V dubnu bylo Nejvyšším správním soudem zrušeno opatření Ministerstva zdravotnictví o omezení obchodu a služeb. Stejně jako v minulých případech rušení opatření ke zvládnutí pandemie Covid-19 byla vada shledána v nedostatku odůvodnění. Tentokrát byl nedostatečně odůvodněn postup ministerstva.

Navrhovatel se domáhal zrušení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, kterým byl omezen obchod a služby, setkávání osob a právo pokojně se shromažďovat. Cílem opatření bylo dle ministerstva přerušit plošný komunitní přenos viru Covid-19 a zabránit šíření dalších mutací.

Především byl napadán proces přijetí opatření. Ministerstvo ho totiž vydalo bez předchozího souhlasu vlády, ačkoliv tak může učinit jen hrozí-li nebezpečí z prodlení. Dle navrhovatele nemá opatření oporu ani v zákoně o ochraně veřejného zdraví a došlo tedy k porušení ústavní zásady, že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (čl. 2 odst. 4 Ústavy).

Dále navrhovatel napadá omezení setkávání osob, kdy spatřuje jako narušení práva na soukromí a rodinný život dopad opatření i na rodinná setkání. Taktéž bylo dle navrhovatele v rozporu s pandemickým zákonem omezeno právo shromažďovací. Do toho spadá i shromáždění za účelem náboženským, a je tedy nezákonně omezeno právo na projevení náboženské víry. Rovněž schůze orgánů právnických osob měly být omezeny neprávem.[1]

Vyjádření ministerstva

Ministerstvo uvedlo, že opatření bylo nařízeno v souladu s pandemickým zákonem. Nebezpečí z prodlení spočívalo v unáhleném vydání opatření předchozího ministra, které umožňovalo setkávání velkého počtu lidí a hrozilo tak, že dojde k rozšíření viru Covid-19. Ministerstvo tedy navrhlo, aby byl návrh jako nedůvodný zamítnut.

Posouzení Nejvyšším správním soudem

Nejprve se soud zabýval procedurou přijetí napadeného opatření. Podle pandemického zákona platí, že je možné mimořádná opatření vydávat po předchozím souhlasu vlády. Souhlas není potřeba jen pokud je tu nebezpečí z prodlení. Vláda udělila souhlas s opatřením ministra Arenbergera až následně po jeho vydání a je tedy zřejmé, že nešlo o souhlas předchozí, jak požaduje pandemický zákon.

Nejvyšší správní soud se proto dále zabýval otázkou, zda v době vydání opatření existovala hrozba nebezpečí z prodlení. Z důvodové zprávy vyplývá, že předchozí souhlas vlády byl zákonodárcem stanoven nejen jako pojistka před nepřiměřenými zásahy ministerstva do práv jednotlivců, ale také jako mechanismus nalezení způsobu regulace, která bude účinná a zároveň únosná z hlediska dopadů do života jednotlivců. Podle názoru soudu ani tak výjimečná situace, jako je potřeba zvládnutí pandemie, nepřipouští v demokratickém státě vládu epidemiologů či jiných specialistů.

Je tedy nutné, pokud je tu nebezpečí z prodlení, aby bylo řádně ministerstvem odůvodněno. Nestačí tedy jen zdůvodnění materiálních aspektů opatření, ale je nutné zdůvodnit i procesní postup. Ministerstvo přitom nebezpečí z prodlení nijak nezdůvodňuje.

Nejvyšší správní soud proto konstatoval, že postupem ministerstva došlo k porušení pandemického zákona, protože nebyl dán předchozí souhlas vlády a zároveň nebyl odůvodněn stav nebezpečí z prodlení. Pokud by soud akceptoval, že nezákonný postup ministra vždy zhojí až následný souhlas vlády, fakticky by učinil úpravu v pandemickém zákoně neúčinnou. Z důvodu zásadního procedurálního pochybení bylo proto opatření Ministerstva zdravotnictví zrušeno.

Omezení setkávání

Nejvyšší správní soud se zabýval i námitkami navrhovatele ke konkrétním omezením, které byly opatřením zavedeny. Učinil tak i přes zrušení opatření pro procedurální chyby, protože považoval za důležité odpovědět navrhovateli i široké veřejnosti na otázky týkající se existenčních otázek fyzických a právnických osob.

Navrhovatel napadl opatření zakazující akce s účastí nad dvě osoby. Dle něj tento zákaz spadá i na rodinná setkání a představuje zásah do práva na respektování soukromého a rodinného života. K tomu se Nejvyšší správní soud vyjádřil tak, že zákaz setkávání rodin by představoval neústavní zásah do základního práva na respektování soukromého a rodinného života.

Opatření je proto nutné vykládat tak, že pokud je v něm jako zakázaná akce uváděna akce spolková, taneční nebo oslava, nejedná se o spontánní a nahodilá setkání. Opatření tedy zakazuje pouze organizované podniky a na rodinná setkání se nevztahuje.

Omezení práva shromažďovacího

Navrhovatel dále namítá překročení pravomoci ministerstva při omezení práva shromažďovacího. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že toto právo je v demokratickém státu jedním z úhelných kamenů. Toto právo však není absolutní a lze stanovit podmínky pro konání shromáždění. Tak například dle soudu je takovou podmínkou povinnost účastníka shromáždění mít ochranný prostředek dýchacích cest.

Naproti tomu stanovení maximálního počtu lidí je již omezením shromažďovacího práva, pro které není opora v pandemickém zákoně. Ministerstvo tedy nezákonně stanovilo omezení shromáždění přesto, že mu právní úprava dovoluje pouze stanovit jeho podmínky. Takovou podmínkou, která by obstála, je například stanovení maximálního počtu lidí na metr čtvereční.

Omezení církevních a náboženských shromáždění

Dalším posuzovaným bodem byla náboženská shromáždění. Soud se zabýval tím, zda opatření ministerstva bylo přiměřeným zásahem do svobody projevovat náboženské vyznání či nikoliv. Opatření totiž mimo jiné zakázalo i zpěv, což je při bohoslužbě jednoznačná forma náboženského projevu. Pro takový zásah dle soudu není zákonný podklad, a to ani v pandemickém zákoně ani v zákoně o ochraně veřejného zdraví.

Omezení schůzí

Taktéž schůze orgánů právnických osob byly omezeny v rozporu se zákonem, když ministerstvo stanovilo maximální počet jejich účastníků. Podmínky konání těchto schůzí, jako jsou například rozestupy či povinnost se prokázat negativním testem, jsou naopak v souladu se zákonem.

Závěrem

Na základě výše uvedených skutečností byl návrh na zrušení opatření ministerstva zdravotnictví shledán důvodným a Nejvyšší správní soud opatření ministerstva zrušil. Vykonatelnost soud odložil na čtvrtý den od právní moci rozsudku a dal tak ministerstvu dostatečný čas k přehodnocení daného opatření. Soud nad rámec svého rozhodnutí přisvědčil navrhovateli i v tom, že opatření je na webových stránkách prezentováno zavádějícím způsobem.[2]

Poznámky

[1] Jedná se o zasedání orgánů profesních komor, výroční schůze obchodních společností a společenství vlastníků jednotek, které jednou ročně schvalují účetní závěrku.

[2] Opatření je na internetových stránkách označeno jako opatření omezení obchodu a služeb, přestože reálně omezuje také právo shromažďovací podle zákona o shromažďování, schůze osob a setkávání lidí.

Zdroje

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. dubna 2021, č. j. 6 Ao 11/2021-48.

Nejvyšší správní soud. NSS zrušil mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví o omezení obchodu a služeb, 7. května 2021. [Tisková zpráva] (http://nssoud.cz/NSS-zrusil-mimoradne-opatreni-Ministerstva-zdravotnictvi-o-omezeni-obchodu-a-sluzeb/art/32870?tre_id=135).

Fotografie

[1] Obchodní dům. Chile-02703 - Costanera Center, autor: Dennis Jarvis, 17. října 2019, zdroj: Flickr, CC BY-SA 2.0, editace: ořez.