Loňský rok s sebou přinesl řadu nečekaných výzev. Jaký dopad měla celosvětová pandemie na fungování Evropského soudu pro lidská práva a jak se s ní soud vypořádal?

Evropský soud pro lidská práva (dále jen „Soud“) loni zahájil nový soudní rok konferencí a odborným seminářem věnovaným 70. výročí přijetí Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen „Úmluva“). Seminář se zaměřoval na pojetí Úmluvy jako živoucího nástroje (living instrument), jehož interpretace se vyvíjí v reakci na současný stav věcí. Jen málokdo si ale dokázal představit, před jakými, nejen lidskoprávními, výzvami budou členské státy i Soud v daném roce stát. 

Shrnutí přinesl jako každý rok v posledním lednovém týdnu předseda Soudu, nově Islanďan Robert Spano, na tiskové konferenci, kde zhodnotil uplynulý soudní rok. Vzhledem k probíhající pandemii se konference zúčastnilo jen několik novinářů. Každoroční odborný seminář se výjimečně nekonal. 

Jak pandemie ovlivnila štrasburské rozhodování?

Přestože Soud není institucí, která by se bezprostředně zabývala bojem s koronavirovou  pandemií, jeho činnost v této době zůstává neméně důležitá. Výzva, které členské státy čelí při přijímání krizových opatření za současného respektování lidských práv a dodržování základních principů demokracie i právního státu s sebou totiž bezpochyby přináší řadu zásadních otázek. 

Předseda Soudu ve svém projevu vyzdvihl především to, jak rychle se Soud dokázal nastalé situaci přizpůsobit, a to zejména při vyřizování žádostí o předběžná opatření. Tuto činnost se podařilo zajistit v podstatě od samého počátku krize. Soud dokonce zaznamenal značný nárůst  počtu vydaných předběžných opatření (o 74 %). 

Práce na dálku se stala běžnou praxí a Soud mohl bez větších problémů pokračovat v projednávání stížností. Poprvé v historii Soudu se tak v červnu uskutečnilo i jednání velkého senátu prostřednictvím videokonference. Následně se jich v tomto režimu do konce roku uskutečnilo ještě pět. Výjimkou se naopak stalo ústní jednání velkého senátu u české stížnosti Vavřička a ostatní, kdy na začátku července zástupci rodičů odmítajících očkování pro své děti i zástupci vlády vyrazili osobně do Štrasburku. 

Štrasburk se snažil také zohlednit ztížení podmínek v přístupu k Soudu, které tato mimořádná situace způsobila. Poprvé tak došlo k pozastavení či prodloužení několika procesních lhůt. Od března do června například neběžela šestiměsíční lhůta pro podání stížnosti.

Spolupráce národních soudů během pandemie

Významnou roli v současné situaci sehrává také síť nejvyšších soudů. Od počátku pandemie si díky ní Soud a nejvyšší národní soudy mohly vyměňovat názory na vyvstalé otázky. Diskuze se týkaly především možností přizpůsobení soudního procesu nastalým podmínkám a vlivům na spravedlivý proces. 

Nových stížností ubývá, objem těch nevyřízených přesto stoupl

Dle soudních statistik došlo v uplynulém roce k poklesu počtu stížností o 6 %. Oproti roku 2019, kdy jich bylo celkem 44 500, tak počet stížností v roce 2020 činil 41 700. Pokles způsobil zejména úbytek stížností z Ruska, Bosny a Hercegoviny a Srbska.

Zároveň o 13 % klesl i počet stížností, o kterých Soud v uplynulém roce rozhodl (z 2187 na 1901). V řadě případů se ale jednalo o spojené věci, celkový počet rozhodnutí byl tedy 871. To představuje pokles o pouhé 1 % oproti roku 2019. Proti České republice Soud loni vydal jediné rozhodnutí ve věci Tempel.

Navzdory poklesu celkového počtu vydaných rozhodnutí se však zvýšil počet rozsudků vydaných senáty (381 rozsudků) a velkým senátem (10 rozsudků). Na tento 22% nárůst poukazoval i předseda Soudu ve svém projevu, neboť právě tato rozhodnutí se týkají těch nejzávažnějších otázek.

Ke konci roku Soud evidoval 62 000 nevyřízených stížností. Přes neustálou snahu snižovat tento stav tak v roce 2020 došlo k čtyřprocentnímu nárůstu. Ze 70 % přitom tento počet tvoří stížnosti pouze ze čtyř zemí: Ruska, Turecka, Ukrajiny a Rumunska. 

Jako pozitivní trend lze spatřovat nárůst žádostí nejvyšších vnitrostátních soudů o poradní stanoviska podle Protokolu č. 16. V uplynulém roce Soud vydal své druhé poradní stanovisko na žádost arménského ústavního soudu. Další dvě žádosti podaly soudy Slovenska a Litvy. Zatímco litevskou žádost Soud přijal a měl by se jí v příštích měsících zabývat, slovenskou začátkem března odmítl s tím, že se nejedná o zásadní otázku k výkladu Úmluvy.

Závěrečný vzkaz předsedy: bez nezávislých soudů to nejde

V závěru svého projevu předseda Soudu zdůraznil potřebu chránit nejzákladnější zásady zakotvené v Úmluvě. Principy demokracie, právního státu a lidských práv jsou podle něj čím dál více v ohrožení jak na evropské, tak na globální úrovni. Celosvětová pandemie k jeho obavám jen přispěla.

Soud v tomto ohledu vydal v uplynulém roce řadu významných rozhodnutí, týkajících se především volebních práv (Mugemangango proti Belgii, viz Bulletin září 2020, str. 16), svévolného zadržování politicky činných osob (Selahattin Demirtaş proti Turecku) či nezávislosti soudů (Guðmundur Andri Ástráðsson proti Islandu). Právě otázka zajištění nezávislosti soudů je klíčová. Vláda práva je podle Roberta Spana totiž jen prázdnou skořápkou, chybí-li nezávislé a nestranné soudy, které by zajišťovaly ochranu a zachování základních práv.

 

Zdroje

Evropský soud pro lidská práva. Výroční zpráva 2020 (https://echr.coe.int/Documents/Annual_report_2020_ENG.pdf). 

Evropský soud pro lidská práva. Analýza statistik roku 2020, leden 2021 (https://www.echr.coe.int/Documents/Stats_analysis_2020_ENG.pdf). 

Evropský soud pro lidská práva. Tisková konference předsedy Evropského soudu pro lidská práva, 28. ledna 2021 [tisková zpráva] (http://hudoc.echr.coe.int/eng-press?i=003-6921004-9299249). 

Fotografie

[1] Předseda Evropského soudu pro lidská práva, Robert Spano. President Robert Spano, autor: ECHRPublicRelations, 15. května 2020, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0, editace: ořez.