zákon však od svého přijetí vyvolává značné kontroverze. Zejména sexuálně pracující a organizace hájící jejich zájmy upozorňují na škodlivé dopady na jejich pracovní podmínky a bezpečnost. V červnu 2018 několik organizací a jednotlivců požádalo předsedu vlády o zrušení vyhlášky spojené se zákonem č. 2016-444. Poté, co byla jejich žádost implicitně odmítnuta, se obrátili na Státní radu (Conseil d'État), která předložila otázku Ústavní radě (Conseil constitutionnel). Na základě závěrů Ústavní rady rozhodla Státní rada, že zákon neporušuje právo na respektování soukromého života, a není tedy protiústavní.
Zhoršené pracovní podmínky sexuálně pracujících
V roce 2019 podala skupina 261 žen a mužů různé národnosti, kteří se ve Francii legálně věnují prostituci, stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva (dále ESLP) proti rozhodnutím francouzských soudů, které potvrdily platnost zákona č. 2016-444. Zákon, který kriminalizuje nákup sexuálních služeb, má podle stěžovatelů negativní dopady na jejich životní podmínky. Sexuálně pracující namítají, že přišli o svoji autonomii a bezpečí. Jednotlivá svědectví poukazují zejména na zhoršené pracovní podmínky, bezpečnost a finanční situaci. Kriminalizace nákupu sexuálních služeb vedla k poklesu zájemců o tyto služby, což stěžovatele přinutilo přijímat rizikové klienty a praktiky, které by dříve odmítli. Tím se zvýšilo riziko přenosu pohlavních chorob a výskytu násilí.
Stěžovatelé tvrdí, že tento zákon vážně ohrožuje jejich fyzickou a duševní integritu garantované články 2 a 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (dále Úmluva). Nová legislativa navíc zasahuje do jejich práva na respektování soukromého života podle článku 8 Úmluvy, zejména pokud jde o osobní autonomii a sexuální svobodu. Stěžovatelé rovněž argumentují, že francouzský zákon je paternalistický a namísto ochrany a emancipace sexuálně pracujících zhoršuje jejich sociální a ekonomickou situaci.
Posouzení ESLP
V návaznosti na rozhodnutí o přijatelnosti stížnosti z června 2023 ESLP posuzoval, zda francouzský zákon porušuje právo na život, právo nebýt mučen, ale především právo na respektování osobního života. Soud konstatoval, že zákon má právní základ a sleduje legitimní cíle, jako je boj proti prostitučním a obchodním sítím, což odpovídá mezinárodním závazkům Francie. Francie patří mezi 25 členských států, které ratifikovaly Úmluvu OSN o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1949, jejíž preambule uvádí, že prostituce je "neslučitelná s důstojností a hodnotou lidské osoby". ESLP již dříve uvedl, že nucenou prostituci považuje za neslučitelnou s právy a důstojností lidské osoby a rovněž opakovaně zdůraznil význam boje proti obchodování s lidmi.
ESLP uznal, že problematika prostituce vyvolává velmi citlivá morální a etická dilemata, na která mají členské státy Rady Evropy a mezinárodní organizace značně rozdílné názory. Dále konstatoval, že Francie má při regulaci dobrovolné prostituce široký prostor pro uvážení, jelikož v této oblasti neexistuje obecný konsensus. Zdůraznil, že zákon byl přijat demokratickým procesem, který odrážel různé pohledy ve společnosti. ESLP také upozornil, že jeho úlohou není nahrazovat národní orgány při určování nejvhodnější politiky pro regulaci prostituce, ale pouze zjistit, zda Francie nepřekročila prostor pro uvážení v této oblasti. Obavy stěžovatelů ohledně zdravotních a bezpečnostních rizik byly navíc z velké části zohledněny během parlamentních debat a vedly ke zlepšením původního návrhu.
ESLP rovněž zdůraznil, že francouzský zákaz nákupu sexuálních služeb byl součástí komplexního přístupu zahrnujícího ochranná opatření pro osoby v prostituci, včetně zrušení trestného činu nabízení sexuálních služeb. Na závěr ESLP uvedl, že národní orgány mají povinnost neustále přehodnocovat svůj přístup k regulaci prostituce a přizpůsobovat se vývoji mezinárodních standardů. S ohledem na všechny výše uvedené úvahy dospěl soud jednomyslně k závěru, že francouzské orgány dosáhly spravedlivé rovnováhy mezi konkurujícími si zájmy a že nepřekročily své diskreční pravomoci. Z toho vyplývá, že nedošlo k porušení článku 8 Úmluvy.
Kriminalizace, legalizace, dekriminalizace nebo abolice?
Existují dva fundamentální postoje k prostituci. První postoj, vycházející z liberálního feminismu, přistupuje k prostituci jako k sexuální práci, přičemž klade důraz na autonomii vůle sexuálně pracujících a destigmatizaci dobrovolné prostituce. Jiná feministická interpretace vidí možnost svobodného nakládání se svou sexualitou jako formu osvobození od patriarchální kontroly nad ženskou sexualitou. Druhý přístup, vycházející z radikálního feminismu, považuje prostituci za důsledek genderové hierarchie. Vidí ženy jako oběti mužské dominance a sexuálního vykořisťování a poukazuje na zranitelnost zejména sociálně znevýhodněných osob v prostituci.[1]
Podobně existuje také několik modelů právní úpravy prostituce. Prohibice (kriminalizace) vychází z morálního a náboženského přesvědčení o nepřijatelnosti a škodlivosti prostituce. Východiskem radikálního feminismu je právě model kriminalizace poptávky, v němž jsou osoby v prostituci považovány za oběti sexuálního vykořisťování, a represe tak míří na klienty sexuálně pracujících. Nejrozšířenější právní úpravou je dekriminalizace prostituce s omezujícími opatřeními státu, která prostituci chápe jako společensky nežádoucí a neodstranitelný jev, ale vyhýbá se kriminalizaci sexuálně pracujících, neboť ta není efektivní, ani spravedlivá. Model legalizace a regulace prostituce coby výdělečné činnosti vnímá prostituci jako specifickou výdělečnou činnost, na kterou se ve větší či menší míře váže řada negativních jevů. Právní úprava podle tohoto modelu by proto měla regulovat a kontrolovat prostituci za účelem omezit negativní jevy s ní spojené. Nejliberálnější právní úpravou prostituce je dekriminalizace (legalizace) prostituce jako formy práce. Ideově se opírá o liberální feminismus, který uznává legální prostituci jako plnohodnotnou práci. Tento „nizozemský model“ se snaží o zlepšení postavení sexuálně pracujících ve společnosti a zvýšení jejich bezpečnosti.[2]
Základní myšlenkou severského modelu je, že zákaz nákupu sexu postupně sníží poptávku a tím i samotnou prostituci. Kritici švédského modelu však poukazují kromě paternalistického přístupu k sexuálně pracujícím také na nedostatek důkazů o kýžených dopadech na trh se sexuálními službami. Obraz žen jako bezmocných obětí v rukou mocných mužských obchodníků navíc posiluje genderové stereotypy, vytváří představu „ideální oběti“ a ignoruje výzvy, kterým čelí transgender a mužští pracovníci v prostituci.[3] Ačkoliv má švédský model řadu kritiků, Parlamentní shromáždění Rady Evropy jej ve své rezoluci z roku 2014 doporučilo jako nejúčinnější nástroj prevence a boje proti obchodování s lidmi. V roce 2014 schválil nezávaznou revoluci doporučující švédský model také Evropský parlament.[4]
Závěr
V rozsudku M.A. a ostatní proti Francii se ESLP poprvé zabýval tématem dobrovolné prostituce. V minulosti již zdůraznil potřebu ochrany obětí a účinného vyšetřování obchodování s lidmi, například v rozhodnutí J. a další proti Rakousku (2017), S.M. proti Chorvatsku (2020) nebo V.C.L. a A.N. proti Spojenému království (2021). V letošním rozsudku Krachunova proti Bulharsku soud rozhodl, že oběti obchodování s lidmi mohou požadovat od svých překupníků náhradu ušlého výdělku. Až nyní však ESLP přiznal smluvním státům široký prostor pro uvážení při regulaci dobrovolných sexuálních služeb. Jak zjistil srovnávací právní průzkum soudu ve 41 smluvních státech, v Evropě totiž neexistuje jednotný přístup k regulaci prostituce.
Poznámky
[1] Comte, J. (2013). Decriminalization of Sex Work: Feminist Discourses in Light of Research. Sexuality & Culture, 18(1), 196.
[2] Havelková, B. & Bellak-Hančilová, B. (2014). Co s prostitucí?: veřejné politiky a práva osob v prostituci. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), str. 47 – 49.
Zdroje
Comte, J. (2013). Decriminalization of Sex Work: Feminist Discourses in Light of Research. Sexuality & Culture, 18(1), 196-217.
Dempsey, M. M. (2010). Sex Trafficking and Criminalization in Defense of Feminist Abolitionism. University of Pennsylvania Law Review, 158(6), 1729-1778.
European Parliament. (2014, únor). Punish the client, not the prostitute [tisková zpráva]. Získáno z https://www.europarl.europa.eu/news/en/press-room/20140221IPR36644/punish-the-client-not-the-prostitute?quizBaseUrl=https%3A%2F%2Fquizweb.europarl.europa.eu.
Evropský soud pro lidská práva. (2024). Affaire M.A. et autres c. France. Dostupné z https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-235143.
Evropský soud pro lidská práva. (2024). Case of Krachunova v. Bulgaria. Dostupné z https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-229129.
Greif, E. (2023, září 12). Sex Workers in Strassburg [příspěvek na blogu]. Získáno z https://verfassungsblog.de/sex-workers-in-strassburg/.
Havelková, B. & Bellak-Hančilová, B. (2014). Co s prostitucí?: veřejné politiky a práva osob v prostituci. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON).
Fotografie
Kampaně po celém světě se snaží o destigmatizaci sexuální práce. SW_PARLIAMENT_PROTEST_080318_056, autor: juno mac, 4. červenec 2018, zdroj: Flickr, CC BY-NC-ND 2.0 DEED.
