Čím dál tím více čelíme menší reprezentaci žen ve vysokých justičních pozicích. Proč tomu tak je a jak se tomu dá zabránit? Jaké jsou osobní zkušenosti žen, které takovou funkci zastávají? Na tyto otázky odpovídali účastníci besedy na téma postavení žen v justici, kterou pořádala Moravská zemská knihovna.

Diskuzi uvedla Kateřina Šimáčková, ústavní soudkyně a spolueditorka knihy Mužské právo. Ve svém příspěvku se zabývala problémem nízkého zastoupení žen-soudkyň na soudech vyšší hierarchie. Uvedla, že na Ústavním soudu soudí pouze dvě ženy, přibližně 20 % žen je zastoupeno u Nejvyššího soudu a předsedové soudů jsou obvykle muži. V celé justici je přitom zastoupeno okolo 60 % žen. Proč tedy nejsou ženy více reprezentovány ve vyšších pozicích? Šimáčková pro to spatřuje hned několik důvodů.

Jedním z nich je podle ní netransparentnost výběrových řízení. Ta by měla být otevřená, férová a měla by být postavena na odbornostech a schopnostech. Při výběrových řízeních pak také často dochází k selektivní slepotě, při níž komise, které obsazují daná místa, často nechávají stranou některé kvalitní uchazečky a pozornost věnují ženám, které se již do určité pozice dostaly.

Podle Šimáčkové je též potřeba podporovat ženy, aby se vůbec do výběrových řízení přihlásily. Ženy by si měly navzájem pomáhat a dodávat si odvahu, a to i při slaďování zaměstnání s rodinným životem. Šimáčková uvádí příklad, že by se soudkyně po návratu z krátké mateřské dovolené neměly vzájemně dotazovat na to, proč jsou tak brzy zpět v práci a jak to dítě bez maminky „zvládá“. To totiž posiluje tradiční rodinné role a chápání ženy jako „matky v domácnosti“. S tímto souvisí posléze i to, že žena nechce kvůli své rodině za prací jinam či nevyužije například možného kariérního postupu v rámci justice. I proto je dle Šimáčkové  důležitý vhodný výběr partnera, který ženu v kariérním postupu podpoří.

Klesající trend a možný vliv digitalizace

Následně se k problematice vyjádřil David Kosař, docent ústavního práva a vedoucí Ústavu pro otázky soudnictví (JUSTIN). Ten ve svém příspěvku poukázal na dva problémy: menší obsazenost žen ve vysokých postech a klesající počet žen na těchto pozicích. Například na Nejvyšším správním soudu počet žen výrazně poklesl a také na Nejvyšším soudu žen mírně ubývá. V minulém roce nebyla žádná žena předsedkyní soudu.

Podle Kosaře bude zajímavé sledovat, jaký vliv bude mít na tento problém digitalizace soudnictví. Při zvýšené digitalizaci se dá totiž lépe organizovat čas, což by mohlo ženám ve vyšších pozicích pomoci. Například by ženy mohly více pracovat z domova a tím by ušetřily čas na dojíždění do práce.

Obdobně jako Kateřina Šimáčková, i David Kosař odkazuje na tradiční stereotypy a rodinné role, které jsou hlavním důvodem omezeného zastoupení žen ve vyšších pozicích v justici. Současně však uvádí, že oproti advokacii je soudnictví lépe uzpůsobeno k vyvážení pracovního a rodinného života. Z tohoto důvodu je pro řadu žen zajímavější než výkon advokacie.

Osobní zkušenost Daniely Zemanové

Soudkyně Městského soudu v Praze a bývalá předsedkyně Soudcovské unie České republiky Daniela Zemanová popsala svoji osobní zkušenost. To, že se zastoupení pohlaví na Nejvyšším správním soudu změnilo, pozorovala i na průběhu debat na tzv. sbírkovém plénu.[1] Důvodem pro četnější reprezentaci je tak dle ní větší rovnováha a vyrovnaná diskuze.

V tématu slaďování pracovního a rodinného života navázala na Šimáčkovou a Kosaře  a podělila se o  svou vlastní zkušenost. Sama má dvě děti, a když se rozhodla odejít z Liberce, kde žila s rodinou. do Brna, měla pocit, že jako člověk zklamala. Postupně však tento pocit odezníval, protože viděla, že „v rodině se nic špatného neděje“. Daniela Zemanová je proto příkladem, že skloubení vyšších funkcí a rodinného života je možné.

Příběh Elišky Wagnerové

Soudce správního úseku Krajského soudu v Brně a zakladatel stránky Iurium Daily Martin Kopa se následně podělil o příběh Elišky Wagnerové. Eliška Wagnerová se po šesti letech advokacie rozhodla emigrovat, a to i z osobních důvodů. Tato zkušenost se následně promítla v jejích postojích. V Německu dostala politický azyl a usídlila se v Mnichově. Začala pracovat pro rádio Svobodná Evropa, v němž se věnovala základním lidským právům. Následně se přestěhovala do Kanady, kde vykonávala řadu různorodých zaměstnání, například práci servírky. 

V roce 1992 se setkala se soudcem a předsedou Ústavního soudu České republiky Zdeňkem Kesslerem a později se stala jeho asistentkou. Když pak poprvé Ústavní soud zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu, argumentovala Wagnerová před soudci Nejvyššího soudu, že v Německu by bylo nemyslitelné, aby soudci odporovali názoru vyššího soudu. V pozdějších nálezech, kdy vykonávala pozici ústavní soudkyně, využila svých znalostí azylového práva a jako první použila rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Soering proti Spojenému království, podle něhož není možné, aby byl někdo poslán do země, kde mu hrozí smrt či nelidské zacházení. Wágnerová je tak příkladem ženy, která ve vyšší funkci výrazně obohatila české soudnictví.

Kopa vzpomněl také Ruth Bader Ginsburg, která byla soudkyní Nejvyššího soudu Spojených států, a rovněž významným způsobem obohatila právo a způsob, jak se na něj nazírá.

Zkrácené úvazky

Druhá část setkání již patřila diskuzi. Jeden z dotazů mířil na možnost zkrácených úvazků soudkyň nebo soudců, kteří se starají o malé děti. Kateřina Šimáčková uvedla, že ze své zkušenosti ví o jednom okresním soudu, kde motivací pro brzký návrat na soud byla nabídka předsedy soudu v podobě zkrácených úvazků.

Daniela Zemanová zdůraznila praktické problémy, které se se zkrácenými úvazky pojí. V situaci, kdy se umožní zkrácený úvazek, je nutné zbývající práci rozdělit mezi jiné soudce. Vzhledem k současnému nastavení systému ze strany Ministerstva spravedlnosti tak předseda soudu rovněž „riskuje“, že o zbytek úvazku soudce přijde. Předseda soudu má omezený počet úvazků, a pokud někomu dá možnost zkráceného úvazku, pak mu Ministerstvem nebude vypsáno další místo. Tyto problémy však neznamenají, že se nemá hledat cesta, jak zkrácené úvazky do praxe zavést. Zemanová vyzývá k hledání komplexního řešení, které zahrnuje i problém dlouhodobé nepřítomnosti soudců (například mateřská dovolená a zahraniční stáže).

Koncepce rovnosti žen a mužů do roku 2020

Zkrácené úvazky by mohly přispět při slaďování pracovního a rodinného života. Tento cíl stanoví i Koncepce rovnosti žen a mužů do roku 2020 v resortu Ministerstva spravedlnosti. Koncepce obsahuje požadavek na zavádění nových opatření a rozšíření těch zavedených, která přispějí k možnostem vést plnohodnotně současně rodinný i pracovní život. Příkladem může být služba péče o děti, udržování kontaktu se zaměstnanci na mateřské a rodičovské dovolené a další.

Do budoucna

V praxi by se dalo uvažovat o vytvoření dětských skupin na soudech pro soudce či soudkyně, kteří si do práce přivedou děti. Lze též diskutovat o rozšíření práce z domova. Jedním z řešení je také rozložení soudců na jednotlivých soudech, které by zahrnovalo počet soudců na plný úvazek a určitý počet soudců na zkrácený úvazek. Bylo by žádoucí, kdyby předsedové soudů, ať již stávající či nově zvolení, měli snahu tato opatření realizovat, a to i přes případné finanční či jiné překážky.

Poznámky

[1] K zajištění jednoty rozhodování soudů je Nejvyšším správním soudem vydávána Sbírka rozhodnutí, ve které se uveřejňují vybraná rozhodnutí a to po projednání v plénu.

Zdroje

Moravská zemská knihovna. 21. října 2019. Beseda na téma postavení žen v justici (https://www.facebook.com/watch/live/?v=338579810756519&ref=watch_permalink)

Ministerstvo spravedlnosti. 2020. Koncepce rovnosti žen a mužů do roku 2020 v resortu Ministerstva spravedlnosti ČR (https://www.justice.cz/documents/26889/1037985/resortn%C3%AD_koncepce_do_2020.pdf/ed855af8-3b79-43b4-8ea9-c856417cdb2b)

Fotografie

[1] Law-4, autor: Cal Injury Lawyer, datum pořízení: 10. října 2015, zdroj: Flickr, Public Domain Mark 1.0, editace: ořez.