Ústavní soud v únoru tohoto roku zrušil část usnesení vlády České republiky zakazující maloobchodní prodej a poskytování služeb, jež bylo zavedeno z důvodu šíření onemocnění COVID-19. Namítán byl zásah do základního práva svobodně podnikat podle čl. 26 Listiny základních práv a svobod, a především nerovný přístup k podnikatelům dle sortimentu prodávaného zboží. 

Dle usnesení vlády bylo přijato krizové opatření, vyhlášené pod č. 23/2021 Sb., týkající se zákazu maloobchodního prodeje a poskytování služeb s účinností ode dne 23. ledna 2021 do 14. února 2021. Skupina 63 senátorů (dále jen „navrhovatelka“) danou právní úpravu napadla, neboť stanovené omezení maloobchodu a služeb se jevilo jako nepřiměřené, diskriminační a dokonce porušovalo práva zaručená Listinou základních práv a svobod.[1] Navrhovatelka rovněž namítala porušení zásady zákonnosti, poněvadž zde byla zjevná neurčitost zákazu. Jednotliví podnikatelé si tak nebyli jisti, zda zákazu podléhají, či nikoliv. 

Zásadním problémem u daných vládních opatření je fakt, že mají relativně krátkou účinnost, neboť v krátkých časových intervalech jsou neustále vydávána nová nařízení, jež původní krizová opatření mění či ruší. Ústavní soud (dále jen „ÚS“) zdůraznil, že nezpochybňuje existenci legitimního cíle daného opatření, kterým je zejména zamezení nebo alespoň zmírnění šíření onemocnění COVID-19 a s ním souvisejícímu selhání zdravotnického systému a rozsáhlé újmě na zdraví a životech občanů. I za takových okolností je však nadále zapotřebí dodržovat požadavek na přiměřenost a jasné odůvodnění, což je jádrem nálezu ÚS. 

Porušování základních práv 

ÚS ve svém nálezu posuzoval především to, zda došlo k porušení podstaty a smyslu základních práv, konkrétně hospodářských, sociálních a kulturních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod. ÚS došel k závěru, že napadené ustanovení zasahuje do práva podnikat. ÚS dále aplikoval test diskriminace, na jehož základě bylo zjištěno odlišné zacházení – některým podnikatelům byla činnost zakázána a jiným naopak umožněna. Na základě těchto zjištění pak ÚS aplikoval test proporcionality. 

Podle ÚS je hlavní otázkou, zda je vydané opatření dostatečně odůvodněné a zda je adekvátní i odlišné jednání s jednotlivými skupinami podnikatelů. Je totiž diskutabilní, zda sledovaného cíle nebylo možné dosáhnout i jinak, například za pomoci prostředků, které by nezasahovaly do základních práv dotčených subjektů. Ústavní soud shledal, že zákaz maloobchodního prodeje a služeb při výjimkách předložených v napadeném opatření lze do jisté míry považovat za diskriminační, pokud někdo své zboží prodávat může a někdo, ačkoliv například nabízí podobný sortiment, musí mít svou provozovnu uzavřenou. Vláda se ovšem k této klíčové otázce posuzování zavedeného úplného zákazu prodeje maloobchodu a poskytování služeb se stanovenými výjimkami nevyjadřuje. Není ani jasné, zda vláda vůbec brala v potaz použití méně omezujících prostředků. 

ÚS ve svém nálezu konstatoval, že si je vědom skutečnosti, že se vláda nachází v nelehké situaci. Vláda je díky probíhající pandemii postavena před problémy, jejichž řešení je ve většině případů velmi obtížné. Je zjevná absence předchozích zkušeností s řešením obdobných potíží takového rozsahu. Navíc ani mezi odborníky nepřevládá jednotný názor na to, jak mimořádně obtížnou situaci správně regulovat. Je ovšem nutné zdůraznit, že vláda by měla být schopna každé takové nařízení racionálně zdůvodnit a především by důvody těchto nařízení měly být pro obyvatele srozumitelné. V odlišném případě daná nařízení pozbývají odpovídající legitimitu. „V rozhodnutí jsme na vládu nebyli přísní. Chápeme, že když v březnu 2020 pandemie začala, bylo to překvapení pro všechny. Ale teď už se píše únor 2021“, říká ústavní soudce Vojtěch Šimíček.[2]

Vláda v roli diktátora? 

Plošný zákaz veškerého maloobchodního prodeje a poskytování služeb v provozovnách při tak velkém množství výjimek, které lze dle Ústavního soudu přirovnat k „telefonnímu seznamu“, postrádá jasné odůvodnění, proč vláda zvolila právě toto řešení. Rozhodnutí vlády musí být učiněno na základě odborných doporučení, která vycházejí z dostupných informací nejen o dané nemoci, ale i o jejím šíření. Ačkoliv se jedná o mimořádně složitou situaci, stále to nedává vládě pravomoci k tomu, aby mohla činit téměř „cokoliv“. V rozhovoru s Deníkem N to neformálně okomentoval ústavní soudce Vojtěch Šimíček: „Nejsme patnáct bláznů, kteří nevnímají realitu. Ale ani v krizi nejde dát moc diktátorovi.“[3]

ÚS rovněž kritizoval způsob, jakým byly zákazy a omezující opatření vymezeny. Ani v době vyhlášeného nouzového stavu není možné nejprve prostřednictvím právních předpisů víceméně vše zakázat, a to bez detailnějšího vysvětlení, a následně pak pomocí výjimek určité oblasti dotčené zákazem zpětně uvolnit. Přestože je z podstaty věci zřejmé, že některé z výjimek jsou opravdu nutné, jako např. prodej léků či potravin, řadu z nich by bylo zapotřebí blíže odůvodnit, aby bylo očividné, že ze strany vlády nejde o nepřijatelnou svévoli, jako např. senátory předkládaná otevřená květinářství či prodejny zbraní. 

Při rozhodování mezi soudci ÚS ovšem nepanoval konsenzus, naopak tři soudci předložili svá odlišná stanoviska. Za nejzávažnější lze nejspíše považovat výtku místopředsedy ÚS Jaroslava Fenyka, který hovoří o odklonu ÚS od zásady judicial self-restraint (zdrženlivost, sebeomezení). Tuto zásadu ÚS při svém rozhodování dlouhá léta akceptoval, neboť pramení z respektu k dělbě moci ve státě. 

Závěrem

Ústavní soud si plně uvědomuje vážnost současné situace a skutečnost, že na právní předpisy nelze klást stejné nároky jako za normálních okolností. Nicméně by zároveň tato situace neměla být využívána ani k druhému extrému, tedy zavádět invazivní opatření bez jakéhokoliv odůvodnění. V právním státě je neakceptovatelné, aby jakýkoliv úkon orgánu veřejné moci, tím spíše pokud  zasahuje do základních práv, nebyl srozumitelně a přesvědčivě odůvodněn. 

 

Poznámky

[1] Konkrétně se jedná o čl. 3, č. 4, čl. 11 a čl. 26 Listiny základních práv a svobod. 

[2] Mazancová, Hana a Tvrdoň, Jan. Nejsme patnáct bláznů, kteří nevnímají realitu. Ale ani v krizi nejde dát moct diktátorovi, říká ústavní soudce Vojtěch Šimíček. Deník N. 24. února 2021 (https://denikn.cz/569435/hodina-soudu-teprve-prijde-ani-v-krizi-tu-nemuze-vladnout-diktator-rika-ustavni-soudce-simicek/?fbclid=IwAR3jbZvJ5hJImO50ahADXeVnDMZQEGiBUyxp7DcyMRiht-DVmdAVZoCp-2U). 

[3] Taktéž. 

Zdroje

ČTK. Ústavní soud zrušil zákaz maloobchodního prodeje. Vyhověl návrhu senátorů. Reflex. 22. února 2021 (https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/105628/ustavni-soud-zrusil-zakaz-maloobchodniho-prodeje-vyhovel-navrhu-senatoru.html). 

Mazancová, Hana a Tvrdoň, Jan. Nejsme patnáct bláznů, kteří nevnímají realitu. Ale ani v krizi nejde dát moct diktátorovi, říká ústavní soudce Vojtěch Šimíček. Deník N. 24. února 2021 (https://denikn.cz/569435/hodina-soudu-teprve-prijde-ani-v-krizi-tu-nemuze-vladnout-diktator-rika-ustavni-soudce-simicek/?fbclid=IwAR3jbZvJ5hJImO50ahADXeVnDMZQEGiBUyxp7DcyMRiht-DVmdAVZoCp-2U). 

Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 106/20 dne 22. února 2021 (https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2021/Pl._US_106_20_vcetne_disentu.pdf). 

Sedláčková Číhalíková, Miroslava. Ústavní soud zrušil část usnesení vlády zakazující maloobchodní prodej a poskytování služeb. Ústavní soud. 22. února 2021 (https://www.usoud.cz/aktualne/ustavni-soud-zrusil-cast-usneseni-vlady-zakazujici-maloobchodni-prodej-a-poskytovani-sluzeb?fbclid=IwAR1alq1JC0YBZYdyrCONCwh93tuEbCm1uzFDaF44-SLjGr7c07Vgpd7L9YE). 

Shrbený, Filip. Ústavní soud a jeho stanovisko k omezení maloobchodního prodeje a poskytování služeb. Epravo.cz. 11. března 2021 (https://www.epravo.cz/top/clanky/ustavni-soud-a-jeho-stanovisko-k-omezeni-maloobchodniho-prodeje-a-poskytovani-sluzeb-112693.html). 

Usnesení č. 31/2021 Sb., usnesení vlády České republiky č. 78 o přijetí krizového opatření (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2021-31). 

Fotografie

[1] Plošný zákaz maloobchodu. Closed, autor: Anne, 25. srpna 2007, zdroj: Flickr, CC BY-NC-ND 2.0, editace: ořez.