Tento článek má za cíl poukázat na složitá politická a etická dilemata, která provází zakládání liberijského soudu pro válečné a hospodářské zločiny. Jsou to právě společenské zájmy, které brání dosažení konsensu o tom, jak správně naložit s dědictvím občanské války?

Libérií zmítaly válečné konflikty po několik let. Dvě občanské války mezi lety 1989 a 2003 nepřežilo zřejmě čtvrt milionu lidí. Většina obyvatel opustila své domovy, a kromě liberijských občanů trpěla také ekonomika země. Přesto to ale byla právě Libérie, které se skrze občanské války podařilo svrhnout diktátora Charlese Taylora, který byl odsouzen k 50 letům vězení za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.

Země samotná se poté dočkala demokratických voleb a došlo k rozvoji země, jehož vrcholem bylo zvolení Ellen Johnson-Sirleafové do prezidentského úřadu. Libérie se tak stala první africkou zemí, která si do nejvyšší funkce zvolila ženu. Momentálně se na pozici hlavy státu nachází již třetí prezident, a to Joseph Boakai.

Úřad pro zřízení soudu pro válečné a hospodářské zločiny

Prezident Boakai v květnu tohoto roku podepsal vládní nařízení, kterým zřídil Úřad pro zřízení soudu pro válečné a hospodářské zločiny (Úřad). Ředitelem Úřadu Boakai jmenoval Jonathana Massaquoie. Nicméně, v srpnu tohoto roku prezident své rozhodnutí zvrátil, Massaquoie odvolal a vyzval k rekonstrukci úřadu.

Rozhodnutí o jmenování Massaquoie přitom bylo velmi kontroverzní. Občanská společnost totiž poukazovala na to, že Massaquoi zastupoval manželku odsouzeného bývalého liberijského prezidenta Charlese Taylora, což podle nich představuje střet zájmů, který Massaquoimu brání v etickém výkonu funkce.

Kontroverze kolem spravedlnosti po válce

Libérií zmítá konflikt mezi národními zájmy a stranickou politikou. Na jedné straně národní zájmy směřují k potrestání zločinců odpovědných za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Na straně druhé však ve společnosti zaznívají obavy, aby se tato situace nevymkla kontrole a nenarušila dosažení míru. Někteří občané se totiž obávají, aby stíhání válečných zločinů pouze neobnovilo staré rány.

Boakai ovšem nemá snadnou pozici. Vytvořil širokou vládu, která spojuje různé politické síly, přičemž každá z těchto sil má jiný přístup k tranzitivní spravedlnosti, o níž článek pojednává níže. Boakaiova strategie začlenění politických oponentů do rozhodování zřejmě mohla ovlivnit i rozhodnutí prezidenta týkající se Massaquoie.

Tranzitivní spravedlnost jako klíč k pořádku?

Tranzitivní spravedlnost pokrývá celou škálu procesů a mechanismů spojených se snahou společnosti vyrovnat se s dědictvím minulých konfliktů, represí nebo porušování lidských práv, a to tak, aby byla zajištěna odpovědnost, spravedlnost a dosáhlo se usmíření. Tranzitní spravedlnost je proces, který vznikl jako soubor myšlenek v regionu Latinské Ameriky v období, kdy byla svržena řada vojenských junt a obnovována demokracie.

V Libérii lze však sledovat neočekávaný vývoj reagující na globální trend oslabování států a růstu moci nestátních aktérů včetně zločineckých skupin. Boj o moc mezi liberijskými politickými bloky, které se snaží zajistit svou vlastní agendu, vede ke stále většímu chaosu. Prezident Boakai ale nepochybně učinil krok k tomu, aby se právní proces v Libérii posunul směrem k zajištění spravedlnosti, kterou dosavadní právní systém nebyl s to poskytnout. 

Rekonstrukce Úřadu jako řešení?

Vhodný kandidát podle Organizace zastupující oběti občanských válek musí být vynikajícím právníkem s neporušenou morálkou a dobře se vyznat v libérijské ústavě a trestním právu. Na výběru ředitele se měli rovněž podílet zástupci OSN a ECOWAS (Ekonomické společenství západoafrických států). Obě organizace  se však rozhodly z výběrového řízení stáhnout a ponechat odpovědnost za výběr čistě na Libérii.

V následujících týdnech se očekává, že ministr spravedlnosti předloží prezidentovi seznam tří kandidátů, z nichž bude vybrán nový ředitel. Do jaké míry bude proces vnímán jako transparentní, závisí na tom, jak se prezident vyhne střetům zájmů a jak se vyrovná s politickými tlaky. V Libérii jsou politické strany často silně provázány s osobními a profesionálními zájmy, což může ovlivnit výběr vhodného kandidáta. Některé strany například mohou mít zájem na tom, aby se novým ředitelem stal někdo, kdo je politicky blízký jejich ideologiím, což by mohlo vyvolat obavy z politizace tohoto citlivého procesu. 

Prezident Boakai tak bude čelit výzvě, aby zajistil, že výběr ředitele Úřadu bude objektivní a zaměřený na kvalifikaci, nikoli na politickou příslušnost kandidátů. Je nutné se vyhnout situaci, kdy by byl nový ředitel vnímán jako nástroj určité politické strany nebo jako zástupce konkrétních zájmů, což by mohlo podkopat důvěru veřejnosti ve spravedlnost a nezávislost celého procesu.

Důkazní nouze?

Pokud se toto prezidentovi podaří, bude se Libérie potýkat s další výzvou, a to shromážděním důkazů. Vzhledem k době, která uplynula od občanských válek, a to zejména od té první, totiž nebude vůbec snadné jednotlivé trestné činy prokázat. Tato důkazní nouze se plně projevila při vyšetřování válečných zločinů v případě Geroge Boleyho Massaquoia. Svědci totiž často poskytovali protichůdné nebo nejasné výpovědi. To vedlo k otázkám o jejich přesnosti a spolehlivosti. Výzvou pro soudní systém je tedy nalezení způsobu jak zajistit, aby důkazy tohoto typu byly co nejpřesnější.

Jedním z klíčových zdrojů by mohl být archiv materiálů uložený v Georgia Tech Institutu v USA. Tento archiv obsahuje důkazy a dokumenty, které byly shromážděny během války a po ní a které by mohly být zásadní pro prokázání válečných zločinů, ať už jde o přímé důkazy nebo svědectví. I když podle současných právních předpisů tyto materiály nemohou být použity před uplynutím 20 let od jejich shromáždění, aktuální diskuze naznačují, že toto pravidlo nemusí být tak úplně neměnné. 

Cesta k spravedlnosti: Výzvy a naděje v Libérii

Je zřejmé, že celý proces vyrovnání se s minulostí Libérie bude nesmírně složitý a plný výzev. Jedním z největších problémů je nalezení konsensu ohledně toho, jakým způsobem by měla Libérie přistupovat k otázce spravedlnosti a smíření, zejména potýká-li se stále s následky dvou občanských válek. Doufejme však, že se obětem válečných zločinů a zločinů proti lidskosti konečně dostane po tolika letech zasloužené spravedlnosti. 

 

Zdroje

OHCR: Transitional justice and human rights. United Nations Human Rights Office of the High Commissioner. Dostupné z: https://www.ohchr.org/en/transitional-justice

Weah, A. (2024, květen). The evidence battleground for Liberia’s war crimes court. Justiceinfo.net. Dostupné z: https://www.justiceinfo.net/en/132466-evidence-battleground-liberia-war-crimes-court.html

Jaheim, T. (2024, září). Liberia: President Boakai’s Office Refutes Claims of War Crimes Executive Director Withdrawal. Front Page Africa. Dostupné z: https://frontpageafricaonline.com/news/liberia-president-boakais-office-refutes-claims-of-war-crimes-court-executive-director-withdrawal/

Cruvellier, T. (2024, únor). Massaquoi Affair: Epilogue to a fiasco. Justiceinfo.net. Dostupné z: https://www.justiceinfo.net/en/128015-massaquoi-affair-epilogue-fiasco.html

Davis, A. (2024, říjen). Deadline for Vetting WECC Office Boss Elapses with No Progress. Daily Observer. Dostupné z: https://www.liberianobserver.com/news/deadline-for-vetting-wecc-office-boss-elapses-with-no-progress/article_d0feced6-7fab-11ef-8205-1bcb73b00f32.html

Piah, M. J. (2024, září). President Boakai Sets Up Committee to Reconstitute the Leadership of the Office of War and Economic Crimes Court. The Ministry of Information, Cultural Affaits and Tourism, Government of the Republic of Liberia. Dostupné z: https://www.micat.gov.lr/index.php/media/press-releases/president-boakai-sets-committee-reconstitute-leadership-office-war-and

Weah, H. (2024, květen). The evidence battleground for Liberia’s war crimes court. Justiceinfo.net. Dostupné z: https://www.justiceinfo.net/en/132466-evidence-battleground-liberia-war-crimes-court.html

Fotografie

Joseph Nyumah Boakai, prezident Libérie. Vice-President of Liberia Addresses General Assembly, autor: Marco Castro, 25. září 2009, zdroj: Flickr, CC BY-NC-ND 2.0 DEED.