Mají vězni právo na zvláštní požadavky ve výběru jejich stravování? Do jaké míry mohou jejich požadavky věznice odmítnout a za jakých podmínek jsou povinny jim věznice vyhovět? To jsou aktuální otázky, kterými se v minulosti zabývala veřejná ochránkyně práv, a nyní i krajské soudy. Mohou věznice samy na základě své úvahy rozhodovat o požadavku odsouzených na volbu stravy?

Právní základ

Podle zákona o výkonu vazby a zákona o výkonu trestu odnětí svobody má každý obviněný a odsouzený právo na poskytování stravy ve vězeňském zařízení. Obviněným a odsouzeným se poskytuje pravidelná strava třikrát denně za podmínek a v hodnotách, které odpovídají udržení zdraví a přihlížejí k jeho zdravotnímu stavu, věku a obtížnosti vykonané práce. V rozsahu, v jakém to umožňuje provoz věznice, se přitom přihlíží i k požadavkům kulturních a náboženských tradic vězněných osob. 

Náboženské důvody

Typickým příkladem poskytování zvláštní stravy, tj. jiné než stravy základní normy, na základě náboženských tradic je strava muslimská, která neobsahuje vepřové maso. Tato zaběhnutá praxe se na základě šetření bývalé veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové aplikuje i na specifika stravování vězňů vyznávající jiná náboženství. 

Šabatová vedla v minulosti šetření v Kuřimské věznici, ve kterém se zabývala otázkou, zda má na stravu bez vepřového masa právo i vězeň křesťanského vyznání. Věznice primárně tento požadavek zamítla, jelikož nebyl odůvodněn náboženským přesvědčením. V této kauze ombudsmanka vyjádřila názor, že: „výkon práva svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám, nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.“ 

Z toho dle jejích slov vyplývá, že není v kompetenci příslušníků věznic či vězeňských kaplanů, aby posuzovali víru či míru přesvědčení v daném náboženství jednotlivých vězňů.  Při extenzivním výkladu závěrů šetření je možné je aplikovat i na případy vězňů - vegetariánů, přičemž tento způsob stravování je vnímán jako jejich světonázor. Nikdo by tedy neměl posuzovat, nakolik jsou o tomto světonázoru skutečně přesvědčeni. V takovém případě by podle ní odsouzeným měla být přiznána vegetariánská strava bez dalšího posouzení. 

Její výsledná zpráva je zakončena úvahou, proč by nemohl vězeň obecně žádat stravu bez určitých ingrediencí, jako např. bez vepřového masa, pokud je v dané věznici tato strava přístupná, a to i za předpokladu, že tento požadavek není vůbec podložen náboženskými důvody. 

Evropská judikatura

K nejvýznamnějším rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva v této oblasti patří rozsudek ve věci Jakóbski proti Polsku, ve kterém se odsouzený domáhal, aby mu bylo věkuchyní připravováno vegetariánské jídlo, které bylo jako jediné z dostupných jídel v souladu s jeho buddhistickým náboženstvím. 

Soud se v tomto sporu snažil nalézt spravedlivou rovnováhu mezi zájmy odsouzeného a zájmy věznice, pro kterou mohou speciální požadavky ve stravování vězně znamenat zvýšené výdaje. Spor byl uzavřen s tím, že jestliže požadovaná strava nevyžaduje zvláštní přípravu jídla nebo aby bylo servírováno předepsaným způsobem či zvláštní výrobky, měla by věznice alespoň nabídnout jiný způsob stravování než základní typ anebo se pokusit s odsouzeným dohodnout. 

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Jakóbski  proti Polsku zohledňují při svém rozhodování i české soudy. Věznice by měly respektovat nároky vězňů, pokud k tomu mají dispozice a možnosti. To znamená, že nemá-li ústavní kuchyně prostředky pro zajištění specifické stravy a i tak by byla nucena k poskytování této stravy, nebyla by nastolena spravedlivá rovnováha mezi oběma stranami. 

Judikatura Evropského soudu pro lidská práva se zabývala i otázkou výkladu čl. 9 Úmluvy o lidských právech v souvislosti s požadavky vězňů na jiné než základní stravování. Ustanovení článku poskytuje ochranu svobodě myšlení, svědomí i náboženského vyznání.  Extenzivním výkladem soud dospěl k závěru, že zakotvená ochrana se netýká pouze náboženského přesvědčení v užším slova smyslu, ale i světonázoru, tj. nahlížení na svět či přesvědčení jako takového, pokud splňují určité předpoklady. Tyto podmínky byly konstatovány v rozsudku Leela Förderkreis e.V. a další proti Německu, dle kterého musí přesvědčení dosahovat určité míry přesvědčivosti, důležitosti, vážnosti a soudržnosti. 

Vegetariánství, veganství či jiná specifika stravování, dle tohoto rozsudku, představuje světonázor, ucelený názor a životní postoj. 

Jiné možnosti 

Vzhledem k tomu, že cílem je nalézt spravedlivou rovnováhu mezi povinností věznic a požadavky vězňů, je nutné zmínit, že vězni mají i jinou možnost obstarání si specifických výrobků a zajištění zvláštní stravy. 

Primárně sice vězni u sebe nemohou mít během výkonu trestu či vazby žádnou finanční hotovost. Pokud si však přivydělávají během výkonu nebo jsou jim posílány peníze soukromou osobou zvenku, přicházejí vězňům finanční prostředky na jejich konto ve věznici, ze kterého mohou čerpat peníze na nákup věcí osobní potřeby, a to mimo jiné i na zakoupení specifické stravy. 

Vedle toho existuje i podoba určitého nadstandardu, díky kterému mohou být vězňům zasílané balíčky, prostřednictvím kterých je možné nechat si poslat potraviny a potřebné výrobky. 

 

Zdroje

Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 6. listopadu 2008, Leela Förderkreis e.V. a další proti Německu, stíž. č. 58911/00. (http://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-89420).

Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. prosince 2010, Jakóbski proti Polsku, stíž. č. 18429/06. (http://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-102121). 

Rozsudek Krajského soudu ze dne 3. září 2019, sp. zn. 30 A 9/2019.

Rozsudek Krajského soudu ze dne 3. dubna 2019, sp. zn. 57 A 172/2018.

Fotografie

Věznice Kuřim. Kurim Prison 02, autor: Lasy, 29.srpna 2017, zdroj: Wikipedia Commons, CC BY-SA 4.0, editace: ořez.