V dubnu letošního roku rozhodoval Nejvyšší správní soud, zda má být zveřejněn údaj o členství krajského ředitele policie hlavního města Prahy v Komunistické straně Československa před 1. lednem 1990. Jak o kasační stížnosti rozhodl? A s jakým odůvodněním? 

V roce 2015 podal žalobce žádost o informace týkajících se ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy (dále jen „ředitel krajského ředitelství“). Konkrétně žalobce požadoval informace týkající se délky služebního poměru, služebních hodností, služebního poměru u Sboru národní bezpečnosti a údaje o vysokoškolském vzdělání ředitele krajského ředitelství, dále údaje ohledně řízení o jeho kázeňských přestupcích a zda byl před dnem 1. 1. 1990 členem nebo kandidátem Komunistické strany Československa (dále jen „KSČ“). 

Ředitel krajského ředitelství uvedl, že nesouhlasí se zveřejněním informací týkajících se vzdělání a členství v KSČ. V těchto bodech došlo ze strany povinného subjektu k rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti s odkazem na zákon o svobodném přístupu k informacím a na zákon o ochraně osobních údajů. Veškeré ostatní informace byly žalobci sděleny. Proti rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti podal žalobce neúspěšně odvolání.

Podání žaloby k městskému soudu

Proti rozhodnutí o odvolání podal žalobce žalobu. Tou se domáhal zrušení rozhodnutí. V mezidobí byly žalobci poskytnuty informace o vysokoškolském vzdělání dotčené osoby, proto se městský soud zabýval pouze otázkou členství v KSČ. 

Městský soud uvedl, že poskytnutí informace o členství veřejně činné osoby v KSČ nemůže být odepřeno s poukazem na ochranu (citlivých) osobních údajů. V odůvodnění poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 517/10 týkající se poskytování informací o členství soudců v KSČ. 

Pro posuzování aktuálního případu použil městský soud zde aplikovaná kritéria: Soudci představují veřejně činné osoby, požadovaná informace (členství v KSČ) spadá do sféry diskuze o více důležitých veřejných zájmech a nedotýká se výlučně detailů soukromého života. Za splnění těchto tří podmínek jsou osoby povinny informaci sdělit. 

Klíčové bylo řešení prvního kritéria, tedy zda je ředitel krajského ředitelství v nyní projednávané věci veřejně činnou osobou. Soud uvedl, že „dotčená osoba zastávala v době podání žádosti o informace funkci krajského ředitele policie hl. m. Prahy, tedy exponovanou funkci v bezpečnostním sboru.“ Závěry vyslovené Ústavním soudem lze proto aplikovat i na tento případ. 

Městský soud uzavřel, že žalobou napadené rozhodnutí je zatíženo vadou řízení, neboť není založeno na dostatečně skutkově podloženém závěru, že povinný subjekt požadovanou informací nedisponuje. Dále městský soud konstatoval, že rozhodnutí je zatíženo i vadou nezákonnosti z důvodu nesprávného posouzení rozhodných právních otázek. Z těchto důvodů soud správní rozhodnutí zrušil a povinnému subjektu nařídil, aby žalobci poskytl požadované informace.

Nesouhlas s rozhodnutím městského soudu

Proti výrokům městského soudu byla podána kasační stížnost. Stěžovatel (povinný subjekt: příslušná organizační součást Policie ČR jako bezpečnostního sboru, u níž byl ředitel krajského ředitelství zařazen a vede jeho osobní spis) navrhl, aby Nejvyšší správní soud tento rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

Stěžovatel uvedl, že městský soud nesprávně aplikoval závěry nálezu Ústavního soudu, neboť tento se týkal pouze členství soudců v KSČ, nikoli jakýchkoli veřejně činných osob. Městský soud přitom podle názoru stěžovatele „klade bez dalšího rovnítko mezi soudce a představitele Policie ČR, aniž by reflektoval odlišnost nároků na tyto funkce kladené právními předpisy či další hodnotové a kontextové argumenty jako např. rozdíly stanovené právním řádem u otázky podjatosti úředních osob a soudců.“ 

Stěžovatel se rovněž vyjádřil k vyhledávací povinnosti. Ta dle něj v obecné rovině nemá oporu v právních předpisech, judikatuře ani správní praxi. Povinné subjekty poskytují pouze ty informace, které mají nebo by mít měly. Tvrzení, že požadovanou informací stěžovatel nedisponuje, shledal žalobce nevěrohodným.

Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

Na úvod soud konstatoval, že „podstatou kasační stížnosti je posouzení otázky, zda má povinný subjekt povinnost žalobci poskytnout informace o členství či kandidatuře dotčené osoby v KSČ, resp. zda má v případě, že těmito informacemi nedisponuje, povinnost tyto informace vyhledat a následně je žalobci poskytnout.“

Ústavně zaručené právo na informace není bezbřehé. Jedná-li se o informace týkající se konkrétní osoby, je třeba „vyvažovat“ s právem na ochranu soukromí (testem proporcionality), jenž je rovněž zakotvené v Listině základních práv a svobod. 

Pokud jde o výrok napadeného rozsudku, kterým městský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele i povinného subjektu, považuje ho Nejvyšší správní soud za věcně správný s odůvodněním, že povinný subjekt porušil povinnosti vyhledat, nebo vyvinout snahu získat požadovanou informaci o členství či kandidatuře dotčené osoby v KSČ. 

Zároveň soud považuje výrok rozsudku za neúplný. Městský soud totiž zrušil obě správní rozhodnutí, aniž by věc vrátil stěžovateli (tedy žalovanému odvolacímu orgánu k dalšímu řízení). „S ohledem na skutečnost, že v nyní souzené věci výrok II. rozsudku městského soudu obsahující tzv. informační příkaz povinnému subjektu neobstál, nemůže sám o sobě obstát ani neúplný – pouze zrušující – výrok tohoto rozsudku. Výroky I. a II. jsou vzájemně provázané a nelze je posuzovat procesně zcela odděleně.“

Vrácení věci povinnému subjektu

Nejvyšší správní soud uzavřel, že věci vrátil k dalšímu řízení stěžovateli. V dalším řízení je pak stěžovatel vázán vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Ten „lze stručně shrnout tak, že povinný subjekt musí požadovanou informaci týkající se členství či kandidatury dotčené osoby aktivně vyhledat a zjistí-li, že se v jeho dispozici tato informace opravdu nenachází, je povinen vyvinout patřičné úsilí k tomu, aby ji získal; teprve v případě, že se to nepodaří, bude na místě rozhodnout o odmítnutí žádosti.“ 

 

Zdroje

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. dubna 2020, j.č. 5 As 170/2019 - 30.

Zákon č. 106/1999 Sb., zákon o svobodném přístupu k informacím.

Fotografie

Brno, socha Spravedlnost před budovou Nejvyššího správního soudu na Moravském náměstí v Brně (3), autor: Michal Klajban, datum pořízení: 24. července 2012, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0, ořez.