Lukáš Hoder, který bude od srpna 2011 jakožto Fulbrightův stipendista působit na Georgetown University ve Washingtonu D.C., publikoval článek Blízkovýchodní studená válka a Obamův demokratizažní obrat v červnovém čísle časopisu Mezinárodní politika. Text navazuje na autorův článek publikovaný v dubnovém bulletinu Centra. Společně s dr. Petrem Suchým Lukáš Hoder publikoval také v časopise Obrana a strategie, a to studii Bushova doktrína na Blízkém východě s podtitulem Zahraniční politika USA vůči Blízkému východu v období administrativy George W. Bushe.
EurActiv.cz, česká verze bruselského serveru www.EurActiv.com, přetiskl článek Petra Přibyly, stážisty Centra, z květnového Bulletinu. Text se zabývá svobodou slova a pronásledování novinářů v Turecku.
Bushova doktrína na Blízkém východě
Abstrakt: Hlavním záměrem textu je analýza nejdůležitějších součástí zahraniční politiky USA vůči Blízkému východu v období vlády administrativy George W. Bushe (2001 až 2009). Text je rozdělen do dvou hlavních částí. První část textu ukazuje, co ovlivnilo vznik a formulaci zahraniční politiky USA vůči Blízkému východu. Text zařazuje mezi tři hlavní faktory na prvním místě snahu o zachování unipolárního charakteru mezinárodního systému a hegemonní pozice USA v jeho rámci a zároveň ve všech regionech. Druhým faktorem je specifické nastavení procesu rozhodování v rámci Bushovy administrativy a třetím faktorem, ovlivňujícím vznik Bushovy strategie, je proměna dlouholetého přístupu USA k Blízkému východu v některých otázkách. Druhá část textu analyzuje na podkladě Bushovy doktríny důsledky zahraniční politiky USA v regionu. Text se zabývá především pěti nejdůležitějšími okruhy, tedy bojem proti šíření zbraní hromadného ničení, snahou USA o demokratizaci regionu, izraelsko-palestinským konfliktem, regionální „studenou válkou" mezi Íránem a Saúdskou Arábií a nakonec i snahou o stabilizaci bezpečnostní situace v poválečném Iráku.
Blízkovýchodní studená válka a Obamův demokratizažní obrat
Abstrakt: Je to jeden z důvodů, proč USA udržují své globální panství. Všechny ostatní mocnosti na světě jsou svázány strategickým soupeřením se svými regionálními konkurenty - Indie a Pákistán, Čína a jihovýchodní asijské demokracie, Brazílie a Argentina nebo i Írán a Saúdská Arábie. Amerika chytře udržuje spojenecké vztahy s regionálními mocnostmi a podílí se na udržování místní rovnováhy moci (tzv. offshore ballancing). Komplikací je tendence USA projektovat do regionálních svárů své hodnoty, což znamená více problémů. Jako v případě Blízkého východu. Tamní chaos „arabského jara" dodává strategickému kalkulu USA nový rozměr a Obamova administrativa tak čelí největší zahraničněpolitické výzvě svého dosavadního vládnutí.
Turecko: novináři za mřížemi
Abstrakt: Zpráva OBSE z května 2011 kritizuje tureckou vládu za věznění sedmapadesáti novinářů a obvinění dalších jedenácti. Neoficiální odhady nicméně hovoří o sedmi stech až tisíci dalších probíhajících procesech. Turecko se tímto počtem zařadilo na úroveň Íránu a Číny v množství zadržovaných novinářů.